Pohádková poloroubenka s hrbolatými omítkami

Dá mi trochu práce, než se k nové roubence vůbec dostanu, protože je důmyslně schovaná a navigace si s cestou k ní neumí poradit. Honza s Gábinou mi ale po telefonu vysvětlí, jak na to, a já můžu konečně zaparkovat a nadechnout se svěžího jizerskohorského vzduchu vonícího brzkým podzimem.

Od nejasného snu k vlastnímu plánu

Jak už jsem naznačila v úvodu, tady se sen zrodil nenápadně – na chalupě přátel, kam rodina často jezdila. Šlo o původní roubenku, kterou si její majitelé postupně zrekonstruovali a která Honzovi a Gábině přivanula semínko myšlenky na vlastní chalupu podobného ražení. Jak nápad zapouštěl kořeny, sen začal nabírat reálné obrysy, až se proměnil ve skutečnost.

Prvním pokusem byla původní roubenka v dobrém stavu, která by nevyžadovala zásadní rekonstrukci. Hledali dlouho, ale ideální místo se stále neobjevovalo. Objekty k mání byly většinou ve špatném stavu nebo z různých důvodů nebyly vhodné. A tak manželé rozšířili hledání i na volné pozemky a jejich úvahy začaly směřovat k novostavbě.

Současný pozemek se objevil na internetu v nabídce v sobotu večer a Honza volal jeho vlastníkovi o patnáct minut později. I tak byl už dvacátým zájemcem. Jenže jako jediný na inzerát skutečně zavolal, a proto hned v neděli ráno mohl vyrazit na prohlídku i setkání s majitelem. Fotografie nelhaly – pozemek ležel na krásném místě, zastrčený mimo zástavbu, ale stále snadno dostupný, členitý a dobře orientovaný.

A navíc zapracovala i osobní sympatie. Majitel pozemku si s budoucími vlastníky opravdu sedl. Zjistili, že mají podobné životní postoje, vyznávají stejné zásady a mají i podobné rodinné zázemí, takže bylo rozhodnuto – pozemek bude jejich. Majitel se navíc ukázal jako poctivý člověk a sám je nabádal, aby si ještě před koupí ověřili na stavebním úřadě, zda je na tom místě stavba vůbec možná, aby později koupě nelitovali. Poté co úřady možnost stavby posvětily, už prodeji nic nebránilo. V kalendáři se psal rok 2017.

Poctivá příprava je základ úspěchu

Šťastní novopečení majitelé pozemku nehodlali nic podcenit. Potřebovali si sami ujasnit, co vlastně chtějí a jakou cestou se vydat. To, že chtějí roubenku, bylo sice jasné od začátku, ale jak přesně by měla vypadat, bylo potřeba důkladně promyslet. Proto nakoupili všechna dostupná archivní čísla našeho časopisu a pustili se do studia. Zajímaly je především zkušenosti jiných lidí, studovali půdorysy i chyby, kterých se druzí dopustili. Oslovili i některé firmy a navštívili celou řadu staveb. A přitom kreslili a hledali ideální podobu i technologii.

Postupně zjistili, že nestojí o přesně řezané trámy, ale láká je ruční práce a tradiční přístup. Nepotřebovali mít všechno jako podle pravítka a do pravého úhlu a zároveň byli připraveni na praskání dřeva i sedání stavby. Proto padlo rozhodnutí pro stavbu z rostlých trámů s tradičními vymazávkami, z firem si vybrali pana Střihavku. Nejen kvůli jeho nezpochybnitelnému řemeslnému fortelu a tomu, že trámy opracovává ručně, ale také proto, že si lidsky rozuměli.

Svoji vysněnou roubenku si nakreslili a k projektování ji předali panu Vlčkovi, zkušenému projektantovi s dlouholetou praxí v oblasti roubenek. Jeho kolegyně pak zajistila i stavební povolení, takže se majitelé nemuseli o nic starat. Chalupu museli jen oproti původnímu plánu posunout dál od cesty kvůli blízkosti lesního porostu, ale i to se nakonec ukázalo jako výhoda, protože zbylo více místa pro parkování a přístup.

obr.: Původní technologie stavby u ručně tesaných trámů s tradičními vymazávkami do krajiny Jizerských hor patří. Foto: Martin Zeman

obr.: Z důvodu blízkosti lesního porostu se musela chalupa oproti původnímu plánu posunout hlouběji na pozemek. Nakonec se to ale ukázalo jako výhoda, protože zbylo více místa na parkování i zahradní domek. Foto: Martin Zeman

Poloroubenka jinak

Plánem byla tradiční poloroubenka, ale s jednou zásadní úpravou – manželé si přáli v přízemí nejen hlavní obytnou místnost, ale i roubenou ložnici. Právě napojení ložnice na zděnou část se ukázalo jako technologicky nejnáročnější detail, a tak vznikla netradičně řešená stavba se zděným jádrem.

Foto: Martin Zeman

Foto: Martin Zeman

Dalšími důležitými detaily bylo umístění schodiště i velikost a poloha kamen. Nakonec se rozhodli pro schodiště v hlavní obytné místnosti, které umožnilo přímé propojení s podkrovím, a kamna umístili pod něj, aby mohlo teplo volně stoupat nahoru. U samotných kamen se jejich představy rozcházely.

Gábina si přála sporák a ležení, Honza tomuto řešení příliš nakloněný nebyl. Navíc je všichni kamnáři tlačili do své oblíbené technologie, otázky ale zůstávaly: mají si pořídit kamna fungující na horkovzdušném principu, nebo ta akumulační? Dává pro ně sporák smysl? Jaké řešení bude v jejich konkrétním domě to nejlepší?  Až nakonec narazili na pana Kurku, který je do žádné technologie netlačil, ale zajímal se o jejich skutečné potřeby.

Díky tomu nakonec vznikl návrh kachlových akumulačních kamen, u kterých se Gábina sice musela vzdát sporáku, ale nelituje. Kamna totiž svým výkonem dokážou vytopit celou chalupu a jsou plně funkčním srdcem domu.

obr.: Ohledně umístění schodů se při projektování hodně diskutovalo. Ve hře byly dvě varianty – chodba, nebo hlavní obytná místnost? Majitelé nakonec volili umístění schodů v hlavní obytné místnosti a nelitují, protože to má hned několik benefitů. Kamna v přízemí bez problémů vytopí i podkroví a manželé si pochvalují, že nepřišli o kontakt s dětmi, které se nejraději zdržují nahoře. Foto: Martin Zeman

Foto: Martin Zeman

Když se staví s citem

Protože majitelé netlačili na rychlost výstavby, mohlo dřevo rok ležet a vysychat. Další zimu pak nechali roubení vyzrát přímo na místě, než byly dokončeny vymazávky a všechny další instalace. Pan Střihavka zajistil nejen dřevěné části, ale přivedl si také zedníky, kteří obstarali vše ostatní potřebné pro hrubou stavbu – zemní práce, základ y i zdění.

Při kopání základů se ukázalo, že se pracovníci nedostanou do dostatečné hloubky. Pod nízkou vrstvou zeminy totiž vykoukla skála a zásah do ní by stavbu neúměrně prodražil. Proto bylo rozhodnuto, že se základy o půl metru zvednou. Majitelé nakonec i tuto změnu vnímají pozitivně, protože tady na horách bývá hodně sněhu a díky zvýšené podezdívce je roubení lépe chráněné.

Foto: Martin Zeman

Honza s Gábinou se snažili stavbu koordinovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, přesto si nakonec raději zajistili ještě externí stavební dozor. Dojíždět pro ně z Prahy bylo totiž mnohdy obtížné, navíc potřebovali někoho, kdo rozhodne v situacích, kdy si jednotlivá řemesla nerozumí a každý navrhuje jiné řešení. I s jeho pomocí se podařilo stavbu dotáhnout do zdárného konce, i když kvůli covidovým uzávěrám došlo k některým zdržením.

Třešničkou na dortu byly omítky na cihlových stěnách. Majitelé si totiž přáli, aby byly hrbolaté. Zedníci jsou sice zvyklí na pečlivé zarovnávání, nakonec se ale úkolu zhostili se vší péčí a vytvořili v chalupě neopakovatelnou atmosféru. Jediná rovná zeď je, čistě z praktických důvodů kvůli zavěšení skříněk, za kuchyňskou linkou.

Foto: Martin Zeman

obr.: Ložnice v podkroví poskytují dostatek prostoru dětem i návštěvám. Foto: Martin Zeman

obr.: Láska k tradičnímu řemeslu je vidět na každém detailu. Foto: Martin Zeman

Stabilita získaná trpělivostí

Díky tomu, že stavební dřevo mohlo dvě zimy prosychat, je roubenka stabilní a sedá jen minimálně. Trámy sice praskají, ale s tím majitelé dopředu počítali. Dokončena byla v roce 2021 a od té doby tu rodina tráví veškerý volný čas.

Zatím nenašli nic zásadního, co by chtěli udělat jinak, což považují za velmi pozitivní výsledek pečlivé přípravy celého projektu. Jezdí sem rádi a dokonce zvažují, že by se sem časem, až děti vyrostou, přestěhovali.

Nedaleko Prahy vlastní starší zděný dům po rekonstrukci, ale pobyt v roubence si velmi chválí. S pomocí podlahového topení si chalupu před příjezdem vždy vytemperují a vyrovnávají tak dobu nahřívání kamen. Ta pak spolehlivě vyhřejí celý dům.

Chalupa stojí na velmi příjemném místě s krásnými výhledy, v létě i v zimě je tu klid i soukromí a se sousedy si rozumějí natolik, že si mezi nimi našli přátele. A mně nezbývá než jim popřát, aby si svou vysněnou roubenku užívali ještě dlouho.

obr.: Pozemek v Jizerských horách je příjemně členitý a roubenka se tak stává přirozenou součástí krajiny. Foto: Martin Zeman

obr.: Ve štítu „na hambalkách“ vznikla zašívárna, kterou děti milují. Foto: Martin Zeman

Technické informace

• Zastavěná plocha: 109 m²
• Užitná plocha: 160 m²
• Dispozice: 5 + kk
• Konstrukční systém: obvodové masivní stěny z trámů z rostlého smrku, zděná část z dutinových tvarovek, podkroví montovaná dřevostavba
• Ošetření stěn: lazurovací olej Astraxil
• Střešní krytina: plech
• Zdroj energie / teplo: podlahové vytápění, akumulační kamna na tuhá paliva
• Větrání: přirozené okny
• Podlahy: přízemí – keramická dlažba, patro – dřevěné podlahy
• Projekt: Daniel Vlček
• Realizace: 2021, Roubenky Střihavka s.r.o., www.roubenky-strihavka.cz

Markéta Kristová

copywriter / social media manager / redaktor m.kristova@provobis.cz

Další články redaktora

Další návštěvy dřevostaveb

Ze svého pohádkového srubu jsou v neustálém úžasu

Perfektní načasování, promyšlená koordinace a spolehlivý tým řemeslníků. Přesně tak by se dal shrnout průběh realizace srubu investorů, kteří společně vychutnávají nezaměnitelnou atmosféru a krásy okolí Orlické přehrady, ve kterém se doslova cítí jako ryby ve vodě. Zdá se vám, že to zní vše až moc...

Víkendové útočiště pro tři generace našli v moderní dřevostavbě

Jak praví staré přísloví – trpělivost růže přináší, a to nejlepší řešení často přijde ve chvíli, kdy přestaneme hledat. Někdy je ale potřeba ustoupit ze svých představ a jít tam, kam nás osud vede, a možná budeme překvapení. Své o tom ví Lída s rodinou. Při hledání víkendového bydlení pro tři...

Luxusní srub na kopci poskytuje nevšední zážitky

Touha po zážitcích plynoucích z netradiční formy ubytování je v dnešní době velmi vyhledávanou kratochvílí. Právě za tímto účelem se proto rozhodli investoři svůj srub v srdci Beskyd pronajímat všem, kteří chtějí okusit bydlení v luxusním prostředí masivních stěn.

Další návštěvy