Útulná zahradní dřevostavba s příměsí mozaiky

Zahradní domek, umělecký ateliér i obytný relaxační prostor. Tím vším je nenápadná dřevostavba skromných rozměrů usazená v zahradě rodinného domu pod korunami vzrostlých dubů a smrků. Uvnitř skrývá originální a vizuálně pestrý poklad – mozaiky různých druhů, jimž vtiskla život samotná majitelka, akademická sochařka, restaurátorka a mozaikářka Magdalena.

Lucie Němcová | Kategorie: Realizované dřevostavby | 26.05.2025

V přípravě architektonické podoby hrálo největší roli ekologické hledisko a výběr recyklovatelných materiálů. Výsledkem je samonosná dřevostavba se zateplením podle nejpřísnějších kritérií s ohledem na nízkoenergetickou náročnost. Povrch fasády tvoří fošny z modřínového dřeva, vnitřní stěny jsou obloženy OSB deskami.

Místnost v horním patře je koncipována jako ložnice s pracovním koutem, který tvoří dlouhý stůl s dostatkem úložného prostoru. V pokoji nechybí skříň, houpací křeslo a široká postel vyrobená na míru z palet. Okno nad pracovním stolem rámuje výhled přes Tiché údolí na protější kopec – Holý vrch – věhlasné archeologické naleziště, odkud pochází pojem únětická kultura. Pohled z protilehlého okna navozuje dojem hnízda ve větvích stromů.

Pojetí kuchyňského koutu bylo inspirováno stylem portugalských azulejos. Některé autentické kusy si autorka přivezla přímo z lisabonských dílen, kde se dodnes ručně malují a zdobí. Ostatní kachle byly malovány, vypáleny, řezány a skládány na perlinku (stavební síť) v ateliéru autorky a následně přeneseny na místo osazení nad pracovní kuchyňskou deskou.

Uspořádání objektu odpovídá jeho jednoduché dispozici. Hlavní místnost snoubí hned několik funkcí dohromady a opticky je odděluje. Obývací pokoj s rozkládacím gaučem, kuchyňskou linku, jídelní kout a knihovnu plnou titulů zejména z historie, umění, architektury a designu. Hned u vstupu nechybí také zóna předsíně.

Koupelna je kompletně pokryta mozaikovým pláštěm včetně sprchového koutu. Umyvadlo je rovněž originálním dílem autorky. Nejprve vymodelovala, zaformovala a odlila z betonu korpus, ten následně pokryla mozaikou z přírodního kamene, takzvanými tesserami (mozaikovými kostičkami) z modrého sodalitu a okrového travertinu. Mozaikové stěny obsahují funkční prvky – zrcadla, různé přihrádky, závěsné systémy nebo odkládací plochy z talířků a hrnků.

Použité materiály v mozaikách jsou výhradně přírodní. Především oblázky různých barev skládané podle tónů, kresby a valérů barevných přechodů. Zároveň jsou na podlaze důmyslně řazeny podle rozměrů tak, aby se postupně zvětšovaly nebo zmenšovaly a mohly tak vedle estetické funkce současně sloužit jako příjemná masáž chodidel. Údržba a čistění povrchu s četnými spárami probíhá tlakovým napařovačem.

Interiér je zdoben mozaikovými obrazy, které jsou přenosné. Jejich expozici majitelé obměňují podle sezóny a nálady v přesvědčení, že mozaikové umění je spojené s uměním žít. Vnitřní vybavení je kombinací nábytku nalezeného na bazarech za odvoz (o to více následně ošetřeného), drobných prvků ze zdemolovaného hotelu Praha a moderního současného designu.

Do patra vede na míru vytvořené dřevěné schodiště podle návrhu majitelů. Jako „zábradlí" a bezpečnostní prvek zde slouží nepravidelně propletená síť ze silných provazů.