Prarodičům nechali přistavět ke stávajícímu domu malou útulnou dřevostavbu

Redakce | Neděle, 03. srpen 2025 |

Mladá, tehdy ještě čtyřčlenná rodina bydlela v klasickém bytě 3 + 1 na okraji Brna, když babička s dědou přišli se skvělým nápadem. Sami obývali třípatrový řadový dům v zelenější a krásnější části města a do schodů už se jim moc nechtělo. Mladí by velký prostor využili lépe, navíc s možností vypustit děti ven na zdravý vzduch – tak co kdyby jim dole přistavěli malou útulnou dřevostavbu, byt pronajímali a přistěhovali se? Znělo to jako win-win varianta pro všechny. Mělo to jen jeden „malý" zádrhel – za dům se nebylo jak dostat.

V době, kdy se na tuto akci kulový blesk spřádaly plány, se jako logické řešení jevila zadní strana pozemku, přes kterou by se zhruba za dva půldny jeřábem přenesly prefabrikované CLT panely, což se podařilo i domluvit s majitelem sousední parcely. Začalo se tedy s přípravami na nové rodinné uspořádání a kvůli tomu, aby děti nastoupily do školy už v novém bydlišti, byl vyvíjen celkem velký tlak na rychlost. Radek si to jako hlava rodiny vzal na povel a začal konat.

Z čeho a s kým budeme stavět?

O tom, že to bude dřevostavba, rozhodla babička. „Já jsem ji chtěla od začátku, protože je rychlejší. A představu, že by tady bylo hafo betonu, malty a cihel, jsem odmítala." To ještě netušila, že se mokrým procesům stejně nevyhne a že i její předpoklady o rychlosti výstavby vezmou kvůli komplikacím zasvé. Radek souhlasil – chtěl se na tak malém prostoru vyhnout zbytečnému nabalování tloušťky zdi.

„Chtěli jsme to co nejvíc prostorné, moderní, dobře izolované a aby to dlouho vydrželo. Je to investice a v této části Brna hodnota domů poměrně rychle roste. A šlo nám i o to, aby to babička s dědou měli pohodlné a bezúdržbové, aby se nemuseli o nic starat." O tři domy vedle pak měli sousedé dobrou zkušenost s původně místním architektem, na kterého rodině předali kontakt a který se vzápětí projektu přístavby rád ujal. Přestože vymyslet řešení v dost komplikovaném místě nebylo jednoduché, a dokonce bylo třeba kvůli neopodstatněným námitkám sousedů z obav ohledně přílišného stínění projekt přepracovat, nakonec se na výsledné podobě domluvili.

Zbývalo najít odvážnou realizační firmu, která si na tento oříšek troufne. A protože pan architekt sám kdysi začínal u brněnského výrobce dřevostaveb Avanta a znal jeho možnosti, rodině ho pro spolehlivou realizaci doporučil. „Říkal, že jsou jediní, kdo to může dělat. A oni už o našem projektu dokonce věděli, protože s nimi již předtím řešil skladbu naší dřevostavby." CLT panely totiž nesplňovaly požárně-bezpečnostní předpisy pro daný účel, a odborníci tak společně konzultovali vhodnější řešení v podobě klasické konstrukce two by four.

Komplikace a zdržení

„Já jsem to nejprve měl v plánu provést bez stavebního povolení," vzpomíná Radek, „na ohlášku, se souhlasem všech sousedů, ale oni chtěli být kryti a trvali na tom, aby to řešil stavební úřad. Takže začala honba za povoleními. Bohužel, týden předtím, než úřad dotčené strany obesílal, nám zemřela sousedka – jediná majitelka vedlejšího domu. Stavební úřad neměl koho obeslat a notáři kvůli GDPR nechtěli sdělovat kontakty na potenciální dědice."

Vzhledem k délce trvání dědického řízení tak projektu náhle hrozila velká prodleva, a ve hře tak bylo oslovení právníka. Nakonec se přece jen podařilo kontakty pro úřad uvolnit a mohlo se pokračovat. „Jenže než jsme konečně měli všechny dokumenty pohromadě, padl ten domluvený přístup ze zadní strany pozemku. Majitel budovy ji změnil na SVJ, udělal z ní byty, půlku rozprodal a najednou nebylo možné materiál přenášet tamtudy," posteskne si Radek a babička Zdeňka dodá:

„Kdyby to bylo o rok dříve, podařilo by se to." Takhle ovšem nastal problém – jak se ke stavební ploše dostat? Kudy tudy? Kromě otázky, jak dopravit dřevo na stavbu, byla ještě dříve na místě jiná, mnohem těžší – totiž jak naopak dostat odtud obrovské množství zeminy. Se stavbou totiž bylo potřeba jít o 80 cm pod zem. „Vzadu to bylo problematické, zkoušeli jsme to tedy přes druhé sousedy, ale ani tam to nevyšlo," nastiňuje vzniklé peripetie Radek, „tak jsme vymysleli v chodbičce systém zpevněných nájezdů včetně zatáčky okolo schodů, kudy se to všechno postupně vyvozilo na kolečku." V té době už v domě bydleli všichni společně a rodina se rozrostla o dalšího potomka, a tak i sám majitel přiložil ruku k dílu.

„Poprvé se odtud odváželo 27 kontejnerů hlíny, aby se mohla vylít základová deska a už zrát." Na místo se samozřejmě nedostal bagr, takže se všechno muselo ručně vykopat a na kolečku provézt labyrintem chodeb po fošnách, přes schod, skrz dům ven ob další dům k sousedovi, který povolil umístit do vjezdu kontejner. „Pak se sem musel nějak dostat ten beton. Takže mix s pumpou před domem a skrz chodbu se to sem natřikrát natlačilo." Při odkrytí základů domu z roku 1936 se totiž objevily problémy a bylo třeba je zpevnit.

Neplánovaná další etapa

„Původně jsme byli s firmou domluveni jen na stavbě domu. Když ale zrála deska a seděli jsme tu s panem Valou, uvědomili jsme si, že bude potřeba udělat i terasu a ohraničení celého prostoru, aby sem netekla voda a nepadala hlína od sousedů, takže přišla na řadu druhá etapa a dalších 17 kontejnerů hlíny, která se stejnou cestou musela dostat znovu ven."

Do toho dotčené úřady nařídily svést vodu z dřevostavby do vsaku, aby se zbytečně nepřetěžoval kanalizační řad. Jak ale dostat na místo poměrně velké zařízení? Naštěstí i zde pomohl dodavatel stavby a našel firmu, která vyrobila dlouhé nízké boxy, jež se vešly do připraveného výkopu. Jsou opatřeny čerpadlem a vysokotlakým výstupem, aby se voda při přetížení systému dostala přes dům do kanalizace na ulici. „Když šlo něco hladce, na první dobrou, tak jsem z toho byl paradoxně vystresovaný víc, protože jsem čekal, kdy se něco zvrtne," vzpomíná Radek na dobu, kdy se problémy jen kupily.

obr.: Babiččin nápad, aby jim mladí přistavěli k třípatrovému řadovému domu dřevěný „vejměnek“ a zbytek používali sami, rodině velmi pomohl – tím spíš, že se brzy rozrostla o dalšího člena. Foto: Martin Zeman

Neocenitelný partner

Díky všem zádrhelům ale Radek věděl, ještě než na stavbu přijel první dřevěný trám, že zvolil firmu, na kterou se vyplatí vsadit. „Oceňuji, jak byli flexibilní – museli se řídit podle projektu, ale spousta věcí se řešila za chodu. Jaké zvolit technologie, jakým způsobem to udělat, jak si poradit časově a za rozumnou cenu. Pan architekt Vala měl spoustu nápadů, uměl dělat kompromisy a sledovat přitom naše potřeby. A nejen on – stavbyvedoucí Mališ, parťák Laďa – jejich chlapi museli i ty dlouhé trámy protáhnout vchodem!"

Samotná stavba vznikala zhruba půl roku, 9 měsíců včetně výkopových prací. Chvíli se čekalo na vyschnutí anhydritu, nejdelší prodlevy ale vznikly po předání stavby u dodělávek. „Pan Vala mi dal seznam firem, které můžu oslovit – řemeslníky na klimatizace, instalatéry, elektrikáře... Když jim zavolal on, aby se mohlo zaklápět, tak přišli, ale já jsem je sem pak dostával třeba dva měsíce. Sežeňte řemeslníky, aby vám udělali podlahy nebo obklady, když jde o zakázku takhle malého rozsahu a jinde mají větší. Dodělávky trvaly dalšího tři čtvrtě roku a všechny ty komplikace stavbu prodražily."

obr.: Babičce s dědou dispozice přístavby dokonale vyhovovala a na jejich potřeby stačila. Namísto původně plánovaných CLT panelů bylo kvůli požárně-bezpečnostním předpisům třeba použít klasickou konstrukci two by four – na druhou stranu: ta alespoň prošla dveřmi. Foto: Martin Zeman

obr.: Využití světlíků se ukázalo jako nesmírně praktické – denní světlo se tak dostane i ke kuchyni. Jen bylo třeba si zvyknout – zpočátku měla babička tendenci ho „zhasínat“. Foto: Martin Zeman

obr.: Přístavbě nic nechybí – včetně vlastní koupelny. Jen je v ní nižší strop, což ovšem babičce nijak nevadí. Foto: Martin Zeman

Vše, co potřebuje

Stěhovali se před rokem a půl, ale dnes už bohužel babička Zdeňka žije v přístavbě sama. „Nic bych tady neudělala jinak. Manžel tady byl velice spokojený, jen si to chudák moc neužil." Žádný hluk shora neslyší – jak sama říká, dokud kluci neřádí u bazénu, ani o nich neví. Občas na ni vyskočí ve vzpomínce fotografie z dob, kdy měla z domu staveniště, ale raději se k nim nevrací. „Bylo to těžké, ale teď se mi tu žije dobře. Na to špatné se strašně rychle zapomíná."

O komfort se jí starají automatické žaluzie, podlahové topení i klimatizace, která chladí i topí. Vytápění v domě je regulované termostatem umístěným nahoře, takže ona si dole přitápí. Hlavně na jaře a na podzim, kdy horním patrům pomáhá slunce, takže kotel nesepne. „Je to tady ale tak dobře izolované, že babi peče bábovku a hned má teplo v celém bytě," chválí Radek. Skrz matné světlíky mezi trámy bělenými lazurou do světlého interiéru vchází velmi příjemné denní světlo.

„Ze začátku jsem si pořád myslela, že děda nechal svítit, a měla jsem tendenci zhasínat," vzpomíná Zdeňka. Krásně to tu voní dřevem a z některých trámů ještě teče pryskyřice. „To je příroda," usmívá se Radek a ukazuje na strop, kde jsou trámy hodně nahusto, aby střecha mohla být pochozí – v plánu je na ní totiž v budoucnosti vybudovat zahradu a balkon.

obr.: Stopní trámy jsou nahusto – v plánu je totiž v budoucnu využívat střechu jako zahradu s balkonem. Foto: Martin Zeman

obr.: Přiznané dřevo v interiéru působí teplým dojmem. S vytápěním prostoru pomáhá klimatizace – anebo stačí, když babička upeče bábovku. Foto: Martin Zeman

Co bude dál?

Radek byl s firmou natolik spokojený, že s ní počítá i na další úpravy starší části domu. „Nebýval jsem zastáncem dřevostaveb, ale to bylo před 20 lety. Ty technologie šly ohromně nahoru. Když dřevo dobře odizolujete a zateplíte, nemá chybu. Každopádně mě firma přesvědčila a nemám jim co vytknout. Kdyby nebylo jejich zkušeností, nevím, jak by naše velmi specifická zakázka dopadla."

Teď má v plánu dodělat k přístavbě hliníkovou pergolu, v čemž ho babička čile povzbuzuje, ale v hlavě má i spoustu dalších nápadů – včetně toho, že se jednou dům pravděpodobně rozdělí na více menších bytových jednotek k pronájmu.

„Na stáří chceme se ženou bungalov u lesa, na velkém pozemku, s bazénem..." zasní se a pak žertem dodá: „Dětem neřekneme, kde jsme si ho postavili, a vnoučata si budeme předávat na benzínce." O svých třech klucích (10 let, 8 let a 2,5 roku) ale celou dobu mluví velmi hezky a je rád, že už má také čas se jim věnovat. Další ovšem rozhodně neplánuje, protože, jak říká: „S každým dítětem roste spotřeba vína."

obr.: S domem museli jít 80 cm pod zem. Ze stavby tak bylo nutné odvézt celkem 44 kontejnerů zeminy – na kolečku vnitřkem domu. Foto: Martin Zeman

Technické informace

• Typ domu: nízkoenergetický
• Zastavěná plocha: 48 m²
• Užitná plocha: 42 m²
• Dispozice: 2 + kk
• Konstrukční systém: sloupkový
• Zdroj energie / teplo: tepelné čerpadlo
• Autor arch. návrhu a projektu: Ing. arch. Adam Rujbr
• Realizace: 2022, Avanta Systeme spol. s r.o., www.avanta.cz

Zdroj: Avanta Systeme

AUTOR ČLÁNKU: DAGMAR DIGMA ČECHOVÁ pro časopis DŘEVO&stavby

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00