Petr Houška | Středa, 30. říjen 2013 |

Při přípravě projektu na míru stavebníkům se zohledňují různé individualistické aspekty jejich stylu života – budují se bazény, posilovny, monstrózní garáže pro několik automobilů, místnosti pro psí miláčky... Na co však ve většině případů tandem stavebník/projektant nepomyslí, nebo nad problematikou mávne rukou, je individuální řešení poslechové místnosti- obývacího pokoje. Nezasvěcení do problematiky šíření zvuku a audiotechniky komplexně si Bohužel myslí, že nemá cenu nic v tomto směru řešit - že „TO" vždy musí přece nějak hrát. Tato domněnka je velmi scestná, neboť hudba je prvek, který formuje naše city, náladu a v neposlední řadě nás baví. Pokud tedy bude hudba znít nepřirozeně, tak dokáže naši duševní pohodu rozladit – ne naladit.

Hudba z plastu

Počátkem kvalitního poslechu je vynikající nahrávka a audiosoustava včetně kvalitních reprosoustav. Bude-li naše audiotechnika spočívat v „dvojčeti" či rádoby hifivěži s mini plastovými reprosoustavami, tak v pravdě není nutné řešit poslechový prostor... Pokud však vlastníme komponentovou hifivěž a kvalitní solitérní reprosoustavy, tak už je nutné začít řešit v rámci projektu poslechový prostor. I audiosoustava za desítky tisíc korun nemusí hrát dobře – pokud nebude poslechový prostor správně navržen, tak je její kvalita degradována k nule.

Markantní vliv na šíření zvuku má prioritně velikost poslechové místnosti, poměr rozměrů, tvar (členění) prostoru a akustické vlastnosti materiálů, které jsou součástí prostoru. Zvukové vlny se totiž k posluchači od reproduktorů dostávají přímo i nepřímo (odrazy). Vyváženost přímých a odražených zvukových vln, jejich časové zpoždění, hustota apod. určují výsledný dojem z poslechu.

Ozvěna by se měla v domácích poslechových prostorech pohybovat od od cca 0,3 s do 0,6 s. Výkon celé soustavy musí být přiměřený velikosti prostoru a také nárokům na jejím využití (poslech vážné, pop, rockové hudby či jako domácí kino).

Jak na to?

V rámci přípravy projektu je nutné zvolit místnost takovou, jejíž rozměry (včetně výšky) nebudou identické, (nebudou mít ani stejný násobek) a především je nutné vyvarovat se zákoutí, výklenků, výstupků atd.. Důležité je množství a rozložení nábytku – na reproduktor musí být z poslechového místa vidět! Častá chyba spočívá v přemíře netlumivého skříňového nábytku či v opaku – absenci jakéhokoliv. Důležité jsou pro poslechovou místnost tlumivé materiály, jako jsou husté závěsy, koberce, molitanové sedačky, polštářky apod.. Avšak s tlumením těmito prvky není radno prostor přeplňovat – zvuk by neměl žádný dozvuk a zněl by nepřirozeně - při přetlumení by docházelo ke ztrátě vysokých frekvencí. Stereoposlech má však oproti prostorovému jiné nároky na hustotu, množství tlumení a jeho umístění.

Umístění reprosoustav má svá jasná pravidla: Pro klasický stereoposlech se nesmějí umisťovat přímo do rohů ani nízko k zemi či stropu, musejí být mírně natočeny k posluchači a vzdálenost mezi nimi a posluchačem musí být stejná – musí tvořit rovnostranný trojúhelník! Poslechové místo (křeslo) musí být od zadní stěny vzdáleno alespoň jeden metr – odraz vln by degradoval zvukový obraz. Místnost musí být osazena nábytkem symetricky – docházelo by k nestejnému šíření zvuku. Ideální je pro kvalitu místnosti absence okna – sklo totiž funguje jako vysoce odrazivý materiál, který zvukovou vlnu narušuje.

Akustické odstínění poslechového prostoru je důležité především tehdy, je-li prostor určen pouze pro poslech (není obývacím pokojem) – aby nedocházelo k rušení zbytku rodiny.

 

Vaše komentáře (4)

Hodnocení uživatelů: 5 / 4
Líbil se Vám článek?04