Útočiště na větrném kopci
Má archetypální tvar, který dominuje české krajině, a přesto je nezaměnitelný. Detaily spředené do jednoho originálního celku dýchají novotou. Souzní v promyšlené mozaice a prozrazují, že tento dům není žádná rychlokvaška. Není to ani dokonale nastrojený architektonický šperk bez života. Právě naopak. Je útulný natolik, že by člověk nejraději zůstal napořád. A stejně dobře se tu cítí i majitelé, kterým patří slovo na následujících řádcích...
Když jsme přijeli na toto místo poprvé, bylo pochmurné podzimní počasí a silně foukalo. Ostatně tady fouká pořád. Vyjedete z Prahy a rovná placka se začne vlnit. Začíná Posázaví. A pak ten výhled tady! Zdejší městečko si nás získalo a tak jsme pátrali v okolí, dokud jsme nenalezli ten svůj kousek půdy.
Jelikož zde teprve probíhala příprava pozemků a sítí, měli jsme dostatek času. Nebylo kam spěchat. A tak jsme to uchopili zodpovědně, jak se to má. Pěkně krok za krokem. Od začátku jsme věděli, že chceme dřevostavbu a pasivní dům. Vybrali jsme stavby, které se nám líbí, našli autory a oslovili je. Jakmile jsme ale osobně poznali naši paní architektku, hledání bylo u konce. To byla „láska na první pohled". Profesně i lidsky.
Jednoduchost po vzoru prosté stodoly
A proč tedy vlastně dřevostavbu? Není to objekt, který tu bude stát tisíc let, je ekologický, z živého a příjemnějšího materiálu než třeba beton. Líbí se nám taky, že konstrukce je přesná a rychle postavená.
Zamilovali jsme si stodolové domy obložené dřevem, které šedne a vypadá škaredě. Prostě jako obyčejná stodola. Tady jsme byli vázáni přísnými regulativy. Sklon střechy mezi 30 až 45 stupni, přesná zastavěná plocha, dané parametry podkroví, nutná garáž přímo v domě nebo s vlastní sedlovou střechou... Celkový koncept je tedy v jednoduchých a čistých liniích. V takové podobě vyhovuje i pasivnímu standardu, který jsme si přáli. Dům reaguje na svažitý terén – je částečně zapuštěný a v přízemí jsou dvě výškové úrovně. Díky tomu je možné z obývacího prostoru vyjít přímo na úroveň zahrady.
Rámec, který určily regulativy a energetická koncepce, do značné míry stanovil i vnitřní dispozici. Pokoje pro děti, jeden pro hosty, dvě koupelny a samozřejmě důležitý prostor kuchyně a obývacího pokoje v přízemí. Zkrátka jsme si řekli, co potřebujeme pro život.
Projekt jsme nakonec vymýšleli rok a hráli si s detaily v interiéru. Ten stále postupně dolaďujeme a snažíme se dodržet všechny drobnosti z projektu.
Ryzí konstrukce z masivu
Nosná konstrukce je z masivních dřevěných panelů, ovšem pohledově zakrytá. Zdálo se nám z akustického hlediska uživatelsky přívětivější ponechat jako finální povrch sádrokartonové desky. Dřevo v pohledové kvalitě je pouze na stropě v podobě biodesek, které zakrývají železobetonový strop, konstrukční prvek zvolený pro jeho akumulační i akustické vlastnosti. Mohl by se zdát zbytečný, ale my jsme za něj hodně rádi. Vůbec nevíme, když nahoře někdo chodí.
Propracovaný organismus domu
Během příprav jsme využívali také specializovanou firmu pro konzultace energetické koncepce domu. To bylo skvělé. Promysleli jsme všechny podrobnosti a dostali spoustu cenných rad. V původním návrhu bylo například okno ještě na západ u jídelního stolu, které jsme zrušili, aby nenavyšovalo tepelné zisky v létě a nedocházelo k přehřívání. Obecně není problém zde udržet teplo během zimy, ale léto by mohla být výzva. Také na stínění bylo myšleno od začátku.
Bydlíme zde již dva roky a můžeme říct, že dům je tepelně velmi stabilní. Moc si to užíváme. V létě i v zimě si dům drží teplotu kolem 24 stupňů. Ať už venku sněží, jsou jarní lijáky, kroupy, nebo naopak v létě velký žár, tady je příjemně. Pouze když vedra trvají neobvykle dlouho a v noci několik dní po sobě neklesá teplota pod 20 stupňů, teplota uvnitř po pár dnech o něco stoupne. Obecně je nám zde moc dobře a uvnitř domu trávíme hodně času.
Otázky pro projektanta: Ing. Irena Truhlářová
Na co v kontextu této realizace rádi vzpomínáte?
Na příjemnou spolupráci s majiteli a společné hledání pro ně nejlepšího řešení. Hodně jsme debatovali, o všem. Třeba o poloze a formě venkovního posezení nebo o řešení nástupního ramene na schodiště...Taky ráda vzpomínám na to, že když jsme se potkali, neměli jsme žádné děti, a dneska si naše děti spolu hrají. A díky obhlídkám lokality, abych nasála ducha místa, jsme se nakonec přestěhovali do stejného města.
Čím je tento dům jiný v porovnání s vašimi ostatními projekty?
Je to jeden z mála domů bez krbu – majitelé s krbem měli své zkušenosti a prostě jej k životu nepotřebují. Místo toho v zimě pozorují z tepla vánici za okny.
Martin kladl důraz na moderní vzhled a pamatuji si, že si vysloveně nepřál použít staticky potřebný a tradiční vodorovný prvek kleštin u terasy (vadilo mu, že by vznikl jakýsi kříž), proto jsme jej nahradili nerezovými táhly.
Co vás tento projekt naučil?
Byl to jeden z prvních projektů, kde jsem cítila potřebu jít v návrhu do většího detailu a více řešit interiér, osvětlení. Některé ještě čekají na svoji realizaci. Také jsem si uvědomila, že musím v návrzích více uvážit vítr. Je to opravdu větrný kopec a v tunelu mezi domem a přístřeškem s garáží to údajně někdy pořádně fičí. Věřím, že tomu pomůže zeleň a také budoucí zástavba.
Vyskytl se v celém procesu nějaký oříšek, který vyžadoval specifické řešení?
Oříškem byly regulativy (sedlová střecha, nízko položená pozednice), které jsme se snažili za každou cenu dodržet a zároveň jsme se chtěli vyhnout střeše s vikýři. Proto také vzniklo schodiště v netradiční poloze – téměř v centru dispozice. Díky speciálnímu podsvětlení, se kterým přišli naši skvělí truhláři, tak ze schodiště vznikl poutavý interiérový prvek.
Co stojí za zmínku – z technického řešení, dispozice nebo interiéru?
Dům „vybočuje z řady" – dovolili jsme si nerespektovat uliční čáru a místo toho jsme dům natočili výhledům, ke slunci a zároveň kolmo ke svahu...
Netradiční je už zmíněné umístění schodiště a také umístění toalety s technickým zázemím: najdete je až v zóně host/pracovna, nikoliv tradičně poblíž zádveří. Je to celkem praktické řešení.
Jsem moc ráda, že bylo možné realizovat konstrukci přístřešku a kryté terasy z modřínu, který perfektně ladí k modřínovému obkladu domu.
Pohled dodavatele: Ing. Jaroslav Jiruška
Osobně mám rád, když je dům propojen se svým okolím, což se zde myslím povedlo, včetně návaznosti na garáž a parkování. Využití modřínu skvěle propojilo dům s okolní přírodou.
Na tomto projektu bylo zajímavé, že vzhledem k poloze zde vždy bylo jiné klima než kilometr za kopcem. Projevilo se to zejména v zimních měsících, kdy na stavbě bylo o dva až tři stupně chladněji než v blízkém okolí.
Investoři byli fajn, spolupráce byla příjemná a korektní, za což jim děkuji a přeji jim jen samé pěkné chvíle v novém domě.
Copyright © 2025 Českobrodská 35, 190 12 Praha 9 - Dolní Počernice Kontakt
Vytvořeno v xart.cz