Potom, co Karla s manželem prodali nemovitost po rodičích, rozhodli se pořídit si chalupu. Místo, kam by Karla mohla uniknout před městem a užívat si zaslouženého klidu. Snem byla původní roubenka – takové se jí totiž vždy líbily. Prvně se rozhlíželi v Kryštofově údolí nedaleko Liberce, kde žijí, to je totiž vyhlášené svou zachovalou roubenou zástavbou. Jenže, i když už měli chalupu vyhlídnutou, z nákupu nakonec sešlo. Hledali proto dál a rozhodli se rozšířit rádius i na vzdálenější oblasti. Prošli několik dalších roubenek, ale stále to nebylo ono, až našli inzerát na prodej nedaleko Doks.
Láska na první pohled
Už když Karla vystoupila z auta a poprvé uviděla vykládaný štít, věděla, že to je ono. A prohlídka její přesvědčení jen potvrdila. Nezáleželo jí na tom, že západní část chalupy je v havarijním stavu a dřevo ne vždy zdravé. Prostě se zamilovala na první pohled. V původním chlévě třeba hned viděla vinotéku. Dokázala za nepořádkem a nepříliš povedenými zásahy
najít skrytou krásu, kterou v té době viděl jen málokdo. A tak bylo rozhodnuto, že chalupa nedaleko Doks bude jejich, a také se tak v zimě roku 2016 stalo.
Radost Karly s manželem byla veliká, i když bylo od začátku jasné, že je před nimi dost náročná rekonstrukce, protože stavení nebylo v dobrém stavu. Novopečení majitelé nechtěli nic nechat náhodě a vstupovat do celého procesu nepřipravení, proto si pořídili knihu o rekonstrukci roubenky i další materiály. Rozhodli se totiž, že i když chalupa není památkově chráněná, budou k ní přistupovat, jako kdyby byla.
Jejich přáním bylo odstranit nové vrstvy, zachovat co nejvíce původního, a co nepůjde, to citlivě obnovit. Zároveň začali hledat šikovné řemeslníky, ideálně z blízkého okolí, kteří by byli schopni rekonstrukci realizovat. Na nedaleké pile dostali tip na pana Střihavku, který se na stavbu a rekonstrukce roubenek specializuje. Oba manželé považují za velké štěstí, že si vybrali zrovna jeho. Protože nejen správně zhodnotil stav roubení a dokázal vše citlivě opravit, ale také přivedl další řemeslníky, kteří byli potřeba – například na obnovu zděných a pískovcových částí či hliněných omítek. A když se nikoho sehnat nedařilo nebo řemeslníci neměli čas, pomohl úplatek v podobě pečené husy. A na jaře roku 2017 se mohlo začít s opravami.

obr.: Západní stěnu i štít bylo nutné strhnout a postavit znovu, ani to už ale není nijak patrné. Foto: Martin Zeman

obr.: Dnes už by nikdo nepoznal, že se musely vyměnit tři trámy nad základy chalupy. Foto: Martin Zeman

obr.: Jediný ústupek od záměru zachovat vše v původním stavu udělali majitelé v kuchyni a v koupelně v patře. Nechali roubené stěny obložit sádrokartonem, aby tím ochránili dřevo roubení a vytvořili místo pro rozvody sítí. Díky tomu mohou obojí beze strachu naplno využívat. Foto: Martin Zeman
S citem pro detail
Karla trvala na tom, aby vše, co jde, bylo uvedeno do původního stavu, a i když manžel ne vždy projevil nadšení, řemeslníci ji podpořili. Proto šly pryč všechny betonové podlahy, veškeré nové obložení i omítky a roubení i zděné části byly očištěné až na kostru.
Obnoveno bylo jen to, co mělo význam – omítky ve zděných částech, vymazávky a hliněná omítka tam, kde to bylo potřeba. Z tohoto záměru majitelé ustoupili jen ve dvou případech – v kuchyni v přízemí a v koupelně v patře. Aby chalupa svým majitelům plnohodnotně sloužila a zároveň se nepoškodilo roubení novými rozvody sítí i pozdějším užíváním, byla původní stěna zakryta sádrokartonem. Mohla tak vzniknout jak kuchyně, tak pohodlná koupelna v patře. Vše ostatní, co bylo jen trochu možné, bylo očištěno, zakonzervováno a obnoveno.
A pokud se původní nezachovalo, nechali majitelé vyrobit nové na míru. Původní Karlin předpoklad, že by rekonstrukce mohla být hotová do půl roku, se ukázal jako mylný. Práce na samotné chalupě se totiž protáhly na dva roky. Jen odstranění heraklitu, omítek, sítí a betonu v interiéru zabralo dost času, stejně tak bylo potřeba úplně zbourat západní část chalupy včetně podezdívek a postavit ji znovu.
Po odkrytí vnitřních vrstev se také přišlo na to, že je třeba vyměnit hned několik trámů nad základy i v patře. Stejně tak si svůj čas vyžádala oprava zděné části a chléva a výměna střešní krytiny. Ale nejen samotnému stavení se dostalo pečlivých oprav. Obnovena byla i zásep, vyčištěny chlévy a sklepy a přitom řemeslníci našli ještě zasypanou nádrž na vodu, kterou majitelé nechali upravit na bazén.
Čekání sice bylo dlouhé, práce bylo hodně, ale vše se vyplatilo, protože chalupa se vyloupla do krásy a připravila pro své majitele nejedno překvapení v podobě zazděných výklenků nebo nevyužívaných zabedněných komor v patře. Jen ten poklad po Němcích, jak se v Sudetech říká, ještě nenašli.

obr.: Jedno z překvapení, které si chalupa pro své majitele připravila – nádrž na vodu, kterou objevili při opravě sklepa a záspi. Nechali ji vyčistit a upravit na bazén. Foto: Martin Zeman

obr.: Modré dveře září a vítají hosty. Nejsou původní, ale vyrobené místním truhlářem na míru. Chalupě však sedí jako ulité. Foto: Martin Zeman
Hlína a dřevo si rozumí
Když došlo na rozhodnutí, zda hlavní obytnou světnici omítnout, nebo ne, rozhodli se majitelé vrátit k původním hliněným omítkám. Hlavním důvodem, krom věrnosti původnímu stavu, byly i izolační vlastnosti. A svého rozhodnutí nelitují. Hliněná omítka nejenže chrání dřevo a nepoškozuje ho jako heraklit nebo beton, ale také výrazně ovlivňuje mikroklima v místnosti. Jak Karla poznamenala – oni sami to pociťují, ale nejvíce je to znát na jejich vnučce, která sem za nimi často jezdí a nikde nespí tak dobře jako tady. Ale i ostatní příbuzní a přátelé, kteří je někdy na chalupě navštívili, konstatovali, jak příjemný pro ně pobyt v roubence byl.
Hliněné omítky totiž nejen vážou a zase vypouštějí do vzduchu vlhkost, ale také pomáhají udržovat příjemnou teplotu – v létě chladí a v zimě akumulují teplo a hřejí. A zároveň roubenka netrpí tradičním nešvarem původních staveb – mezi roubením „netáhne“. I proto se vyplatilo ji obléknout do tzv. „kožuchu“, i když jen zevnitř.

obr.: Hliněné omítky v interiéru zajistí nejen příjemné mikroklima, ale také to, že do chalupy netáhne. Foto: Martin Zeman

obr.: Nově postavený sporák ve světnici v přízemí ji nejen vytopí, ale Karla na něm i vaří. Výklenek vedle něj byl odkryt při rekonstrukci – původní majitel ho zazdil. Foto: Martin Zeman
Vzhledem k tomu, že se jedná o rekonstrukci původního objektu, který není památkově chráněný, nebylo nutné připravovat kompletní projektovou dokumentaci. Ve větší části realizace šlo o ošetření původního roubení a zdiva, případně nahrazení nevyhovujících stavebních součástí novými. Proto nejsou k dispozici půdorysy stavby.

obr.: Hliněné omítky působí nejen jako izolace. Přirozeně pracují se vzdušnou vlhkostí, a vytváří tak velmi příjemné mikroklima. A v ložnici je to obzvlášť potřeba.

obr.: Stejné kouzlo má i zděná místnost nad chlévem – cit majitelů dýchá z každého detailu. Foto: Martin Zeman
Minulost a současnost v souladu
Po rekonstrukci byla zvelebena hlavní obytná světnice – dostala nejen nový hliněný kabát, ale také nový kachlový sporák. Upraveno pak bylo i patro. Původní roubené i zděné místnosti byly zachovány a přibyly k nim další pokojíčky, které vznikly z užitkových komor, a koupelna. Karla je obzvláště hrdá na výběr mozaikové dlažby, která si s roubením i celou atmosférou chalupy opravdu rozumí, i když – jak podotkl její manžel – v interiéru není jediný pravý úhel a i s tím bylo nutné se poprat. Jenže to k roubenkám, a k těm starým obzvlášť, prostě patří.
Hlavní dominantou patra zůstal původní komín. Protože se v chalupě zachovala černá kuchyně (současní majitelé ji přebudovali na toaletu), nechali mohutný komín z pískovcových štuků očistit a vyvložkovat. Nejvíce je vidět právě v patře, kde výrazně vystupuje. Stále ho využívají a interiér chalupy má díky němu atmosféru, která se jen tak ne vidí. Cit, s jakým majitelé přistoupili k samotné obnově roubenky, se projevil i v tom, jak si ji vybavili. Oba jsou milovníci starožitností (dokonce mají starožitnictví vystudované) a na každém kousku je to znát.
Navíc, když to šlo, Karla s manželem přiložili k dílu i své šikovné ruce. Pobyt zde si užívají, milují to tu a jezdí sem rádi. I když je mnozí považovali za blázny, že se rozhodli pro rekonstrukci, a ne pro novostavbu, oni sami nelitují. Je to ostatně vidět nejen na nich samotných, ale i na chalupě, která si svoje nové majitele vybrala opravdu dobře. A protože oba neustále přemýšlejí, jak to tady ještě vylepšit, je kolem pořád nějaká práce.
Nejnovějším projektem se má stát vyvýšený domek na zahradě, kde by si přes léto mohla hrát vnoučata a v zimě by sloužil jako sklad. Už jsou připravené základy z gabionů, které pomohly vyrovnat prudký svah a teď čekají na dřevěnou nástavbu. A mně nezbývá než jim popřát, aby se vše podařilo a byli stále tak spokojení jako nyní. Po cestě domů se pak usilovně snažím nezapomenout recept na excelentní Karlinu rybí pomazánku.

obr.: Patru kraluje původní komín z pískovcových štuků. Zachoval se ještě z dob, kdy v místnůstce pod ním bývala černá kuchyně. Po vyvložkování slouží svému účelu i dnes a zároveň interiéru chalupy dodává specifickou atmosféru. Foto: Martin Zeman

obr.: A když se netopí, slouží Karle a jejímu kulinářskému umění šikovná kuchyňka. Foto: Martin Zeman
Slovo redaktorky
Při této návštěvě jsem si uvědomila jednu věc – čím víc domů navštívím a čím víc příběhů vyslechnu, tím silnější mám pocit, že ne člověk si vybírá svůj dům, chalupu nebo pozemek, ale místo si vybírá svého člověka. Co je to, co se ozve, když přijdeme na TO místo? Co je to za vlny, které vysílá dům, který k nám patří? Nebo je to neobyčejný lidský instinkt? Zkušenost zapsaná
v genech? Šestý smysl? Něco, co máme v sobě a co se dokáže naladit nejen na naše vědomí, ale hlavně na nevědomá přání a v tu správnou chvíli cinknout v hlavě a říct: to je ono!
Zažila jsem situace, kdy investoři raději prodali již koupený pozemek, změnili projekt, jen aby ho mohli uskutečnit na jiném místě, byť o pár kilometrů vedle, protože to původní prostě nebylo ono. Vyslechla jsem příběhy, kdy budoucí šťastní majitelé už hledání pozemku nebo domu vzdali a pak TO přišlo – zcela nečekaně.
Stejně jako jsem viděla pozemky, které investorům jejich okolí rozmlouvalo, ale oni si šli za svým a dobře udělali. A sama na vlastní kůži jsem zažila ten pocit, kdy jsem viděla svůj budoucí dům a věděla jsem, že tady chci být doma. Nevím, jak to pojmenovat, ale jedno vím jistě – měli bychom to poslouchat, protože to nelže. Ať už je to něco v nás, nebo venku, ve chvíli, kdy to cinkne a přijde, bude to fungovat, jakkoliv dlouho potrvá, než to najdeme.

Martina Máta Nosková
redaktorka

obr.: V patře vzniklo hned několik obytných pokojíčků a všechny mají své osobité kouzlo. Foto: Martin Zeman

obr.: Sen, co se stal skutečností – v bývalém chlévě je opravdu vinotéka a ve žlabech se chladí víno. Tak na zdraví! Foto: Martin Zeman
Technické parametry
- Zastavěná plocha: 139 m2
- Užitná plocha: 184 m2
- Dispozice: 6 + 1 (přízemí světnice, kuchyně, síň, vinárna, v patře čtyři pokoje)
- Konstrukční systém: obvodové stěny z původních rostlých trámů, zděná část původní pálená cihla, pískovcové štuky
- Ošetření stěn: původní roubení okartáčováno a ošetřeno lazurou Bochemit (olejovo-syntetický nátěr); spáry – nová hliněná vymazávka
- Omítky v interiéru: hliněné
- Střešní krytina: šablony Eternit Dacora s povrchovou úpravou bránící uchycení mechů a lišejníků
- Zdroj energie / teplo: kachlový sporák na tuhá paliva, samostatně stojící kamna na kusové dřevo a dřevěné brikety, elektrické podlahové topení v koupelně
- Větrání: přirozené okny
- Podlahy: dlažba, původní dřevěné podlahy, nové podlahy z dubových a smrkových podlahových palubek
- Realizace: 2017–2019, Roubenky Střihavka, www.roubenky-strihavka.cz

Tento článek vyšel v časopisu sruby&ROUBENKY 1/2026
Objednejte si krásně vonící výtisk časopisu s kvalitními fotografiemi pouze za 99 Kč



Čerstvé novinky ze světa dřevostaveb