Podobně jako v mnoha jiných metropolích, i v hlavním městě Nizozemska je prakticky nemožné sehnat přijatelný stavební pozemek. Jednou z možností, jak se parcely dobrat, je koupit starší nemovitost a pokusit se o její záchranu – nebo ji zbourat a postavit nový dům. To byl i případ Marjon a Martina.

Podle mnoha studií tráví lidé v kuchyni hodně času. Ale jak se zdá, není to ani tak kvůli vaření a stolování jako pro spoustu činností, které vlastně do kuchyně nepatří a svým způsobem nás stresují a zotročují. Proč to děláme? Co se děje v kuchyni tak závratného, že je nejčastějším požadavkem stavebníků takzvaný „otevřený plán", tedy kuchyně propojená s jídelnou a obývákem?

Sedm let byl pastevcem na horách a vyráběl sýr. Životem v přírodě s chovem koz a koní začala v mládí Petrova emigrace ve Švýcarsku, ze které se po více než čtyřiceti letech vrátil a pustil se v české krajině do rekonstrukce dvě stě let staré poloroubenky. Hned za jejími vchodovými dveřmi čekají návštěvníka mnohá překvapení. Indonéské postele z Bali a ze Sumatry, další ze Srí Lanky, indické sloupy, vyřezávané krajkové rámy, sekretář vyrobený v Kašmíru... Nábytek a další vybavení si Petr nechal posílat z cest po své oblíbené Asii.

Čím více je stavba nízkoenergetická až pasivní, tím větší problémy z pohledu větrání vznikají. Jak úspěšně vyřešit dostatečné větrání a vytvořit vnitřní klima s optimální vlhkostí? Řešením je systém řízeného větrání s entalpickým výměníkem.

Dnes je využívání starých materiálů, které již neplní svou funkci, považováno za konání ekologické a šetrné k přírodě. Nepodléhejme však dojmu, že v dřívějších dobách, kdy ekologie nebyla zaklínadlem, a slovo recyklace běžné slovníky neznaly, se lidé nechovali hospodárně. Naopak, příroda byla přece hlavním zdrojem obživy, v souladu se zdravým rozumem tedy využívali vše, co ještě mohlo sloužit. Spořili tak peníze, suroviny, a jako bonus získali dobrý pocit z vlastnoruční práce a prodloužení životnosti předmětů, k nimž třeba měli také citový vztah. Marek Šiba spojil svůj život se starým dřevem, které vyhledává, vykupuje a dále zpracovává.

Dílem domek na hraní, v lecčem hrad i trochu chatrč. Pro někoho doupě, pro mnohé dětský sen. Doktorovi estetiky těžko představitelná veličina, pro mě hravá lesní pošetilost. Tento dům je prostě všechno, jen ne „přízemní".

Pojistit, či nepojistit výstavbu rodinného domu? To je otázka, kterou si často klade nejen investor, ale i firma, která stavbu realizuje. Mezi jakými pojištěními můžete vybírat, co od nich můžete očekávat a na co se naopak pojištění nevztahuje? V následujících řádcích naleznete základní informace o této problematice.

Když se řekne slovo „podlaha", obvykle se nám vybaví designová dlažba, leštěný kámen, koberec, lino, laminátové prvky, přírodní dřevo nebo například parkety. Jednoduše to, po čem se nesou naše kroky. Ale pod touto dobře viditelnou úrovní je neviditelná kompozice materiálů, která je často opomíjena. Je to přitom velmi důležitá část skladby podlahy a podcenění její realizace vám může způsobit v budoucnosti řadu starostí. Pokud se základ pro pochozí podlahu nepovede, budeme to vnímat po celou dobu užívání vaší stavby. Proto skupina Českomoravský beton vytvořila Rádce na podlahy, který ve třech dílech přehledně popisuje, jak vytvořit kvalitní podlahu.

Lze pohodlně žít v domě širokém necelé tři metry? Otázka, na kterou odpovídá experiment libereckých architektů Petra Stolína a Aleny Mičekové. Dům a ateliér bok po boku. Dva štíhlé kvádry podobné (téměř) jako vejce vejci. Stavby, jež zanechávají emoce, sbírají ocenění a tříští naše představy o bydlení, úsporách, udržitelnosti a kvalitní architektuře.

V době, kdy byly roubenky na našem území obvyklými a rozšířenými stavbami, jejich stávající ani budoucí majitelé neřešili, kde a jakou dřevostavbu budou mít. Zjednodušeně řečeno, postavili si, obvykle na venkově, na svém pozemku, roubenku. Dnes se kromě roubenek staví i sruby, ale venkov je plný urbanisticky více či méně řešených obcí se zděnými domy, kam se masivní dřevostavby tak úplně nehodí. Proč je tedy stále chceme? Naši odborníci se pokusili zodpovědět ono nerudovské „kam s nimi"