Dojmy z pobytu v typové dřevostavbě Neo v Budíkově

Jak poznat, že je dům opravdu dobře navržený? Třeba podle toho, že ani po letech nepůsobí unaveně, zastarale nebo příliš poplatně době svého vzniku. V pasivní dřevostavbě Neo v Budíkově jsme s rodinou strávili obyčejný květnový víkend. A právě jeho obyčejnost nám dovolila objevit něco neobyčejného – že dobrá architektura nepotřebuje po letech nic dokazovat. Stačí, když se v ní od první chvíle cítíte tak samozřejmě, jako by k vám patřila odjakživa.

Dagmar Česká | Kategorie: Návštěvy dřevostaveb | 14.10.2026

Do Budíkova jsme přijeli v květnu s jarní touhou nechat město daleko za sebou, užít si Vysočinu, podniknout hned několik výprav do okolí a taky si odpočinout pěkně venku, na zahradě a terase. Sobota nám ale svévolně připravila jiný program. Od rána pršelo. Soustavně a vydatně.

Velkou část dne jsme proto zůstali uvnitř. Seděli jsme v obývacím pokoji, četli si, hráli hry a velkou prosklenou stěnou pozorovali déšť zalévající pastviny za domem. Mraky se převalovaly po ocelově šedém nebi a voda stékala po skle.

Člověk by mohl mít pocit, že den strávený pod střechou je při víkendovém pobytu dnem promarněným. Ale… víte vy co? Rychle jsme zjistili, že nám vlastně vůbec nic nechybí. A právě tehdy nám začal dům pomalu ukazovat, v čem je jeho největší síla.

Když se místo televize díváte ven

Obývacímu prostoru dominuje velká prosklená stěna obrácená do zahrady a k pastvinám. Výhled tak není jen nahodilým „velkoformátovým obrazem“ někde na okraji dění, naopak je přirozenou součástí všedních aktivit.

Z pohovky i od jídelního stolu jsme sledovali déšť, mraky, proměny světla a později také krávy pasoucí se nedaleko domu. Televizi jsme nepotřebovali. Krajina za sklem nabízela pomalejší, ale o to působivější program. Neustále se drobně proměňovala, přestože se zdánlivě nedělo vůbec nic.

Velké prosklení přitom nepůsobilo jako efektní gesto, které by na sebe chtělo strhávat pozornost. Po několika hodinách se stalo naprosto samozřejmou kulisou a prostor díky němu zůstával světlý i za pochmurného dne.

A večer, když se skleněná plocha proměnila v tmavé zrcadlo, poskytující jen zdánlivé soukromí, venkovní žaluzie dokázaly dům uzavřít a dodat nám pocit bezpečí. Jejich správu si vzaly na starost děti, které možnost ovládat některé technologické vybavení domu skrze tablet vyloženě nadchla.

Otevřená: K zahradě a navazujícím pastvinám směřuje jak velkoformátové prosklení vstupního podlaží (hlavní obytný prostor), tak okna dvou větších ložnic v patře.
Foto: LINA NEMÉTH a LUCIE FENCLOVÁ

Přirozená: Fasáda je tvořena palubkami z modřínu bez povrchové úpravy. Dřevo tak přirozeně stárne a časem získává šedočernou patinu. Foto: LINA NEMÉTH a LUCIE FENCLOVÁ

Komfort, kterého si všimnete až ve chvíli, kdy chybí

O řízeném větrání s rekuperací jsem za dobu své práce slyšela i psala nesčetněkrát. Majitelé domů nám při návštěvách opakovaně vyprávějí, že si před stavbou nebyli jistí, zda rekuperaci chtějí nebo potřebují. Po nastěhování ale obvykle dodávají, že už by bez řízeného větrání bydlet nechtěli. Je snadné rozumět jeho principu a podle soupisu výhod a úskalí si na něj udělat názor. Něco jiného je však s ním prožít několik dní.

Přestože já sama doma větrám okny, už jsem dostala několik příležitostí si řízené větrání s rekuperací na pár dní vyzkoušet. A opět se mi potvrdilo, že se rozhodně nejedná o „zbytečný luxus“ nebo „nepřirozenou součást života“. I když jsme většinu deštivé soboty strávili uvnitř, vzduch nebyl vydýchaný ani těžký.

Neměli jsme potřebu otevírat okna, v domě zůstávala stabilní teplota a pocitově stále stejné, příjemné klima. Žádné dusno, žádné pachy, žádný unavený vzduch, který se v běžném interiéru po několika hodinách přítomnosti celé rodiny začne neodbytně připomínat.

Dřevo už tu sice nevonělo tak intenzivně jako v čerstvě dokončených dřevostavbách, přesto měl interiér lehký, čistý a svěží charakter. Dobře se nám v něm dýchalo a ještě lépe spalo. Právě kvalita spánku je pro mě jedním z nejpřesvědčivějších argumentů.

Ráno jsme se neprobouzeli do vydýchaných ložnic, ale do prostředí, které působilo stejně příjemně jako večer. Řízené větrání s rekuperací vzduchu zkrátka patří k technologiím, které se špatně fotografují a ještě hůř popisují. Jeho největší předností totiž není dramatický efekt, ale absence nepohodlí. Pokud funguje dobře, vlastně o něm nevíte. Jen se vám příjemněji žije.

Foto: LINA NEMÉTH a LUCIE FENCLOVÁ

Tichá: Akustické podhledy v nejrozlehlejší části dispozice pomáhají s útlumem nepříjemných ruchů. V jednom spojitém prostoru je tak možné se věnovat více činnostem najednou, aniž by se vzájemně nepříjemně ovlivňovaly. Foto: LINA NEMÉTH a LUCIE FENCLOVÁ

Malý pouze při pohledu zvenčí

Když jsme k domu přijeli, první dojem byl překvapivě prostý: dům se nám zdál docela malý. Zvenku působí Neo kompaktně a ukázněně. Není nabubřelá a nepracuje s okázalými hmotami, které by měly návštěvníka ohromit ještě dříve, než vstoupí dovnitř. Po překročení prahu se však tento dojem rychle změnil.

Dům nehýří přebytečnými metry čtverečními, přesto jsme se v něm ve čtyřech necítili ani na chvilku stísněně. Všechno mělo své místo a jednotlivé prostory na sebe přirozeně navazovaly. Nikde nebyla zbytečně rozlehlá komunikační plocha ani reprezentativní kout, který by vypadal dobře na fotografii, ale v běžném provozu zůstával bez využití.

Denní část je dostatečně velká pro společný čas, vaření, jídlo i odpočinek, přitom ale nepůsobí jako anonymní hala, jednotlivé funkce jsou jasně čitelné. Kuchyně, jídelní stůl a obývací pokoj spolu komunikují a každý člen naší rodiny tak mohl dělat něco jiného, aniž by se ostatním ztratil. Díky deštivému dni jsme měli možnost navrženou dispozici pořádně otestovat, přirozeně se rozptýlit po prostoru a zjistit, že nám dům svými proporcemi opravdu vyhovuje.

Na víkendový pobyt byl navíc připravený s promyšlenou pozorností. V kuchyni nechybělo nic zásadního pro běžné vaření, v koupelnách byla k dispozici základní kosmetika. Díky šikovnému manuálu jsme za celý víkend nemuseli nic složitě hledat nebo improvizovat. Řeknete si: drobnosti. Právě ty ale výrazně ovlivňují, jak se v domě cítíte.

Prostorná: Promyšlené uspořádání vnitřní dispozice prezentuje bydlení na necelých 100 m². Díky logické návaznosti jednotlivých zón a chytrému členění domu nepůsobí žádná část stísněně, spíš naopak. Foto: LINA NEMÉTH a LUCIE FENCLOVÁ

Praktická: Pracovní kout je možné od hlavního obytného prostoru oddělit a vytvořit z něj tak další uzavíratelnou místnost – třeba pokoj pro hosty. Foto: LINA NEMÉTH a LUCIE FENCLOVÁ

Schodiště, které klame pohledem

Podobně jako celý dům mě překvapilo také schodiště. Je vložené do poměrně kompaktního prostoru a při prvním pohledu jsem si nebyla jistá, jak pohodlně se po něm bude chodit. Stačilo však několik cest nahoru a dolů a počáteční obava zmizela.

Bez problémů ho zvládaly i děti. Nepůsobilo jako nutný kompromis, přestože v dispozici nezabíralo více prostoru, než skutečně potřebovalo. I tady se ukázalo, že úspornost nemusí znamenat nepohodlí, pokud jsou proporce a návaznosti dobře promyšlené.

O něco déle mi trvalo sžít se s velkým proskleným oknem, které schodiště doprovází. Moje první myšlenka nebyla nijak poetická: jak se tohle asi myje? Po dvou dnech bych se ho však vzdávala jen velmi nerada.

Okno přivádělo světlo na horní chodbu a proměňovalo prostor, který by jinak mohl snadno působit jako pouhá komunikace, v jednu z nejsilnějších částí domu. Nabízelo jiný výhled než prosklená stěna v obývacím pokoji. Neobracelo pozornost jen k pastvinám a přírodě, ale také k samotnému Budíkovu.

Připomínalo, že dům nestojí osamoceně v krajině, ale je součástí obce. V noci se v něm navíc objevil měsíc. V neděli už jsem vůbec nepřemýšlela, kdo a jak často bude sklo čistit. Prostě jsem stála nahoře na schodišti, dívala se ven a jednoduše věděla, že tohle by bylo jedno z mých nejoblíbenějších míst v domě.

Překvapivá: Neotevíravé okno na schodišti krásně prosvětluje horní chodbu a přináší do domu i další kontext místa – hledí směrem k obci. Svou zvýšenou polohou přitom nijak nenarušuje soukromí obyvatel. Foto: LINA NEMÉTH a LUCIE FENCLOVÁ

Vzdušná: V horním patře jsou umístěné tři plnohodnotné ložnice. Díky pultové střeše působí mnohem větším dojmem, než kolik reálně zabírají v půdorysu. Pultovou střechu lze nicméně v typovém projektu, pokud to třeba vyžadují úřady, klidně vyměnit za sedlovou s vikýři na dvě strany. Foto: LINA NEMÉTH a LUCIE FENCLOVÁ

Elegantní: Do horní koupelny se vejde jak prostorný sprchový kout, tak vana. Druhá koupelna v domě, s WC a sprchovým koutem, je umístěná v přízemí a přístupná z prostorného zádveří.
Foto: LINA NEMÉTH a LUCIE FENCLOVÁ

Dvě tváře jednoho víkendu

Když se v pozdějším odpoledni konečně vypršelo, rozhodli jsme se prozkoumat blízké okolí. V domě jsme našli pingpongové pálky a nedaleko ve veřejném prostoru také stůl, takže o programu bylo rozhodnuto.

Po celodenním dešti měl vzduch zvláštní čistotu, země byla nasáklá vodou a vesnice působila klidně a upraveně. Obešli jsme ji celou a Neo jsme si nakonec prohlédli i z většího odstupu. I když dům svým tvaroslovím není zrovna vesnickým archetypem, místo nijak nerušil. Svým měřítkem, proporcemi i opršeným dřevěným obkladem umně splynul s kulisami rozvolněné obce.

V neděli nás z postele vytáhly sluneční paprsky. Velkou část dopoledne jsme proto strávili na terase. Krajina, kterou jsme předchozí den sledovali hlavně přes sklo, se stala bezprostřední součástí pobytu. Vůbec nebyla zapotřebí dokonale komponovaná zahrada ani pečlivě naaranžovaná scenérie.

Meditativně uklidňující byla právě živá krajina, která si dělala, co uznala za vhodné. Nikam jsme nespěchali, pili kávu, poslouchali zvuky vesnice a užívali si slunce intenzivněji, než kdyby svítilo celý víkend. Dům se proměnil. Ukázal nám i svou druhou tvář. Z uzavřeného útočiště se díky otevíravým částem bohatého prosklení stal přirozenou součástí zahrady.

Zdravá: Neo v Budíkově je postavena s použitím stavební technologie masivních dřevěných panelů (NOVATOP) s difuzně otevřenou skladbou, variantním řešením je ale i použití stavební technologie two by four. Foto: LINA NEMÉTH a LUCIE FENCLOVÁ

Meditativní: K loukám čelem a k vesnici zády. Pobyt na terase je skutečným balzámem na duši. Ať už svítí slunce, nebo se nad krajinou stahují mračna. Foto: LINA NEMÉTH a LUCIE FENCLOVÁ

Co zůstane z moderního domu po letech

Dům v Budíkově už není čerstvou novostavbou. Stojí přibližně deset let, vystřídalo se v něm množství hostů a jeho vybavení prochází podstatně intenzivnějším provozem než v běžné domácnosti. Přesto na mě nepůsobil unaveně ani zastarale. Samozřejmě lze najít stopy používání, dům ale neztratil svou lehkost, čistotu ani přívětivost. Svůj provoz přijal zcela přirozeně a s grácií anglického gentlemana.

Ještě důležitější je, že nezestárla ani samotná architektura. Neo nevypadá jako katalog trendů z doby svého vzniku. Její charakter nestojí na efektních površích, módních barvách ani na prvcích, které měly oslnit hlavně v okamžiku dokončení. Stojí na proporcích, světle, promyšlené dispozici, kontaktu s exteriérem a přesném využití prostoru. Právě proto bylo snadné zapomenout, kolik let má za sebou. Dobrý dům totiž nemusí být stále „jako nový“.

Některé materiály získají patinu, technologie postupně zestárnou a způsob používání se může změnit. Pokud ale zůstane dobrý základ, tedy funkčně navržený prostor odpovídající lidskému měřítku, není důvod, aby dům po deseti letech působil překonaně.

Kompaktní: Směrem od ulice a vstupu na pozemek působí Neo jednoduše a ukázněně, klame ale tělem. Uvnitř je dostatek prostoru pro velkou rodinu (4+). Foto: LINA NEMÉTH a LUCIE FENCLOVÁ

Slovo architektů

Jsme architekti s vlastní realizací a při své práci se často setkáváme s klienty, kteří o dřevostavbě uvažují, na druhou stranu si takové bydlení neumí představit. Zároveň potkáváme zájemce, kterým se třeba líbí koncept domu, ale představa jeho vnitřní dispozice a prostoru je pro ně těžko uchopitelná. Proto jsme se před více než 13 lety rozhodli postavit dva ukázkové Domesi Concept Houses, kde si lze naše dřevostavby prohlédnout, či ještě lépe: zažít na vlastní kůži v rámci pobytů nebo i krátkých návštěv v doprovodu architekta. Domy ale neposkytujeme jen potenciálním klientům, pronájem je určený každému, kdo má chuť si dobít baterky v hezkém prostředí vonícím dřevem – my sami domy k odpočinku rádi využíváme.

S odstupem let můžeme říct, že v rámci domu Neo v Budíkově jsme si coby architekti a stavitelé ověřili, že reálná spotřeba energie je u dobře navrženého pasivního domu velice nízká. Zároveň jsme si tu vyzkoušeli technologie a řešení, jež dále nabízíme klientům, kteří s námi staví. Jsme rádi, že se nám povedlo postavit příjemný dům, který svým návštěvníkům přináší radost. Lidem se tu líbí, jsou z domu nadšení. Pozitivně přijata byla stavba i v rámci vesnice Budíkov – byť je to dům z jiného „těsta“, než jaké zde stály už před ním.

Ing. arch. Václav Zahradníček, Ing. arch. Pavel Horák
prodesi/domesi

Dům, který se nemusí předvádět

Na pobyt v typovém domě Neo nevzpomínám jako na víkend v technicky vyspělé pasivní dřevostavbě, přestože právě její konstrukce a technologie výrazně přispěly k tomu, jak jsme se v ní cítili. Vzpomínám si na bubnování deště, pastviny za okny a hry rozložené v obývacím pokoji. Na děti, které lítaly z patra do patra, a když počasí dovolilo, tak i ven na trampolínu. Na deštěm provoněnou procházku, na měsíc v okně.

Na příjemná probouzení v prostorných ložnicích i na nedělní dopoledne na terase. Dřevostavba Neo na mě neudělala dojem tím, že by se snažila předvést, kolik architektonických nebo technologických řešení nabízí. Přesvědčila mě spíš svou samozřejmostí. Všechno fungovalo tak, aby nám dovolilo být prostě spolu, dívat se ven, odpočívat a vnímat proměny dne. Po více než deseti letech provozu nepůsobí jako dům, který odolává stáří. Spíš jako dům, který dostal čas potvrdit, že byl navržený dobře. Dům, který dozrál.

Foto: LINA NEMÉTH a LUCIE FENCLOVÁ

Tato dřevostavba soutěží v anketě DŘEVOSTAVBA ROKU 2026

Pomozte nám zvolit nejhezčí dřevostavby! Tato moderní dřevostavba se uchází o váš hlas v anketě Dřevostavba roku 2026 pod názvem "Dům, který dozrál". Zaregistrujte se na našem webu, pošlete hlas a získejte atraktivní ceny...
Hlasování v tomto kole probíhá do 2. 11. 2026

HLASOVAT V ANKETĚ

Technické informace

Typ domu: pasivní
Zastavěná plocha: 63 m²
Užitná plocha: 98,9 m²
Dispozice: 4 + kk
Konstrukční systém: masivní dřevěné panely NOVATOP
Zdroj energie / teplo: tepelné čerpadlo
Větrání: řízené větrání s rekuperací vzduchu
Autor arch. návrhu a projektu: Ing. arch. Václav Zahradníček, Ing. arch. Pavel Horák (prodesi/domesi)
Realizace: 2015, Domesi s.r.o.