Finále ankety Dřevostavba roku 2014

Dřevo, kámen, sklo a kov – Petr a Pavla se rozhodli pro kombinaci tradičních přírodních materiálů, ale v moderním stylu. Když do nového domu vstoupíte se zavřenýma očima, asi až po čase zjistíte, že nápaditý interiér odpovídající trendům současného bydlení se nachází v roubence. Nejdůležitější je mít odvahu, říká Petr. Vše si promyslet a jít do toho.

Málokdo tu odvahu má, každý se drží toho, jak to má druhý. Nechtěli jsme stavět roubenku jako celodřevěnou hájovnu, s borovicovými dveřmi a podlahami, hnědými kastlovými okny a selským nábytkem. Některé jsme navštívili a byla v nich tma. Představovali jsme si vzdušný a světlý dům, proto jsme zvolili velká prosklení, která s bílými rámy dávají také venkovnímu vzhledu roubenky odvážný moderní ráz. Od počátku jsem věděl, že okna budou bílá, jenže nikdo to tady nedělal a výsledek jsem si nedokázal představit. Ani počítačová vizualizace mě úplně nepřesvědčila, nechal jsem si předvést okna červená, modrá, zelená, bílá... Brouzdal jsem na internetu, prohlížel katalogy anglických domů, dokonce jsme byli na výstavě v Německu, kde tamní firmy předváděly roubené dřevostavby s bílými okny v kombinaci s dřevěnou stěnou. Tam jsem se teprve o své volbě ujistil.

Později jsem se zúčastnil už se svými zdejšími sousedy rybářské výpravy do Norska, kde se také veselejších barev na dřevostavbách nebojí, a nakonec – stačí se podívat i na staré roubenky v Krkonoších.

Pozemek jsme sháněli šest let. Až náhodou jsem zajel za svým zákazníkem sem do Jeseníků, trochu s představou o zapadlém konci světa, ale byl jsem nadšený. Každý říká, že je to tady jako v Rakousku nebo Švýcarsku, i příkopy jsou vysečené! Celá vesnice je nová, roubených staveb tu stojí víc, všichni mají upravené zahrady, placený člověk seče trávu, v zimě odhrnuje sníh. A žijí zde příjemní lidé. Zpočátku jsem nemohl pochopit, že když jsme tady zapadli náklaďákem, najednou soused přijel se štěrkem a lopatou a říkal – vidím, že se tu trápíte. Pak mu třikrát vyplavil kurt přívalový déšť, bahno mu nateklo až do restaurace, takže celá obec v noci vymetala. Jen my ne, protože tady ještě natrvalo nebydlíme, tak jsme pak museli aspoň koupit pivo. To si v současném bydlišti neumíme představit. Složení obyvatel je na stejné hladině, všichni jsme naplaveniny, každý je odjinud, a proto jsme si možná nějak bližší a vzájemně si pomůžeme. Máme skutečně normální sousedy a o to je zde život příjemnější.

Česká firma nezklamala

O stavbě jsme nejprve dva roky jednali se zahraniční firmou. Před podpisem smlouvy jsme navštívili její dvě realizace, kde nás překvapilo, že majitelé měli podobné negativní zkušenosti s montážními firmami a domy jim zůstaly rozestavěné. Zastavili jsme proto u roubenky, kolem které často projíždíme, a líbí se nám, jak je řemeslně provedená. Dostali jsme kontakt na firmu Dřevostavby Harabiš s doporučením, že budeme určitě spokojeni, a skutečně už první schůzka na nás zapůsobila příznivě. Když jsem si přečetl návrh smlouvy, překvapilo mě, že není psaná jednostranně, jak to obvykle u zakázek bývá. Zdeněk Harabiš v ní měl uvedené pokuty i pro sebe, kdyby nebylo něco v pořádku.

S odstupem času musím říct, že jsme opravdu zvolili správně. Setkali jsme se tady s pár firmami, se kterými jsme byli maximálně spokojeni, a pak tady byly firmy, kterým bych už práci nedal. Třeba základová deska má být rovná s tolerancí tří milimetrů, od dodavatele jsem dostal ujištění, že ji jinak nestaví, jenže výsledek byla tolerance osm centimetrů. Desku jsme opravovali, pan Harabiš už na nás tlačil, že nebudou moci ten rok nastoupit, když nedodržíme termín, protože mají nasmlouvané další domy. Začátek byl pro nás tedy trochu stresující, pak se ale vše zklidnilo a dobře to dopadlo.

Se svou firmou se také pohybuji ve stavebnictví a vím, jak to na stavbách chodí. Například se nestává, že by majitel firmy pracoval zároveň se svými lidmi. Musím ocenit, že pan Harabiš byl celou dobu na stavbě a předváděli tady úplný koncert. Dům za pět dní stál až po krov a za týden se pokládala střecha. Bylo to neskutečné a všichni sousedé, kteří měli se staviteli většinou problémy, se nás s obdivem ptali, co to máme za firmu...

Obvodové stěny jsou dvouplášťové z lepených trámů se spoji na rybinu, mezi nimi je konopná izolace. Šli jsme touto cestou zateplení a jsme rádi, protože roubenka získala opravdu dobré izolační vlastnosti, nedochází k profukování stěn a plné trámy vidíme i z interiéru, kde jsme si nepřáli mít jen palubkový obklad. Stěna je z vnější i vnitřní strany z borovice, která má sice více suků, ale konstrukci domu jsme chtěli mít bytelnější, ze dřeva s větší životností, než má smrk. Strop a celé podkroví máme obložené smrkovým dřevem, kde jsme do první vrstvy laku nechali jemně namíchat bílou barvu. Jednak se nám bělené dřevo líbilo už z katalogů a zároveň jsme se chtěli vyhnout tmavnutí interiéru, ke kterému dochází při stárnutí dřeva. Také další zařízení jsme vybírali ve světlém odstínu, abychom tady nevytvořili temný prostor.

V jednoduchosti je síla

Všechno máme na elektřinu. Uvažovali jsme o vrtu a tepelném čerpadle, což nám stavební firma naštěstí rozmluvila, protože investice 700 000 korun se nám nemůže vrátit. Pak například životnost kompresoru je osm až deset let, při opravě se dozvíte, že už je zastaralý, a musíte koupit nový... Raději jsme si pořídili kvalitnější elektrokotel za 35 000 korun a ušetřené peníze můžeme každý rok protopit na elektřině. Ale neprotopíme. První zimu, kdy v místnostech ještě nebyla regulace tepla, neměli jsme ani dveře a jen jsme temperovali, aby nezamrzla voda, jsme dvěma kilowatty vytopili celý dům. Venku bylo mínus osmnáct a tady bylo šestnáct stupňů. Za jeden rok jsme měli spotřebu za oba domy – vedle roubenky máme ještě dům pro hosty – 36 000 korun, bydleli jsme tu sice jen přes víkendy, ale večer svítí světla, nonstop pracují čerpadla a filtrace na jezírku, často užíváme osmikilowattovou saunu. Takže jsem spočítal, že až tady budeme bydlet natrvalo, i s vařením bychom se měli ročně vejít do 50 000 korun za elektřinu. Za dva domy to není přehnaná cena.

Topné čerpadlo by také odebíralo elektřinu a zjistili jsme i další věc. Kdysi v obci často docházelo ke kolísání napětí, zvlášť v zimě, když foukal vítr. Už jsme byli bez proudu až tři dny v kuse. Sousedovi kvůli těmto nárazům vyhořela v čerpadle elektronika a škoda ho přišla na 70 000 korun. Takže jsem přesvědčen, že v jednoduchosti je síla – čím složitější technologie, o to více se o ně musíte starat, a kromě toho se stále vyvíjejí. Proto jsme zvolili jednoduchá a levná řešení. Kachlová kamna máme jen z toho důvodu, že v případě výpadku proudu zatopíme dřevem a nezamrzneme. Dva dny se sice nahřívají, pak ale opravdu stačí co čtyři hodiny jedno polínko a máme 22 stupňů v celém domě!

Trochu jiné fitness

Vzhledem k tomu, že jsme nestavěli svůj první dům a fyzická práce nás baví, spoustu věcí jsme si udělali sami. Roubenku i sousední dům jsem vymyslel a rozkreslil, včetně zakomponování staveb do terénu, a pak jsme tady s manželkou oba trávili opravdu mnoho hodin na různých dodělávkách – broušení, natírání, pokládka plovoucích podlah, zábradlí u schodiště... Dneska mám alespoň přehled, kde jaká trubka nebo kabel vede. Venku jsme dělali obrubníky, krboviště, pořídil jsem si minitraktor a s ním převezl hromady hlíny, abych vymodeloval terén a jezírko. Chtěli jsme do něj nasadit ryby, ale z této představy nás rychle vyvedli místní, protože mají zkušenost, že by je vylovily vydry nebo ondatry z blízké hráze. Žijeme tady uprostřed přírody na břehu vodní nádrže a u lesa, ze kterého chodí k plotu liška s mláďaty, která se nechají krmit.

Roubenka stojí tři roky, ale nespěcháme, pomalu si ji po víkendech zařizujeme a až se přestěhujeme, už tady bude všechno, včetně nádobí. Sousedé občas zavolají, abych si s nimi zahrál tenis, my máme ale zatím jiné fitness. Manželka si trochu stěžuje, že sem jezdíme jenom dřít, ale dočká se. Jednou tu budeme odpočívat.

Připravila Helena Petáková
Foto Martin Zeman

Hudební pokoj ve zděné části poloroubenky byl už součástí projektu. Jan a Kateřina si skutečně postavili dům, ve kterém by mohli provozovat svého koníčka, aniž by rušili sousedy. Bicí soupravu si do panelového bytu pořídit vůbec neodvážili a také klavír raději zůstal u rodičů. Velký pozemek a akustické cihly jim teď zaručují klidné muzicírování se dvěma kapelami, během kterého i jejich děti bez problémů večer usínají. Důvodů, proč se mladá rodina rozhodla zrovna pro stavbu poloroubenky, bylo ale samozřejmě víc.

Odjakživa jsem chtěl bydlet ve zdravém domě, i z hlediska pocitu, který dřevostavby vyzařují. Znal jsem prostředí tradiční roubenky, kam jsem jezdil k babičce a dědovi. Proto jsme s manželkou hledali místo, kde by se takový roubený dům, co vydrží dalších čtyři sta let a bude pořád pěkný, dal postavit. Nakonec jsme získali část bývalého rodinného pozemku, hned v sousedství dědovy roubenky, která má už dnes jiného majitele. Zakotvili jsme tady v Českém ráji, odkud pocházíme, kde naši předci hospodařili a kam tato tradiční česká stavba patří.

Od projektu po hotový dům

Se stavbou jsme spěchali, proto od původního nápadu postavit poloroubenku co nejvíc tradičně jsme ustoupili - firmy, které se zabývají například hliněnými omítkami, pro nás delší dobu neměly termíny. Před zahájením výstavby i během ní jsme čerpali inspiraci z poloroubených staveb z místního okolí. V dřevěné části domu je hlavní obytné přízemí a ve zděné, kde bývávalo hospodářství a žila zvířata, máme odhlučněný hudební pokoj, místnost pro technologie, koupelnu a příslušenství. Půdorys tvoří klasický obdélník s délkou čtrnáct metrů a šířkou šest a půl metru.

S dalším rozložením místností nám pomohl už projektant Daniel Vlček, jehož přístup, finanční a časové představy byly ve srovnání s jinými nabídkami od začátku velmi férové, a také výsledný projekt hodnotily stavební firmy jako jeden z nejlepších. Vše proběhlo velmi rychle. Pozemek jsme koupili v listopadu 2010, mezi svátky jsme poprvé projektanta navštívili a v lednu jsme u něj byli na čtyřech konzultacích. Za měsíc zpracoval kompletní projekt, se kterým jsme mohli jít na stavební úřad.

Paralelně jsem hledal klasickým výběrovým řízením stavební firmu. Projekt jsem zaslal na třicet až čtyřicet adres. Firmy, které nám nejvíce vyhovovaly nabízenými službami, jsem navštívil, abych viděl jejich stavby a promluvil s majiteli. Během měsíce jsme ze tří finalistů vybrali realizační firmu. Její výhodou bylo, že naši zakázku byla schopná zhotovit na klíč. Pro stavbu dřevěné části, což je vlastně osmdesát procent domu, si za partnera přizvala pana Romana Střihavku – firmu Roubenky Střihavka, protože s roubenkami sama zkušenost neměla. V březnu jsme tedy získali stavební povolení a začalo se kopat do země. Za rok byla stavba hotová se vším všudy. I se zimní přestávkou, aby dům vyschl před pokládkou dřevěných masivních podlah.

Spárování a jiné detaily

Právě proto, že jsem před vlastní stavbou viděl hodně roubenek, měl jsem dost jasné představy i o detailech. Stavební firmu jsem si vybral také z důvodu, že se mi líbilo její řešení spárování. Chtěl jsem takové, které vydrží, nebudu se muset o ně starat a bude dobře izolačně fungovat. Koncepcí těsnění mezer je u nás mnoho. Některé firmy staví na pero a drážku, ale jejich „průmyslově dokonalá" stěna na mě nepůsobí teple. Dům se hodí tak do satelitní zástavby, zvlášť když se nestrhnou hrany trámů, což my jsme si nechali pořízem ručně udělat. Jiné firmy spáry těsní konopnými lany, to je však koncepce vhodná spíše do Jeseníků, v našem kraji nemá tradici. Někdo používá umělohmotné lišty nebo různé klínky... Podle mě právě pan Střihavka zvolil tu nejjednodušší a přitom nejefektivnější cestu – mezery vypění, navrch dá pásky z pěnovky (miralon) a přes ně nanese bílý tesařský tmel. Toto řešení se nám osvědčilo. Jak stavba sesychá - stavbu jsme nad zděnou částí popustili asi o deset centimetrů - je vidět, že pěna pracuje vynikajícím způsobem.

Jediné, co bych dnes udělal jinak, je rohová vazba domu. Ve vašem časopise jsem před časem viděl rybinu se zadlabáním proti profouknutí - rybinu se zavětrováním a tento nápad se mi líbí. My jsme stavěli na klasickou rybinu, jak se to dělalo po staletí, jenže během sesychání se v rohových spojích objevily drobné spáry. Museli jsme je zapěnovat, protože jinak „koukáte skrz stavbu ven". Oprava je při detailnějším zkoumání patrná a není to pěkné. Na druhou stranu jsem s takovými problémy počítal. Roubenku jsme stavěli s tím, že není vzduchotěsná.

Nebydlíme ve skleníku

Roubenka nikdy nebude mít hodnoty pasivního domu. Když jsme se ale pro bydlení v domě ze dřeva rozhodli, chceme z jeho vlastností vytěžit co nejvíce. Dům byl koncipován tak, aby přirozeně dýchal, a toho stěnami s falešným roubením nedosáhnete. Získali jsme standardní energetický štítek, jenže bylo to na hraně, protože jsme nikde nepoužili polystyren ani jinou formu zateplení stěn. Pro obvodové zdivo jsme zvolili jen cihly s vylepšenými izolačními parametry POROTHERM 40 EKO+.

Specifických přání jsem měl víc, ať se týkalo lomenice, oken, dveří, nábytku... Pro roubenku není například typická nadkrokevní izolace. V podkroví jsme se však chtěli vyhnout současným moderním bílým stropům, a naopak přiznat dřevěný záklop a klasickou hambalkovou konstrukci krovu. Se všemi viditelnými „šibenicemi", jak to na starých půdách bývalo. Vytvořili jsme tak tradiční vzdušný prostor, ale zároveň nám nadkrokevní izolace posadila výš střechu, takže styl roubenky působí trochu rozbitým dojmem.

První zima stavbu prověřila

Za hlavní zdroj vytápění jsme zvolili akumulační kachlová kamna s biotopeništěm, opatřená elektronickou regulací přiváděného vzduchu. Mají 84procentní účinnost a fungují výborně tak, že do nich naložíme patnáct kilogramů dřeva, zatopíme, po dvou až třech hodinách dřevo dohoří a kamna začnou sálat. Podle dokumentace mají vydávat teplo patnáct hodin, realita je ale taková, že při mírných venkovních teplotách zatápím jednou denně a kamna sálají až dvacet čtyři hodin. Při otevřených dveřích přes schodiště vytopí i podkroví. Jen pokud je venku mráz, musíme zhruba na půl hodiny ráno a večer pustit záložní elektrokotel s radiátory, aby děti nahoře v dětském pokoji měly příjemnou teplotu na hraní.

Dřív jsme z panelového bytu odjížděli každý víkend na chatu do lesa. Teď máme za domem Český ráj se všemi jeho krásami a celoročně tu žijeme jako na chalupě. Je to určitě příjemná změna a jsme spokojení hlavně kvůli dětem, které mohou běhat venku na pozemku.

Připravila Helena Petáková
Foto Martin Zeman

Vracet se každý den na místo, kterému můžete bez nadsázky říkat „domov", je bezpochyby jednou z největších životních radostí. Nechat se každý den přivítat vůní majestátních kulatin, ze kterých je dům postaven, i krásou okolní přírody, stojí za to i ve chvíli, kdy to máte do práce trochu z ruky. Petr s rodinou se rozhodl namísto rekonstrukce stávající chaty vybudovat velký dům pro bydlení, ve kterém se může každý den cítit jako na dovolené.

Oba s manželkou jsme bytové děti a za svůj život jsme se mnohokrát stěhovali. Pracujeme v Praze, moji rodiče ale mají kousek odtud chatu. Protože jsme tu chtěli trávit víc času, začali jsme jednat s majiteli pozemku v sousedství, na kterém stála malá chatička – bez vody a bez příjezdové cesty, k dohodě a koupi ale nakonec nedošlo. Když moje neteř náhodou narazila na inzerát, že se kousek odtud prodává jiný pozemek s rekreační chatou, tentokrát se studnou a dobře dostupný, šli jsme se na něj hned podívat. I když jsme původně hledali místo k víkendové rekreaci, zalíbilo se nám tu tolik, že jsme se rozhodli místo rekonstrukce chaty postavit si tady dům. Pak už věci nabraly rychlý spád – narazil jsem na internetu na článek o srubech a poslal ho manželce. Okamžitě se do toho nápadu nadchla a za dva měsíce jsme už začali pracovat na projektu.

Pečlivý výběr firmy je důležitý

Obeslali jsme hned několik realizačních firem, které jsme objevili na internetu – zpátky se nám ozvalo jen asi 70%. Z toho jsme si vybrali tři firmy, se kterými jsme začali jednat. Po první schůzce jsme zavrhli jednu z trojice, zbylé dvě vydržely až do úplného konce. Přes pana Haniše, majitele jedné z firem, jsme se dostali i k projektantovi, panu inženýru Vlčkovi, který nám nakonec dům podle našich představ nakreslil. A zůstali jsme u něj i přes to, že nám zakázku nakonec realizovala brněnská firma OK PYRUS, pro kterou jsme se rozhodli zejména z důvodu vstřícnějšího jednání při sestavování smlouvy. Chtěli jsme do ní totiž zakotvit hodně změn oproti zažitému formátu. Protože si tato firma projekty na své realizace dělá sama, chtěli si nejprve prohlédnout projekt pana Vlčka. Krom jedné úpravy v uložení první klády na spodní stavbu projekt odsouhlasili a na naše přání i zakotvili do smlouvy, že za něj přebírají odpovědnost. S panem Koudelkou, ředitelem společnosti OK PYRUS, jsme si jednoduše rozuměli. Cenili jsem si zejména jeho upřímnosti. Hned při první schůzce nás totiž přivítal se slovy: Pokud hledáte nejlevnější nabídku, jste tady špatně. Byl schopný nám vysvětlit, co dělá jinak než konkurence a proč je to tak lepší.

Stavební dozor hodně pomohl

Stavební povolení jsme si zajišťovali sami. V podstatě s místním úřadem nebyl žádný problém, jediná vada na kráse byl fakt, že v obci panuje stavební uzávěra a tak jakákoliv stavba na tomto pozemku je určena pouze k rekreaci. Na dům nám tedy kývli, ovšem pod podmínkou, že se nebude jednat o stavbu s číslem popisným. To mělo samozřejmě dopad na cenu – veškeré stavební práce byly v základní, nikoliv snížené sazbě DPH a nemohli jsme taky využít např. dotace na tepelné čerpadlo.

Přestože jsme původně uvažovali o stavbě na klíč, hlavně z důvodu odpovědnosti a záruky, OK PYRUS nám nakonec zajišťoval pouze vlastní stavbu domu. Ostatní subdodávky – od zemních prací, přes spodní stavbu, elektrikáře nebo instalatéra až po podlaháře - jsme si sehnali sami. Měli jsme velké štěstí hned na první firmu. Díky ní jsme se seznámili s člověkem, jenž nám pak jako stavební dozor dohlížel na celou stavbu a hodně nám pomohl s výběrem firem, které tady v okolí všechny znal. Dodnes, když máme problém jakéhokoliv druhu, voláme jemu a on ho vyřeší.

Stavba domu přinesla mnoho nových přátel

Stavba srubu byla rozdělena do tří fází. První probíhala od října do prosince, druhá a třetí pak po zimě, od ledna do července. Oproti původnímu plánu došlo ke zpoždění stavby o sedm týdnů, což nám zkomplikovalo konec výstavby. Museli jsme pak na poslední chvíli přeobjednávat firmy na dokončovací práce a vlastní stěhování se nám odsunulo téměř o tři měsíce. Vyplatila se nám tak jedna z úprav smlouvy, kterou jsme na počátku požadovali, tedy zvýšení smluvní pokuty z každého dne prodlení. I když nás to tehdy stálo nemalé množství času, nelituji zkušenosti, kterou jsme udělali, a nemyslím si, že bychom se dnes ohledně koordinace stavby ani ohledně výběru realizační firmy rozhodli jinak. Jen už teď víme, že je opravdu důležité hlídat termíny a neustále je kontrolovat. Na druhou stranu musíme firmě OK PYRUS přiznat velké plus za to, že i když pak stavební parta byla ve velkém časovém tlaku, nijak to neovlivnilo kvalitu odvedené práce a kromě tohoto škobrtnutí jsme s nimi byli skutečně nadmíru spokojení.

Velmi jsme si padli do oka s realizační partou, která sem dojížděla vždycky na týden a na víkend se vracela domů na Moravu. Pracovali opravdu poctivě, i ve velkých mrazech dvanáct hodin denně. Protože teď firma OK PYRUS realizovala nedaleko odtud další srub, byli u nás několikrát na návštěvě a to nejen proto, aby zkontrolovali správné sedání stavby. Za tu dobu, kterou tady strávili, se z nás stali přátelé. Stejně tak jsme našli dobrého přítele i v našem stavebním dozoru, za což jsme vděční.

Při zařizování pomohl 3D model domu

Potvrdily se nám informace o dobrých akustických vlastnostech dřeva vzhledem k naší volbě umístění klavíru na horní galerii. Zatímco ve zděné stavě by se při takovém umístění zvuk piána nepříjemně lámal a odrážel o stěny, ve srubu se nese tlumeně a příjemně. Stejně tak jsem spokojeni s energetikou domu v zimních i letních měsících. Ani při těch nejvyšších venkovních teplotách tady vedrem netrpíme a v zimě se stavba rychle vyhřeje a potom dobře udržuje.

S dispozicí interiéru nám pomáhala architekta, kterou jsme sehnali na doporučení od kamaráda. Protože některé věci byly hodně náročné na představivost, vymodelovala nám dům ve 3D, což pro nás bylo hodně přínosné. Také poradila s rozvržením kuchyně a umístěním galerie.

Kamenný krb uprostřed hlavního obytného prostoru byl naším snem a hlavní podmínkou ještě před prvním črtem na papíře. Do této myšlenky jsme se nadchli kdysi v jednom zahraničním penzionu a od té doby jsme věděli, že náš nový dům bude mít kamenné srdce.