Původně chtěli stavět svépomocí, vše nakonec změnil objev správného dodavatele

I stavba srubu byla pro tyto manžele tak trochu sázkou do loterie – rozhodli se hrát vabank a rovnou si svůj vysněný domov postavit vlastními silami. Zastavila je až praktická stránka věci: absence těžké techniky, složitější jednání s úřady a nakonec i dobrá rada rodiny. Ale vezměme to hezky popořadě. Tomáš měl ke dřevu blízko už od dětství, což ho přirozeně přivedlo k vyučení truhlářem. Několik let poté pracoval ve stolařské dílně a právě při práci na jednom srubu si uvědomil, že by se mu jednou takový dům také líbil. Jenže životní okolnosti ho zavedly do armády – a nakonec i ke společnému stěhování s Dančou do Příbrami. Oba však pocházejí z Moravy, a tak se po dvou letech, v roce 2019, rozhodli vrátit zpět do rodného kraje. Tomáš se nechal převelet do Prostějova, dočasné bydlení jim poskytla rodina – a protože se jim oběma líbily sruby, zbývalo už jen vyřešit jediné: kde si postaví ten svůj vysněný.

Náhoda jim během roku 2020 rychle přihrála svažitou louku na okraji vsi přímo v jejich domovině. „Projížděli jsme okolím a hledali pozemek, na který by šel dům pěkně usadit,“ vzpomíná Danča. „Původně se mi jeho umístění vůbec nelíbilo – připadalo mi hodně odříznuté. Manžel měl ale opačný pocit a nakonec mě přesvědčil.“ Nejednalo se přitom o jedinou zvažovanou parcelu. „Na druhé straně údolí jsme měli poměrně vážně rozjednaný ještě jeden pozemek, jenže nabízená plocha byla několikrát zmenšena a nám se navíc nezdála poloha parcely – okolí bylo hustěji zastavěné, nabízelo méně světla a z přilehlých polí tamtudy tekla voda, takže byl i hodně vlhký,“ dodává Tomáš.

Ani u zakoupené parcely nebylo hned jasné, o jakou rozlohu půjde. „Původně jsme si nechali od geodetů vyměřit jen 2000 metrů, že nám to na dům a zahradu bude stačit. Jenže se nám to rozleželo a říkali jsme si, že koupíme vše – včetně zbylých 1600 m². Dříve nebo později by se ten kousek prodal a my nechtěli mít někoho přímo za okny,“ pokračuje s úsměvem. Rozhodnutí se jim plně vyplatilo – svažitý terén sice stavbu ztížil, ale zároveň si zachovali výhled do údolí, ve kterém se jejich ves rozkládá. Tehdy ještě netušili, že k pozemku patří i pravidelní návštěvníci. Jedním je srnec, kterého si pojmenovali Lojzík. „Chodí přes nás až dolů do vsi, vůbec se nebojí. Podle sousedů tu pobývá už dlouho,“ směje se Tomáš. Není ale sám, okolo domu se pohybuje ještě liška. „Je to pěkná šibalka – chodí sousedům krást boty, pak je nosí k nám a skládá je tu na hromadu. Sousedé jsou z toho pokaždé zmatení,“ doplňuje  ho Danča.

obr.: Umístění domu umožnilo zachovat krásný výhled do okolní krajiny, který si majitelé pojistili koupí celého pozemku. „Možná tu časem něco v okolí ještě vyroste, ale necháme se překvapit.“ Foto: Martin Zeman 

Dobře myšlená doporučení

---

Přestože už měli ideální místo pro stavbu, se stavebním povolením museli počkat na změnu územního plánu. Z prodlevy si vrásky nedělali – bydlet měli kde, kulatinu na stavbu dostali od Dančina tatínka a vzhledem k plánované
výstavbě svépomocí počítali s delší dobou realizace. Mezitím si stihli uspořádat svatbu. „Jako svatební dar jsme pro usnadnění prací dostali manipulátor,“ ukazují mi dotyčný stroj z okna. „Jen máme zakázáno ho dát do sběru, takže tu s námi zůstane asi napořád,“ dodává Danča se smíchem.

Bez pomoci odborníků by se však úplně neobešli – potřebovali si nechat zpracovat projekt. Od rodiny proto dostali doporučení na dodavatele roubenek, který si přijel obhlédnout parcelu a několikrát se s nimi setkal. Kvůli zvolené konstrukční technologii je ale odkázal na srubařskou firmu, jež měla poradit se stavbou a ideálně je odradit od provedení svépomocí. A povedlo se. „Zjistili jsme, že bychom k manipulaci s kulatinou potřebovali jeřáb, a ten jsme neměli. Manžel se díval po bazarech, ale nikdo ho v okolí nenabízel. Věřím ale, že kdyby se techniku podařilo sehnat, stavěli bychom ještě dál,“ přibližuje Danča. Svého původního záměru se nevzdali úplně – kompromis našli v dodávce hrubé stavby. „S panem Urbanem jsme hned našli společnou řeč. Po několika hodinách u něj jsme odjížděli s pocitem, že na naší straně stojí odborník na správném místě.“

obr.: Jednoduše zařízenému obývacímu pokoji jednoznačně dominuje gauč. Přestože během naší návštěvy kocour Filip pospával, obvykle se nezastaví. „Stěhoval se s námi už z bytu, kde byl ukázkový lenoch, ale rychle si tu zvykl. A rozhodně se nemusíme obávat myší,“ říká Danča s úsměvem. Foto: Martin Zeman

obr.: Požadavek na světlo se projevil i v zařízení kuchyně. „Chtěla jsem nějakou jemnou, slonovinovou barvu a šikovně propojit tradiční motivy s moderním pojetím, což se myslím povedlo,“ přibližuje Danča. Foto: Martin Zeman

obr.: Krbová vložka sice slouží jen jako doplňkový zdroj tepla, ale praskání plamenů vytváří příjemnou atmosféru. „Máme dvířka z obou stran – v obývacím pokoji a z druhé strany v technické místnosti kvůli údržbě a čištění,“
vysvětluje Tomáš. Foto: Martin Zeman

Rodinná brigáda

---

Do pomocných prací okolo stavby se zapojila celá rodina. Nejprve bylo třeba odkornit kulatinu dováženou z nedaleké pily. „Zhruba tři měsíce jsme se tu každou sobotu všichni sešli a za každého počasí kůru pořízem ručně odstraňovali,“ vzpomíná Danča. „Materiál jsem postupně převážel vlastními silami, dokonce jsem si kvůli tomu koupil starou Avii,“ doplňuje Tomáš. „Dohromady šlo asi o 80 kubíků kulatiny, ale rodina nám opravdu hodně pomohla. Když dnes přijedou na návštěvu, v žertu se dohadují, kdo opracovával který kmen.“ Cennou podporou byl také materiál na střešní krovy, který poskytl Dančin dědeček a následně ho nařezali na pile jejího otce. „Všechno dřevo pochází z okolí, myslíme, že by to tak mělo být,“ shodují se.

Díky zapojení dodavatelské firmy odpadly starosti ohledně jednání se stavebním úřadem. „Při stavbě svépomocí bychom potřebovali odborný stavební dozor, což teď nebylo nutné,“ vysvětluje Tomáš. Protože si materiál na realizaci zajišťovali a připravovali sami, zkušený vhled dodavatele je pomohl nasměrovat na správnou cestu. „Hodně nám poradili ohledně skladby a rozložení klád, třeba dospod umístit odolnější modřínové dřevo,“ uznává Danča. Se získáním stavebního povolení realizace nabrala rychlejší spád – manželé podepsali smlouvu o dílo, odvezli materiál k dodavateli a na podzim 2021 mohli začít s přípravou základové desky. Vzhledem k umístění ve svahu bylo nutné terén srovnat.

„Bagrista nebyl nadšený – podloží je hodně kamenité, což mu dokonce poškodilo lžíci,“ krčí omluvně rameny Tomáš. Nakonec se vše podařilo a na jaře dalšího roku mohlo dojít k montáži srubu. „Čekali jsme, že přijedou tři nákladní auta, ale vše bylo naskládané pouze v jednom. Během stavby nás překvapovalo, jak rychle se nám dům mění před očima. Střídaly se v nás pocity, že je to obrovské, nebo naopak, že všechny místnosti budou příliš malé.“

obr.: Kvůli kamenitému podloží bylo nutné část rostlin a úrody zasadit do vyvýšených záhonů. Pro pěstování zeleniny pak v budoucnu pomůže plánovaný skleník. Foto: Martin Zeman

Foto: Martin Zeman

Vlastními silami

---

S dokončením hrubé stavby se práce opět zpomalily – manželé převzali otěže zpět do vlastních rukou a domu se věnovali po práci a ve volném čase. Probíhající období covidu tak příliš nepocítili, zdražování materiálu je však neminulo. „Okna stála prakticky dvojnásobek oproti původnímu plánu. Měli jsme štěstí, že je pro nás vyráběli známí, jinak by částka byla ještě vyšší,“ povzdechne si Tomáš. Sám během dodělávacích prací otestoval svou zručnost na maximum – i když musely pomoct návody na internetu. „Koupelny obkládal podle videa, ale povedlo se,“ směje se Danča.

Vzhledem k jeho původní profesi a zaměření na stolařinu se obývací pokoj postupně proměnil v dílnu, ve které vznikalo veškeré zařízení. „Časem bych chtěl postavit u domu stodolu, abych měl kam umístit všechny stolařské stroje a mohl pracovat i v zimě. Ještě tak deset let a odejdu z armády,“ žertuje Tomáš. Na otázku, jakým překážkám během stavby čelili, krčí rameny. „Jasně, že se něco objevilo, ale nic nepřekonatelného – s odstupem už nám to celkem splývá,“ usmívá se. „Ale nakonec jsem byl rád, že jsme v případě hrubé stavby vsadili na dodavatele – práce k dokončení nám i tak zbylo dost.“

obr.: Ačkoliv okolí srubu ještě není úplně dokončené, zeleň zahrady majitelům poskytuje příjemné propojení s přírodou a zahrnuje i první zeleninovou úrodu. Do budoucna však plánují okolo zahrady postavit plot. „Protože jsme na kraji, stávalo se nám přes léto, že nám přes pozemek chodili úplně cizí lidé,“ vysvětluje Danča. Foto: Martin Zeman

obr.: Na terase strávili téměř celé léto. „Je tu opravdu příjemně. Když k nám přijde návštěva na grilovačku nebo jen tak posedět, často se jí ani nechce odejít,“ směje se Tomáš. Foto: Martin Zeman

Teplo domova

---

Srub byl připravený k nastěhování teprve na začátku roku 2025 – i když zdaleka není všem pracím konec. „Na zimu jsme si schovali asi to nejhorší, musíme olištovat všechny mezery,“ směje se Tomáš. „Měl jsem to v plánu už minulé léto, ale dělaly se terénní úpravy a terasa. V zimě jsme dodělávali koupelny a letos jsem vyráběl skříně.“ Jedním dechem dodává, že je to sice už tolik netlačí, když tady bydlí, na druhou stranu jsou ale workoholici a ladem nedodělaná práce ležet zkrátka nezůstane. To ostatně odpovídá i jejich plánům do budoucna: následující teplá sezóna by měla být ve znamení budování oplocení, které udrží venku zvířecí návštěvníky i kolemjdoucí, a výstavby skleníku na pěstování domácí zeleniny.

obr.: Zimní zahrada byla jedním z Dančiných požadavků ohledně dispozice. „Přes léto mám většinu rostlin venku a dovnitř je přesouvám, když se ochladí,“ popisuje. „Celoročně tu zůstává jen palma, která musí být kvůli velikosti přivázaná ke stropu.“ Foto: Martin Zeman

První rok ve srubu hodnotí oba velmi pozitivně. Umístění na kraji vsi a propojení s přírodou jim poskytují dostatek klidu i soukromí. „Oproti sídlišti je to rozdíl,“ usmívá se Danča. „Tady nepotkáte souseda, jen co vylezete ze dveří. A výhodou je i krásná příroda – stačí otevřít dveře a hned jste na zahradě. Léto jsme proto prakticky strávili na terase.“ Mně nezbývá než souhlasit. Dům sálá klidnou a spokojenou atmosférou – a to především díky svým majitelům. Nezbývá než jim popřát, aby srub úspěšně dokončili podle svých představ a byli v něm šťastní. „Osobně se trochu obávám chvíle, kdy si řekneme, že máme hotovo. Abychom se pak zase nechtěli vrhnout do dalšího velkého projektu,“ uzavírá se smíchem Tomáš.

 

obr.: Všechny dveře v domácnosti Tomáš vyráběl také z jasanu. „Je to moje nejoblíbenější dřevo,“ přiznává. „Manželka dostala od tchána k Vánocům pět kubíků jasanového dřeva, takže se to hodilo.“ Foto: Martin Zeman

obr.: Jasanová skříň patří k nejnovějším kusům nábytku, které Tomáš dosud vyrobil. „Není tu dlouho, donedávna jsme měli všechno oblečení na zemi. Každé ráno to pak byl trochu boj,“ směje se Danča. Foto: Martin Zeman

obr.: Hlavní koupelna je asi jediným místem, kde se oproti původnímu projektu výrazněji zasahovalo – vana byla přesunuta od okna ke vstupu a k oknu byla naopak umístěna toaleta. Druhá koupelna se nachází u hlavních dveří a slouží buď pro každodenní potřebu, nebo jako zázemí pro návštěvy. Foto: Martin Zeman

Technické parametry

---

• Zastavěná plocha: 230 m²
• Užitná plocha: 143,4 m²
• Dispozice: 4 + kk
• Konstrukční systém: srub post and beam
• Vnější nátěr: směs čistě přírodních olejů (dřevní dehet, tungový a terpentýnový olej)
• Vnitřní nátěr: směs čistě přírodních olejů (tungový a pomerančový olej)
• Střecha: sedlová, betonová střešní taška, nadkrokevní izolace Bauder PIR
• Zdroj energie / teplo: tepelné čerpadlo země-voda, krbová vložka
• Větrání: přirozené
• Realizace: 2022, Sruby Urban s.r.o., www.ju-sruby.cz