Roubenka Beneška: Když na detailech záleží

Chalupaření se věnuji už třicet let a miluji všechno okolo – přírodu, kutilství, autentičnost i možnost vdechnout starým věcem nový život. Před lety jsem si pořídila starou zděnou chalupu kousek od Mníšku pod Brdy, ale v dětství jsem milovala čas strávený v roubence v Jindřichově a po tomto koutě Jizerských hor se mi dlouho stýskalo. Chtěla jsem se sem vrátit a ukázat tento kouzelný kraj své rodině, a tak jsem si – i přes její protesty – svůj smělý sen prosadila.

Původně jsem chtěla jiný pozemek, romantičtější místo s velkou zahradou, ale byl moc drahý. Odtud můžu chodit pěšky do Jablonce nad Nisou, jehož hranice je, co by kamenem dohodil, a vlastně mě baví, že je to u cesty a lidi to najdou. Je to pro mě motivace si to tu hezky nazdobit. Od začátku jsem v hlavě měla vizi s pronájmem – vložila jsem do toho svoje úspory, potřebuji, aby se mi trochu vrátily. A zadní vrátka, kdyby nebyla práce, se hodí vždycky. Nemluvila jsem o tom, dokud jsem si nebyla jistá, že se to povede, a než mohli na začátku léta 2025 přijet první hosté, stálo to spoustu sil.

Foto: Martin Zeman

Poprvé se tu koplo v roce 2022, na jaře jsem to koupila a v červnu jsme svépomocí začali. Byl problém tady získat povolení – z jedné strany je ochranné pásmo lesa, ze druhé silnice a potok. Nakonec stojíme na dvanácti pilotech podobně jako v Benátkách, jenom na betonových (říkají jim betonové studny). Potok protéká přímo pod námi a celá chalupa se dá podlézt. Stálo mě to milión za ten beton, než se vůbec začalo stavět. O názvu jsem samozřejmě přemýšlela, ale když se chaty jmenují Maruška a podobně, proč by nemohla být Beneška? Děda mi vždycky říkával, že za první republiky se firma poctivého podnikatele vždycky jmenovala podle něj.

Foto: Martin Zeman

Foto: Martin Zeman

Roubenka vlastníma rukama

---

Hrubou stavbu bez oken a dveří jsem nechala postavit z nového dřeva – postarali se o ni jizerští roubenkáři Vojtěch Reckziegel a Lukáš Podzimek. Zbytek jsem dodělávala sama, s pomocí kamaráda truhláře Davida Dlabala, který mi dělá i správce. Díky tomu, že jsem vlastníma rukama stavěla roubenku, mě oslovili tvůrci pořadu My, chalupáři a právě David tam se mnou vystupuje jako kutil.

Foto: Martin Zeman

Z jeho rukou pochází většina zdejšího nábytku, včetně kuchyňského stolu, který je nový, i když nevypadá. David vyrobil desku a já jsem napatinovala nohy. Sehnala jsem staré, různě barevné židle na vyhození a taky je opatřila patinou. Skříňky v kuchyni tvoří korpusy z Ikey a na nich jsou dvířka ze stoletého dřeva. Doplnily je staré dubové police, i lednička je schovaná za letitým dřevem.

Foto: Martin Zeman

Často se mě lidé ptají, kam na ty krásné věci chodím. Na staré dřevo mám skvělý zdroj z Pardubic: Antik Vávra. Vykupuje dřevo ze třeba 150 let starých fabrik nebo rozebíraných stodol a stojí u něj stejně jako nové. Podlahy, stropy, to všechno je od pana Vávry a hodně pamatuje. Pochází od něj i stará mříž, na kterou jsem zavěsila kuchyňské náčiní, protože mám málo šuplíků. I ty jsou ze staré továrny, jen je David opatřil novými pojezdy.

Foto: Martin Zeman

V roubence máte omezené možnosti, co se týče dolaďování. Na dřevo nemůžete třeba pověsit obrázky a i v detailech jste svázaná stylem. Mně se osvědčila kombinace s kamenem. Celý dům je jím obložený, kamenná je i dlažba okolo. Jsou to tenké obkladové pásky české ruly a mám je od fajn party Piedra. Kamenný je i krb, kvůli kterému mi roubenka málem vyhořela. Nepoužila jsem na jeho stavbu odborníky, nechala ho vyvložkovat zedníky a výsledkem byl průšvih. Dcera Lara ležela vedle, když oheň prohořel ven zdí. Naštěstí jsem stála dva metry od něj, takže jsme hned začaly hasit. Musela jsem pak opatřit novou, mnohem dražší vložku a nechat postavit pořádná kanadská kamna, ale už jsem dobře věděla proč a všem říkám: odborné práce nechte na odbornících.

Foto: Martin Zeman

Mám ráda staré věci. Například to křeslo se mnou jde od dětství přes všechny byty a chalupy. Pokaždé ho nechávám přečalounit a tentokrát jsem k němu úplnou náhodou sehnala i naprosto stejnou sedačku. Dokonale sem společně zapadají. Je tu 14 míst na spaní a od začátku léta máme nepřetržitě obsazeno, i když si některé termíny samozřejmě rezervuji pro sebe nebo pro rodinu. Se všemi hosty si dám vždycky sklenku a osobně je uvítám, jezdí sem samí fajn lidi a vrací se. Sledovali mě, jak jsem to tu od základu budovala, takže vědí. I s nimi se dělím o rady a tipy ohledně toho, kde se co dá sehnat a jak to udělat.

Foto: Martin Zeman

Přízemí roubenky Benešky

---

Luční pokoj v přízemí doporučuji seniorům, aby nemuseli do patra. Od začátku jsem v hlavě měla vizi názvů pokojů podle toho, co je tady v okolí. Ke každému jsem ručně namalovala cedulku s názvem a osobitou tvář jim dali v Darré Náchod. Společně jsme připravili kolekci Beneška, která obsahuje už šest dekorů podle pokojů. Například pro tento pokoj jsem poprosila o typické místní kytičky a oni mi připravili návrh. Z výsledné látky tu pak je nejen ložní povlečení a závěsy, ale i různé doplňky: tašky, bochan na sezení naplněný pohankou, zástěra nebo třeba oblečení na panenku. Máme ten dekor i na hrnečku.

Foto: Martin Zeman

Do herny vedou dveře z popelnice, do kterých jsem si u sklenáře vybrala vitráže a sama je dotvořila. Vitráže mě baví – chci si najít ještě nějaké staré dveře a udělat je hodně barevné. Uvnitř herny můžete vidět výstavku věcí, které jsme vyráběli v pořadu My, chalupáři, nebo stolek vyráběný z reálných starých knih z jabloneckého antikvariátu. Už je nikdo nechtěl a takhle dostaly nové uplatnění. Na WC je lampa ze starého umyvadla i polička na toaletní papír z přepravky. Posuvné dveře tvoří opět stará prkna z antiku, ale kouzlo je v kovaných částech. Jsou koupené nové, za pár korun, a házíme je do kamen, aby vypadaly staře. A co nejde, to nastříkám rezavým sprejem.

Foto: Martin Zeman

Foto: Martin Zeman

Foto: Martin Zeman

V koupelně jsou místo umyvadel přes sto let staré dřevěné žlaby. To byla výzva – zkoušeli jsme dva různé nátěry, aby voda neprotékala. Nakonec jsme dva dali i nahoru. Dřeva v koupelně jsem se nebála, vždyť je naolejované, napuštěné. Venku taky máte dřevěné stoly a prší na ně. Navíc nemám ráda kombinaci dřeva a dlažby, proto jsem i u krbu jen zapustila do roviny s podlahou sklo. Stejně jako mi nevyhovuje velké světlo shora, raději mám ambientní bodové.

Foto: Martin Zeman

Patro roubenky Benešky

---

V Jahodovém pokoji spím nejčastěji. Nechybí tu ani věnec s jahodami – kamarádka Péťa mi pro každou ložnici vyrobila tematický. Mám je místo obrazů a dělají mi velkou radost. Ač
nemám ráda umělé květiny, jinak to nešlo – ze sušených by do postelí padal nepořádek. Skříň je opravdu historická a pochází z antiku pana Špůra, který renovuje starý nábytek. V horních pokojích mám i světla na míru z Vinci projekt, kde mi vyráběli i keramické cedulky. A další kamarádi z Jablonce mají úplně neuvěřitelný „babičkovský“ obchod Poklady z půdy a všechno, co se týká nádobí, hrnečků, umyvadel a tak, mi seženou oni. Právě tyhle drobnosti a detaily mě baví asi nejvíc.

Foto: Martin Zeman

Každý pokoj v patře má jiné dveře i zárubně. Opět jsou to levné dveře, každé jsem natřela jinou pastelovou barvou, takže spolu hezky ladí. Lesní pokoj se hodí pro čtyřčlennou rodinu. Sehnala jsem tapety Vavex a s Darré jsme jim přizpůsobili povlečení. Ve své vizi jsem si namyslela, že tu chci mít stromy. To, co vidíte, byly nálety, co rostly tady za domem. Opět jsou doplněné starým dřevem a sovičky a veverku uháčkovala babička Marie (maminka Tomáše Matonohy, pozn. red.).

Foto: Martin Zeman

Větvičky se světýlky a papírovými ptáčky jsem vyrobila, protože mi něco chybělo nad postelí – tyhle nápady za pár korun mě baví nejvíc. Jako třeba tyč s ramínky místo skříní. Hodně cestuju a všímám si, že na krátkém pobytu si nechcete oblečení dávat do skříní. Tohle je stará konzole po Janě Šulcové, kterou její dcery nechtěly vyhodit, a tak jsme jí společně našly nové prima využití.

Foto: Martin Zeman

V průběhu budování Benešky jsem tu samozřejmě žila a spala. Spoustu věcí přitom zjistíte a poznáte. Je rozdíl, jestli to někdo dělá jenom na pronájem, nebo proto, aby se v tom dobře žilo. Mně třeba chyběl věšák na župan nebo regál na mobil, tak jsem je doplnila. Hrnky dělaly na stolku kolečka, a tak už tu mám dřevěné podtácky. Jde o detaily, ale jsou funkční a lidi je oceňují. Máme to tu s mými hosty dohromady, napůl na pronájem a napůl já a zatím nám to moc pěkně klape.

I v horní koupelně je výrazný otisk antiků. Zrcadla nad umyvadly jsou osazena ve starých oknech od pana Vávry a za některými se ukrývá překvapení, které vymyslela Adéla Gondíková. Říkala, že by se tam mohla skrývat nějaká „sprosťárna“. A tu pravou jsem našla u pána v antikvariátu, který mi dal i knížky na stolek v herně. Ale na ty hambaté fotografie žen se budete muset přijet podívat osobně.

Foto: Martin Zeman

V Pomněnkovém pokoji jsem zrealizovala další odvážný nápad – vanu v ložnici. Návštěvníky láká a používají ji. Nebyl problém napojit vodu a odpad, protože se nacházíme nad kuchyní, a ve zdi má schovaný vlastní bojler.

Foto: Martin Zeman

Foto: Martin Zeman

Nejnovějším místem, díky kterému uvádím kapacitu lůžek 12 + 2, je Hnízdečko. Nahoru po žebříku to není pro důchodce a malé děti, ale je to romantika. Přišla mi škoda ten vršek zavřít, tak jsme tam udělali okno a spací patro. V Hnízdečku najdete ptačí povlečení a nad postelí hnízdo se světýlky a keramickými ptáčky.

Foto: Martin Zeman