Roubenka potokem chlazená i uspávaná

Na Šumpersko a do Jeseníků se vždycky moc těším. Nedivím se nikomu, že tady chce žít nebo alespoň trávit nějaký volný čas. V této malebné roubence za potokem na okraji Sobotína mě netradičně přivítali majitelé i stavitelé v jednom – Jan a Lucie totiž vlastní firmu, která roubenky staví. Své práci oba naprosto věří, a tak si jednu roubenku postavili i pro sebe, respektive pro hosty, které tento kraj láká podobně jako mě. Kdo jiný by nám měl příběh tohoto domu vyprávět než Jan sám?

Dagmar Digma Čechová | Kategorie: Návštěvy dřevostaveb | 24.06.2026

Sice jsem vystudovaný inženýr chemie, ale když si máma přála chatu, táta – zkušený truhlář a tesař – tehdy prohlásil, že když chatu, tak jedině roubenku. Bylo mi devatenáct, když jsme spolu postavili tu první. Pak přišel někdo jiný, že by ji chtěl také, a postupně se začali přidávat další zájemci. Otec nakonec prohlásil, že už je na to starý, nechal to na nás mladších a jen nás dozoroval. Lásku k řemeslu i k roubenkám jsem ale každopádně zdědil po něm.

Většina firem dnes staví roubenky z lepených hranolů. My nabízíme obě varianty – jak z lepených sušených hranolů, tak ze surového dřeva, které vidíte tady. Trámy ze surového dřeva více praskají, což se některým investorům moc nelíbí. Jenže právě na domě postaveném z mokrých hranolů se ukáže, jestli je tesař opravdu dobrý řemeslník. Tohle všechno dělali moji kolegové ručně, a i přesto můžete vidět, jak přesně rybiny sedí.

I dnes dokážou lidé pracovat téměř stejně přesně jako CNC stroj. Co se týče následného sedání stavby, z naší zkušenosti si roubenka ze surového dřeva sedne zhruba o dva, maximálně čtyři centimetry. Sloupy s rektifikačními šrouby jsou skryté, takže výšku stropu můžeme regulovat, aniž by to bylo pohledově rušivé.

Od návrhu po nátěr

Nejdřív se hodně sedí u počítače, kreslí a vymýšlí, než se do trámu poprvé řízne. Pak se roubenka u nás vyrobí, což zabere asi měsíc a půl, a na místě se poskládá na první dobrou. Takovýhle dům postavíme zhruba za tři dny a teoreticky bychom na stavbě ani neměli potřebovat pilu. Obecně takto velké domy z mokrého dřeva nestavíme – je mnohem praktičtější dělat je z lepeného suchého hranolu. Tady jsme ale chtěli ukázat, že umíme i tohle.

Na roubenky ze surového dřeva používáme bezkůrovcový smrk z Vysočiny. Zde máme také výrobu, takže nemusíme materiál nikam daleko převážet. K ošetření dřeva používáme výhradně oleje – jiné pro venkovní a jiné pro vnitřní použití.

Venkovní oleje jsou odolnější, ale nemají atesty pro použití v interiéru. Dnes je možné si vybrat z nepřeberného množství všemožných barev a odstínů. Nám se nejvíce líbí medová barva, ale i ta má mnoho odstínů.

Zákazníci k nám obvykle přijíždí osobně a vybírají si z natřených vzorků různých barev, kombinací i povrchových úprav, jako je drásaný nebo opálený povrch. První nátěr vydrží zhruba tři až čtyři roky. Poté se obvykle každé dva roky natírá vždy jedna stěna – nejdříve ta nejvíce exponovaná a podle potřeby postupně i další.

Oproti lazurám má olej jednu velkou výhodu: dřevo nemusíte brousit až na holý povrch. Olej se do něj vsákne a nevytváří film. Slunce ho postupně „vypije“, takže před dalším nátěrem v podstatě jen očistíte pavučiny a prach a můžete natírat znovu.

U roubenek se také osvědčilo nedělat zvenku bílou spáru – z hlediska údržby a natírání je jednobarevné řešení mnohem praktičtější. To je však věc vkusu.

V této roubence na Šumpersku můžete strávit příjemné dny i vy – vyzkoušet si na vlastní kůži, jaké to je, a přesvědčit se o kvalitně odvedené řemeslné práci. Foto: Martin Zeman

Roubenkářů přibývá

Komunita lidí kolem roubenek v posledních letech roste a my výrobci máme stále plné ruce práce. Dříve měli lidé pocit, že jde o bydlení jen pro vyvolené, dnes už ale vědí, že cenově může být srovnatelné se zděným domem. Minimálně každý pátý zákazník k nám přichází už dobře připravený a s poměrně jasnou představou – často proto, že odebírá váš časopis sruby&ROUBENKY. Takový zákazník ví, co chce.

Ty dva nebo tři roky předtím, než se pustí do stavby vlastního domu, se u vás inspiruje a sbírá potřebné informace. Zajímavé je, že si lidé třeba často myslí, že investice do architekta je zbytečná a je to položka, na které mohou ušetřit. My už ale víme své a vlastní stavbu bychom bez architektonické studie dnes nestavěli. Ve výsledku totiž dokáže ušetřit dost peněz.

Společný projekt dvou stavařů

Celý tenhle projekt vznikl vlastně jednou u piva s kamarádem. Rodil se nám tehdy v hlavě plán, že postavíme vzorový dům, který budeme pronajímat. On zmínil hezký pozemek v Sobotíně a poměrně rychle jsme zjistili, že jsme na něj nezávisle na sobě koukali oba. Podle inzerátu na něm měla stát malá chatka o velikosti 45 m², tak jsme se shodli, že ji koupíme. Oba jsme stavaři, takže dohoda byla jednoduchá: já udělám všechno ze dřeva (včetně nábytku a dveří) a on všechno z cihel – zděné příčky, obklady, kamna i dlažby.

Já se budu starat o údržbu a on o provoz. Měl to být malý projekt, v našich představách práce na pár víkendů. Protože ale reálně na pozemku už tehdy stála chata 7,5 × 11 m, nakonec se náš záměr také nafoukl a dnes tu tak stojí osmdesátimetrová roubenka.

Jan staví roubenky od devatenácti let. Své zkušenosti promítl i do projektu rekreačního objektu k pronájmu. Foto: Martin Zeman

Do roubenky na zkoušku

Původní objekt jsme zbourali, novou stavbu jsme ale navrhli na hodně podobném půdorysu. Jen jsme vyšli vstříc sousedovi a posunuli stavbu o dva metry dál od jeho pozemku. Získání stavebního povolení proběhlo poměrně hladce – ačkoli máme vlastní projektanty, rozhodli jsme se využít někoho, kdo dobře zná místní poměry. Větším problémem byla až kolaudace. Trvala dlouho, protože kvůli digitalizaci a následným změnám na stavebním úřadě nastalo období dlouhé nečinnosti.

Roubenka ale dnes stojí a lidé sem rádi jezdí. Přes týden je volněji, víkendy máme většinou plné. Jsme na Šumpersku, tedy v ideální oblasti na výlety – nedaleko je Praděd, lázně Velké Losiny, vodní nádrž Dlouhé stráně a v zimě několik lyžařských areálů. Samotný Sobotín má navíc zámek, vlastní sjezdovku i wellness resort. A záměr se povedl – naši klienti sem nakonec většinou opravdu nepřijedou jen na krátkou návštěvu. Spíš si rezervují ubytování a vyzkouší si, jak se v takové roubence skutečně bydlí.

Největší stůl, jaký jsme vyrobili

Máme také vlastní truhlářskou dílnu. Protože jsme měli trochu obavy, jak se budou hosté k vybavení chovat, zařídili jsme roubenku opravdu bytelným nábytkem – tak, aby byl prakticky nerozbitný. Všechno je z masivního dubu a poctivě sešroubované. Naši hosté tu ale naštěstí nic nerozbíjejí. K dispozici je deset postelí a rozkládací gauč, takže se v pěti pokojích vyspí až dvanáct lidí.

Když máte chalupu pro takový počet hostů, musíte tomu přizpůsobit všechno – jídelní stůl, počet míst k sezení a další vybavení. Tohle je mimochodem největší stůl, jaký jsme kdy vyrobili: má 175 × 215 centimetrů. Jen samotnou desku jsme sem nesli ve čtyřech lidech. Stůl navrhl náš architekt, a to včetně povrchové úpravy – nejprve se natřel bílou barvou a potom se lehce obrousil. Ve stejném dekoru jsou provedené i lavice nebo nábytek v koupelnách. Je to praktické řešení, protože se takový povrch dobře udržuje a snadno omývá.

Veškeré dřevo v přírodním dekoru je drásané, zatímco bílé prvky jsou natřené a následně obroušené. I okna jsme vyráběli sami a kvůli jednodušší údržbě jsme je natřeli černým olejem. V naší truhlárně vyrábíme například i překládané stropy, jaké vidíte tady. Trámy jsou v jednom kuse přes celou šířku domu, tedy asi 7,5 metru, a ještě mají zhruba metrové přesahy přiznané venku.

Zákazníci služeb naší truhlárny nejčastěji využívají na podlahy nebo palubky do štítů. Mně osobně se hodně líbí ty posuvné dveře mezi dvěma pokoji v patře – s přiznanou kolejnicí mi přijdou hezčí a zajímavější než dveře do pouzdra nebo klasické otočné křídlo.

Jídelní stůl pro 12 lidí je tím největším, jaký kdy opustil jejich truhlárnu. Desku museli přinést ve čtyřech lidech. Foto: Martin Zeman

Tento pokoj preferují rodiny s dětmi – posuvné dveře oddělují menší spací část a dopřávají generacím soukromí. Janovi se přiznaný posuv velmi líbí. Foto: Martin Zeman

Foto: Martin Zeman

Nábytek v koupelně je stejně jako jídelní stůl natřen nabílo a následně obroušen – jeden z designových záměrů architekta. Dveře jsou – stejně jako další nábytek v domě – vyrobeny z drásaného dubu ve vlastní truhlárně. Foto: Martin Zeman

Detaily, které dělají celek

To, co na první pohled vypadá jako klasická kachlová kamna, je ve skutečnosti ekonomičtější řešení – krbová vložka obložená zelenými kachlemi. Tuto barvu opět navrhl architekt a ve stejném odstínu je tu i gauč. Kromě krbu je v domě, dole i nahoře, elektrické podlahové topení. Kamna jsou ale umístěná u schodiště, takže se teplo velkým otvorem přirozeně dostává i do horních pokojů.

Máme tu nadkrokevní izolaci, díky které zůstává dřevo v podkroví – krovy i vaznice – přiznané. Izolace zároveň pomáhá udržet uvnitř příjemnou teplotu i během horkého léta. Navíc kolem domu rostou stromy a hned vedle teče potok, od kterého sem přichází přirozený chládek. A usínat za zvuku šumící vody je opravdu skvělé.

V patře jsou sádrokartonové příčky a anhydritová podlaha, která pomáhá zajistit akustický komfort. Tak to řešíme ve všech našich stavbách – lité podlahy, ať už betonové, nebo anhydritové, velmi dobře tlumí kročejový hluk.

Roubenky jsou vůbec na bydlení skvělé. Máme to ověřené jak z vlastních zkušeností, tak od našich klientů, a s akustikou ani jinými podobnými problémy se prakticky nesetkáváme.

Takové naše specifikum je, že máme i vlastního kováře. Ten nám sem vyráběl spoustu kovových věcí – od pohledových spojovacích prvků až po praktické doplňky. Třeba ráhno nad krbem, které slouží jako hambalek na sušení mokrého oblečení. Nebo zarážku, aby děti nenapadlo lézt na kamna. Venku je zase kovaný poklop na šachtu na vodu. Jsou to detaily, které dohromady tvoří dokonalost.

Foto: Martin Zeman

Všechno dřevěné si investoři i realizátoři v jedné osobě vyráběli sami, na kovové doplňky využili vlastního kováře – celkový dojem je naprosto harmonický a nelze neobdivovat propracovanost detailů. Foto: Martin Zeman

Překládané stropy jsou jedním z typických podpisů tohoto výrobce. Foto: Martin Zeman

Pohodlí pro hosty

Architekt od nás dostal jasné zadání: roubenka i její okolí mají být co nejvíce bezúdržbové. Žádná zahrada na pletí, žádné velké trávníky na sekání. Chtěli jsme si také co nejvíc věcí vyrobit sami za rozumné náklady a zároveň ukázat, co umíme – ať už šlo o terasu, plot, nebo třeba sezení u ohniště. Tam architekt navrhl netradiční řešení: různě vysoké dřevěné kostky poskládané vedle sebe, které fungují jako originální sezení.

Kromě ohniště je venku hostům k dispozici také koupací sud. Do budoucna chceme podél potoka postavit ještě saunu, kolárnu a sklad dřeva – jakmile nám to dovolí výrobní kapacity. Z dubu jsme také nařezali kostky o hraně 11 centimetrů a vyskládali z nich na pískové lože chodníky. Dříve se takové kostky používaly třeba v průjezdech jako nejlevnější možná dlažba.

V létě je velmi příjemné chodit po nich naboso. Kolega, který musel každou kostku vyrobit a nakonec jim ještě nahoře srazit hrany, z toho ale úplně nadšený nebyl.

To, co připomíná dlažbu z kočičích hlav, jsou dubové kostky – nesmírně pracné na výrobu, ale s velkým efektem. Foto: Martin Zeman

Foto: Martin Zeman

Místo je chráněno stromy a keři, na něž bezprostředně navazuje potok. Nádherně se u něj relaxuje. Foto: Martin Zeman

Symbióza architekta s truhlářem

My jsme z naší roubenky – z toho, jak funguje i jak vypadá – opravdu nadšení. Když pro někoho vyrábíme dům, řešíme samozřejmě i jeho architekturu. Nejprve je ale potřeba vyřešit technickou stránku, aby byl dům co nejvíce bezúdržbový a všechno v něm správně fungovalo. Teprve potom přichází na řadu vzhled, aby byl dům i hezký.

Architekt není truhlář a ten, kdo dům skutečně vyrábí, musí někdy jeho představu trochu usměrnit. Musí to fungovat ve vzájemné symbióze – a to se nám tady podařilo. Tahle roubenka je skutečně bezúdržbová a dělá radost jak nám, tak našim hostům.

Foto: Martin Zeman

Tato dřevostavba soutěží v anketě DŘEVOSTAVBA ROKU 2026

Pomozte nám zvolit nejhezčí dřevostavby! Tato moderní dřevostavba se uchází o váš hlas v anketě Dřevostavba roku 2026 pod názvem "Roubenka potokem chlazená i uspávaná". Zaregistrujte se na našem webu, pošlete hlas a získejte atraktivní ceny...
Hlasování v tomto kole probíhá do 6. 7. 2026