Jaká je reálná životnost dřevostavby? 100 i více let.

Redakce | Pondělí, 23. leden 2017 |

A jak dlouho ta dřevostavba vydrží? Aby nám to za pár let neshnilo a nerozpadlo se to… Jeden z nejčastějších argumentů objevujících se proti dřevostavbám se týká jejich životnosti, respektive trvanlivosti. Přitom právě v tomto směru máme co do činění s parametrem, který nelze nijak paušálně stanovit, protože je silně ovlivněn jak kvalitou použitého dřeva, tak profesní zdatností výrobce a v neposlední řadě i následnou údržbou domu.

Stavba nebo koupě domu je pro každého stavebníka jedním z nejzávažnějších životních kroků. Chceme si pořídit bydlení alespoň na zbytek našeho života, případně dům ještě odkázat našim dětem nebo vnoučatům. Musí to být tedy stavba nejlépe „na věčnost“, minimálně ale alespoň pro jednu a půl generace. Skutečně je ale tato naše představa správná?

S podobnými myšlenkami možná budovali dnešní čerství důchodci své domy svépomocí v 60. a 70. letech minulého století – z materiálů obstaraných ne vždy legální cestou doslova lepili svůj nový dům po odpolednech a víkendech. Obešli se bez tepelné izolace (tehdejší zanedbatelné ceny energií je k tomu nenutily a žádný legislativní rámec tepelné parametry staveb neupravoval), balkony vykonzolované z betonové podlahové desky nebyly problém a nějaká ta netěsnost kolem oken se neřešila. Když pak takový dům s pýchou předávají svým potomkům, netuší, že jim tak trochu předávají Danajský dar: aby dům byl vůbec obyvatelný a náklady na jeho provoz neukously velký kus z koláče rodinného rozpočtu, musí stavba projít důkladnou renovací a rekonstrukcí, v rámci níž se často výrazně změní také dispozice. Generační rozdíl je v představách o bydlení skutečně propastný. Tak proč vlastně lpíme na tom, aby dům vydržel sto let?

Dřevostavby ve formě finských domků stojí dodnes. Ale neměly by

Ponechme teď stranou dřevěné kostely, skanzenové roubenky a další stavby dokazující trvanlivost dřevěných konstrukcí a zaměřme se spíše na dobu novější. Přestože technologie dřevostaveb prošla v evropském měřítku v posledních 40 letech velmi výraznou změnou k lepšímu, mýty a předsudky, které se kolem dřevostaveb stále objevují, vycházejí ze zkušeností mnohem starších. V poválečném Československu i v jiných státech Evropy se akutní nedostatek bytů často řešil provizorními stavbami s omezenou životností; počítalo se s tím, že jakmile se ekonomika státu postaví na nohy, budou tyto jednoduché stavby nahrazeny kvalitními. Jenže se tak nestalo.

Typickým příkladem jsou tak zvané finské domky vyvinuté ve Švédsku koncem 40. let 20. století. Typizovaný projekt dřevěného jednopodlažního dvojdomku obklopeného zahradou, postupně modifikovaný na dvojpatrový dům se sedlovou střechou a masivním soklem, byl u nás ve velké oblibě. Jenže byl projektován pouze na třicet až čtyřicet let! Řada těchto staveb stojí dodnes (mimochodem není to samo o sobě důkazem trvanlivosti dřeva?), i když často prošly náročnou rekonstrukcí. Srovnávat statické, konstrukční či snad tepelně technické parametry takové stavby s moderní dřevostavbou by bylo podobné jako porovnávat dva automobily s datem výroby v rozmezí 70 let: jezdit budou oba, ale jak rychle a při jakém komfortu dopravy…

Jinými slovy: Technologická životnost jde ruku v ruce s tou morální. Přestože může být mnohonásobně vyšší či dokonce věčná, důvodem rekonstrukce takříkajíc z gruntu může být nevyhovující obytný komfort.

Novodobá zkušenost: nešťastný „okál“

Zejména pro konzervativnější stavebníky staršího data narození je synonymem pro dřevostavbu okál – montovaný domek z materiálů na bázi dřeva vyráběný v 70. letech firmou RD Jeseník. Příběh je to ale vlastně podobný: i tyto domy stavěné v německé licenci se stavěly podle norem platných v době realizace a s předpokládanou životností jen 30 let! Dnes tedy v původním stavu ani zdaleka nemohou odpovídat aktuálním požadavkům, a přestože je lze rekonstruovat do přijatelného standardu a zároveň tak vyřešit i jejich zdravotní závadnost, otázkou zůstává smysluplnost takové investice. Leckterý majitel (nebo dědic či kupec) starého okálu vyřešil sanaci rázně: dům strhnul a na základech, pokud byly v dobrém technickém stavu, postavil dům nový. Bohužel pro dřevostavby většinou zděný, protože jednu zkušenost už s dřevostavbou měl…

Moderní montované dřevostavby = žádný rozdíl mezi cihlou a dřevem

Oprostěme se teď na chvíli od historických břemen a zaměřme se na současné dřevostavby montované domy. Předsudečný argument o omezené životnosti domů ze dřeva nenechal v klidu řadu odborníků zejména v zahraničí, kteří podrobili dřevostavby důkladnému zkoumání nejen z hlediska jejich životnosti. Výsledek je jednoznačný: z hlediska životnosti neexistují žádné rozdíly mezi domem ze dřeva a domem z jiných materiálů.

Dřevostavba, ať už jde dům montovaný nebo masivní, vydrží sloužit sto a více let, samozřejmě za předpokladu, že bude z kvalitních materiálů, vybavená odpovídající izolací a provedena technicky přesně a pečlivě.

Životnost dřevostavby je v první řadě závislá na kvalitě použitých stavebních materiálů. Dřevo, ať už v podobě masivních trámů ve skeletové konstrukci, desek z aglomerovaného dřeva nebo lepených masivních panelů, musí být především důkladně chráněno proti kontaktu s vodou a vlhkostí, které podporují vegetaci plísní a hub a způsobují jeho degradaci. Právě voda je spolu s nekvalitní a neodbornou realizací nejčastější příčinou statických poruch domů na bázi dřeva.

Jaká je tedy životnost dřevostaveb?

V zásadě hodně záleží na stavebníkovi: pokud si vybere prokazatelně kvalitního, zkušeného dodavatele (sdruženého například v Asociaci dodavatelů montovaných domů), může si být jistý tím, že dům ho přežije a bez problémů bude sloužit i minimálně následující generaci. Otázkou zůstává, do jaké míry se zpřísní legislativa nebo změní představy o bydlení. To už je ale obecným problémem, který s dřevostavbami přímo nesouvisí.

Text Martin Klíma