K přírodě blíž s kompaktním domem z kvalitních materiálů

Ľuboš s Barborou měli o svém budoucím bydlení jasnou představu – chtěli na venkov, aby mohli co nejvíce času trávit na zahradě. Novostavba ale zpočátku vůbec nebyla jejich prioritou. Zvažovali i rekonstrukci staršího domu, nakonec však převážila rizika s tím spojená. Začali proto hledat pozemek, který by je dostal co nejblíž přírodě a zároveň z ní dokázal vytěžit maximum.

Karolína Svěcená | Kategorie: Návštěvy dřevostaveb | 22.06.2026

Společně si vyzkoušeli život v Austrálii i v malém bytě v Bratislavě, a proto nejprve hledali pozemek v okolí hlavního města. Brzy se ale ukázalo, že jim nevyhovuje ani velikost nabízených parcel, ani jejich umístění v satelitních lokalitách. Protože oba pocházejí ze stejného regionu, rozšířili své hledání i na rodný kraj. To se nakonec ukázalo jako osudové – Barbořini rodiče jim nabídli k odkoupení pozemek ve vsi, kde sama vyrůstala.

Parcela sice neměla ideální tvar, byla úzká a dlouhá, ale vynahrazovala to blízkostí rodiny i přírodou nedalekých Štiavnických vrchů. Volba vhodného dodavatele byla naopak překvapivě přímočará. Od začátku jim byly blízké stavby z přírodních materiálů – lákala je rychlost výstavby, dobré tepelněizolační i akustické vlastnosti a také dobré podchycení rizik problémů s vlhkostí.

Dlouhodobě navíc sledovali práci firmy, která využívá slaměné panely, a vnímali ji jako ideální způsob, jak propojit moderní technologie s přírodními materiály. Jisté obavy ale zpočátku přece jen měli. „Ze slámy jako materiálu jsme měli respekt,“ přiznává Ľuboš. „Při rozhodování nám ale pomohlo osobní setkání, návštěva studia v Hrubém Šúru i konkrétních realizací.“

Přesně mezi: Vzrostlé ovocné stromy dodávají zahradě charakter a zároveň přirozeně vymezují hranici, kam až může dům sahat bez nutnosti kácení. Foto: Milan Huntera

Jasně dané limity

Zvolená firma pracuje s pevně definovanými parametry svých staveb – maximální užitná plocha nepřesahuje 120 m², dům je vždy jednopodlažní, bez podsklepení a s předurčenou skladbou obvodových konstrukcí. Pro Ľuboše s Barborou to ale nepředstavovalo omezení, naopak – sami chtěli kompaktní dům s jednoduchou dispozicí a důrazem na kvalitní materiály.

Důležitou roli pro ně hrály i principy permakultury, které se promítly do orientace domu a efektivní práce se slunečním světlem, vytápěním a chlazením. O převod těchto představ do konkrétní podoby se postarali architekti. „Chtěli jsme dům přizpůsobit pozemku i rázu ulice plné starších domů, ale zároveň do něj dostat co nejvíce světla,“ vysvětluje Ľuboš. „Inspirovali jsme se proto tradičními podlouhlými domy lemovanými krytou verandou, které se v okolí běžně objevují.“

Zvolený stavební systém nepředstavoval komplikaci ani z hlediska legislativy – spíše naopak. „Stavební povolení jsme získali ve standardní lhůtě a bez problémů,“ vzpomíná majitel. „Kolaudační komisi pak použité technologie naopak nadchly. Pán, který přijel na kontrolu, měl totiž vystudované ekologické stavitelství a byl rád, že se v našem regionu podobné stavby realizují.“

Nevybočit: Z ulice by na první pohled nikdo neřekl, že jde o dům postavený ze slaměných panelů. Naopak, stavba svým charakterem dokonale zapadá do okolní zástavby Není řemeslník jako řemeslník. Foto: Milan Huntera

S dodavatelskou firmou se dohodli na realizaci uzavřené hrubé stavby, dokončení pak vzali do vlastních rukou s pomocí subdodavatelů. I kvůli tomu se celý proces protáhl – stavět začali v období covidu, a jak Ľuboš přiznává, neměli s podobným projektem zkušenosti. „S realizační firmou jsme byli velmi spokojení. Jako na každé stavbě se objevily drobné komplikace, ale vždy se je podařilo vyřešit. Horší to bylo s jednotlivými řemeslníky – někteří nás nadchli kvalitou práce, u jiných jsme byli rádi, když odešli.“

Nejlépe se osvědčila parta doporučená realizační firmou. „Šlo o lidi, kteří pracovali i na hrubé stavbě, takže přirozeně navázali tam, kde skončili,“ pokračuje. „Odvedli spoustu práce a strávili u nás v podstatě celý rok – dělali nosné zdi, krov, vnější izolace a omítky, hliněné omítky i dřevěné obklady.“ Výsledek nejenže Ľuboše s Barborou nadchnul, ale blower door test následně potvrdil, že dům je proveden precizně. Větší komplikaci představovala vysoká hladina podzemní vody, kvůli které bylo nutné v průběhu realizace změnit původně plánovanou plastovou odpadní jímku na betonovou.

A problémy se objevily i v konstrukci. „V projektu nebylo dostatečně vyřešené umístění trámů pro vyvýšený strop, takže se stavba na čas zastavila, než přišlo řešení od statika a architektky,“ vysvětluje Ľuboš. Potíže nastaly i u interiérových příček – dřevěná konstrukce neodpovídala rozměrům sádrovláknitých desek, což znamenalo dodatečné úpravy. „Doporučujeme, aby příčky realizoval stejný dodavatel, který je bude zaklápět, případně volit flexibilnější systém, třeba hliníkový.“

Celý den: V souladu s pasivním standardem a principy permakultury směřuje většina oken na jih a západ, což umožňuje efektivně využívat solární zisky. Foto: Milan Huntera

Ze slámy jako stavebního materiálu měli zpočátku respekt, ale představení technologie i návštěva realizovaných domů je nakonec přesvědčily o jejím potenciálu.

Slovo dodavatele

Moderním prvkem této stavby jsou svým výrazem jednoznačně proporce a velikost oken, která se v minulosti v tak štědrých rozměrech nenavrhovala. A v neposlední řadě čistý jednoduchý tvar a zřetelné horizontální linie – bez historizujících dekorativních fasádních prvků, které by dnes působily nepřesvědčivě. Konstrukční, materiálová a technická řešení doporučujeme klientům jako architekti v první řadě my sami, protože se už 20 let snažíme přinášet ta nejudržitelnější řešení v rámci odpovědné architektury, která v době výstavby existují.

Seznamujeme klienty s výhodami a vlastnostmi těchto materiálů a s rozdíly oproti běžným, jako je pálená cihla, beton, minerální vata nebo polystyren. Samotné rozhodnutí přirozeně necháváme na nich. Tento přístup dnes označujeme novým pojmem – supraorganická architektura –, který jsme zavedli proto, abychom co nejlépe popsali nový standard udržitelnosti, jdoucí dál, než nabízí většina ateliérů či výrobců konstrukčních a materiálových řešení.

Na stavby se díváme jako na celek, do hloubky a komplexně. Pokud klient tyto principy již sám zná – třeba z odborné zahraniční literatury, přichází za námi s požadavkem na návrh přesně takto koncipovaného domu, aniž bychom ho do nich museli uvádět. Z hlediska samotné architektury byl v tomto projektu velmi důležitý moment přiznání výšky a tvaru střešní konstrukce i v interiéru – až po hřeben. Jde sice o řešení, které stavbu automaticky prodražuje, zároveň však přináší velkorysost prostoru a dodává domu neopakovatelný, nadčasový dojem vzdušnosti.

Dalším detailem jsou na míru vyráběná ostění oken z masivního smrkového dřeva, která v dolní hraně okna poskytují místo k sezení. Velmi důležitá je také přítomnost dobře navrženého energetického konceptu technologií stavby. Rekuperace v kombinaci se vzduchotěsností patří k hlavním principům, které v projektech používáme. Kvalitní zdravé interiérové prostředí – tepelně příjemné, s kontrolovanou vlhkostí a neustále čerstvým vzduchem, obklopené přírodními materiály jako dřevo, sláma a hlína – vnímáme jako nejdůležitější aspekt našich staveb.

Doplňkem bývají například stěnové systémy vytápění v podobě odporových kabelů zabudovaných do 3 cm silných hliněných omítek. Tyto omítky mají výborné tepelně akumulační vlastnosti a zároveň regulují vlhkost. V rámci interiérového designu s nimi lze dosáhnout nespočetného množství stylů, textur, barevností a dalších efektů.

Richard Szilvássy

Vlastními silami

Kolaudační úředník ale nebyl jediný, koho stavba a její provedení nadchly. „Mile nás překvapilo, kolik řemeslníků použité technologie zaujaly – byli nadšení pro svou práci a snažili se ji dělat co nejlépe,“ kvituje Ľuboš s potěšením. „Někdy ale bylo složité najít v regionu někoho, kdo by dokázal naplnit naše konkrétní požadavky. Většina firem je zvyklá na jednu technologii a koncept vzduchotěsného, difuzně otevřeného pasivního domu ze slaměných panelů je pro ně pořád spíš neznámý.“

Dodržení pasivního standardu se propsalo i do technického vybavení interiéru. „Máme kombinovanou jednotku, která zajišťuje topení, ohřev vody, větrání i chlazení. Kromě toho využíváme doplňkové stěnové topení integrované do hliněných omítek, které si v jednotlivých místnostech nastavujeme podle potřeby,“ popisuje. „A máme i přípravu na solární panely, které chceme brzy instalovat.“

Po ruce: Důmyslně členěný kuchyňský kout nabízí dostatek pracovní plochy i úložného prostoru a díky kontrastnímu tmavému provedení se vizuálně propojuje s jídelním stolem a židlemi ve stejném odstínu. Foto: Milan Huntera

Příroda: Zeleň není důležitá pouze venku, ale i uvnitř. Propojení s přírodou umocňuje řada pokojových rostlin rozmístěných po celém domě – včetně sprchového koutu. Foto: Milan Huntera

Světlo: Srdce domu tvoří prostorná obývací místnost otevřená do krovu, která je přirozeně propojená s kuchyní a jídelnou. Dostatek denního svitu v kombinaci se světlým zařízením interiéru posilují pocit vzdušnosti, velká okna otevírají celý prostor směrem do zahrady. Foto: Milan Huntera

S výsledkem jsou spokojení – až na jednu drobnost. V koupelně dali přednost radiátorům a podlahové topení považovali za zbytečné. Dnes by se rozhodli jinak. „I když je v domě příjemně, podlahové topení je něco, co na návštěvách vždycky trochu závidíme.“

Protože jedním z hlavních důvodů pro vlastní bydlení byla zahrada, pustili se do ní svépomocí. Roky sbírali inspiraci a na realizaci se těšili, dokonce absolvovali i kurz zahradního designu, který jim pomohl celý proces naplánovat. „Měli jsme vlastně štěstí – dům stojí ve starém ovocném sadu, takže zahrada měla od začátku svůj charakter, který jen postupně doplňujeme,“ uzavírá. „Ještě ale nemáme hotovo. Zahrada je sice krásná už teď, ale pořád nám tu chybí koupací jezírko.“

Přesně mezi: Vzrostlé ovocné stromy dodávají zahradě charakter a zároveň přirozeně vymezují hranici, kam až může dům sahat bez nutnosti kácení. Foto: Milan Huntera

Odpočinek: Dřevěná ostění na míru vyráběných oken vytvářejí ideální místa k lenošení za každého počasí – pokud se o ně zrovna nepřihlásí psí hlídač. Foto: Milan Huntera

Soukromí: V domě jsou dvě koupelny, z nichž jedna náleží hlavní ložnici. Nabízí sprchový kout tvořený převážně mléčným sklem, které mu dodává neobvyklý vzhled a jemně po místnosti rozptyluje světlo. Foto: Milan Huntera

Spojnice: Pokud je obývací prostor srdcem domu, pak chodba je jeho páteří. Propojuje většinu místností a ústí do pomyslného mozku – pracovny. Foto: Milan Huntera

Tato dřevostavba soutěží v anketě DŘEVOSTAVBA ROKU 2026

Pomozte nám zvolit nejhezčí dřevostavby! Tato dřevostavba se uchází o váš hlas v anketě Dřevostavba roku 2026 pod názvem "K přírodě blíž". Zaregistrujte se na našem webu, pošlete hlas a získejte atraktivní ceny...Hlasování v tomto kole probíhá do 22. 6. 2026.