Dokonalá manifestace domu v lese

Dagmar Digma Čechová | Kategorie: Návštěvy dřevostaveb | 03.06.2026

Zatímco Jakub byl panelákové dítě, Kristýna vyrostla v domě a vnitřně tíhla k tomu, že by jednou opět ráda v jednom žila. Společně obývali byt v metropoli, ze kterého často unikali do přírody – pronajímali si různé chaty a chalupy, až přišel covid a s ním i myšlenka na vlastní útočiště. „Nikdy mě nenapadlo, že budu bydlet mimo město – my ho máme rádi, chodíme do galerií, na nákupy, do restaurací…“ přiznává Jakub.

„V covidu se ale ukázala špatná urbanizace měst, která v dnešní době nejsou moc přizpůsobená pro život lidí. Vidět v klášterní zahradě nevychovance, kterým zavřeli nákupák, přesvědčilo i mě, že chci pryč.“ Ještě předtím ale proběhlo osudové setkání Kristýny s bývalým spolužákem. „Zmínila jsem před ním, že bych výhledově chtěla Prahu opustit, a on mi řekl, že až budeme prodávat byt, měl by o něj jeho táta investiční zájem,“ vzpomíná na moment, který všechno odstartoval. Jejich byt byl zrekonstruovaný, terasový, architektonicky zajímavý a pro někoho, kdo sám žil v domě nedaleko, dával jako investice smysl.

„S takovým zájemcem v záloze už se financování nového domu jevilo jako reálnější. V covidu jsme se tedy rozhodli, nechali si byt nacenit realitkou a spolužáka oslovili. Jeho otec si to ale mezitím rozmyslel, a my měli podepsanou smlouvu. Už to nešlo zastavit, ale tomuhle popostrčení nakonec vděčíme za to, že dnes bydlíme za Prahou.“

Cesty okolo pozemku

„Už dřív jsme se průběžně dívali na nemovitosti, kolik stojí pozemky a tak – spíš jen tak pro zábavu,“ přidává se Jakub. Dokonce se kousek odsud Kristýna už před lety byla na jeden dům podívat. Společně pak do těchto míst opakovaně jezdili na výlety. „Chodili jsme okolo toho pozemku, jenom jsme netušili, že jednou bude náš. Takže takový uzavřený kruh. Náhody asi úplně neexistují.“

Na krajní části rozlehlého pozemku stála stará chata a většina byla zalesněná. „Měli jsme velké štěstí,“ usmívá se Kristýna. „Ten pozemek patřil ruské majitelce, která kvůli covidu zůstala v Rusku a nemohla se prodeje účastnit. Všechno řešila přes kamarádku, která od ní k tomu měla doma složku s papíry. Koupili jsme ho za úplně neuvěřitelnou cenu i díky tomu, že realitka tvrdila, že na něm není voda. My jsme při odchodu překračovali nějakou modrou hadici, ale nevěděli jsme, co to je. Až po koupi jsme zjistili, že se jedná právě o vodu – ušetřilo nám to obrovské náklady a mimochodem to bylo uvedené v těch papírech u majitelčiny kamarádky.“

Přinesli dříví do lesa

Dřevostavbu původně neplánovali, ale místo si řeklo své. „Zrekonstruovali jsme si tu chatičku, věci uložili do kontejneru na parkovacím stání a trávili spoustu času rozjímáním na lavičce, kterou jsme si postavili na takové vyhlídce. A právě tam nám to jednoho dne došlo. Že prostě nedává smysl postavit do lesa něco, co tam nepatří,“ vysvětluje Kristýna. Celý pozemek má rozlohu 4 tisíce metrů a oni si pro svůj dům nechali z lesního fondu vyjmout náletovou část původního sadu, která se nachází opravdu uvnitř hustého porostu. Vlastníma rukama si to tam v covidu kultivovali, vystřihávali nůžkami a vyřezávali ruční pilkou, než přijel bagr a bylo po trávníku.

„Původní plán byl vzít ten náš byt, který nám vyhovoval i dispozičně, a přenést ho jako sólo jednotku ven. Kristýna chtěla břízolitovou omítku a všechny zdi bílé jako v galerii – abychom na ně mohli rozmístit spoustu umění a knih, které doma máme,“ upřesňuje Jakub. „Pak se nám ale na dovolené zalíbilo v horském hotýlku, kde byl celý interiér dřevěný.“ Kristýnin otec, architekt, je seznámil s existencí panelového systému Novatop, jeli se podívat, jak to v reálu vypadá, a měli jasno. „Navíc je tam ten předpoklad rychlé výstavby, kdy nemusíte rok ubytovávat dělníky a starat se o jejich dojíždění. Tady přijede parta profíků a za pár dní je postaveno. A hlavně ten dům krásně voní, měkce a příjemně, což je taky hodně důležité.“

Foto: Peter Fabo

Další spolužák autorem návrhu

Výslednou podobu domu vtiskl další Kristýnin spolužák, architekt Vít Svoboda, a stavebního dozoru se ujal její tatínek, jehož firma sháněla jednotlivé subdodavatele a dodala zařízení interiéru. Ten následně přišel s nápady na podsklepení i zvětšení rozměrů oproti původnímu bytu a pomohl jim i s finanční stránkou. Výsledný půdorys domu je přímou reakcí na pozemek – jeho tvar, orientaci i vztah k okolnímu porostu.

Důležitou roli hraje i propojení interiéru s exteriérem – výhledy do lesa, práce se světlem i přirozené navázání obytných prostor na venkovní prostředí. „Ten dům vychází z architektury Le Corbusiera, kterou oba obdivujeme. Je dlouhý, připomíná procházku po našem pozemku. V jedné části je otevřený obytný prostor s vloženou pracovnou, v té druhé jsou ložnice a zázemí,“ přibližuje Jakub a chválí si spolupráci s architektem. „Strašně jsme si rozuměli – mám pocit, že jsme kolikrát ani nemuseli nic říkat a stejně by to dopadlo tak, jak jsme chtěli. Byl to naprosto intuitivní proces.“

Foto: Peter Fabo

Umělecký: Zadáním byl dům podobající se galerii, kde bude možné osadit spoustu umění a knih Kristýny a Jakuba. Foto: Peter Fabo

Slovo architektů

Investoři nás oslovili s přáním navrhnout rodinný dům na podlouhlé parcele u lesa, který zapadne do jejího lineárního tvaru a splyne s okolní přírodou. Jako obdivovatelé moderní architektury a Le Corbusiera chtěli propojit funkcionalismus s osobním vztahem k umění a krajině. Dům měl sloužit nejen k bydlení, ale i jako galerie. Pozemek se stal aktivním prvkem návrhu. Dům sleduje svažitý terén, otevírá průhledy do lesa a jeho kompozice stojí na kontrastu obytné a klidové části.

Návrh vychází ze dvou os – příčné, vedoucí od vstupu do zahrady, a podélné, kopírující tvar parcely a propojující obytné zóny. Výškové členění reaguje na terén, dominantou je otevřený, převýšený obytný prostor doplněný pracovnou na vloženém patře s výhledem do lesa a přístupem na pochozí střechu. Dům je dřevostavba z panelového systému Novatop. Interiér i exteriér definují přírodní materiály, světlé lazury a střídmá barevnost. Atmosféru utváří světlo, průhledy a kontakt s krajinou. Bíle lazurované panely, dřevo-hliníková okna, betonová stěrka a vestavěný nábytek sjednocují interiér, krb pak dotváří jeho atmosféru.

MgA. Vít Svoboda

Pavel Novy 05 studio
MgA. Pavel Nový

Realita stavby

Samotná realizace pak přinesla zkušenost, kterou dnes majitelé popisují s nadhledem – ale v průběhu stavby nebyla vůbec jednoduchá. „Byli jsme dost naivní v tom, co všechno stavba obnáší. Dřevostavba byla opravdu rychlá – dům stál během týdne, ale v procesu zjistíte, že jiné profese vám to zase prodlouží. Dělal se anhydrit, zateplovalo se zvenku, obkládalo se modřínem, vsazovala se okna… Elektřina byla poměrně jednoduchá díky výhodě panelů Novatop, že jsou v nich předpřipravené husí krky, kudy se snadno natáhnou kabely,“ vzpomíná Kristýna.

Největším problémem se nakonec ukázala být voda. „Firma, která nám stavěla základovou desku, špatně odizolovala sklep a teklo nám do něj. Při výkopech se ukázalo, že je pozemek v určité hloubce hodně zvodněný, a museli jsme si pozvat hydrogeologa. Jsme tady na kopci, skladba půdy je jenom kámen a jíl. V období dešťů se nad naším domem akumulují vodou takové kapsy, navíc z lesa nad námi po dešti teče viditelný proud. Museli jsme to řešit injektážemi a drenážemi, což byl velký zásah, ale z těch metrových výkopů, které vodu odvádí mimo dům, vznikla kamenná zídka, která je dneska vlastně jedním z nejhezčích prvků zahrady.“

Patrová: Obytná část s pracovnou umístěnou na vloženém patře je akcentní částí domu. Foto: Peter Fabo

Inspirovaná: Koncepce domu je inspirovaná architekturou Le Corbusiera, jehož oba obdivují. Foto: Peter Fabo

Nadšeně ztracení

Ve svém novém domě žijí už tři roky a oba jsou maximálně spokojení. Chválí si život v přírodě, i když přiznávají, že oproti Praze tu mají třeba více hmyzu a musí řešit divočáky, krtka nebo nafoukané jehličí. „Na druhou stranu se tady ale překvapivě skoro nepráší a výborně se tu spí,“ vypichuje Kristýna, nadšená z klidu, kdy místo aut poslouchá jen ptačí zpěv. „Horší je to zabouřky – koruny stromů a padající větve dělají fakt velký rámus.“

Často se jí lidé ptají, jestli si tu nepřipadá ztracená – jsou ve slepé uličce, ve vsi není ani obchod. „Já vždycky říkám, že jsem tady úplně nadšeně ztracená. Nejhezčí jsou chvíle, kdy sedím v pracovně, venku prší, slyším kapky na střeše, kolem lítají ptáci a já u toho pracuju. To je úplně kouzelné. Velkou část dětství jsem si hrála v lese a jen jsem se do něj vrátila.“ Přidává i jednu věc tak trochu z ranku mezi nebem a zemí.

„Pořád jsem si říkala, že bych chtěla dům, ale takový, aby už tam byly vzrostlé stromy. Nechtěla jsem koupit pozemek na poli a pak čekat, až na něm něco vyroste. Byli jsme se podívat i na jiné pozemky, kde stromy byly – ale šlo o zahrady. Já jsem si prostě představovala les. Netušila jsem tehdy, že existuje dnes tak moderní označení ‚něco si manifestovat‘, ale splnilo se mi to naprosto přesně a pořád mi připadá naprosto neuvěřitelné, že tady opravdu žiju.“

Přiznané: Oproti původní představě bílých stěn je v interiéru přiznané dřevo díky praktickému systému Novatop. Foto: Peter Fabo

Foto: Peter Fabo

Komfortní: O teplotní pohodu uvnitř domu se kromě obálky stará tepelné čerpadlo a podlahové topení. Pro navození romantické atmosféry příležitostně vypomůže i krb. Foto: Peter Fabo

Co by vzkázali ostatním stavebníkům?

Zájemcům o dřevostavbu jednoznačně doporučují systém Novatop i s ohledem na přesnost otvorů a praktickou přípravu. „Opravdu je třeba si předem dobře rozmyslet každou zásuvku a vypínač – i když, podle mě to stejně nejlíp zjistíte, až když v tom bydlíte. Stejně jako třeba stříšky nade dveřmi – máme je jenom u hlavního vchodu a u ložnice, jinde jsem je nechtěla, ale když prší, voda se odráží od terasy a já musím pořád mýt sklo. To bych dnes udělala jinak.“

Stejně tak Kristýna doporučuje realizovat vše, co vám připadá jako dobrý nápad, a neuchylovat se ke kompromisům. „Chtěli jsme na splachování a praní používat dešťovku, ale nemohli jsme dohnat instalatéra, tak jsme od toho upustili a dnes mě to mrzí.“ A poslední doporučení se týká zahrady. „Chce to nechat si poradit od odborníka, nejít cestou pokusů a omylů. Nám sem třeba jde slunce jen tři hodiny denně a zeleninu můžu pěstovat jenom na terase, navíc je tu kvůli tlejícímu listí kyselá půda. Spoustu věcí bych si tu ráda zasadila, ale byla by to vzhledem ke specifickému prostředí zbytečná práce. Určitě se vyplatí oslovit někoho, kdo to zná a kdo vám poradí, jak daný prostor nejlépe koncipovat.“

Inspirující: Pracovna v patře Kristýně naprosto vyhovuje. Poslouchá zde zpěv ptáků a kapky deště bubnující do střechy. Foto: Peter Fabo

Dlouhá: Při procházení dlouhou chodbou nižší části domu má Kristýna pocit, jako by se procházela po celé délce pozemku. Foto: Peter Fabo

Pastelová: Kuchyň ve tvaru písmene U je záměrně jen lehce zelenkavá. Střídmá barevnost je architektonickým záměrem podporujícím celkové přírodní vzezření. Foto: Peter Fabo

Tato dřevostavba soutěží v anketě DŘEVOSTAVBA ROKU 2026

Pomozte nám zvolit nejhezčí dřevostavby! Tato dřevostavba se uchází o váš hlas v anketě Dřevostavba roku 2026 pod názvem "Dokonalá manifestace domu v lese". Zaregistrujte se na našem webu, pošlete hlas a získejte atraktivní ceny...Hlasování v tomto kole probíhá do 22. 6. 2026