O tom, jak si dřevostavba v létě povede, rozhoduje především množství tepla, které do ní během dne pronikne. Největším zdrojem tepelných zisků bývá sluneční záření dopadající na prosklené plochy. Právě proto je při návrhu domu zásadní orientace ke světovým stranám, velikost oken, typ zasklení, venkovní stínění nebo vhodné řešení přesahů střechy.
„Pro omezení tepelných zisků a zabránění přehřívání místností je stěžejní především kvalitní exteriérové stínění oken, dobrá tepelná izolace obvodového pláště budovy, včetně střechy, a v neposlední řadě také omezení vnitřních zdrojů tepla,“ upozorňuje Libor Štorc ze společnosti ŠTORC TZB.
Významnou roli hraje také způsob větrání. Zatímco v noci může intenzivní větrání pomoci dům ochladit, během odpoledních hodin často přivádí do interiéru další teplý a vlhký vzduch. V dobře navrženém a užívaném domě přichází aktivní chlazení na řadu až ve chvíli, kdy jsou vyčerpané všechny možnosti pasivní ochrany.
Rekuperace: první obrana proti vedru v dřevostavbě
Mnoho moderních dřevostaveb dnes využívá řízené větrání s rekuperací tepla. Přestože jeho hlavním úkolem je zajistit zdravé vnitřní prostředí a minimalizovat tepelné ztráty během zimy, významnou roli může sehrát také v létě. Rekuperační výměník totiž omezuje pronikání tepla z venkovního vzduchu do interiéru podobně, jako v zimě omezuje únik tepla z domu. Jinými slovy – pomáhá zachovat chlad, který už v domě máme.
Pokud navíc jednotka využívá letní bypass, může během chladnějších nocí přivádět do interiéru venkovní vzduch bez průchodu výměníkem (kde by se venkovní vzduch od toho vnitřního oteploval), a podpořit tak noční ochlazování stavby.
„Rekuperační větrání je dosud nedoceněným způsobem, jak udržet komfortní teplotu v domě i během parných letních dní,“ říká Pavel Vořech ze společnosti Zehnder a dodává: „Uživatelé ocení i entalpický výměník, který kromě tepla rekuperuje také vlhkost. Zatímco v zimě předchází vysušování větraného vzduchu, v létě ho naopak umí odvlhčit a tím lépe přispět k udržení pocitu komfortu.“
Právě vlhkost vzduchu hraje v pocitovém vnímání teploty významnou roli. Vysoká relativní vlhkost vzduchu brání efektivnímu odpařování potu z povrchu těla, čímž narušuje přirozené ochlazování organismu. Tepelná pohoda v letních měsících je proto výsledkem souhry teploty vzduchu, teploty okolních ploch, relativní vlhkosti a rychlosti proudění vzduchu.
Chlazení vzduchu by proto mělo řešit obě veličiny zároveň, snižovat teplotu i odvádět přebytečnou vlhkost, protože jedině tak lze dosáhnout skutečné tepelné pohody, při níž se lidské tělo dokáže přirozeně termoregulovat. Je však důležité si uvědomit, že samotná rekuperace nevyrábí chlad, pouze efektivně hospodaří s teplotou (a v lepším případě i s vlhkostí) vzduchu, který do domu přivádí.
obr.: I rozdíl pouhých 3 až 5 stupňů, o něž dokáže větrací jednotka Zehnder ComfoAir Q interiér ochladit, rozhoduje o tom, zda je teplota interiéru vnímána jako komfortní, nebo ne.
Foto: Zehnder
Když nestačí větrat
Možnosti vzduchotechniky však u samotného větrání nekončí. Systém lze doplnit o chladič, umístěný v přívodním potrubí, který přiváděný vzduch aktivně ochlazuje. „Zdrojem chladu může být zemní kolektor tepelného čerpadla, samotné tepelné čerpadlo nebo venkovní klimatizační jednotka,“ upřesňuje Libor Štorc. Takové řešení dokáže výrazně zvýšit tepelný komfort, má však své limity. Vzduch totiž není příliš dobrým nosičem tepla.
„Chladicí výkon vzduchotechniky je omezený velikostí vzduchotechnického rozvodu. Pro jeho zvýšení musíme použít větší potrubní rozvody a zajistit jejich ochranu proti kondenzaci. Chlazení vzduchotechnikou se ale dobře kombinuje třeba s podlahovým nebo stropním chlazením, jen zde musíme počítat s náročnějším zapojením kotelny s tepelným čerpadlem a regulací. Kombinace velkoplošného chlazení a vzduchotechniky vybavené odvlhčením/chlazením vytváří komfortní systém, kde uživatelé nejsou vystaveni nepříjemnému proudu chladného vzduchu a velkým rozdílům teplot,“ doplňuje Štorc.
Vzduchotechnika s přichlazováním tedy představuje cestu spíše k dlouhodobému udržování teploty než k rychlému ochlazení přehřátého interiéru, případně jeden z více prvků aktivního chlazení.
Klimatizace stále vede
Pokud je cílem rychle snížit teplotu v interiéru o několik stupňů, zůstává nejúčinnějším řešením klimatizace. Moderní klimatizační jednotky jsou ve skutečnosti tepelnými čerpadly vzduch–vzduch, která odvádějí teplo z interiéru do venkovního prostředí. Jejich hlavní výhodou je vysoký výkon a rychlá reakce. I když byla klimatizace dlouhá léta označována za velkého žrouta energie, moderní přístroje se snaží s energií hospodařit efektivně.
„Klimatizace Daikin dosahují sezónní účinnosti chlazení SEER až 9, což znamená, že na 1 kWh elektřiny dodají v sezónním průměru až 9 kWh chladu,“ vysvětluje Vladimír Havlíček z technické podpory společnosti Daikin.
A pokračuje s dobrou radou: „Klimatizaci se rozhodně vyplatí řešit už v projektu, protože je potřeba předem promyslet umístění venkovní i vnitřních jednotek, trasu chladivového potrubí, odvod kondenzátu, elektroinstalaci a prostupy konstrukcemi. Dodatečná instalace je dražší, stavebně komplikovanější a do určité míry riziková, protože se zasahuje do hotových povrchů, fasády, vzduchotěsné roviny a často i do interiérového řešení. U dřevostaveb je zvlášť důležité správně utěsnit každý prostup, aby se nenarušila nejvzduchotěsnost a vlhkostní bezpečnost konstrukce.“
obr.: Klimatizace využívající princip tepelného čerpadla vzduch–vzduch představují nejúčinnější způsob rychlého ochlazení přehřátého interiéru. Při správném návrhu mohou v zimě sloužit také jako zdroj vytápění. Foto: Daikin
Pozor na správné dimenzování
Při chlazení pomocí klimatizace dochází k poměrně intenzivnímu proudění a odvlhčování vzduchu, které nemusí každému vyhovovat. Výsledný komfort proto závisí nejen na kvalitě zařízení, ale i na jeho správném návrhu a nastavení.
„Správný návrh klimatizace nemá vycházet jen z podlahové plochy, ale z tepelných zisků domu, stínění, orientace oken, dispozice, počtu osob a způsobu větrání. Předimenzovaná klimatizace často cykluje, tj. zbytečně se vypíná a zapíná, protože požadované teploty dosáhne velmi rychle. Tím se zařízení významně zkracuje životnost. Výsledkem může být i kolísání teploty, pocit průvanu nebo nepříjemné klima. Poddimenzovaný systém naopak běží dlouho nebo téměř nepřetržitě a s velkou spotřebou, přitom ale v horkých dnech stejně nedokáže udržet požadovanou teplotu, zejména v místnostech s velkým prosklením, orientací na jih či západ nebo v podkroví,“ doplňuje Vladimír Havlíček.
obr.: O umístění klimatizace v interiéru nemusí nikdo vědět – alespoň ne na první pohled.
Autor arch. návrhu a projektu: MgA. Lenka Křemenová a MgA. David Maštálka – A1Architects, www.a1.cz / Ing. arch. Pavla Feistnerová, 1:1 architekti, www.jednakujedne.cz
Foto: David Maštálka
Tuto návštěvu jsme vám přinesli v D&S 1/2023
Voda jako nosič chladu
Vzduch však není jediným médiem, které může chlad přenášet. V řadě moderních dřevostaveb tuto roli přebírá voda, která má oproti vzduchu výrazně vyšší schopnost akumulovat a přenášet energii. Chlad se pak do interiéru dostává pomocí vodních rozvodů napojených na tepelné čerpadlo nebo jiný zdroj chladu.
Jednou z možností, jak takový chlad distribuovat, jsou takzvané fancoily, tedy lokální ventilátorové jednotky, ve kterých proudí studená voda. Principem připomínají klasickou klimatizaci – vzduch prochází přes chladný výměník a následně se vrací zpět do místnosti. Oproti běžné klimatizaci však využívají vodní okruh a lze je snadno kombinovat s tepelným čerpadlem vzduch-voda. Nemají však tak vysokou okamžitou účinnost.
Vedle toho existují ještě plošné sálavé systémy, které pracují na zcela odlišném principu. Místo ochlazování vzduchu využívají velké plochy konstrukcí – nejčastěji stropů nebo podlah –, jimiž proudí chladnější voda. Konstrukce se postupně ochlazuje a následně snižuje teplotu okolních povrchů i samotného vzduchu v místnosti.
„Kombinace stropního chlazení a podlahového vytápění je dnes nejefektivnějším a nejkomfortnějším řešením po celý rok. Prostředí, které tímto systémem doma vytvoříme, je pocitově velmi příjemné, nikde nic nehlučí a nevíří se prach,“ říká Michal Blažek ze společnosti REHAU.
Výhodou sálavého chlazení je především vysoký komfort a rovnoměrné rozložení teplot v prostoru. Systém pracuje s teplotou vody nad rosným bodem, zpravidla mezi 16 a 19 °C. Díky tomu nedochází ke kondenzaci vlhkosti ani k nepříjemně studeným povrchům.
Nevýhodou je naopak pomalejší náběh a nižší schopnost rychle ochladit již přehřátý interiér. Právě proto se sálavé chlazení uplatňuje především v dobře navržených domech s omezenými tepelnými zisky, kde může dlouhodobě udržovat komfortní prostředí.
obr.: Aby systém sálavého chlazení fungoval co nejefektivněji, musí pokrývat co největší plochu stropu nebo podlahy. V interiéru to však na první pohled nepoznáte. Foto: Rehau
Freecooling: chlad ze země téměř zadarmo
Vodní systémy otevírají ještě jednu zajímavou možnost – takzvaný freecooling neboli pasivní chlazení. Využívají ho především tepelná čerpadla země-voda, která dokážou v létě čerpat přirozený chlad ze zemních vrtů nebo kolektorů bez spuštění kompresoru.
Na rozdíl od klimatizace se zde chlad nevyrábí, ale pouze přenáší. Spotřeba energie je proto velmi nízká. „Pokud systém v létě pracuje pasivně, využívá energii z vrtu, tepelné čerpadlo je vypnuté a běží pouze oběhové čerpadlo, které spotřebuje řádově jen několik wattů,“ vysvětluje Michal Blažek.
Freecooling sice nenabízí okamžitý efekt klimatizace, ale při dlouhodobém provozu dokáže velmi účinně – a levně – stabilizovat vnitřní klima. Nejlépe funguje právě ve spojení se sálavými systémy, které nepotřebují extrémně nízké teploty chladicí vody a vystačí si s pozvolným, ale nepřetržitým přísunem chladu.
Přemýšlejte hlavně koncepčně
Přehřívání domu nelze vyřešit jediným zařízením. Stejně jako u vytápění, i zde platí, že nejlepší výsledky přináší promyšlená kombinace více opatření – od stínění a kvalitní obálky budovy přes řízené větrání až po vhodně zvolený systém aktivního chlazení.
Čím méně tepla se do domu během léta dostane, tím méně energie bude potřeba na jeho odvedení. A stejně jako je nejlevnější energie ta, kterou nemusíme vyrobit, je i nejúčinnější chlad ten, který nemusíme složitě vytvářet.
Tento článek vyšel v časopisu DŘEVO&stavby 4/2026
Objednejte si krásně vonící výtisk časopisu s kvalitními fotografiemi pouze za 119 Kč
koupit časopis
Čerstvé novinky ze světa dřevostaveb