Ze staré chalupy vznikla vznešená dřevostavba z cedrového dřeva, která slouží jako penzion

Není snadné opustit město, kde se cítíte doma, práce i škola jsou v dosahu, stejně jako kamarádi a sousedé. Rozhodnutí zásadně změnit svůj život uzrávalo u Aleny a Milana přes dvacet let, během kterých navštěvovali rozpadlé horské samoty, až se s rodinou ocitli opravdu znovu na začátku. Od potoka Hadince z lůna Orlických hor je to k lékaři sice třicet kilometrů, jinak ale zjistili, že stejně jako předkové k novému životu mnoho nepotřebují. A lidé za nimi do penzionu se vznešeným názvem jezdí rádi sami.

Helena Petáková | Kategorie: Návštěvy dřevostaveb | 15.07.2025

Jak šel čas...

Po obou stranách údolí se kdysi proti proudu potoka táhlo přes osmdesát roubených stavení, které obývaly německé rodiny. Po válce zůstala obec Vrchní Orlice prázdná. V padesátých letech, po občanské válce v Řecku, se sem nastěhovalo několik řeckých rodin, v šedesátých letech hipíci, jejichž představy o nezávislém životě zmařila policie, a po jednodenním cvičení armády vesnice téměř zmizela – kromě několika rekreačních chalup a pár stavení, kde bydlel personál státního statku, starající se o jalovice v nedalekém kravíně.

Po jeho privatizaci ztratili tito většinou starší lidé práci a museli opustit i chalupy. Když jsme koupili tu naši, byla už čtrnáct let neobydlená a nebylo tady co zachraňovat. Původní kamenné chlévy se rozpadaly a přední část prošla při stavbě kravína rekonstrukcí, kdy dělníci vyheverovali pozednice, roubení vybourali a dům vyzdili škvárocementovými tvárnicemi s okny metr šedesát na metr dvacet. Tahle hrůza bylo to jediné, co tady drželo pohromadě.

Turisté, kteří na Vrchní Orlici jezdí pravidelně už několik let a sledovali, jak tady roste nová dřevostavba, mi nechtěli věřit, že na stejném místě dříve chalupa stála. V okruhu patnácti metrů kolem a také přímo ze zdí vyrůstaly třímetrové javory a jasany, prostor byl zarostlý lopuchy a kopřivami, starý eternit na střeše pokrýval lišejník, oprýskaná fasáda hrála všemi odstíny šedé a béžové, takže chalupa nebyla vidět. Okolo obrovské smetiště s plastovými kelímky od jogurtů, modrými delfínky od šampónů a dalšími poklady ze sedmdesátých let.

penzion-Adelheid-stit-chalupy

obr.: Po několika letech fasáda vlivem počasí omšela tak, že penzion dnes vypadá, jako by tu stál už celá staletí. Foto: Martin Zeman

penzion-Adelheid-interier-kuchyne

obr.: Kuchyně v bílo-zeleném provedení patří k soukromému bytu majitelů penzionu. Jeden apartmán pro hosty je vybaven kuchyňským koutem. Foto: Martin Zeman

penzion-Adelheid-interier-schodiste

obr.: Na schodišti z masivních lepených hranolů hosté penzionu nejvíc oceňují, že vůbec nevrže. Foto: Martin Zeman

Chalupa ze dřeva celá nanovo

V létě 2009 jsme se synem a kamarádem rozebrali ze staré chalupy, co se rozebrat dalo, na podzim přijel buldozer a shodil škvárocementové stěny a začali jsme zdít. Hrubou stavbu jsme chtěli stihnout do konce roku, jenže už v říjnu veškeré mokré procesy zastavily silné mrazy, takže jsme pokračovali až od května dalšího roku.

V létě několik kamiónů přivezlo očíslované trámy, na míru přesně vyrobené v provozovně firmy Bartoš Dřevostavby, její chlapi tady za dva dny poskládali první patro, pak jsme dva týdny čekali, než doběhne zděná část stavby, a následně přijela znovu parta pana Bartoše, aby pokračovala s patrem, krovy, bedněním štítů a dalšími dokončovacími pracemi. Za léto 2010 byla dřevostavba postavená.

penzion-Adelheid-kamenna-fasada

obr.: Podezdívky, zdi a terasy jsou výstavně poskládané z místní ortoruly, její růžový nádech vynikne zvlášť po dešti. Foto: Martin Zeman

Poloroubenka v původním stylu

Snažili jsme se, aby poloroubenka architektonicky zapadla do zdejšího tradičního stylu. S projektantem jsme proto objeli několik velkých, relativně zachovalých usedlostí a společně jsme se dopracovali ke kompromisu mezi našimi představami a tím, co je možné a proveditelné. S výškou stavby souvisel výběr dřeva.

Dost mě vyděsilo zjištění, že dřevostavba ze smrku na dvou patrech sesycháním sedne o padesát centimetrů. Jako náhradní variantu jsem objevil západní červený cedr, krásné dřevo, které je objemově stálejší, má o něco lepší tepelně izolační vlastnosti a další pozitiva, například se nemusí ošetřovat.

Nechávám dřevo přirozeně stárnout, což mi někteří lidé vyčítají, protože na návětrných stranách už chytá šedou patinu. Mně se to ale líbí a nechávám přírodní materiál chovat se, jak umí. Veškeré roubení a bednění máme ze západního červeného cedru, krov a většina stropních záklopů jsou smrkové, stropní trámy z lepené borovice.

TIP NA ČLÁNEK: Když cedr není cedrem aneb z čeho se staví dřevostavby, o kterých se tvrdí, že jsou z cedru

obr.: Pod vysokou střechou je třípodlažní půda, ve které v budoucnu vzniknou další pokoje pro hosty a herna nebo zasedací místnost pro teambuildingové akce. Plastová střešní krytina s příměsí břidličného prachu je vzhledově k nerozeznání od přírodní břidlice. Foto: Martin Zeman

obr.: Ve zděné části domu jsou zasazena eurookna, v dřevěné okna špaletová – zvenku s dvojsklem a uvnitř s jedním sklem. Venkovní dveře jsou z masivního dubu, interiérové dveře mají povrchovou úpravu z javorové dýhy. Foto: Martin Zeman

obr.: Penzion nabízí ubytování v osmi útulných pokojích, dohromady s 24 lůžky a masivním borovicovým nábytkem. Negativní vlastnost dřevěné stěny – nízkou akustickou izolaci – vyřešila stavební firma mezi dvěma sousedícími pokoji dodatečným přistavěním stěny s falešným roubením a izolací z dřevité vlny ke stěně roubené. Foto: Martin Zeman

Foto: Martin Zeman

V dřevostavbě blízko přírodě

Na správě CHKO se mě hned zpočátku zeptali, jestli vím, že budeme stavět na jednom z nejhezčích míst v Orlických horách. Přestože jsme na hranici první zóny ochrany v CHKO, úředníci nám žádné velké překážky nekladli.

Přesvědčili se o tom, že tady skutečně chceme s rodinou bydlet a hospodařit, a že nebudeme budovat tobogány nebo trati pro motokros a čtyřkolky. Projekt dřevostavby se jim hodně líbil, při kontrolách si několikrát brali kontakty na dodavatele materiálu nebo na řemeslníky a stavbu si fotili, aby ji mohli dávat za příklad dalším chalupářům.

Hosté nám říkají, že celý den šlapali po okolních kopcích a nepotkali člověka. Je tady klid a úžasná příroda. Kousek od nás stojí pevnost Hanička, jedna z největších dokončených prvorepublikových pevností, a po celých hřebenech se táhnou pěchotní sruby a malé řopíky.

Lidé sem jezdí za historií, na kola, na běžky – přímo u chalupy staví cyklobus, vede upravovaná běžkařská trasa. Kamarádi v nedalekém kostele pořádají koncerty a výstavy. Občas si nějaký koncert uděláme u nás. Přijede kapela a v hospodě bývá veselo do rána.

penzion-Adelheid-pozemek

obr.: Adelheid česky znamená vznešená. Vznešená dřevostavba z cedrového dřeva architektonicky zapadá do tradičního stavebního stylu Orlických hor. Foto: Martin Zeman

Technické parametry

Zastavěná plocha: 322 m²
Obytná plocha: 534 m²
Stavební systém: kombinace roubené a sloupkové konstrukce
Topení: zplyňovací dřevokotel a kotel na pelety, podlahové topení, v ložnicích radiátory; příprava pro kachlová kamna
Realizace: Bartoš Dřevostavby s.r.o., www.bartos.cz; 2014

penzion-Adelheid-pudorysy