Dřevo a vlhkost aneb jaké mýty přetrvávají u stavebníků dřevostaveb

Mýtus 1: V difuzně uzavřené konstrukci se hromadí kondenzát vlhkosti

Prioritou každé dřevostavby je dokonale zvládnutý konstrukční detail a konstrukční ochrana dřeva před zemní vlhkostí, vnikáním vzdušné vlhkosti do konstrukce a zatékáním srážkové vody. Při dodržení zásad stavební fyziky, technologické kázně při realizaci a provozní disciplíny uživatele domu by neměla mít dřevostavba s vlhkostí problém bez ohledu na typ konstrukce i skladbu stěny.

Kondenzace vlhkosti se týká především rosného bodu, k němuž by v difuzně uzavřené skladbě mohlo dojít nanejvýše na vnější straně fasádního izolantu, protože vnitřní strana konstrukce je opatřená parozábranou, která brání průchodu vlhkosti z interiéru do konstrukce a jejímu srážení uvnitř.

obr.: Powerpanel H2O. Foto: Fermacell

Difuzní vlastnosti použitých stavebních materiálů pod drobnohledem

Mýtus 2: Parozábrana je totéž co parobrzda

Parozábrana - paronepropustná fólie nepustí vlhkost z interiéru do konstrukce a používá se u difuzně uzavřených konstrukcí dřevostaveb na interiérové (teplé) straně, obvykle hned za pohledovou stěnovou stěnou. Fasáda difuzně uzavřené konstrukce obvodového pláště dřevostavby se řeší zateplovacím systémem, na jehož paropropustnost nejsou kladeny specifické požadavky.

Naproti tomu u difuzně otevřené konstrukce se používá parobrzda (paropropustná či difuzní fólie) umístěná ze strany interiéru, která umožňuje prostup molekul vodní páry konstrukcí z teplejší strany do té studenější, přičemž vhodnou skladbou obvodového pláště dřevostavby zajišťujeme, aby se vlhkost v konstrukci nehromadila, nýbrž odcházela do exteriéru.

Z vnější strany jsou na dřevěnou konstrukci připevněny prodyšné dřevovláknité desky s vnějším souvrstvím. Jak parobrzda tak parozábrana musí být zcela vzduchotěsné, včetně spojů.

obr.: Parobrzda Intello. Foto: Ciur

Mýtus 3: Po havárii vodovodu je třeba narušit konstrukci

Vyteklá pračka či prasklé akvárium se může stát noční můrou jakékoli konstrukce. Co ale v případě, že je problém někde na trase skrytých vodovodních trubek? Bude třeba rozbourat konstrukční stěnu? Kdepak.

Moderní dřevostavby jsou opatřeny takzvanou instalační předstěnou, v jejímž prostoru je potrubí rozvodu vody a dalších inženýrských prvků umístěno, aniž by zasahovalo do hlavní konstrukce stěny. Instalační rozvody v dřevostavbě jsou tedy dobře přístupné a relativně rychle opravitelné.

obr.: Schema stěny Avanta.

Mýtus 4: Interiérové vlhkosti se v těsném domě zbavím těžko

Vlhkost v interiéru vzniklá už jen samotným pobytem osob, dále při hygienických procesech nebo při vaření a může dosahovat značných hodnot, které lze pocitově těžko změřit. Abychom se nepříjemnému prostředí vyhnuli, musíme dřevostavbu dostatečně větrat. Jak ale určit, co je to dostatečně?

Stejně tak může být problémem dřevostavby vzduch příliš suchý, který vadí jak lidskému zdraví, tak dřevěnému zařízení. Jak to ale řešit v zimě, kdy může relativní vlhkost klesnout pod 20 procent?

V obou případech může pomoci řízené větrání, které obstará „kvalitní" vzduch za nás, případně větrací jednotka s optimalizací vlhkosti, kde entalpický výměník pasivně, bez dodatečné elektrické energie pomáhá optimalizovat relativní vlhkost vzduchu v dřevostavbě tím, že předá z odváděného vzduchu do přiváděného nejenom teplo, ale také vysoký podíl (až 60–70 %) vzdušné vlhkosti.

obr.: Comfo Air 180. Foto: Zehnder

Mýtus 5: Fasáda z měkkého dřeva rychle shnije

Výrazy tvrdé dřevo a měkké dřevo jsou trochu zavádějící. Obecně se pokládá za fakt, že měkké dřevo pochází z dřevin jehličnatých, jako je smrk nebo borovice, a tvrdé z listnatých dřevin jako buk, dub nebo třešeň. Nejdůležitějším prediktem tvrdosti a odolnosti je však hustota dřeva vyjádřená poměrem hmotnosti vláken k hmotnosti vody.

Při bližším zkoumání dojdete k závěru, že například i lípa nebo topol jsou dřeviny měkké a že třeba velmi tvrdý habr podlehne destrukci dříve než leckterá měkká dřevina. Do vztahu s vlhkostí pak vstupuje i faktor obsahu pryskyřice, který v boji s klimatem přidává měkkému dřevu body navíc. Proto se tak často používá jako fasádní prvek dřevo severského modřínu.

Pokud zajistíme, aby exteriérová vlhkost a voda z fasády přirozeně odtékala a v žádném detailu se nezadržovala, může dřevo zůstat bez jakékoli povrchové ochrany.

Foto: Alexandr Hudeček / ATREA

Mýtus 6: Čím silnější vrstva nátěru, tím lépe vlhku odolá

okud z jakéhokoli důvodu musíte použít povrchovou úpravu dřeva (fasáda, okna, terasy, pergoly...), nepřehánějte to s množstvím vrstev. Souvislý, neprodyšný povrch sice vytvoří bariéru proti proniknutí vlhkosti do dřeva, ale zároveň to platí i opačně, tedy pokud se mikroprasklinami dostane vlhkost pod lazuru, těžko se bude dostávat ven a postará se o vznik hniloby. Dřevo jako hygroskopický materiál umí s vlhkostí pracovat. Předpokladem dlouhověkosti je zamezení trvalého kontaktu s vlhkostí bez možnosti opětovného vyschnutí.

Foto: Martin Zeman

Mýtus 7: Zatékání nebo kondenzaci vodních par v nepřístupných prostorách nelze odhalit včas

Ani tento mýtus už neplatí. Odborníci z Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT vyvinuli unikátní systém monitorování vlhkosti přímo ve stavební struktuře objektu dřevostavby.

MoistureGuard tak působí jako prevence proti dlouhodobému vystavení stavební konstrukce dřevostavby zvýšené vlhkosti únikem média z otopného systému, poruchou vodoinstalace nebo odpadů, či skrytou kondenzací vodních par a zatékáním.

Systém je speciálně navržen pro použití v dřevostavbách a v případě detekce zvýšené nebo kritické vlhkosti přibližně lokalizuje místa úniku v rámci objektu a generuje upozornění zasílaná e-mailem nebo signalizovaná lokálně opticky i akusticky. Moisture Guard umožňuje i dlouhodobé ukládání dat a jejich sledování přes webový prohlížeč.