Finále ankety Dřevostavba roku 2018

Krásné místo, téměř nedotčená příroda chráněné krajinné oblasti. O stavbě srubu zde majitelé tradiční, ale komfortně vybavené roubenky ani neuvažovali, protože do Jeseníků se podle nich srub nehodí. Roman sem jezdí od dětství, a proto otázka, proč si postavil roubenku právě tady, byla zcela zbytečná...

Pozemek zde sháněl od svých osmnácti let. Nebylo to jednoduché, v této části Jeseníků jich není mnoho, a volných ještě méně. „Nakonec se na nás usmálo štěstí," začíná vyprávět, „a pozemek jsme tu koupili. Byl již se stavebním povolením, ale na zděný rodinný dům, museli jsme tedy vyřídit změnu stavby před dokončením pro roubenku."

Bestcedr

Cedr si pro stavbu své roubenky vybrali kvůli jeho vlastnostem. Chová se nejlépe také jako stavební materiál – přírodní dřevo nechtěli kvůli sedání, lepené hranoly zase kvůli obsahu lepidla. „Jsem velmi rád za naši volbu," potvrzuje rozhodnutí Roman, „neměli jsme žádný problém, stavba sedla maximálně o dva centimetry, spokojeni jsme i s firmou, neměli jsme žádné výhrady. Výhodou je, že cedrové dřevo se nemusí povrchově ošetřovat – zevnitř ani zvenku není žádný nátěr. Roubenka už stojí tři roky a je stále v perfektním stavu, vypadá, jako bychom ji postavili před měsícem. Horní skříňky kuchyňské linky mohou být díky použitému dřevu zavěšeny na zdi, nebylo nutné řešit speciální upevnění. Jediné místo, kde jsou kluzné lišty, jsou koupelny – mramor je velmi křehký, nalepili jsme ho tedy na kluzný systém."

Co si uděláš sám...

Dům si majitelé navrhli sami, ke spolupráci však přizvali architekta Radka Klímu, který pomohl s návrhem a vyhotovil studii. Stavební firma pak vyhotovila finální projekt. Roman pracuje se dřevem, má stolařskou firmu, a přestože měl zkušenost spíše s realizací hospodářských objektů, roubenku postavil sám. „Dodavatelská firma nám předala kompletní hrubou stavbu – korpus, štíty, veškeré konstrukce a perfektní podrobný projekt s velmi dobře zpracovanými detaily, se stavbou pak opravdu nebyl problém. Dům jsme postavili a poté do něj vyrobili i nábytek."

Teplo z kachlů

Každého, kdo vstoupí do světnice, upoutají velká kachlová kamna, která v takové chalupě nesmí chybět. „Protože jde o stylovou chalupu, chtěli jsme původně klasický kachlový sporák," vysvětluje Roman. „Část kamen slouží na vaření a pečení a v chladnějších obdobích na jaře a na podzim navíc vytopí pohodlně celý dům, protože teplo naakumulované při topení z nich sálá do druhého dne. Druhá, hlavní část kachlových kamen pak obsahuje vodní výměník, v němž se při topení ohřívá voda, která se ukládá v akumulačních nádržích o objemu 1500 litrů. Tepelný komfort je zde opravdu velký. Domy tohoto typu se snadno a rychle vytopí, mají minimální ztráty, takže vyšší náklady na pořízení se pak levnějším provozem značně kompenzují."
V kachlových kamnech je instalováno automatické řízení. Ovládání je velice jednoduché – jakmile seteplo naakumuluje do nádrží, začne vytápění řídit termostat. Lze nastavit temperování, které vydrží asi týden, případně kombinaci s elektrokotlem.

Udělal byste dnes něco jinak?

„Součástí domu jsou také dvě sauny – finská a infrasauna. Dnes si říkám, že finská sauna měla být venku, ale to je to jediné, co bych udělal jinak, jinak jsme s domem maximálně spokojeni," říká Roman. „Jezdíme sem s dětmi, kdykoli nám to čas dovolí. Bydlíme v klasickém zděném domě, takže rozdíly jsou přímo hmatatelné. V roubence se nám bydlí zcela jinak, jde o naprosto jinou úroveň bydlení, jiný komfort. A potvrdili to všichni, kteří sem přijeli na dovolenou. Ten dům přiroste rychle k srdci, nevím proč, ale je to tak.
V loňském roce jsme se rozhodli roubenku na zkoušku pronajmout. Zatím jsme měli štěstí na návštěvníky, všichni se k domu i k jeho vybavení chovali zatím slušně. Navíc o pronájem mají zájem lidé, kteří hledají nějaký nadstandard, případně uvažují o výstavbě podobného domu...

Když se Květa a Petr rozhodli postavit si chatu, neplánovali, že to na ni z domova budou mít doslova jen pár minut cesty. Nakonec se však ukázalo, že je taková krátká vzdálenost vlastně výhodou. Protože oba hodně pracují, nemají to na místo, kde si mohou takzvaně vyčistit hlavu, daleko.

Sice chata nebyla zpočátku zcela na pořadu dne – bydleli v domě na pěkném místě ve městě na úpatí Krušných hor, ale jak děti rostly, začal jim být postupně malý. A protože má Květa ráda rodinu pohromadě, začali uvažovat o místě, kde by se mohli dále potkávat. Rozhodli se proto, že si postaví chatu, kde by bylo dost prostoru pro všechny. A když vybírali lokalitu, jako přirozená volba nakonec z více možností vyplynuly Krušné hory. „S manželem jsme zdejší rodáci a musím říci," vypráví Květa, „že Krušné hory se za ta léta proměnily do krásy. Celkem snadno jsme se tedy rozhodli pro ně."

Jako praotec Čech

Když ani za dva roky nenašli vhodný pozemek, přivedla je náhoda do horské obce nedaleko jejich města, kde známý stavěl dům. „Zeptal se nás, proč nechceme sem. Mně se to zdálo divné – pár kilometrů od domova, ale můj muž si stoupl na tohle místo a řekl, ano, tady si postavíme chatu. A nakonec jsme pozemek opravdu koupili. Je tu sice stavební uzávěra kvůli ochrannému pásmu ethylenovodu, ale parcela měla stavební povolení, protože zde kdysi stála chata."

Dům si Květa vymyslela sama – masivní dřevostavbu s velkými prosklenými plochami a rohovými okny. „Manžel nechtěl zděnou stavbu a mně se líbí masivní dřevostavby. Ale klasický srub by se sem nehodil a tradiční roubenku s malými okny, kterých je tu v okolí více, jsem nechtěla, mám ráda hodně světla. Navrhla jsem si tedy roubenku s prosklenými plochami a rohovými okny. Naštěstí máme známého architekta, který ty mé nestandardní požadavky přenesl na papír."

Firmu vybírali asi půl roku, do několika se jeli podívat, viděli výrobu a navštívili i majitele hotových staveb. Díky tomu Květa zjistila, že nechce dům z rostlého, ale z lepeného dřeva a na základě tohoto kritéria pak vybrala firmu. „Pan Koudelka nás seznámil s původem dřeva i možnostmi a podmínkami realizace domu, my jsme některé stavby navštívili a pak už šlo jen o vyřešení několika mých méně obvyklých požadavků, jako například realizaci skleněných rohových oken. Ale ke všemu jsme našli klíč a dům byl nakonec postaven."

Pro rodinu i přátele

V přízemí měla být velká kuchyně, ve které se bude rodina scházet, kde bude trávit Vánoce, slavit narozeniny a výročí, a dále hostinský pokoj pro prarodiče nebo přátele, když přijedou na návštěvu. A v podkroví pak soukromá zóna. „Také jsem tu chtěla dlažbu, abychom zde mohli chodit v botách, je to chata, takže režim může být volnější, než v klasickém domě. A zcela jistě tu nesměla chybět kachlová kamna, protože ta do roubenky patří, jen jsem nevěděla, že na nich budu vařit... Původně měla být jen pro vytápění, ale dneska na nich vařím, v troubě peču, na plotně dělám bramborové placky, které dcera miluje, dokonce na nich vařím i přes léto, pokud nejsou velká vedra..."

Ačkoli jsou kachlová kamna dominantou místnosti, nepůsobí interiér výhradně tradičně. „Nechtěla jsem čistě tradiční, ale ani hypermoderní chatu. Mě interiéry baví, je to můj koníček, tak jsem vybavení navrhla tak, abych tu mohla mít i věci, ke kterým mám vztah a mám je ráda, abych se nedostala do situace, že tu bude muset být všechno moderní a některé předměty se sem prostě nebudou hodit. Proto třeba ten industriální styl ve společenské místnosti.

Udělala byste dneska něco jinak?

Pokud jde o dům a stavbu, tak i když tu nejsme zatím dlouho, myslím, že nic zásadního. Jsme tu prostě spokojení. Je to příjemné bydlení, my navíc máme takovou dohodu, že tady nepracujeme. To se nám totiž doma nepovede – s manželem máme oba firmy a co nestihneme přes den, dokončujeme doma po nocích. Málo času máme také proto, že dcera tančí téměř na profesionální úrovni a má tréninky a mnoho soutěží. Díky malé vzdálenosti od domova ji ale v pátek večer třeba vyzvednu z tréninku a alespoň na den jedeme sem. Samozřejmě tu můžeme mít v lednici trvale jídlo, máme tu i oblečení, nemusíme se prostě na odjezd nijak chystat.

Proč jste si vybrali firmu OK PYRUS?

Tuto firmu jsme si vybrali jednoznačně proto, že staví domy z lepeného dřeva, dali nám cenu, která nám vyhovovala, a pan Koudelka je z mého pohledu velmi komunikativní člověk, a on i celý jeho tým byli velmi příjemní a vstřícní při hledání jakéhokoli problému.

Kouzlo dřevostaveb tkví mimo jiné také v tom, že si jejich prostřednictvím můžete vnést do života oblíbené místo na Zemi. Tu Spojené státy americké, tu Kanadu, Finsko nebo třeba Švédsko. Roubenka v západočeském kraji jako by nás přenesla skandinávské pobřeží – červená barva, šambrány kolem oken... a uvnitř útulno.

Než se Daniela s Petrem nastěhovali do této roubenky, vyzkoušeli si bydlení v bytě i ve starých domech. „Každé z těch míst bylo krásné," začíná vyprávět Daniela. „U starého mlýna za Prahou byla úchvatná zahrada. Krása toho bydlení tkvěla v kouzlu místa, takže když jsme se tam z bytu v Praze přestěhovali, byli jsme úplně uneseni. Nicméně moje srdeční záležitost jsou staré statky. Když jsem tedy o několik let později zdědila po předcích statek v jižních Čechách, přestěhovali jsme se tam. My jsme v tomhle takoví nomádi, jdeme stále dál a dál. Statek jsme zrekonstruovali, ale pak se dcera odstěhovala a my jsme usoudili, že všechno, co máme, jsou pořád jen věci, a být dceři nablízku pro nás bylo důležitější. Statek jsme prodali a nechali jsme si postavit tuhle roubenku."

Roubenka je pro Danielu a Petra kompromis pěkného a příjemného bydlení s nejlepšími vlastnostmi a komfortem. „Je tu příjemně v zimě i v létě, dřevo má prostě výborné vlastnosti. Lidé se nás ptají, jestli jsou stěny nějak zateplené, a když řekneme, že jsou to jen masivní trámy, nikdo nevěří, že se tu dá příjemně bydlet."

„Dřevo má jako stavební materiál velmi dobré vlastnosti. Kdyby tomu lidé byli ochotni uvěřit, stavělo by se mnohem více dřevostaveb."

Přírodní, smrkové, lepené

Pro roubený dům se manželé rozhodli kvůli rychlosti realizace stavby. Dům je z masivního lepeného smrkového dřeva – vnější stěny jsou roubené a všechny příčky zděné režným zdivem. „Měli jsme představu, jak by měl dům vypadat. Srub na nás byl „příliš dřevěný", příliš přírodní, a současně jsme nechtěli dům ze syrového dřeva. Rozhodli jsme se proto pro roubenku z lepeného dřeva. Líbilo se nám také, že jsou jednotlivé prvky spojované dřevěnými kolíky, střecha je izolována konopím, dobrá izolace je i ve stropech a podlahách, tam jsme nešetřili. Jsme velmi spokojeni s materiály i provedením."

Daniela si dokonce svůj vysněný dům namalovala a navrhla dispozice. Dům je rozdělen na obytný prostor s kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem, z této místnosti lze vyjít na terasu, dále jsou v domě dvě malé ložnice, koupelna a WC a technická místnost.

„Než jsme začali stavět, hledala jsem samozřejmě inspiraci v časopisech, nejen to pěkné, ale také to, co bychom třeba nechtěli a čeho bychom se tedy měli vyvarovat. V interiéru jsme zvolili bílý strop, aby se dekor dřeva trochu zjemnil a prostor získal více světla. Máme tu také velké okno, ale zastřešená terasa ho trochu zastínila. Interiér jsme si zařizovali sami. Některé věci po předcích prostě nedokážu vyhodit, takže jsme kombinovali nábytek z obchodního řetězce se starým, původním vybavením. Po babičce je tu kredenc, po rodičích jídelní stůl, na terase je stůl ze statku, ten je opravdu velmi starý, babička ho dostala do výbavy v roce 1920, lampa je také asi 100 let stará, rádio – to je jen retro..."