Na jihomoravském venkově, kousek od Brněnské přehrady, by dřevěný dům čekal jen málokdo. Roubenky ani jiné podobné stavby tu nemají tradici, tady se vždy stavělo z kamene a později z cihel. O to větší pozornost vzbudil Pavlův dům nejen mezi sousedy, ale i na stavebním úřadě. S výsledkem může být nadmíru spokojen, přestože (nebo možná právě proto) si většinu prací dokázal udělat nebo zajistit sám.

Už dávno neexistuje, že vlastníkovi pozemku patří plot, který je po jeho pravé ruce při pohledu z veřejné komunikaci. Legislativně zakotveno je pravidlo, že oplocení staví (a také udržuje) ten, kdo ho potřebuje. Není to tedy ani tak, že každý dům musí mít plot. Postavíme-li si srub nebo roubenku někde na polosamotě, můžeme se dokonce obejít i bez jakýchkoliv vizuálně vyznačených hranic pozemku. Většinou ale takové štěstí mít nebudeme, takže otázku podoby oplocení budeme muset dříve či později vyřešit.

Mlýnů bývalo na našem území mnoho, ovšem těch větrných, nazývaných „větřáky", bylo spíše poskrovnu. Byly totiž velmi vybíravé, pokud šlo o vhodné území. Musely být vybudovány pouze na návrších a návětrných rovinách se správným větrem a bez překážek, a protože byly i alternativou k vodním mlýnům, pak také tam, kde nebyl k dispozici žádný vodní tok, případně takový, který v zimě na dlouhou dobu zamrzal nebo se na jaře rozvodňoval.

Střecha je jednou z nejdůležitějších konstrukcí, které tvoří obálku budov. Pozornost stavebníka se upírá hlavně na její tepelněizolační schopnosti, takže pod drobnohledem je především izolační souvrství. To je pro fungování skladby a komfort bydlení klíčové, nicméně únik tepla v zimě rozhodně není jediný faktor, podle kterého bychom se při výběru izolace střechy měli řídit.

Jedinečná minerální izolace bez formaldehydu má vynikající tepelněizolační vlastnosti a může se pochlubit vůbec nejnižší lambdou 0,031 W/mK mezi všemi rolovanými izolacemi na českém trhu. Zároveň je výtečně prodyšná, nehořlavá, vysoce zvukově pohltivá, s ekologickým složením a širokými možnostmi použití pro novostavby, rekonstrukce starších budov, průmyslové objekty a dokonce i dřevostavby. Právě taková je minerální izolace a vlajková loď společnosti URSA s německým rodokmenem: URSA PUREONE SF 31.

Když michelský farář oslovil architekta Josefa Tlustého s dotazem na konzultaci ohledně technického stavu objektu fary a možností její renovace, byla jasné, že kompletní rekonstrukce bude nevyhnutelná. Výsledek ale rozhodně stojí za to.

Bylo by krásné, kdyby šlo otočit kouzelným prstenem a bydlet ve vysněném domě, jenže život není pohádka a stavba domu už vůbec ne. Vyžaduje svůj čas a mnohdy značnou trpělivost. V případě Rudolfa a Kateřiny nakonec přinesla pomyslné růže, i když cesta za nimi byla mnohdy lemována nepěkně ostrým trním.

Na první pohled jsou to obyčejná kachlová kamna v šumavské chalupě. Investor si přál, aby kamna po roztopení rychle hřála, teplo dlouho akumulovala, vytopila i podkroví a samozřejmě ladila s interiérem i exteriérem chalupy v srdci Šumavy. S výsledkem byl spokojen nejen investor, ale i dodavatel, který kamna přihlásil do architektonické soutěže OFENFLAMME 2019 pořádané v rámci kamnářského veletrhu ISH ve Frankfurtu nad Mohanem. Rázem se tak ze šumavských kamen stala kamna evropská, protože v konkurenci více než 150 projektů získala nejvyšší ocenění v kategorii Tradiční kachlová kamna.

Bydlet v nedotčené či harmonicky utvářené krajině je snem mnohého stavebníka. Hledání krásného prostředí nás často zavede do chráněných krajinných oblastí. I tam se dá stavět či rekonstruovat, znamená to však přizpůsobit se jejich charakteru. Dohledem nad souladem plánované novostavby či rekonstrukce s krajinným rázem dané oblasti jsou pověřeny Správy chráněných krajinných oblastí, jakožto regionální pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. V minulém vydání jsme si povídali o základních pravidlech pro stavby v CHKO, tentokrát se zaměříme na konkrétní region – Jeseníky.

Když se řekne norský přístřešek pro turisty, představím si tři dřevěné stěny, mezi nimi dvě pryčny, na střeše vřes a pro zahřátí malé ohniště před otevřeným vchodem. Pod taktovkou designérského studia Snøhetta se ale takový „gapahuk", jako vzor pro modulární chatu, může výrazně proměnit. I za použití současných technologií a inovativního přístupu lze dostát environmentálním trendům, a zůstat přitom věrný skandinávské tradici.