Redakce | Pátek, 26. červenec 2024 |
Tento modulární domek jsem i přes nevelikost obce musela chvilku hledat. Nakonec jsem s dotazem na novou dřevostavbu a příjmení majitelky přepadla souseda, soustředěně vytrhávajícího plevel ze své zahrádky. Pán se zamyslel a pak povídá: „Jestli se jmenuje Míša, tak to bude támhle." Už to mi napovědělo, že tady to bude lidské, otevřené a pohodové. Bylo. A co víc, bylo to plné úsměvů, květů a barev.
Absence plotu v kombinaci s černou fenkou, křížencem labradora a flat coated retrívra, vyhřívající se na odpoledním sluníčku mě o chvilku později zastavily před pozemkem se záplavou narůžovělých květů jabloní, odkud jsem si Míšu raději přivolala telefonicky. Hlídačka Bára však ani nezvedla hlavu, když jsem mladé usměvavé ženě, která ke mně travou mířila bosa, vyšla v ústrety. Obě už od pohledu působily tak, že jim můj příchod zenovou pohodička nijak nenarušuje. A když jsem se pak usadila v útulné kuchyni, spousta odstínů modré a výhled na pec, vybízející ke krátkému šlofíčku, mě okamžitě dostaly do stejného módu.
Stavět zděný dům? Rozhodně ne!
„Ocitli jsme se tady úplnou náhodou. Bydleli jsme v bytě u rodičů v centru Brna a hledali vhodný pozemek za rozumnou cenu, který by nebyl moc daleko. Nechtěli jsme satelit a vydávali se při hledání stále dál a dál. Trvalo to strašně dlouho a nakonec jsme jeli z návštěvy od kamarádky tady ve vedlejší vesnici a uvědomili si, že se nám tu líbí. Navíc jsme na plotě zahlédli inzerát na prodej pozemku." Slovo dalo slovo a brzy bylo rozhodnuto.
Zděnou stavbu Míša odmítala kvůli nepříjemným vzpomínkám na zápach omítek a vleklost stavby z dětství, kdy budovali její rodiče. Vyšla jí z toho tedy dřevostavba, na které se jejímu muži Honzovi líbily zejména energetické vlastnosti a rychlost stavebních prací na místě – že jeden den na pozemku dům nestojí a druhý den už ano. Výhod u pořízení domu ze dřeva našli více a své rozhodnutí tím spíš ocenili později v době zdražení energií.
Z výběrového řízení jim pozdější dodavatel stavby vyšel nejlépe nejen s ohledem na realizace, které Míša s Honzou navštívili, ale zejména na přístup zaměstnanců, kteří byli velmi vstřícní a informace podávali i pro laika dostatečně srozumitelně. Pomohli i s výběrem vhodné banky, která byla ochotná poskytnout hypotéku na dřevostavbu. Jednalo se o dodavatele realizujícího domy formou modulární výstavby, Míša s Honzou si ovšem nedokázali vybrat z nabízených typových modulů, žádný jim do jejich představy nepasoval.
V ukázkových domech měli pocit příliš nízkých stropů, a v místě stavby navíc byla podmínka sedlové střechy, což se běžné nabídce vybraného realizátora také vymykalo. Ani to však pro něj nakonec nebyl problém a výsledkem je atypická kombinace jednoho zvýšeného modulu se stropy v 275 cm a půlmodulu se střechou v patře, ke kterému ještě přijde dostavět prostor pro spaní, velkou síť a galerii pro knihovnu. Ty bohužel zapomněli stavebníci do projektu dohlásit, takže na ně v konstrukci nejsou připravené výztuhy.
Dodavatel připravil uzavřenou hrubou stavbu s rozvody elektřiny a vody, ostatní věci jako podlahy, koupeny či střechu si pak investoři řešili sami. Byli sice výrobcem upozorněni na možné komplikace při dodělávkách svépomocí, ale rozhodli se to risknout. Až dosud bylo vše v pořádku, proč by se na tom mělo něco měnit, že?
Usazení dřevostavby na pozemek nebylo snadné
Největší komplikace nastaly v okamžiku, kdy měl být dům umístěn na pozemek. Ze stavebního úřadu chybělo poslední razítko a banka neuvolnila konečnou platbu pro dodavatele stavby, protože odhadce neměl jak stanovit hodnotu nemovitosti, která tam ještě nestála. Realizátor naštěstí vzal riziko na sebe a konvoj s jejich domem přece jen vypravil. Příjezdová silnice, kudy jezdí i linkový autobus, však byla příliš úzká na to, aby na ní vozy mohly stát.
V hustém jabloňovém sadu nebyl dostatek volného prostoru na rozpažení a otáčení jeřábu, a tak začal hon za bagristou, který by pomohl přemístit hromadu zeminy z výkopových prací a uvolnil dostatečně velké místo. Nakonec za oběť situace padl jeden z velkých stromů, jehož pokácením se patový stav konečně vyřešil a pohnul. Více štěstí měla jabloň, která dnes prorůstá terasou. Tu Míša pokácet odmítla. „Jeřábnici mě proklínali, protože nám celý ten dům museli umístit s přesností na desítky centimetrů, aby ses ním trefili mezi tuto jabloň a tu před vchodem. Naštěstí nefoukalo a nakonec to klaplo, všichni přestali nadávat a uznali, že výsledek je dobrý." Obestavět strom dřevěnými prkny už pak přišel někdo jiný – ale výsledek dnes rozhodně stojí za to. Kmen i koruna navíc terase poskytují kýžený stín.
Další komplikace nastaly poté, co instalatérská firma špatně usadila vanu, pod níž nepozorovaně protékal odpad. Štěstím v neštěstí tentokrát bylo, že Míše se vana, kterou vybral Honza, natolik nelíbila, že se po pár týdnech rozhodla ji prodat a vyměnit za jinou. Díky tomu se objevila louže, která se pomalu ale jistě vsakovala do konstrukce domu. Nebýt té výměny, na problém by se přišlo mnohem později a následky by byly o poznání vážnější než jen obejít se půl roku bez vany a větrat.
Koupě pozemku a první platba realizátorovi naštěstí proběhly v poslední sezóně před covidem, manželé se tedy se štěstím vyhnuli pozdějšímu zdražení. Dokonce i jasanová prkna na podlahu, která chtěli kvůli hezké kresbě a dostatečné tvrdosti, jim přijela v úplně poslední dodávce do republiky před lockdownem. Realizace samotná se ovšem nakonec kvůli chybějícím materiálům i řemeslníkům zpozdila a po usazení domu se několik měsíců nedařilo jej rozumně dotáhnout do obyvatelného stavu. Dodnes vzpomínají na to, jak se jejich malý prvňáček dožadoval práva psát si domácí úkoly v družině, protože doma nemá ani stůl a židli a musí je psát na schodech.
Slovo dodavatele
Navrhovat tento dům byla čistá radost. Když přijde na schůzku klient, který má představu o bydlení v souladu s přírodou a je stejně jako vy naladěn na notu udržitelnosti a zachování co nejvíce autenticity pozemku a místa, kde se stavba nachází, má myslím projektant poloviční práci. Když jsem poprvé viděla pozemek, řekla jsem, že musíme zachovat pokud možno všechny jabloně a dům co nejvíce přizpůsobit jim. Díky tomu byl i požadavek na geodeta hned při zaměření vytyčit mimo výšek i polohu všech jabloní a jejich korun, abychom jich na pozemku mohli zachovat co nejvíce. To se nakonec podařilo až na jeden kus. Myslím, že to byla adekvátní oběť tomu, co na pozemk u nakonec vzniklo. Velký otevřený prostor se snoubí s přírodními materiály a unikátním vkusem obyvatelů. Výhledy do sadu přes dřevěná okna podtrhují atmosféru venkova a starých časů. Jsem velmi vděčná za příležitost k této neobyčejné realizaci.
Ing. Gabriela Juřenčáková
Eko Modular s.r.o.
Domácí Ferda Mravenec
Už před výrobou museli Míša s Honzou spočítat a realizátorovi dodat váhu plánovaných kachlových kamen, aby se s nimi v projektu počítalo a připravila se pro ně betonová výztuha, rošt a vruty nahusto. Honza si je zamiloval už v dětství, a tak si je přál i v novém domě. Míša s nápadem nejen souhlasila, ale rozhodla se zbořit stereotypy a přijmout velkou výzvu. Přestože je právnička a nemá žádné technické vzdělání ani zkušenosti, postavila je s pomocí firmy, která jim na ně připravila projekt, z velké části sama. Honza totiž v té době hodně pracoval v zahraničí, a tak reálná rozhodnutí a řešení vzniklých problémů zbylo na ni.
Situaci, kdy dělníci připevňující k domu komín automaticky vytáhli na uzavřený modul motorovou pilu, aby si zvětšili otvor na kouřovod, jsem si ani nechtěla představovat a raději si poslechla historku, jak Míša dva dny prolézala dvě garáže plné zbytků vyřazených kachlí a vybírala si přesně těch 53 barevně a tvarově správných kousků, protože odmítla čekat půl roku na nové. Dnes jsou každopádně tato kamna nejen estetickým, ale i funkčním prvkem obývacího pokoje spojeného s kuchyní.
„Nejpřínosnější je, že protopíme jenom čtyři kubíky dřeva. Přestože kamna nejsou umístěna na středu, ale v rohu, jsou schopna vyhřát celý dům. Když se v nich zatopí, zvládnou udržet příjemnou atmosféru tak dva a půl dne. V koupelně je podlahové topení, krajní pokoj je orientovaný na jih, ten si teplo naakumuluje. Stalo se nám jen párkrát, že jsme v něm museli zapnout elektrické topení – to když byla hodně dlouho zima nebo zataženo."
Vlastní řešení na všechno
Oba s úsměvem dodávají, že když jim vypnou elektřinu, jsou plně soběstační – vodu mají z pumpy na zahradě, do níž jim pramen pro vrt objevil proutkař s krumpáčem, desetiletý synek dokáže naštípat třísky a v kamnech se dá nejen zatopit, ale i něco upéct. Bez technologií se tu dost dobře obejdou – do pračky a na splachování WC využívají retence dešťové vody a místo sekačky na trávu si na pozemek plánují přivézt dva Míšiny koně.
Rekuperaci nechtěli, protože preferují vlastní větrání a otevřené dveře na terasu, čerpadlo by se jim nevyplatilo (v plánu jsou pouze elektrické přímotopy ve všech místnostech) a stejně tak nejspíš nevyužijí ani přípravy na fotovoltaiku. Náklady na elektřinu mají tak nízké, že jim investice do panelů aktuálně nedává smysl. Možná později, až bude možné si vlastní energii v kvalitních bateriích skladovat na později.
Omylem vyvrtanou díru do špatně otočených kuchyňských dvířek Míša přelepila samolepkou kytičky, kvůli nedostatku cihliček na linku vymyslela okénko, které místnosti s pecí dokonale sluší, a když byl problém s ohnilými dveřmi, osobně je zbrousila a natřela namodro. „Řemeslníci mi řekli: ‚To nejde.' A já na to: ‚To není nejde, to je se mi nechce." Vlastní podpis v domě se jí natolik zalíbil, že když nebyla spokojená s usazením lišt podél stěn, raději je strhala a oblepila pokoje vlastnoručně nařezanými zbytky modrobílých kachliček z kuchyně i koupelny. Stejnou technikou pak vyřešila i chybějící část zárubně se špatně širokým ostěním a dnes tak její nový koníček v domě potkáte doslova na každém rohu. Dokonce i venku na studni.
Materiálu na kreativní řádění ostatně měla dostatek – při objednávání kachliček do koupelen a kuchyně totiž došlo k omylu a přišly v opačném množství. Situaci vyřešili tak, že do koupelny dokoupili bílé, část zdí natřeli omyvatelnou barvou a přebytek z kuchyně se kromě chodby nakonec náramně hodil i na dolaďování nedokonalostí v domě. Nenastal takový problém, aby na něj Míša nenašla řešení. Dnes se mladí manželé smějí, že se při stavbě a zařizování domu naučila tolik věcí, že by mohla být užitečnou rádkyní ostatním, kteří staví poprvé a stejně jako ona nevědí, do čeho jdou. Oba ovšem vděčně vzpomínají na velmi užitečné a nápomocné rady lidí z realizační firmy a spoustu situací, které jim ochotně pomohli vyřešit.
Tato dřevostavba soutěží v anketě DŘEVOSTAVBA ROKU 2024
Pomozte nám zvolit nejhezčí dřevostavby! Tato modulární dřevostavba se uchází o váš hlas v anketě Dřevostavba roku 2024 pod názvem "Tak akorát mezi jabloně". Hlasujte do 10.9. 2024 v tomto kole a získejte atraktivní ceny...
Hlasovat v anketě
Technické parametry
- Typ domu: nízkoenergetický
- Zastavěná plocha: 104 m2
- Užitná plocha: 145 m2
- Dispozice: 4+kk
- Konstrukční systém: modulární dřevostavba
- Zdroj energie / teplo: elektrické podlahové s přímotopy, zděná pec na dřevo, příprava na FVE
- Větrání: přirozeně okny
- Součinitel prostupu tepla stěnou: U = 0,17 W/m2K
- Autor arch. návrhu a projektu: Ing. Gabriela Juřenčáková
- Realizace: 2021, Eko modular s.r.o., www.ekomodular.cz
Autor článku: Dagmar Digma Čechová pro časopis DŘEVO&stavby
Tento článek vyšel v časopisu DŘEVO&stavby 4/2024
Objednejte si krásně vonící výtisk časopisu s kvalitními fotografiemi pouze za 99 Kč
koupit časopis
Nejnovější články v kategorii “Návštěvy dřevostaveb”
-
Zažijte dokonalý relax v podhůří Jeseníků v jedinečných srubech
Když jsem přijížděla do oblasti Šumperska, musela jsem zpomalit. Nádherná, bujná a pestrá příroda mě neustále nutila vyhlížet z okénka a nechtěla jsem dopadnout jako pan doktor,…
-
Na samotě v cedrové roubence, ale s velkoměstem za zády
Bydlení v Praze má Dana ráda, miluje však i přírodu. Hledala proto místo, kam by mohla jezdit, a střídat tak bydlení v metropoli s časem stráveným na chalupě, někde mimo ruch…
-
Originální roubenka s odvážným interiérem vyrostla v malé jihočeské vesničce
Přes dvě stě let tu bývaly lázně, než zdejší léčivý pramen zanikl. Dnes je to malá jihočeská vesnička. V posledních letech se přece jen rozrůstá, svoji atmosféru ale neztrácí…
-
Roubenka na konci světa
Z dálnice se odbočí na silnici nižší třídy, o kus dál pak ještě na užší komunikaci. To už se jede jen mezi lesy, poli a loukami. Pak navigace velí sjet na ještě užší silničku,…