Jak se pokládá hliněná podlaha, kterou s pomocí jednoduchých nástrojů zvládnete i svépomocí

Redakce | Úterý, 29. prosinec 2020 |

Hliněné podlahy byly ještě v prvních desetiletích minulého století typické pro lidové stavby v obytných i hospodářských místnostech. V některých regionech bývala hlína hlavním stavebním materiálem, v oblastech s výskytem roubených, hrázděných nebo kamenných staveb se jednalo spíše o doplňkový materiál, i když jeho procentuální zastoupení na stavbě bylo značné.

Jak šel čas s hliněnou podlahou

Kromě toho, že se hlína používala na podlahy, se jí vymazávaly i spáry srubů vyplněné mechem, případně se celá roubená stavba omítala silnou hliněnou omítkou, které se říkalo kožich. Stavba tak ve finále vypadala jako zděná.

Výchozím materiálem (i v případě omítek) byla hliněná mazanina, případně hliněné těsto. Silná vrstva hliněné mazaniny plnila tepelněizolační funkci a chránila stavbu před nebezpečím vnějšího přenosu požáru. Při její výrobě se využíval snadno dosažitelný a vyhovující materiál, který se získával v místním hliníku.

Stavební postup zhotovení hliněné podlahy spočíval ve své archaické formě v tom, že se pouze zhutnila spodní vrstva rostlého terénu předtím zbavená drnu, sofistikovanější ale bylo nanášení hliněné mazaniny ve dvou vrstvách na takto připravený podklad.

Hliněná podlaha zejména v obytných místnostech byla nejvíce namáhanou pochůzí konstrukcí venkovského domu a vyžadovala pravidelnou a zevrubnou údržbu, v letních měsících zpravidla každý týden. Podle známých historických dokladů byla hliněná mazanina požadované konzistence hutněna ručními pěchy, jejichž podoba je známá z řady etnografických studií.

V dnešní době mohou k tomuto účelu sloužit například i lehké vibrační desky. Pro zájemce o obnovu revitalizovaných roubených staveb i novostaveb není při dodržení důležitých zásad důvod k obavám a hliněnou podlahu může zvládnout realizovat i vlastník nemovitosti.

Velkou výhodou je fakt, že je možné využít místní suroviny jako například hlínu získanou při kopání základů rodinného domu. Na trhu dnes existuje řada firem, které jsou schopny dodat výchozí materiál i ve velkoobjemových vacích, jež se dá v případě potřeby upravit přimícháním vhodných příměsí, případně je možné si jej nechat přivézt z některé ze stávajících cihelen.

Foto: Dreamstime

Příprava suroviny na hliněnou podlahu

Základem pro výrobu hliněné podlahy je dokonale homogenizovaná hliněná směs, která se skládá ze tří složek. Výchozí surovinou je hlína, do které se podle potřeby přidává voda a ostřivo. Hlína obsahuje jíl, který je v tomto materiálu pojivem.

Za normálního stavu při vysychání může se tvarové změny jílu projevují vznikem trhlin, k jejichž eliminaci slouží ostřivo (tradičně řezaná sláma, osiny a plevy, dnes řezaná sláma připravená pro výrobu slaměných pelet nebo křemičitý písek). Míchání hliněné mazaniny může probíhat buď ručně, nebo strojně.

Lokální neupravenou surovinu je nutné nejprve upravit – prosít například na zednické prohazovačce a v případě potřeby zkrápět tak, aby se vlhkost hlíny blížila stavu přirozené vlhkosti. Celá hromada se pak překope a promísí kvůli rovnoměrnému rozložení vlhkosti.

Hlína se následně rozprostře, posype řezanou slámou a mísí. K míchání lze využít i zahradní kultivátor, případně běžnou bubnovou míchačku. Správnou vlhkost je možné určit ručně tak, že při zmáčknutí se mezi prsty nesmí objevit voda, ale při otevření pěsti musí materiál zůstat pohromadě.

obr.: Spodní vrstva hliněné podlahy připravená k hutnění. Foto: Lehmputz Proschinger

obr.: Výrobu a instalaci hliněné podlahy lze zvládnout s pomocí jednoduchých nástrojů i svépomocí. Foto: Organica

Základová vrstva hliněné podlahy

Hliněná podlaha se provádí přímo na rostlý terén po případném odstranění travního drnu. Na navlhčený podklad se zednickou lžící rozprostírá mazanina v požadované výšce. Jako výškové vodítko slouží hliněné terče, tzv. platky. Po zhutnění a částečném zavadnutí hliněné mazaniny, které trvá cca 24 hodin po pokládce, se podlaha důkladně a rovnoměrně zhutní těžkým dřevěným pěchem nebo lehkou vibrační desku a poté musí mazanina důkladně vyschnout.

obr.: Hutnění těžkým dřevěným pěchem. Foto: autor

Co je to hliněná mazanina?

Důkladně homogenizovaná hlína smíšená se slaměnou řezankou, plevami, pazdeřím ze lnu apod. Podle regionálních zvyklostí se mohlo používat i dalších příměsí jako hovězí krve a zvířecích chlupů.

obr.: Lehká vibrační deska používaná běžně ve stavebnictví ušetří námahu při hutnění první vrstvy. Foto: Lehmputz Proschinger

Finální vrstva hliněné podlahy

Následně nanášená vrstva hliněného těsta (stěrka) srovná případné nerovnosti podkladu vzniklé při předchozím hutnění podlahy, případně vyplní i drobné praskliny. Při nanášení stěrky je třeba zvlhčit povrch, aby se obě vrstvy řádně spojily. Tloušťka stěrky se pohybuje od 2 do 10 mm.

Po mírném zavadnutí stěrkové vrstvy se celá plocha postupně zatírá lejnem skotu s příměsí prosátých obilních osin (případně drcené slámy), což zvyšuje odolnost hliněné podlahy proti oděru a vodě. Jako náhradu hovězího lejna lze použít směs fermeže z lněného oleje, jemné slaměné drti a vody.

obr.: Aplikace stěrky v tloušťce 2–10 mm. Foto: autor

Zatírání hliněných podlah hovězím lejnem je dodnes běžné v některých odlehlých regionech Srbska.

obr.: Každá hliněná podlaha je originál... Foto: Lehmputz Proschinger

Co je to hliněné těsto (stěrka)?

Hlína se prosívá síty o velikosti oka 2 mm a jako ostřivo se používá drcená sláma s délkou stébla do 10 mm (případně prosáté obilní plevy nebo osiny). Výsledná konsistence by se měla blížit štukové maltě.

obr.: Hliněná podlaha upravená povrchově olejováním. Foto: Martin Papež

Článek připravil: Připravil Martin Novotný, Národní ústav lidové kultury

Hodnocení uživatelů: 4 / 5
Líbil se Vám článek?14