Dřevostavba byla pro Honzu prakticky jedinou volbou

Každá sebelépe promyšlená představa ale nejdřív potřebuje pozemek, na kterém může vyrůst. I na to Honza myslel – opustit známé prostředí rodné vsi ho nelákalo. Jana sice pochází z vedlejší obce, ale studium a práce ji zavedly do Prahy, kde původně plánovala i zůstat. Jenže když nějaký čas po seznámení s Honzou přišla otázka společného bydlení, nastal čas návratu. Jana dnes nelituje.

„Jsem ráda, že bydlíme tady – k rodičům to máme blízko, můžeme se vídat a trávit spolu čas. A prarodiče tak mají vnoučata na dosah,“ přibližuje. „Vždycky jsem si myslela, že z Prahy neodejdu, ale dnes si naopak nedokážu představit, že bych tam vychovávala děti.“

Najít vhodný pozemek ale nebylo jednoduché – nové stavební pozemky se v Honzově rodné vsi zkrátka nenabízejí. Řešení nakonec ale přece jen našli. „Starší domy tu mají velké zahrady, a když se pak staví nové, často se odprodává část jejich parcely,“ vysvětluje Honza. Vytipovali si hned tři možnosti, z nichž jednu nakonec vybrali. A volba se ukázala jako trefa – dům stojí
kousek od centra obce, a přitom zůstává v těsném kontaktu s přírodou.

Hlavně co nejrychleji

---

Dřevostavba byla pro Honzu prakticky jedinou volbou, významnou roli ovšem hrála i rychlost. „Oba máme v povaze, že chceme všechno hned – jakmile se pro něco rozhodneme, chceme to co nejdříve realizovat,“ směje se. „Na začátku jsme samozřejmě řešili i finance a porovnávali různé varianty, ale dřevostavba pro nás nakonec byla jasná – právě kvůli rychlosti i osobní zkušenosti.“

Právě ta výrazně zjednodušila výběr dodavatele. Honzův otec i strýc pracují už více než 25 let pro realizační firmu, do níž se později přidal i Honza, a důvěra tak byla přirozená. „Nicméně, vzali jsme to zodpovědně – kromě rodinné tradice jsme sledovali i reference, skladbu stěn, atesty a další technické parametry. Prošli jsme si i stavební veletrh, ale jen nás to utvrdilo v tom, že jsme si vybrali jedničku na trhu,“ vzpomíná Jana.

Velkým přínosem byla i možnost podívat se na realizaci typově podobného domu v severních Čechách. „Pro mě to byla skvělá zkušenost,“ dodává. „Nemám prostorovou představivost, takže potřebuji vidět buď vizualizaci, nebo konkrétní dům naživo, abych si dokázala představit výsledek.“ Zvolený projekt – bungalov ve tvaru L – si pak lehce upravili. Změnili dispozice některých příček, aby lépe odpovídaly jejich potřebám, a mohli se pustit do vyřizování povolení.

Jak oba vzpomínají, ani tady nenarazili na zásadní komplikace. „Je to skoro deset let, dnes už je administrativa úplně jiná, ale tehdy nás nijak neomezil ani územní plán, ani stavební povolení. Zhruba za tři měsíce jsme měli vše vyřízené,“ říká Honza. Jediné možné zdržení nakonec vyřešila jejich vlastní netrpělivost. „Nedokázali jsme čekat na vyjádření od ochrany životního prostředí kvůli komínu, tak jsme krb raději zrušili a spokojili se s biokrbem bez komína, abychom stavební řízení zbytečně neprotahovali,“ přiznává s úsměvem.

obr.: Honza na zahradě postavil ještě krytý altán. „Skrývá posezení a vybavenou kuchyňku, takže v létě trávíme prakticky všechen čas tam,“ ukazuje. „Díky plátnu se v něm scházíme s kamarády a koukáme na fotbal a hokej.“  Foto:  A T R I U M, s.r.o.

 

obr.: Podhledy na terase si Jana původně přála šedé, aby ladily s barevným schématem interiéru. Okolí ji přesvědčovalo, že by působily příliš uměle, ale ona si trvala na svém. K rozhodnutí nakonec pomohla návštěva domu, kde šedé podhledy viděla naživo. „Uznala jsem, že měli pravdu. Takže máme kaštan,“ směje se.  Foto:  A T R I U M, s.r.o.

Tři měsíce a ani o den navíc

---

Aby ušetřili, objednali si od dodavatelské firmy pouze hrubou stavbu. Díky rodinné tradici i vlastním zkušenostem věděli, že si jednotlivá řemesla dokážou nasmlouvat sami a část prací zvládnou svépomocí. Požadavek na rychlost se promítl i do pevně daného termínu dokončení, se kterým se nedalo hnout – do Vánoc 2017 museli bydlet. „Tady na vsi máme dva důležité termíny – Vánoce a pouť, která je vždy poslední víkend v červenci. Když se něco dělá, tak buď od pouti do Vánoc, nebo naopak,“ žertuje Honza.

„Stavět od pouti do pouti bychom nevydrželi – to bychom si rovnou mohli postavit zděný dům.“ Všechna řemesla proto museli domlouvat s velkým předstihem. „Občas to vedlo k paradoxním situacím – třeba když jsme objednávali kuchyň a řešili přesné umístění, zatímco jsme měli v ruce jen plány,“ směje se. „Řešili jsme to asi tři měsíce dopředu, sotva byla hotová základová deska, ale nechtěli jsme ztrácet čas.“

Harmonogram byl opravdu těsný: v červenci vznikaly základy, 19. září začala montáž hrubé stavby a 19. prosince bylo hotovo a připraveno k nastěhování. „Řemeslníci si tu doslova podávali dveře a nikdo se nesměl zpozdit, aby nenarušil navazující práce. Přesně jsme věděli, kdy má nastoupit které řemeslo,“ popisuje Jana. „Aby nebyly opravdu žádné prostoje, potkala se nám tu nakonec kuchyně s koupelnou – prý se jim to na stavbě ještě nestalo.“

Ani sebelepší plán se ale neobejde bez komplikací. „Občas bylo potřeba reagovat operativně – třeba když kvůli dešti malířům neschly stěny a hned po nich měli nastoupit podlaháři. Půjčili jsme si vysoušeče a nechali je běžet ve dne i v noci, aby se všechno stihlo. A naštěstí se to podařilo.“

Foto:  A T R I U M, s.r.o.

obr.: I u zahrady měl Honza jasnou představu – musela být v rovině. Na její finální podobu ale nespěchali. „Letos nás čeká výsadba a dokončení skalek. Až to doděláme, pustíme se znovu do druhé strany,“ žertuje.  Foto:  A T R I U M, s.r.o.

obr.: Jelikož dům stojí na původní zahradě, sousedi jsou na dosah. Vycházejí spolu ale dobře. „Všechny domy jsou k sobě postavené šikovně zády, tak máme dostatek soukromí a vlastně o sobě nevíme.“  Foto:  A T R I U M, s.r.o.

Na střeše straší

---

Za tři měsíce, přesně na den, se skutečně mohli stěhovat. Hotovo ale zdaleka nebylo – čekalo je vybavení celého interiéru. „Zabydlet dům nám trvalo asi rok a další zhruba tři, než jsme doladili všechny detaily,“ vzpomíná Honza. „Postupně přibývaly fotky na stěnách a hodně udělaly i děti.“

Za bezmála deset let přitom interiér téměř nezměnili – výjimkou je jen jídelní stůl. „Dlouho byl otočený ke kuchyni, ale letos na Silvestra nás tu bylo hodně, tak jsme ho přesunuli směrem do obýváku a zjistili jsme, že to vlastně funguje líp,“ směje se Jana.

Přestože dům stavěli s jasnou představou, čas ukázal i věci, které by dnes řešili jinak. Chybí jim například spíž. „Kuchyň máme do U, takže tu máme málo úložných skříněk a potraviny skladujeme v technické místnosti,“ vysvětluje Honza.

S úložným prostorem souvisí i otázka podsklepení. Nabízelo by se i vzhledem k pozemku – původní svah nechali srovnat a vzniklé převýšení by umožnilo nejen další sklad, ale i podzemní garáž. Jak ale dodává, stavba by se tím výrazně prodloužila i prodražila, což tehdy odmítli připustit.

I tak jsou ale s výsledkem spokojení a za celou dobu nenarazili na žádný zásadní problém. Tedy, až na jeden, spíše úsměvný. Krátce po nastěhování si všimli, že při větru na střeše něco cinká a naráží, ale dlouho nemohli přijít na to, co to je. Trvalo to skoro dva roky, než si jednou Honza postěžoval otci.

„Později mi volal, že ho něco napadlo. Přijel, vylezl na střechu, rozebral tašky a vytáhl pivní láhev, kterou tam někdo při stavbě zapomněl,“ směje se. „Beztak byla jeho,“ dodává v žertu Jana. „Dva roky nám tu strašilo – a přitom to byla obyčejná láhev.“

obr.: Zatímco stavební část byla Honzovou parketou, interiér si vzala na starost Jana. Navrhla ho v neutrálních odstínech, které lze snadno oživit výraznějšími akcenty a podle potřeby proměňovat.  Foto:  A T R I U M, s.r.o.

obr.: Propojení kuchyně, obývacího prostoru a jídelny si Jana nemůže vynachválit. „Ať už máme návštěvu, nebo Honza kouká na fotbal a já jsem v kuchyni, jsme pořád v kontaktu a trávíme čas spolu,“ říká.  Foto:  A T R I U M, s.r.o.

obr.: Kuchyni si Jana původně přála matnou, v kuchyňském studiu jí to ale rozmluvili. „Pán mi vysvětlil, že lesklý povrch se bude lépe udržovat. Když jsem mu nevěřila, nechal mě si to vyzkoušet – a musela jsem mu dát za pravdu,“ vzpomíná. „Podobné to bylo i s úchytkami. Chtěla jsem zafrézované, ale nakonec jsem zjistila, že bych kvůli nim neotevřela myčku.“ 
Foto:  A T R I U M, s.r.o.

obr.: Klička na okně v koupelně byla další z rad, které se vyplatilo poslechnout. „Původně jsme ji chtěli mít uprostřed, ale pan Švehla nám doporučil dát ji dolů, že se okno bude lépe otevírat,“ přiznává Honza.  Foto:  A T R I U M, s.r.o.

obr.: Oba si také cení oddělení společenské a odpočinkové části, hlavně u dětských pokojíčků. „Všechen nepořádek se dá schovat za dveřmi a návštěvy se k tomu vůbec nedostanou,“ směje se Jana.  Foto:  A T R I U M, s.r.o.

Technické informace

• Typ domu: nízkoenergetický
• Zastavěná plocha: 175,3 m²
• Užitná plocha: 150,4 m²
• Dispozice: 5 + kk
• Konstrukční systém: panelová dřevostavba, difuzně otevřená konstrukce DIFUTECH®
• Zdroj energie / teplo: tepelné čerpadlo a FVE, podlahové topení
• Větrání: přirozené
• Součinitel prostupu tepla stěnou: U = 0,14 W/m2K
• Autor arch. návrhu a projektu: A T R I U M , s. r. o.
• Realizace: 2017, A T R I U M , s. r. o., www.atrium.cz (hrubá stavba), dokončeno svépomocí

• :

  Za tři měsíce, přesně na den, jsme se mohli stěhovat

  
  

  „Výběr dodavatelské firmy jsme vzali zodpovědně – kromě rodinné tradice jsme sledovali i reference, skladbu stěn, atesty a další technické parametry. Prošli jsme si i stavební veletrh, ale jen nás to utvrdilo v tom, že vybraná firma A T R I U M je jedničkou na trhu. Velkým přínosem byla i možnost podívat se na realizaci typově podobného domu v severních Čechách.“ vzpomíná Jana.

  

  ---