Vlastní dřevěnice je náš splněný sen
V památkové zóně města jsme měli sice historickou roubenku, do kterého trámu jsme však píchli, tam se to sypalo, a rekonstrukce pod dohledem památkářů není snadná věc. Nehledě na to, že staré stavby už neodpovídají současným nárokům na bydlení. Náš zeť s výškou metr devadesát sedm se tam pohyboval skoro stále v předklonu. Původní stavby mají okolo sebe jen malé pozemky - možná malou zahrádku s kouskem trávníku, ale i ten vede většinou do kopce, všude se chodí po schodech a o parkování automobilů ani nemluvě... A přesto zde žije spousta starousedlíků, kteří nedají na svůj Štramberk dopustit. Stále přibývá lidí, kteří Štramberk navštíví a vrací se, nebo dokonce hledají dům, či pozemek ke stavbě.
Více fotografií? Zkuste VIDEO formát!
Více videí? Přihlašte se k odběru našeho Youtube kanálu a žádné naše video vám neunikne!
Stavba nové roubenky?
To vše vlastně i nás přivedlo k tomu, že jsme začali uvažovat o stavbě nové roubenky. Navštívili jsme spousty roubených staveb a nechali si poradit od mnoha vstřícných majitelů a prolistovali jsme hromady časopisů. Svou novou dřevěnici jsme si nakonec vymysleli sami. Původně měla stát na Horní Bečvě, ale jednání o koupi pozemku se stále protahovala a vlastně byla stále v nedohlednu. V té době jsme už měli na pile nařezané trámy a musíme se přiznat, že pozemek ve Štramberku nás oslovil natolik, že jsme vlastně ani chvíli neváhali. Podařilo se nám tady od souseda koupit parcelu ve stráni nad malebným náměstím, ale už v přírodě a hlavně s ojedinělým výhledem.
Roubenka ve stráni
Jak jinak ve Štramberku! Roubenku jsme museli zaseknout do stráně, a když jsme viděli výsledný výkop, bylo nám líto ho zasypat, přestože jsme původně podsklepení neplánovali. Získali jsme tak místo pro garáž, dílnu, prádelnu a další zázemí domu a hlavně jsme mohli jeho obytnou část vysadit o čtyři metry výš nad okolí, což teď vnímáme také jako výhodu. Na obklad suterénu jsme použili štramberský kámen, který jsme vytěžili při výkopu základů.
Roubenka si za první rok sedla o 14 centimetrů
Dřevěnice je z mokrého smrkového dřeva, poraženého a nařezaného v lednu, v květnu vznikla hrubá stavba, kterou jsme pak rok nechali vysychat. Za první rok si sedla o čtrnáct centimetrů, v dalších letech ještě asi o dva. Venkovní trámy jsou temované provazem, na ně navazuje izolace z ovčí vlny a vnitřní fošnový obklad. Je to stavební know how malé rodinné firmy Tesařství Maléř a syn, která je ve zdejší podbeskydské oblasti mezi stavebníky oblíbená. Jsou to sehraní šikovní lidé a také my jsme byli s jejich prací maximálně spokojeni.
Okna, dveře a interiér jsme dokončovali v následujícím roce. Oproti původnímu projektu jsme například zvětšili otvory stěn, abychom dostali do domu co nejvíce světla, ze stejného důvodu jsme zvolili i francouzské dveře, které v dřevěnicích nebývají obvyklé. Na druhou stranu máme také rádi staré věci, které už mají svou historii, a proto jsme do interiéru zakomponovali i takové skvosty, jako jsou přibližně dvě stě staré dveře, které jsme nechali zrestaurovat.
Dřevěné bydlení v zahradním domku
Spousta známých nechápala, proč se stěhujeme z komfortního zděného domu se vším, co člověku zpříjemňuje život, do „zahradního domku", jak naši dřevostavbu nejdřív nazývali. Teď sem všichni hrozně rádi jezdí na návštěvy a říkají, že to místo je senzitivní. Bydlení v dřevěnici je úplně jiné, víc odpočinkové. Dřevo působí teple a útulně, tak nějak lépe se nám tu žije a spí.
K pohodě přispívá také krb, kterým dům nejčastěji vytápíme. Jelikož jsme měli jasnou představu o tom, jak má krb vypadat a jaké naše požadavky má splňovat, navrhli a se šikovným zedníkem jsme si ho postavili sami a funguje dobře. Dokonce ho prověřil i takový nechtěný experiment - přiložili jsme do ohně starými ořechy. Nedovedete si představit, jaký žár to způsobí!
Za zimu spotřebujeme asi osm kubíků dřeva, když k tomu připočteme spotřebu elektřiny na vytápění radiátory a podlahovým topením v koupelnách a na chodbách, stojí nás energie i s vařením a teplou vodu tak pětatřicet tisíc korun ročně. Dům je dobře zateplený a výborně drží teplo.
V roubence nám nic nechybí
Bydlí se nám tady moc dobře a je opravdu málo věcí, které bychom udělali jinak – snad širší ochoz a větší terasu... Ale hlavně bychom zvolili jiný typ exteriérové barvy. Přestože jsme se dočetli, že ta použitá je nejlepší, jaká jen může být, s UV filtrem, a že nátěr vydrží několik let, už za tři roky se místy začal loupat. Spodní část domu a horní okna, kam se slunce nejvíc opírá, jsme už natírali znovu. Dřevo je pracující materiál, takže s nějakou údržbou navíc počítat musíme. Ale jak říkáme, jsme spokojení a líbí se tu každému, kdo nás navštíví.
Redakční návštěvy soutěží!
Aktuální domy soutěže Dřevostavba roku najdete na www.drevostavbaroku.cz. Hrajeme o hodnotné výhry!
Sdílet obsah
Další návštěvy dřevostaveb
Hanka s Miroslavem si jižní Čechy oblíbili natolik, že si na břehu jednoho z rybníků na Třeboňsku postavili menší dům. Od Prahy, kde bydlí na stálo, je to sice kus cesty, oba ale rádi takovou daň platí. Milují cyklovýlety po blízkém i vzdálenějším okolí a rádi si do svého víkendového domu zvou...
Medové tóny na stěnách s vůní cedrového dřeva v kombinaci se zděnou částí dělají krkonošskou poloroubenku velmi útulnou. To, co ji ovšem přidává na váženosti, je místo, které je srdcem i duší celé stavby. Není tedy divu, že má pro Jaroslava s Petrou zvláštní význam.
Nezažili jsme snad nikdy na našich cestách za návštěvami srubů dobrodružnější cestu k domu. Hluboký les u rakouských hranic, nekončící cesta, úzký průsek. Pak se les rozestoupí a přes pastvinu se díváme vzhůru na zelený pahorek s několika stromy a srubem. Když k němu dojdeme, výhled nám vezme dech.
Čerstvé novinky ze světa dřevostaveb