Dřevostavba, která zmizí za jeden den

Administrator | Úterý, 19. květen 2015 |

Každý, kdo si staví dům z jakéhokoliv materiálu, chce, aby nová stavba vydržela co nejdéle. Palírna javorového sirupu je v tomto směru jiná – nevydrží stát ve své původní podobě déle než pár dní, přesto to nikomu nevadí. Proč? „Jde o konzumní dřevostavbu s klasickou rámovou konstrukcí," říká architekt Keith Moskow z bostonského studia Moskow Linn Architects Inc. „Místo sendvičového souvrství jsme ale obvodové stěny vyplnili vyskládanými polínky, která se v průběhu pálení sirupu postupně odebírají."

Ve Vermontu, kde tato „cukrová bouda" stojí, má výroba javorového sirupu dlouholetou tradici. Se sběrem javorové mízy brzy na jaře, když se příroda probouzí a míza začíná proudit do nadzemní části stromů. Prospektoři pověření sběrem mízy pak procházejí javorové háje a do stromů dělají nad zemí zářezy. Z nich proudí míza do nádob připevněných na kmenech, z nichž se pak přelévá do větších džberů a odnáší do cukrových srubů – „shugar shack", kde se vaří ve velkých kovových nádobách, aby se z ní odpařila voda. Pokud nejde o velkovýrobu, bývá „pálení sirupu" do jisté míry i společenskou událostí, při němž se sejde více lidí, popíjejí, povídají si a zároveň kontrolují hustotu výsledné tekutiny. Když se odpaří asi 90 % vody a mistr kuchař uzná, že se tekutina vařila dost dlouho, přestane se pod kotlem topit, sirup se nechá zchladnout a plní se do nádobek. Na výrobu jednoho galonu (asi 4 litry) sirupu je třeba nasbírat 40 galonů (asi 160 litrů) javorové mízy.

Cukrový srub u nás asi nevyužijeme, ale může být zajímavou inspirací třeba pro stavbu zahradního domku určeného ke grilování nebo posezení v případě nepříznivého počasí.