Většinu života strávili v pražském bytě, oba ale od dětství znali i jinou stránku života – možnost vyjít z domu rovnou ven a něco dělat rukama. Blančini rodiče měli zahradu, Jan odmalička pomáhal rodičům na chalupě. Čím déle žili v paneláku, tím víc jim především v létě chyběl kontakt s přírodou.
„V zimě je byt fajn. Přijdete domů, máte tam teplo, teče teplá voda… ale v létě jste tam jako ve vězení,“ říká Jan. Víkendy proto trávili mimo Prahu a postupně se v jejich myslích rodil sen o vlastním domě. Blanka ho shrnuje jednoduše: „V paneláku mi chyběly tři věci: terasa, krb a výhled. Chtěla jsem se dívat do přírody a snídat i večeřet venku.“ Důležitá pro ni byla i zahrada. „Když celý den ťukám do počítače, chci pak vyjít ven, něco vyplít nebo vypěstovat a vidět za sebou výsledky. Mít možnost utrhnout si vlastní zeleninu a něco si z ní uvařit.“
Deset let přemýšlení
Výhodou byl stavební pozemek v malé obci nedaleko Dolních Břežan, který patřil Blančině rodině. K místu měla celoživotní vztah a dokázala si představit, že právě tady bude jednou doma. Bez rodinného pozemku by navíc ke stavbě zřejmě vůbec nedošlo. „Na to, abychom koupili pozemek, a ještě na něm postavili dům, bychom neměli.“
Rozhodnutí přesto nepadlo ze dne na den. Měli děti, vyřešené bydlení a na víkendy mohli jezdit na chalupu. „Hledání a přemýšlení nám trvalo tak deset let,“ vzpomíná Blanka. Mezitím dcery dospěly a rozhodly se zůstat v Praze. Rodiče jim tedy chtěli především vytvořit místo, kam budou moct i s vlastními rodinami přijíždět.
Současně začali myslet na vlastní budoucnost. Potřebovali bezbariérovou hostinskou část pro případ, že by si jednou vzali k sobě některou z maminek, a nakonec se rozhodli, že s ohledem na vlastní stáří bude bezbariérový celý dům. Původní sen tak začal růst. „Nejdřív jsme chtěli jen terasu, krb a přírodu, ale pak to začalo naskakovat. Když svah, tak sklep, prostor pro děti v podkroví, hostinská část v přízemí, skladovací prostory…“ vypočítává Jan.
Dům na míru místu i životu
Svažitý pozemek nebyl ideální pro typový dům. Manželé tedy procházeli katalogy i časopisy, dívali se na zděné stavby i dřevostavby, materiál ale zpočátku neřešili. Podstatné bylo využít svah a vytvořit dům, který bude odpovídat jejich způsobu života.
Na doporučení oslovili architektku Martinu Doležalovou. Ta se nejprve zajímala o jejich životní styl a představy a studii podle nich postupně upravovala. První návrh byl dokonce asi o třetinu větší než dnešní dům.
Dokázala přitom spojit rozdílné priority obou manželů. „Dělala nám mediátora,“ směje se Blanka. „Já jsem to chtěla mít hezké a manžel šel víc po technické stránce. Mně tedy vysvětlovala, co je technicky potřeba, a manželovi zase, že z estetických důvodů by tohle fakt nešlo.“
Terasa: Jedním z důvodů pořízení domu byla možnost trávit čas na terase – mít z ní pěkný výhled a moct na ní i snídat a večeřet. Foto: Martin Zeman
Dřevostavba původním zadáním nebyla
Blanka přiznává, že materiál konstrukce pro ni nebyl zásadní. „Považuju to čistě za technickou věc. Je mi vlastně jedno, z jakého materiálu je dům postavený. Dřevo má podle mě tu výhodu, že až se jednou našim potomkům nebude dům líbit, tak ho jednoduše ‚zametou‘ a nechají si jen základovou desku.“
Jan měl o dřevu jako konstrukčním materiálu zpočátku jisté pochybnosti. „Přece jen to není zeď, jak jsme zvyklí.“ Pomohla mu až vlastní zkušenost s dřevostavbou kamaráda na horách, kde měli možnost několikrát přespat. „Postupně jsem si řekl, že to není špatné. Dnes už jsou materiály a skladby na takové úrovni, že jsem se toho přestal bát. Dřevo se nám líbí, stavba je čistší, a hlavně rychle postavená.“
Právě rychlost pro ně totiž začínala být důležitá. O svém domě přemýšleli deset let, jeho realizaci už nechtěli dál odkládat a svou roli hrály i možnosti financování. „Když už jsme to tak dlouho vymýšleli, chtěli jsme mít možnost si ten dům taky užít. A hypotéku vám dají jenom do určitého věku,“ dodává Blanka.
O výběru dodavatele rozhodla komunikace
První oslovená firma jejich očekávání nesplnila. Projekt několikrát vraceli, protože neodpovídal architektonické studii, a komplikací byl i nevyslyšený požadavek na generální dodávku včetně betonového sklepa. „Když jsme slyšeli ‚to se potom vymyslí nebo upraví‘, už jsme za tím viděli vícenáklady,“ říká Jan.
„A když komunikace nefunguje na začátku, nebude fungovat ani dál.“ Spolupráci tedy ukončili a začali hledat znovu, tentokrát nejen podle technických možností, ale i podle přístupu – a tak se dostali k WOLF HAUSu a jeho zástupci, panu Míkovi, který na ně naopak udělal dojem.
„Byla jsem nadšená,“ říká Blanka. „Vciťoval se do nás, snažil se nám vyjít vstříc a zrealizovat to, co jsme chtěli my. Netlačil nás do toho, jak by to udělali oni.“ Jan přikyvuje a dodává: „Je to životní projekt a potřebujete mít na druhé straně někoho, u koho cítíte, že je v tom s vámi.“
U prvních setkání se psal konec roku 2019 a přibližně do roka si s firmou definitivně „plácli“. Do příprav sice mezitím zasáhl covid, přesto se manželé rozhodli dál nečekat. „Lepší doba nebude,“ shodli se.
Odpovědnost na jednom dodavateli
WOLF HAUS přesně podle jejich požadavku převzal generální dodávku včetně betonového sklepa. Nechtěli řešit součinnost dvou různých firem, natož případné tepelné mosty či jiné komplikace při napojování různých konstrukčních systémů. Manželé neměli vlastní stavební dozor, jeho roli ale podle nich do značné míry zastal stavbyvedoucí, pan Derka. „Měli jsme pocit, že je na naší straně a nad kvalitou drží opravdu přísné oko.“
Dodavatel zároveň pružně komunikoval i s architektkou Doležalovou, která dál hlídala detaily své studie. „Jsem perfekcionistka, takže mi to naprosto vyhovovalo,“ vzpomíná Blanka. Překvapilo ji jen množství rozhodnutí, která musela u dřevostavby udělat s velkým předstihem. „To mě opravdu zaskočilo. Ještě jsem ani neměla barák, a už po mně chtěli vědět, kde chci světla a jaká.“
Sauna: Jedním ze základních požadavků investorů byl generální dodavatel, který se ujme nejen dřevostavby, ale i betonového sklepa. V něm se našlo dost prostoru pro skladování věcí i pro saunu, na kterou se manželé těšili. Díky tipu dodavatele nakonec i se sprchou. Foto: Martin Zeman
Slovo architektky
Navrhovat tento dům pro mě byla radost. S investory jsme si lidsky sedli od prvního okamžiku. Dobře se nám spolu komunikovalo a spolupracovalo nejen při návrhu domu, ale i později během realizace. Mohu říct, že máme společný vkus a tam, kde byli nerozhodní nebo neměli vlastní názor, se nechali velmi dobře vést. Zkrátka ukázková spolupráce mezi architektem a investorem. Nebáli jsme se kdykoliv si zavolat a vše spolu probrat. A to je podle mě hodně důležité, potom může vzniknout harmonické dílo.
Umístění domu na pozemku bylo celkem jasné. V jedné části majitelé chtěli zachovat původní domek po rodičích, kam jezdili na víkendy. To bylo i výhodou, protože vlastně měli stavbu stále pod dohledem a sžívali se s ní od samého počátku. Zásadní také bylo přání majitelky zachovat vzrostlé stromy, ořešák a třešeň. Toho jsem využila, právě výhled do těchto stromů tvoří hlavní motiv velkoformátového okna v obývacím pokoji.
Vlastně největším mottem při návrhu tohoto domu byl kontakt s přírodou – ať už zmíněný výhled z obývacího pokoje, nebo návaznost jídelny na zahradu přes prostornou krytou terasu a potom v neposlední řadě také výhled na Brdy a Cukrák – toho si majitelé mohou užívat na horní obytné zelené terase pěkně nad střechami okolních domů a přes vltavské údolí.
Zásadní je pro mě také funkční dispozice. Správné rozvržení jednotlivých zón v domě přesně vytvořené na míru potřebám lidí, kteří v domě budou bydlet. Dům může správně fungovat jen tehdy, když dobře fungují vnitřní vazby. S tím souvisí i správné napojení na exteriér. Majitelé domu se také nechali přesvědčit, že tou správnou třešničkou na dortu v interiéru je nábytek vyrobený na míru.
Ing. arch. Martina Doležalová
Technika podle vlastních potřeb
Při výpočtu energetické náročnosti vyšlo, že dům bude potřebovat tepelné čerpadlo a k němu buď fotovoltaiku, nebo rekuperaci. Řízené větrání manželé nechtěli – jsou zvyklí žít s otevřenými okny – a pro fotovoltaiku tehdy u novostaveb nebyla vypsána dotace. Nechali tedy výpočet energetického štítku přepracovat a nakonec vyhověla kombinace krbu a účinnějšího tepelného čerpadla země–voda.
Jan je elektroinženýr, a tak některé technologie a dodavatele vybíral sám. Tepelné čerpadlo o výkonu 7 kW využívá přibližně 300 metrů zemního kolektoru uloženého 1,5 metru pod povrchem. V obytné části je nízkoteplotní teplovodní podlahové vytápění, sklep se pouze temperuje radiátory. Krb má záměrně malý výkon a slouží hlavně pro atmosféru.
Fotovoltaiku si po roce bydlení i bez dotace přece jen pořídili. Ostrovní systém o výkonu 7 kWp s bateriovým úložištěm na cca 11 h provozu má zajistit fungování domu i při výpadku elektřiny a do budoucna snížit provozní náklady domu. Panely leží na východní a západní části šikmé střechy a díky šedé krytině jsou téměř neviditelné.
Spánek: Výhled do přírody, stolování na terase i atmosféra u krbu – vše bylo splněno. Spí se tu rozhodně lépe než v panelákovém bytě. Foto: Martin Zeman
Velké téma: svah a voda
Svažitý pozemek přinesl několik specifických řešení. Kromě sklepa také třeba odvoz cca 300 kubíků zeminy při terénních úpravách. Protože kanalizace v ulici leží výš než spodní část domu, bylo nutné vyřešit také odpadní vody. Ty jsou svedeny do nádrže, odkud je čerpadlo tlačí vzhůru do kanalizace. Kvůli obavám z komplikovaného napojení původně manželé nepočítali se sprchou u sauny ve sklepě. Během stavby je ale dodavatel upozornil, že kanalizace beztak vede pod základy sklepa, takže si ji nakonec nechali bez větších komplikací doplnit.
Samostatným tématem pak byla dešťová voda, která se při prudkých průtržích valí po cestě směrem k domu. Část se vsakuje přes zatravňovací dlažbu, při větším množství ji zachycují koryto a dva žlábky a odvádějí do retenční nádrže. S hospodařením s dešťovou vodou pomáhá také zelená střecha, na kterou je svedena voda ze šikmých střech.
Stavba domu je životní projekt a potřebujete mít na druhé straně někoho, u koho cítíte, že je v tom s vámi.
Foto: Martin Zeman
Ideální přísun světla
K typickým detailům, na kterých se potkala práce architektky a dodavatele, patří zastřešení terasy a carportu. Architektka trvala na zelené střeše, WOLF HAUS pak hledal způsob, jak její představu konstrukčně vyřešit. Nad carportem například původně vycházel nosný sloupek uprostřed, kde by překážel. Dodavatel proto navrhl kombinaci dřeva a ocelových I-profilů o výšce 25 centimetrů, díky níž se podařilo prostor ponechat volný.
Hluboký přesah nad terasou zase v létě účinně stíní, aby ale neubíral příliš denního světla v interiéru, vznikl v něm prosklený otvor – resp. šikovný výřez překrytý sklem. Na jihu a západě dům chrání automatické venkovní žaluzie, ložnice jsou orientované na sever a zůstávají chladné i v létě.
Jedním ze zásadních požadavků investorů bylo i hodně prosklených ploch – právě s ohledem na kontakt s okolní přírodou. Nepřehlédnutelné plastové okno v obývacím pokoji měří 3,2 metru na šířku a najít pro něj vhodného výrobce nebylo jednoduché, pan Míka si však poradil. „Soused říká, že když jde kolem, je těžké se do našeho ‚akvárka‘ nepodívat,“ směje se Blanka.
Prosklení: Světlo nejen na terasu, ale i do hlavní obytné místnosti přichází skrz jednoduchý výřez překrytý tabulkou skla. Díky němu není uvnitř domu i přes velký přesah tma. Foto: Martin Zeman
Výhled: První, co v hlavním obytném prostoru bezesporu upoutá, je velkoformátové okno přes takřka celou šíři místnosti. Rozměr 3,2 m byl pro mnohé výrobce oříškem, ale nakonec se to podařilo a výsledek stojí za to. Foto: Martin Zeman
Od stavby k domovu
Samotná montáž domu proběhla rychle, dokončovací práce však protáhl covid, později komplikace související s válkou na Ukrajině a problémy s některými řemesly a dodávkami. Na oplechování vikýře například čekali zhruba půl roku. Výhodou bylo, že měli stále kde bydlet a kvůli financování nemuseli prodávat pražský byt. Do nového domu se nakonec stěhovali těsně před Vánoci 2024.
Po letech plánování se tak původní sen o terase, krbu a výhledu konečně zhmotnil. „Jsem s domem naprosto spokojená a moc se mi tu líbí. Zvykla jsem si strašně rychle, a když dnes řeknu, že jedu domů, myslím sem,“ říká Blanka.
Dřevostavbu by doporučila i ostatním, zdůrazňuje ale nutnost pečlivého výběru dodavatele. „My jsme rozhodně zvolili dobře. A výhodou bylo i to, že na našem domě pracovala stálá parta – řemeslníci se tu nestřídali.“
Jan závěrem přidává radu pro ty, kteří podobně jako oni své rozhodnutí dlouho odkládají: „Když je šance, že projekt ufinancujete, neodkládejte to. Lepší doba nebude. Při každé stavbě se samozřejmě může něco pokazit, ale důležité je umět to vyřešit, postavit se k tomu čelem. A to ve WOLF HAUS umějí a my to upřímně oceňujeme.“
Proces: Interiér i zahrada se do finální podoby proměňují postupně. Zatím majitelé využívají například původní sedačku – návrh architektky přitom počítá s dorazem až k boční polici.
Foto: Martin Zeman
Krb: O teplo v domě se dostatečně stará podlahové topení, krb zde slouží čistě k navození atmosféry. Foto: Martin Zeman
Kombinace: Soulad dřeva a bílé barvy vyšel z pera architektky, která dohlédla i na zařizovací předměty obývacího pokoje a kuchyně. Veškerý nábytek je vyrobený truhlářem na míru.
Foto: Martin Zeman
Technické informace
- Typ domu: nízkoenergetický
- Zastavěná plocha: 125 m2
- Užitná plocha: 149 m2
- Dispozice: 4 + kk
- Konstrukční systém: dřevostavba z celostěnových sendvičových panelů
- Zdroj energie / teplo: tepelné čerpadlo země/voda
- Větrání: přirozené
- Součinitel prostupu tepla stěnou: U = 0,135 W/m2K
- Autor arch. návrhu a projektu: Ing. arch. Martina Doležalová
- Realizace: 2023/2024, WOLF HAUS, s r.o. www.wolfhaus.cz
- :
Náš sen se proměnil ve skutečnost
„U vybrané firmy WOLF HAUS jsem byla nadšená především z pana Míky, který na mě udělal dojem. Vciťoval se do nás, snažil se nám vyjít vstříc a zrealizovat to, co jsme chtěli my. Netlačil nás do toho, jak by to udělali oni.
Jsme s domem naprosto spokojení a moc se nám tu líbí. Zvykla jsem si strašně rychle, a když dnes řeknu, že jedu domů, myslím sem.
Pro všechny stavebníky máme doporučení na závěr. Když je šance, že projekt ufinancujete, neodkládejte to. Lepší doba nebude. Při každé stavbě se samozřejmě může něco pokazit, ale důležité je umět to vyřešit, postavit se k tomu čelem. A to ve WOLF HAUS umějí a my to upřímně oceňujeme.“
Sdílet obsah
Další návštěvy dřevostaveb
Tento příběh připomíná dokonalou pohádku o tom, kterak Kateřina a Jiří našli svůj vytoužený klid v podhůří Krkonoš. Jejich pozemek o rozloze dvaceti tisíc metrů čtverečních je z většiny tvořený loukami, ale vhodné stavební pozemky by se tu našly i pro další dva domy. Žijí tu s dvanáctiletou dcerou Marií...
Vlastní bydlení je motivací a snem mnoha z nás, ovšem někdy se jeho realizace může z mnoha důvodů zdát nedosažitelná. Pokud ale hledáme možnosti a ne výmluvy, cest, jak jej zrealizovat je opravdu nespočet. Jednou z nich je přiložit ruku k dílu a snížit tak náklady za odvedenou práci. Odměnou je...
Nebýt sedmnácti židlí kolem jídelního stolu, těžko byste uvěřili, že tuhle chalupu postavil Pavel s Beátkou k pronájmu. Neznásilněná architektura vycházející z podoby tradičních valašských dřevěnic, do detailu propracovaný interiér, originální doplňky renovované z bazarových objevů a otisky...
Čerstvé novinky ze světa dřevostaveb