Dřevěné mimikry

Vydání 02/2014

Fotografie a půdorys
Příběh domu
Technické parametry

Novodobá roubenka zapadne pod Klokočské skály Českého ráje, jakoby sem od nepaměti patřila. Ne nadarmo se její majitel a také stavitel zajímá o krajovou architekturu, pro kterou je typický lužický štít se zdobením na konci latí. Při bližším pohledu ale chybí to hlavní – roubení trámů v rozích stěn, obkladové palubky prozrazují i kotvicí šrouby... Pro moderní dřevostavbu nezískal Daniel souhlas na chráněné krajinné oblasti. Svou představu o pasivním rodinném domě proto schoval do tradičního kabátu.

Jako profesionální tesař jsem nejdřív stavěl a opravoval klasické roubenky, s vlastní firmou jsme se pouštěli i do složitějších rekonstrukcí zámeckých střešních krovů, takže jsem se naučil mít dřevo rád. Zároveň jsem se snažil jít také cestou moderních trendů ve stavebnictví. Spolupracoval jsem na výstavbě třinácti pasivních domků v Koberovech, kam jsem po čase zajel s manželkou na den otevřených dveří, když jsme sami uvažovali o stavbě svého domu. Při té příležitosti mě oslovil majitel firmy Atrea, jestli bych nechtěl pro ně pracovat jako realizační firma. Slovo dalo slovo a stali jsme se držiteli licence na výstavbu energeticky pasivních rodinných domů. Jiné už téměř nestavíme.

Pokud chcete žít v klasické roubence, musíte mít dost peněz na topení, nebo vlastnit ke kachlovým kamnům i les. Energie jsou drahé a roubenka z masivních trámů neodpovídá současným požadavkům energetické normy, postavíte ji tak s energetickým štítkem C. Ve velmi úsporné kategorii A se postavit nedá, musela by být dvouplášťová a pak vznikají problémy s rosnými body mezi trámy. Někteří lidé mi říkají, že „áčka" žádný dům nedosáhne, ale já odpovídám – my stavíme převážně A! Je to tím, že stavební systém Atrei byl ve spolupráci s odborníky od počátku vymyšlený jako pasivní s integrovaným systém řízeného větrání, vytápění a ohřevu vody. Na rozdíl od praxe některých firem, které na své stávající projekty naroubují vzduchotechniku a dřevostavbě vylepší izolaci. Stavba navíc probíhá podle podrobně vypracovaného projektu, jsou to opravdu tlusté složky na každou její část, kterými se řídíme, a pod nezávislým dozorem. Nic se nedá „zapatlat", jak se to dnes bohužel na českých stavbách stává.

Dobře utěsněný dům

Znám tedy dobře všechny nevýhody a pozitiva klasických roubenek i nízkoenergetických staveb, a přestože mám roubenky rád, zvolil jsem pro vlastní bydlení druhou variantu. Téměř celý dům včetně nábytku mi prošel rukama. Postavili jsme ho ve dvou s jedním tesařem za necelých sedm měsíců, na elektroinstalaci nebo pokrývku střechy jsme ale využili firmy, se kterými běžně spolupracujeme.

Základem konstrukce je dřevěná samonosná kostra s vnitřním opláštěním z OSB desek a vnějším z dřevovláknitých difuzně otevřených desek, které odvádějí vlhkost. Mezi ně je nafoukána celulózová izolace s protipožárními látkami a dalšími přídavky, například proti hnilobě, hlodavcům, hmyzu a jiným škůdcům. Naměřená nehořlavost stěny je minimálně devadesát minut, což nemají ani některé zděné stavby. Stěnami nikde neprochází dřevo, konstrukční prvky včetně oken jsou samostatně zaizolované páskami a spoje vytmelené, nedochází tak ke vzniku tepelných mostů a konstrukce je dostatečně těsná. Při testu neprodyšnosti, takzvaném Blowerdoor testu, dosahují takto provedené stěny hodnoty 0,3 i méně, přitom pro pasivní dům stačí 0,6.

Vnitřní i venkovní obklad naší falešné roubenky je z kartáčovaného smrku. Tato úprava dodává dřevu patinu, ale hlavně po kartáčování zůstane na povrchu jen tvrdá část dřeva a nemá co zvětrávat. V celém obvodu je dole pod prkny mřížka, kterou vniká do konstrukce vzduch. Proudí mezi dřevěným obkladem, střešní krytinou a paropropustnou fólii až nahoru do hřebene, takže stěny i střecha jsou jím omývány. Stěna neustále vysychá směrem ven a v létě se i tmavá fasáda jen minimálně zahřívá. V prostoru mezi vnitřním obkladem a sádrokartonem vedou veškeré instalace: elektrika, voda, topení. Skrz uzavřenou stěnu neprostupují žádné otvory.

Nízké náklady na bydlení

Pasivní domy jsou postaveny tak vzduchotěsně, že je v nich nutné řízené větrání s rekuperací. Větrat samozřejmě můžeme, žijeme tu jako v normálním domě, ale v zimě šetříme energii a nepouštíme si sem ani nefiltrovaný vzduch znečištěný okolními komíny. Rekuperační systém je teplovzdušný, zároveň tedy větrá i topí. Je napojen na integrovaný zásobník tepla, což je v podstatě velká nádoba na topnou vodu, v níž je průtokově ohřívána také užitková a pitná voda v samostatných spirálách. Takže i v létě ušetříme energii, když si do konvice nalijeme už předehřátou vodu na kávu, stejně tak do pračky nebo myčky teče voda ohřátá přibližně na 30 stupňů.

Do zásobníku jdou tepelné zisky ze solárních kolektorů a přes čerpadlo také z krbu, nebo se sepnou elektrické topné spirály. Vše funguje samo přes počítač, ale musíte se s tím naučit zacházet. Například když nás je doma víc nebo manželka vaří, snížím nastavenou pokojovou teplotu a přidám ve vzduchotechnice na větrání, protože prostor ohřívá také teplo, které vyzařují lidé a kuchyňské spotřebiče.

Dobře postavený dům s rekuperací ušetří až devadesát procent vytvořené energie. Teplý odpadní vzduch předává v rekuperační jednotce teplo nasávanému čerstvému vzduchu a šetří tak náklady na vytápění. Přitápět je proto nutné jen v mrazivých dnech. Manželka pracuje doma, ráno si zatopí v krbu a za dvě hodiny ho musí nechat vyhasnout, protože v domě už je 24 až 26 stupňů. Do večera vzduchotechnika teplo rovnoměrně rozvede a částečně se ohřeje i užitková voda v zásobníku, takže se večer ještě levně osprchujeme a druhý den už nemusíme topit vůbec. Na jedno zatopení obden nám stačí igelitka dřeva. Máme skutečně minimální spotřebu dřeva, která se nedá ani spočítat. Za čtyři roky jsem nestačil spálit odřezky ze stavby a jeden poražený strom, co nám rostl na pozemku.

Praktické je i umístění technické místnosti s rekuperací v přízemí pod podkrovní koupelnou, protože zbytkové teplo příjemně vyhřívá její dřevěnou podlahu. V zimě napomáhají úsporám také nízké sluneční paprsky. Když jsme se vrátili ze zimní dovolené, měli jsme doma 20 stupňů, přestože tam deset dnů nikdo netopil. Slunce při venkovních sedmi stupních stačilo na to, aby se dům skrze okna dobíjel sám. Celková spotřeba elektrické energie na topení, teplou vodu a provoz nepřesahuje 1 500 korun za měsíc při průměrné teplotě 24 stupňů v místnostech. Máme opravdu velmi nízké náklady na bydlení.

Teď to vypadá, že bydlení v pasivní dřevostavbě chválím, protože takové domy sám stavím, ale není to pravda. Jsme tady opravdu spokojení. A věřím tomu, že i samotné dřevostavby mají u nás větší budoucnost a časem bude tento druh stavebnictví dosahovat dvaceti až třiceti procent stejně jako v sousedním Německu nebo Rakousku.