Vzhůru na stromy

Majitelé relaxačního komplexu Johanka se bydlením v korunách stromů nechali inspirovat na Novém Zélandu a rozhodli se tuto zkušenost dopřát i svým hostům. V roce 2024 tak stávající resort rozšířili o zážitkové ubytování v podobě dvou samostatných vyvýšených apartmánů a společné privátní wellness se saunou v samostatné budově v jejich
bezprostřední blízkosti.

Foto: TOMÁŠ DITTRICH (ZDROJ VEKRA), RENÉ PROVAZNÍK, PATRIK ŠPALOVSKÝ (ZDROJ Ing. arch. DAVID HLADÍK)

Architekti Hladík, Hryzák a Horešovský (tehdejší společný ateliér KISSKISS. STUDIO) měli v návrhu prakticky volnou ruku – objekty jen musely obstát v každodenním provozu nejen s ohledem na hosty, ale i na údržbu a personál. David Hladík připouští, že to byla výzva. Netradiční zadání „vytvořit vysoko nad zemí originální a nezapomenutelný prostor pro odpočinek, který svým obyvatelům poskytne nový úhel pohledu na krajinu, maximální komfort a pocit výjimečnosti“ vítali, ale treehousy jsou typologicky specifické a kromě originálního řešení byla nutná především technická preciznost.

Foto: TOMÁŠ DITTRICH (ZDROJ VEKRA), RENÉ PROVAZNÍK, PATRIK ŠPALOVSKÝ (ZDROJ Ing. arch. DAVID HLADÍK)

Identicky řešené stavby jsou s ohledem na maximální soukromí a komfort orientovány zrcadlově proti sobě. Hlavní inspiraci architekti čerpali ze samotné krajiny – chtěli vytvořit místo, které stírá hranice mezi interiérem a exteriérem a zároveň vtáhne hosty hlouběji do místní atmosféry prostřednictvím autentického zážitku. Jak Hladík uvádí, „stavby díky vyvýšené poloze připomínají pomyslná hnízda v korunách stromů, zcela obklopená přírodou. Krajina skrze ně prorůstá a stává se jejich nedílnou součástí.“

Foto: TOMÁŠ DITTRICH (ZDROJ VEKRA), RENÉ PROVAZNÍK, PATRIK ŠPALOVSKÝ (ZDROJ Ing. arch. DAVID HLADÍK)

Na základní ocelovou konstrukci pak navázala samotná dřevostavba, což byla i pro realizační firmu HK Dřestav první taková zkušenost. Netradiční založení stavby vysoko nad terénem i pro její pracovníky představovalo příjemnou výzvu. Na připravenou konstrukci položili podlahové dílce a na ně postupně namontovali samotnou konstrukci z KVH profilů. Stěny pak vyplnili izolační minerální vlnou. Všechny práce prováděli za pomoci lešení a zvedací techniky, ale také náročného ručního přesunu materiálů, kdy si vždy dobře rozmysleli, zda u sebe mají vše potřebné – ke každému domu totiž vede třicet šest schodů.

Foto: TOMÁŠ DITTRICH (ZDROJ VEKRA), RENÉ PROVAZNÍK, PATRIK ŠPALOVSKÝ (ZDROJ Ing. arch. DAVID HLADÍK)

Propojení interiéru s exteriérem je významně umocněno pečlivě navrženými okny atypického tvaru s velkými prosklenými plochami. Klíčové bylo správně rozvrhnout jejich členění i otevírání a vymyslet efektivní stínění na západní straně. Architekti přitom kladli vysoké nároky jak na technické vlastnosti, tak na estetiku, aby okna dokonale splynula s černou fasádou z opalovaného dřeva a zároveň časem neztrácela barvu.

Proto byla zvolena hliníková okna VEKRA s výbornými izolačními vlastnostmi, mimořádně odolná povětrnostním vlivům, barevně stálá a díky zvolenému antracitovému odstínu opticky čistě doplňující fasádu. Jejich instalace v takové výšce nad zemí vyžadovala stejně jako ostatní stavební práce speciální postupy a koordinaci. Kvůli velikosti a hmotnosti rámů i zasklení a jejich instalaci ve výšce bylo nutné použít minijeřáb.

Foto: TOMÁŠ DITTRICH (ZDROJ VEKRA), RENÉ PROVAZNÍK, PATRIK ŠPALOVSKÝ (ZDROJ Ing. arch. DAVID HLADÍK)

Každý z objektů vyzdvihuje do výšky šesti metrů vlastní subtilní ocelová konstrukce, která tvoří pevný základ pro dvoupatrovou dřevostavbu s vloženým mezipatrem. Výška nad terénem byla výzvou i pro stavební a technologické dodávky, včetně přípojek inženýrských sítí, a to s ohledem na stávající areál i založení konstrukce. Právě realizace ocelového podnoží – vysoké konstrukce, podpěr a zavětrování se ukázala být jednou z nejnáročnějších etap výstavby. Vše muselo být důkladně propočítáno, ověřeno a s maximální přesností zhotoveno přímo na stavbě. Při jednom kontrolním dni znejistěli dokonce i sami architekti a raději znovu každý detail stavby přepočítali. Po připojení vnějších schodišť a táhel však konstrukce začala fungovat přesně, jak měla.

Foto: TOMÁŠ DITTRICH (ZDROJ VEKRA), RENÉ PROVAZNÍK, PATRIK ŠPALOVSKÝ (ZDROJ Ing. arch. DAVID HLADÍK)

Hlavním motivem obou staveb je dřevo. Dominuje zde v různých podobách – od nosné konstrukce přes opláštění až po velkou část interiérového vybavení. Fasádu tvoří černě opalovaná prkna, která odolávají času, krásně reagují se světlem a současně se kontextuálně zapojují do krajinného rázu – vytvářejí přirozený kontrast s okolní zelení a zároveň s ní harmonicky ladí. V interiéru dominují biodesky, které zútulňují prostor a doslova ho provoní dřevem. Schodiště i dveře v interiéru byly řešeny jako truhlářské prvky, čímž stavby získaly další rozměr autenticity.

Foto: TOMÁŠ DITTRICH (ZDROJ VEKRA), RENÉ PROVAZNÍK, PATRIK ŠPALOVSKÝ (ZDROJ Ing. arch. DAVID HLADÍK)

Záměrem architektů bylo, aby interiér navazoval na okolní přírodu stejně přirozeně jako fasáda a velké prosklené plochy. Proto tak otevřený a vzdušný prostor, kde jedinými dveřmi jsou ty do koupelny – jinak je interiér řešen jako plynulý celek s důrazem na dřevo a přírodní barvy. Ve spodní části se nachází zelená kuchyňská linka, jídelní kout a odpočinková zóna, v mezipatře koupelna s vanou a velkorysým výhledem na klidnou krajinu a vrchní patro tvoří ložnice s manželskou postelí a celoprosklenou stěnou k terase s posezením. Tyto treehousy tak hravě propojují interiér s exteriérem, do něhož přirozeně zapadají.

Foto: TOMÁŠ DITTRICH (ZDROJ VEKRA), RENÉ PROVAZNÍK, PATRIK ŠPALOVSKÝ (ZDROJ Ing. arch. DAVID HLADÍK)

Foto: TOMÁŠ DITTRICH (ZDROJ VEKRA), RENÉ PROVAZNÍK, PATRIK ŠPALOVSKÝ (ZDROJ Ing. arch. DAVID HLADÍK)