Přestože už měli k dispozici pozemek, který Kristýně darovali rodiče v její rodné vsi, Milan měl ze stavby respekt. Tehdy žili v bytě v sousední obci jako poměrně čerstvá čtyřčlenná rodina a on se obával finanční zátěže, kterou by stavba představovala. Kristýna ho však uklidňovala. „Stavěli jsme na konci covidové pandemie a drahé bylo tehdy všechno – materiál i hypotéky. Když se ale na ceny dívám dnes, říkám si, že jsme na tom vlastně ještě byli dobře,“ usmívá se.
„Manžel měl obavy, ale já pracuji v bance, takže jsem ho ujišťovala, že to zvládneme.“ Kvůli požadavku na rychlou výstavbu prakticky ani neuvažovali o jiné technologii než o dřevostavbě. „Jsme na konci vesnice, kolem jsou lesy a před domem máme výběh s koňmi, takže nám sem dřevostavba i pocitově zapadala,“ pokračuje.
Více času zabrala volba dodavatele. Ačkoliv měli od začátku vytipovanou firmu, která v okolí realizovala několik domů, chtěli si projít i další místní nabídky. Právě tehdy ale narazili na rozdíly v přístupu. „Pro mě bylo zásadním kritériem jednání firem,“ vysvětluje.
„Na jedné schůzce jsme měli pocit, že je obtěžujeme. Dali nám katalog typových domů, ať si nějaký vybereme, a bylo nám řečeno, že nic jiného neumí.“ O to více je oslovil dodavatel, kterého měli v hledáčku už od začátku. „Pan Sochor nás svým přístupem opravdu nadchl. Navíc jsme zjistili, že se stejnou firmou stavěli i naši přátelé, takže jsme se mohli podívat na jejich dům. Díky tomu jsme si potvrdili, že jsme našli správného dodavatele.“
Typový projekt pozemku na míru
Na podzim 2022 tak začali s vybranou realizační firmou řešit podobu domu. Představu už měli poměrně jasnou – chtěli bungalov ve tvaru L, bylo ji však potřeba převést do konkrétního návrhu. Na první schůzce s projektantem si proto prohlédli typové domy, které jejich představě odpovídaly a zároveň se daly snadno přizpůsobit pozemku. Získali také několik cenných doporučení.
„Nejdůležitější se týkalo orientace domu ke světovým stranám. Původně jsme chtěli delší část domu umístit na opačnou stranu parcely, ale projektant nám to rozmluvil, protože by většina oken směřovala na sever a byli bychom tu celý den ve stínu,“ vzpomíná Kristýna.
Doma si následně stáhla jednoduchý návrhový program a zkusila si sama načrtnout možné dispoziční řešení. „Když jsme pak přišli na další schůzku s touto konkrétní představou, projektant nám ukázal typový dům, který byl mému návrhu velmi podobný. Rozhodli jsme se proto vyjít z něj a upravit ho podle našich potřeb.“ Jednou z nutných úprav bylo přizpůsobení domu linii pozemku, která je v části zkosená.
„Na první pohled to není vidět, pokud nevíte, kam se dívat,“ ukazuje Milan. „Ten zlom je mezi společenskou a klidovou částí domu. Nejlépe je patrný na podlaze, kde se mezi kuchyní a chodbou mírně rozbíhá směr stěn. Největší rozdíl je ale schovaný v technické místnosti.“ Právě díky tomuto řešení vznikla ve společenské části vedle dveří úzká nika, která by se na první pohled mohla zdát nevyužitelná.
„Ptali se mě, jestli mi nebude vadit a zda ji nechci raději zakrýt,“ přiznává Kristýna. „To jsem ale odmítla. Necháme si tam od truhláře vyrobit vestavěnou skříňku a prostor smysluplně využijeme.“
Střecha: Jak oba vzpomínají, z územního plánu pro ně nevyplynulo žádné výrazné omezení. „Chtěli jsme pultovou střechu, a jelikož ji má i soused, věděli jsme,
že s ní nebude žádný problém,“ říká. Foto: Martin Zeman
Stavba dřevostavby do roka a do dne
S administrativní částí stavby i vyřízením stavebního povolení jim pomohl dodavatel. „Nechtěli jsme to řešit sami,“ usmívá se Kristýna. „Pamatuji si ale, že jsem ještě před podáním žádosti zašla na úřad zjistit, jestli tam není nějaký problém, který by mohl celý proces zkomplikovat.“ Protože měl dům vzniknout v nově budované řadové zástavbě, bylo nutné dodržet uliční čáru a zároveň zajistit přístup na pozemek pro záchranné složky. Kvůli tomu museli manželé upravit původní plán osazení domu.
„Původně jsme chtěli hlavní hmotou navázat na sousední domy, ale jinudy nešlo vyřešit vjezd na pozemek,“ vysvětluje Kristýna. „Dům jsme proto museli o něco posunout. Navíc bylo potřeba vytvořit vlastní parkovací stání, takže jsme vjezd zastřešili a využíváme ho i k parkování.“ Podmínkou zastřešení však bylo jeho konstrukční napojení na dům a protažení až k hranici pozemku, aby byla zachována návaznost řadové zástavby.
Všechna potřebná povolení se podařilo získat zhruba do roka od zahájení jednání s dodavatelem. Ani během této doby se ale manželé nenudili. Na pozemku totiž původně stála stodola, kterou bylo nutné zbourat, odvézt suť a upravit terén. Vše zvládli svépomocí. Důležité bylo především dorovnat výšku pozemku vůči sousedním parcelám, aby budoucí dům neležel níže než okolní zástavba. „Podařilo se nám sehnat krásnou černozem, byly jí asi dvě auta,“ vzpomíná Milan. „Nakonec ale bylo potřeba zeminy mnohem více, než jsme čekali, takže nám to dalo docela zabrat.“
Neshody: Na dlažbu vjezdu a obrubníky měli nasmlouvané řemeslníky, ale ze spolupráce nakonec sešlo. „Vjezd máme hodně nízko, a tak jsem chtěla udělat schod. Ukázala jsem jim svou představu a oni mi řekli, že to tak udělat nejde. Tak jsme si ho udělali sami,“ krčí rameny Kristýna. Foto: Martin Zeman
Spojnice: Vzhledem k řadovému charakteru okolní zástavby je hlavní vchod nejpřirozenější cestou do domu. Chodba proto tvoří jeho pomyslnou páteř a propojuje všechny obytné části.
Foto: Martin Zeman
Slovo dodavatele
S Kristýnou a Milanem byla od samého začátku výborná spolupráce. Vždy jsme spolu otevřeně komunikovali, dokázali najít společné řešení a vzájemně si vyjít vstříc. Právě takové projekty jsou pro nás radostí, protože dům nevzniká jen jako stavba, ale jako společné dílo investora, projektanta a realizačního týmu. Největší odměnou pro nás je okamžik, kdy se po dokončení stavby dozvídáme, že se klientům v domě dobře bydlí a že splnil jejich očekávání.
V tu chvíli si člověk uvědomí, že nepostavil jen dům, ale vytvořil místo, kde vznikají nové vzpomínky a kde rodina tráví významnou část svého života. Právě proto jsou pro nás reference našich klientů tak důležité. Když nás investoři doporučí svým přátelům nebo se na nás po letech znovu obrátí, je to ta nejlepší zpětná vazba, jakou můžeme získat. Takové doporučení si nelze koupit, člověk si ho musí poctivě odpracovat. A právě to je důvod, proč nás naše práce stále baví a naplňuje.
Ing. David Sochor
Jednatel společnosti Avanta Systeme
spol. s r.o.
Zásuvek by mohlo být více
Stavět se konečně začalo na podzim 2023. Na konci října vznikla základová deska, která pak musela přibližně měsíc vyzrávat, než bylo možné pokračovat. Přestože oba počítali s rychlou výstavbou, skutečnost je zaskočila. „V listopadu přijel obří jeřáb a dům poskládal prakticky jako stavebnici. Během dopoledne bylo hotovo. Takovou rychlost jsme opravdu nečekali,“ směje se Kristýna. Podobně překvapení byli i z velikosti budoucích místností. „Pamatuji si, jak jsme chodili po základové desce, představovali si jednotlivé pokoje a říkali si, jak to bude malé,“ vzpomíná Milan. „Připadalo nám to skoro jako byt 1 + 1.“
Skutečnou představu o prostoru získali až ve chvíli, kdy byly místnosti dokončené a uzavřené stěnami. „Přišlo mi, jako by se celý prostor znovu nafoukl a dostal podobu, kterou jsme si představovali,“ dodává. S dodavatelem se dohodli na variantě domu k dokončení, přičemž podlahy, elektroinstalaci a obklady koupelny si zajišťovali samostatně. Ne vše ale proběhlo bez komplikací.
„Máme anhydritovou podlahu, která při vysychání popraskala,“ říká Kristýna. „Byli jsme z toho nervózní. Jeden den byla krásně jednolitá, druhý se v ní objevily velké trhliny. Naštěstí se vše podařilo opravit a zasvorkovat.“ Náročné bylo i řešení elektroinstalace. „Zrovna mi zemřel tatínek, takže jsem vůbec nedokázala vnímat, co po mně elektrikář chce,“ pokračuje. „Oceňovala jsem ale, že se nás na všechno ptal a zároveň doporučoval, kam umístit zásuvky nebo vypínače.“
Přesto by dnes na některých místech uvítali zásuvek více. „Asi nejvíc nám chybí jedna v kuchyni, když oba pracujeme z domova. Jeden sedí v pracovně a druhý právě u kuchyňského stolu, kde si není kam pohodlně zapojit počítač. To mi manžel dodnes připomíná,“ směje se.
Naopak: Jedním z přání majitelů bylo některou z místností vizuálně odlišit, proto se rozhodli pro šikmý strop. „Původně jsme chtěli, aby se svažoval na opačnou stranu, ale projektant nám to rozmluvil. Jen už se teď nemůžeme shodnout, z jakého to bylo důvodu,“ směje se Milan. Foto: Martin Zeman
Minimum barev: Zařízení interiéru bylo plně v Kristýnině režii. Důležitá pro ni byla především omezená barevná paleta. „Rozhodně jsem nechtěla mít každou stěnu jinak barevnou, naopak všude bílo a nejlépe tón v tónu. Děti mají pokojíčky barevnější, ale dostaly na výběr z mnou předem schválených barev,“ směje se. Foto: Martin Zeman
Na suchu: Dnes sice koupelnu s vanou a sprchovým koutem může rodina využívat bez omezení, první měsíc v ní ale netekla voda. „Tekla pouze v technické místnosti, tak jsme tu pořád chodili s kbelíky, abychom mohli vyprat nebo se umýt,“ vzpomínají. Foto: Martin Zeman
Mladý, ale zapálený stavbyvedoucí
Vzhledem k tomu, že bydleli ve vedlejší vsi, jezdili se na stavbu dívat často. „Byli jsme tu třeba třikrát denně, byli jsme nadšení, jak dům roste,“ usmívá se Kristýna. Oba přiznávají, že se do jisté míry nechali ovlivnit předsudky. Jejich stavbyvedoucí byl velmi mladý a zpočátku měli obavu, zda dokáže všechny procesy na stavbě dobře koordinovat. „Zpětně musím říct, že se s ním velmi dobře komunikovalo a měl spoustu moderních nápadů, jak řešit různé věci,“ přiznává Milan.
„Sice ještě neměl tolik zkušeností, ale znalosti a chuť dotáhnout věci do konce to bohatě vyvážily. Měli jsme plnou důvěru v pana Sochora – a když mu důvěřoval on, důvěřovali jsme mu i my.“ Do domu se mohli nastěhovat už půl roku od zahájení stavby. První rok pro ně ale nebyl jednoduchý. V ulici tehdy ještě nestály rodinné domy, jen původní stodoly, a k pozemkům vedla polní cesta.
„Ještě jsme neměli ani dlažbu u vjezdu, ani zastřešení, všude bylo bláto, takže jsme chodili po paletách a přenášeli po nich děti,“ vzpomíná. „Pořádná cesta sem není dodnes, ale aspoň nám starosta nechal navézt drť a máme hotové stání pro auto, takže můžeme zajet až ke vchodu.“
Foto: Martin Zeman
Foto: Martin Zeman
Pozitivní zkušenost s dodavatelem
Po dvou letech bydlení v dřevostavbě oba shodně říkají, že jsou spokojení a prakticky nic by neměnili. „Občas si říkám, že bych dnes možná trochu zvětšil obývací část,“ přemýšlí Milan. „Ale tehdy jsme měli omezený rozpočet a dobře věděli, kolik stojí metr čtvereční. Raději jsme proto peníze vložili do zastřešení vjezdu a realizace zahrady.“ Do té se pustili až po dokončení domu a dodnes ji nemají hotovou.
„Líbí se nám práce Ferdinanda Lefflera, ale zpětně víme, že jsme měli zahradu řešit současně s domem,“ přiznává Kristýna. „Funguje s ním jako jeden celek, ale takhle jsme ji museli dodatečně přizpůsobovat.“ I tak z ní postupně chtějí vytěžit maximum – v plánu mají zahradní domek, pergolu u terasy, letní kuchyň i bazén. Na samotném domě ale za tu dobu nenašli zásadní chybu.
„Na několika místech se objevily drobné praskliny ve stěnách, ale dodavatel nás ujistil, že je to běžné a po dosednutí domu se vše opraví,“ říká Kristýna. Přístup dodavatele si chválí i po dokončení stavby. „Často jsme si spolu volali i psali a pan Sochor i projektant byli velmi vstřícní a nápomocní, často i nad rámec svých povinností. Dokonce nás pan Sochor přijel navštívit, aby viděl, jak se nám bydlí – to mi přišlo moc milé,“ dodává.
Spokojenost potvrzuje i to, že tohoto dodavatele bez váhání doporučují dál. „Už jsem ho doporučila kamarádce z dětství, která se na něj po návštěvě u nás také obrátila,“ uzavírá s úsměvem.
Světla: Na závěsná svítidla v ložnici u postele je Kristýna pyšná. „Mít světla zavěšená ze stropu byl můj sen, rozhodně jsem na noční stolky nechtěla lampičky. Vypínače jsou schované přímo u čela postele,“ ukazuje. Foto: Martin Zeman
Tato dřevostavba soutěží v anketě DŘEVOSTAVBA ROKU 2026
Pomozte nám zvolit nejhezčí dřevostavby! Tato dřevostavba se uchází o váš hlas v anketě Dřevostavba roku 2026 pod názvem "Dům se zlomem". Hlasujte do 7. 9. 2026 v tomto kole a získejte atraktivní ceny...
Hlasovat v anketěTechnické informace
- Typ domu: nízkoenergetický
- Zastavěná plocha: 135,91 m2 (bez přestřešeného stání pro automobil)
- Užitná plocha: 105,79 m2
- Dispozice: 5 + kk
- Konstrukční systém: 2by4
- Zdroj energie / teplo: tepelné čerpadlo, podlahové topení
- Větrání: nucené větrání s rekuperací tepla
- Součinitel prostupu tepla stěnou: 0,13 W/m2K
- Autor architektonického návrhu a projektu: Ing. Martin Hladký
- Realizace: 2024, Avanta Systeme spol. s r.o., www.avanta.cz
Tento článek vyšel v časopisu DŘEVO&stavby 4/2026
Objednejte si krásně vonící výtisk časopisu s kvalitními fotografiemi pouze za 119 Kč
koupit časopis- :
Dodavatele bez váhání doporučujeme dál
„Pan Sochor nás svým přístupem opravdu nadchl. Navíc jsme zjistili, že se stejnou firmou stavěli i naši přátelé, takže jsme se mohli podívat na jejich dům. Díky tomu jsme si potvrdili, že jsme našli správného dodavatele. Často jsme si spolu volali i psali a pan Sochor i projektant byli velmi vstřícní a nápomocní, často i nad rámec svých povinností. Dokonce nás pan Sochor přijel navštívit, aby viděl, jak se nám bydlí – to mi přišlo moc milé. Už jsem ho doporučila kamarádce z dětství, která se na něj po návštěvě u nás také obrátila.“
Sdílet obsah
Další návštěvy dřevostaveb
Studentskému bytu i bydlení u rodičů odzvonilo a nastal čas nechat vyrůst rodinu, své standardy a vlastní jedinečný domov. Místo, jehož tři základní kvality – dřevo, slunce a prostor – vykouzlí unikátní zázemí zakořeněné v zeleném okolí.
Potenciál místa, kde tento srub z mohutných smrkových kulatin stojí, poznáte na první pohled. Výhledy, které skýtá, totiž hned tak někde neuvidíte. Všude okolo jsou vysoké hory, hned pod okny se leskne vodní hladina. Surová dřevěná stavba, která však uvnitř splňuje veškeré nároky, jaké na moderní...
Dřevostavba ve tvaru helvétského kříže je v mnohém originální. Nevychází ze žádné typové stavby, ale není ani dílem architekta. Majitel, původním povoláním strojní inženýr, si venkovský domov navrhl sám a pojal ho opravdu velkoryse.
Čerstvé novinky ze světa dřevostaveb