Finále ankety Dřevostavba roku 2016

Roubenka zůstávala až do poslední chvíle skryta za stromy a ani poté, co jsme vystoupili z auta, se neukazovala příliš ochotně. Ne nadarmo je však roubenka rodu ženského. Rafinovaně si to nejkrásnější schovávala pro moment překvapení. Když jsme došli až k ní, otevřela se před námi v plné kráse, zároveň s nádhernou zahradou a úžasným výhledem do Brdských lesů.

Petra a Zsolt žijí v Čechách již osm let. „Nejsme takoví typičtí městští lidé, chtěli jsme více do přírody," vysvětluje Petra, „a pak jsme našli pozemek o rozloze 3 700 m2. Naším snem byla prakticky vždycky dřevostavba z masivního dřeva, já jsem předtím žila a pracovala v Rakousku a líbily se mi tam dřevěné domy s muškáty za okny, bylo to prostě něco úplně jiného než běžný dům."

Ve vesnickém stylu
Pak nastalo klasické kolečko všech stavebníků masivní dřevostavby – vyhledávání firem, které takové domy staví, a návštěvy výstav s touto tematikou. „Pokud jde o typ domu a jeho vzhled, museli jsme respektovat omezení ze strany stavebního úřadu," dodává Zsolt. „Jsme v chráněné krajinné oblasti, není zde proto možné postavit cokoli, zvolili jsme tedy jednoduchý projekt – vesnický styl, sedlová střecha, nic zvláštního. Nejdříve jsme chtěli stavět srub, ten nám zamítli, takže zůstala roubenka. A nakonec to byla z našeho pohledu mnohem lepší volba."

Dům je nepodsklepený, protože je na pozemku spodní voda, sklep by tedy mohl být rizikový. Pro chybějící sklípek se najde místo na zahradě. Roubenka je postavena ze smrkového dřeva vytěženého v Čechách. Dřevo bylo přivezeno z pily na staveniště a po opracování se hned stavěl dům. Stavba začala 28. ledna a téměř na den přesně za čtyři měsíce byla roubenka pod střechou. V říjnu se majitelé mohli nastěhovat do domu sice nezařízeného, ale vhodného k užívání, a postupně ho dokončovali a zařizovali. „Dům jsme si zvenka natírali sami, abychom se také nějak podíleli na jeho vzniku, uvnitř jsme použili jen čirý otěruvzdorný nátěr, zvenku pak olejový nátěr, který dřevo nasaje a pak je odolné i proti vodě, takže je možné ho třeba omýt proudem vody."

Račte se kochat
Pozemek je mírně svažitý, přední část roubenky je tedy ve výšce 1,3 metru. K domu proto z boku přiléhá ochoz a zepředu velká nezastřešená terasa, pod níž je otevřený prostor na uskladnění dřeva.

Petra se Zsoltem si původní projekt do jisté míry upravili. Vzdali se jedné místnosti a v patře si nechali zřídit galerii s velkými okny. Získali tak propojení prostoru v přízemí s podkrovím, galerie se navíc dá i tak využít k občasnému přespání návštěv. V budoucnu majitelé plánují, že bude na galerii pracovna. „Je tu nádherný výhled, kvůli němu jsme volili velká okna i polohu domu," říká Zsolt, ale Petra vnáší do romantiky trochu reality: „Tu krásu však trochu kazí, že se okna špatně myjí. Je to vlastně jediná věc, kterou bych vyřešila jinak. Na vnitřní stranu musíme při mytí oken přistavit třímetrový žebřík, měli jsme tam prostě nechat ochoz. A zvenku je to samozřejmě také problém, protože je to vysoko...".

Zeptali jsme se majitelů

Máte v domě nějaká zajímavá řešení, „vychytávky"?
Za prospěšné považujeme svedení dešťové vody ze střechy do sběrné akumulační nádrže. Na ní je retro pumpa, ale ta mechanicky nefunguje, je tam zabudovaný elektrický vypínač pro čerpadlo. Tohle opatření se nám už vyplatilo loni v době sucha a velkých veder, kdy jsme vodu využili.

Za vychytávku můžeme považovat řešení příček z šedého pórobetonu. Mezi stropem a příčkou byla ponechaná mezera asi 25 cm. Když dům sedl asi o 15 cm, udělali jsme dřevěný obklad, který klesá současně s domem a máme tak schované mezery mezi dřevěnou a pórobetonovou částí. Současně obklad zamezuje proudění vzduchu a utěsňuje místnosti zvukově. V přízemí máme tedy příčky z pórobetonu, v patře jsou tvořeny kovovou konstrukcí a obloženy sádrokartonem, uvnitř není nic, žádná tepelná izolace.

Velmi praktický je také domovní telefon. Máme branku celkem daleko od domu, takže zvenku je zvonek s kamerou, uvnitř monitor, na němž vidíme, kdo je u brány. Pokud nejsme doma, může nechat vzkaz. Zařízení je možné napojit na pult centrální ostrahy, ale my ho používáme hlavně jako zvonek, abychom věděli, kdo je za branou. Vnitřní zařízení má také vypínač, kterým se dá otevřít branka na dálku.

Které místo máte v domě nejraději?
Nejvíce se zdržujeme v obývacím pokoji a v kuchyni. Ale když je krásně, trávíme čas venku. Máme dva psy, je to japonské plemeno Akita Inu, fenka a pes. Jsou to rodinní psi, ale hlídají, takže tady pobíhají volně.

A za kamny máme takovou zašívárnu... Kachlová kamna si manželka navrhla sama. Trochu jsme se báli, že budou příliš velká, ale nakonec je to velmi pěkná součást vybavení místnosti. A měli jsme představu, sen z pohádek, kde sedí pecivál za kamny, tak jsme si k nim pořídili takové zápecí. Leželi jsme tam však zatím asi jednou...ale když přijede návštěva s dětmi, tak tam hned zalezou a už o nich nevíme.

Já mám ráda svou vanu v koupelně, i přesto, že jsem o ní měla původně úplně jinou představu. Při stavbě koupelny vyšel vývod na vanu při dřevěné stěně, ale bylo nám líto ji zakrýt, tak jsme zvolili samostatně stojící vanu se samostatným kohoutkem. Jsme spokojeni. I když manžel říká, že je pro něj vana malá, že v ní nemá takové pohodlí.

Připravila Dana D. Daňková
Foto Jiří Ernest

Znáte to povídání o stromu, domě a synovi, že? Postavení domu je jednou ze tří zásadních věcí, které by muž měl v životě zvládnout. Ovšem vlastní dům znamená domov, rozhodnutí, jaký vlastně postavit, není proto zdaleka jednoduché. Koupit starý domek, nebo postavit nový? Z kamene, z cihel, ze dřeva...? Velký, či menší, a s Ferdou Mravencem, nebo sám? A co teprve postavit srub!

Masivní novostavba srubu vyrostla v Jeseníkách na krásném místě, ovšem v lokalitě nijak nevyčnívá a nestrhává na sebe pozornost. „Rozhodnutí pro dřevostavbu v nás zrálo postupně," začíná vyprávět Aleš. „Navštívili jsme veletrh Dřevostavby, koupili jsme nějakou literaturu a pak jsme se pro dřevostavbu opravdu rozhodli. Následně jsme vybrali firmu a poté začali stavět. Takže ono se to celé tak narodilo, dřevostavbu jsme nechtěli od počátku, došli jsme k ní až vývojem, po čase."

Cizinec v českých hvozdech

Dřevostavba obecně přitahuje pozornost, srub dvakrát tolik... A to i přesto, že je spíše tradiční – ze smrkové kulatiny o průměru do 400 mm a s menšími okny, žádná neobvyklá řešení... Ale srub je zde neokoukaný, vlastně je to takový cizinec, budí proto větší pozornost. „Kdybych měl být objektivní, musím říci, že sem srub opravdu nepatří, jenže my jsme chtěli dům z kulatiny. A protože je dobře zasazený do krajiny, nevyčnívá... Na počátku jsme měli představu o půdorysu, chtěli jsme podkroví a věděli jsme, jak bude vypadat terasa. Dispozičně je stavba velmi jednoduchá, oproti původnímu projektu jsme pouze nechali zvednout patro, aby užitná plocha pod zkosením střechy byla větší."

Prazákladem pro stavbu domu je správný pozemek. „S pozemkem jsme měli trochu problém," vysvětluje Aleš, „koupili jsme jiný a ten jsme později vyměnili. Kvůli tomu náš srub stál asi rok ve firmě. Takže když se k nám dostal, byl už dost vyschlý, velké množství vody bylo už ze dřeva odpařeno. Během dalších pěti let dále sedal, ale naposledy jsem šrouby povoloval nedávno, a myslím, že už to nebude potřeba."

Protože je pozemek svažitý, bylo nezbytné zvýšit základy, aby nebyl dům utopený v kopci. Založení stavby bylo proto o něco dražší než původní předpoklad, kompenzací je plnohodnotná místnost v suterénu, z níž lze vyjít přímo do zahrady. Je zde umístěn kotel a zatím je využívána jako lyžárna, lze z ní však udělat i relaxační či společenskou místnost. Nad suterénem jsou dvě obytná podlaží a nad nimi ještě půda, která slouží pouze na odkládání sezónních věcí a podobně.

Jen se ohřejeme...

Vytápění srubu věnovali majitelé mnoho pozornosti. Základním požadavkem byla možnost ovládání topení dálkově, a protože v místě není zaveden plyn, zbyl elektrokotel. „Topení v přízemí je podlahové, v podlaze je uložen otopný had, médiem je voda. Je zde pouze jeden okruh, společný pro všechny místnosti. Kdybych se mohl dnes rozhodnout znovu, udělal bych samostatný okruh pro koupelnu, obytnou místnost a chodbu, aby bylo možné tyto prostory vytápět zvlášť. Protože dřevostavba teplo neakumuluje, máme podlahu z kamene. Nevadí nám, že dřevo neakumuluje teplo, na druhé straně je dům zase dříve vyhřátý."

Srub nemůže stát kdekoli, ale pokud pro něj vybereme pěkné místo, kde by mohl, řečeno s chytrou horákyní, vyniknout a současně tak trochu splynout s okolím, může stát i tam, kde se sruby tak často nevidí. Třeba na Vysočině.

Majitelé srubu, který dnes navštívíme, jsou městští lidé. Chtěli se přestěhovat na venkov, ale první pokus se zděnou vlhkou chalupou nevyšel. Prodali ji, přestěhovali se do města a začali přemýšlet o dřevostavbě. Avšak doba byla jiná — internet byl v počátcích, běžné vyhledávání, jak ho známe dnes, nebylo možné a firem, které se stavěním domů z masivního dřeva zabývaly, bylo ještě pomálu. „Po čase jsme sehnali tento pozemek," vzpomíná majitel, „byla to náhodná a výhodná koupě, idea nového domu nabyla na obrysech. Vybírali jsme firmu a současně si nechali udělat jednoduchý návrh projektu pro stavební povolení, které jsme začali vyřizovat. Věděli jsme, že půjde o masivní dřevostavbu, ale nebyli jsme rozhodnuti, zda to bude roubenka nebo srub. Nakonec jsme si firmu vybrali — nabídla nám skvělou cenu, líbilo se nám i jejich jednání, byli jsme se podívat také ve firmě, kde jsem si poprvé mohl prohlédnout i osahat dřevostavbu zblízka a úplně jsem se do ní zamiloval."

Když dům vyzrává
Samotná stavba domu pak netrvala příliš dlouho. Nejvíce času zabrala základová deska a výroba domu přímo ve firmě. Jeho sestavení na pozemku bylo již otázkou několika dní. Majitelé si nechali postavit jen hrubou stavbu. Krytinu, podlahy, zateplení, palubky, příčky a vše ostatní dodělávali sami. „Jako střešní krytinu jsem před deseti lety zvolil cementovláknité desky, což se mi dnes jeví jako nesprávné řešení. Nevadí, že šablony ztratily barvu, ale začínají se loupat, hřebenáče se rozpadají, na jednom místě už úplně chybí. Takže mě čekají buď opravy, nebo výměna. Mně se tehdy krytina velmi líbila, také jsem chtěl, aby svým rázem zapadla mezi zdejší stavby. Zatím ji měnit nebudu, budu dělat jen opravy a časem uvidím...".

Stavba ze surového dřeva je prvních několik let stále v pohybu, takzvaně si sedá, a tomu je třeba pravidelně přizpůsobovat jednotlivé prvky. V tomto případě nebylo sedání příliš rychlé — po dokončení zůstal dům rok prázdný, nedocházelo tedy k velkým změnám teplot a mohl také přirozeně větrat. „Hned na počátku jsem seřizoval komín a střechu, na komíně to dělalo asi deset centimetrů, povoloval jsem patky pod sloupy a podobně. Nyní se rozhoduji, že budu tmelit štíty, jsou roubené, dnes se již takové nedělají. Nejsou zatížené, na konstrukci tedy nic netlačí. Kuláče jsou vlastně samostatné, takže nesedaly a zůstaly proto malinko viset. Stáhli jsme je dolů, ale vznikly mezi nimi malé mezery, které je třeba uzavřít. Perfektně fungují i okna, i přes to sedání a neustálý pohyb domu se dají zavírat, otevírat, stejně tak i dveře. Seřizoval jsem pouze dveře do hlavní místnosti a vchodové dveře."

Správný nátěr je základ
Srub sice nemá omítky ani fasádu, práce však neubude, dřevo je třeba zevnitř i zvenku natřít. V interiéru je napuštěné včelím voskem rozpuštěným v perchloru, další údržba již spočívá v občasném odstranění prachu a otření stěn. „Venkovní první nátěr vydržel na severní straně, kde je dřevo kryté, několik let, ale na osluněné straně se začal loupat a prášit. Asi po třech letech jsem tedy dřevo znovu natíral, ale nezlepšilo se to, asi po pěti letech jsem ho ručně přebrousil a natřel jsem ho jinou barvou, vhodnou na dřevostavby, ale začala se loupat také. Možná, že na dřevě zůstaly zbytky předchozích nátěrů. Potom jsem tedy s natíráním dlouho váhal, až jsem se letos rozhodl, že nátěr znovu obnovím. Zvolil jsem českou barvu Karbolineum Extra, kterou doporučují i památkáři, používá se také na natírání šindelů. Dřevo jsem opatrně obrousil vibrační bruskou, abych neporušil tu vrchní vrstvu a natřel, zatím jsem spokojený."

Teplo domova
Výběru topení v domě je třeba věnovat velkou pozornost, v roubené stavbě to platí dvojnásob. Nejde jen o tepelnou pohodu, různobarevné plameny a tiché praskání dřeva tam k večernímu posezení prostě patří. „V zádveří a v koupelně máme ještě podlahové topení, nic méně topíme nejvíce kachlovými kamny s krbovou vložkou, takže podlahové topení s vodním rozvodem využíváme minimálně, radiátory slouží spíše k temperování domu. Srub se v chladných dnech poměrně rychle ohřívá, je výhodné, že nemusíme příliš topit ani na podzim, zvlášť když svítí sluníčko, je tu příjemné teplo. A nahoře v podkroví někdy až horko... Uvažuji, že časem pořídím tepelné čerpadlo, systém vzduch/voda, už jsem začal připravovat místo. Využili bychom ho na topení i na ohřev vody."