Nenápadný a tradiční vzhled domku na kraji jihočeské obce neprozrazuje nic o dřevěné konstrukci uvnitř a při pohledu do interiéru na úctyhodnou sbírku starožitného nábytku by málokdo tipoval, že dům využívá rekuperaci tepla nebo solární ohřev vody. Stavba je důkazem, že konstrukce dřevostavby nás v ničem neomezuje a tradiční s moderním spolu může existovat v naprosté harmonii.

Počátečním impulzem a hnacím motorem k novému bydlení byla touha po klidnějším životě mimo Prahu. Nejprve jsme pokukovali po starším domku, ale nenašli jsme nic, co by nám vyhovovalo – buď byl v hrozném stavu, nebo po nedávné rekonstrukci, která nebyla podle našich představ. Začali jsme tedy pátrat po hezkém pozemku. Tento byl asi třetí, který jsme navštívili, a mně vzal dech výhled na protější zalesněný kopec a kostel. Byla to srdeční záležitost a láska na první pohled. Rozhodující pro nás bylo, že tato lokalita není žádný satelit. Parcela je na rozhraní staré zástavby a zahrádkářské kolonie – místo již má ducha, není to pouze rozparcelované pole. Pozemek jsme koupili v roce 2006, kdy jsem byla poprvé těhotná. Celý proces však trval ještě hodně dlouho a začal přesunem z Prahy do pronajatého bytu na protějším kopci, abychom to sem měli kousek a mohli mít stavbu domu pod dohledem.

Nadšení pro moderní technologie

Naším cílem na začátku nebylo mít dřevostavbu, ale postavit si dům s technologiemi, které nám zajistí kvalitní vnitřní prostředí a nízké provozní náklady – tím pádem jsou lepší investicí než různá spoření. Narazili jsme na společnost Atrea a jejich vzorové domy a vzápětí se vydali na návštěvu do jednoho z nich. Musím říct, že nás dům nadchl. Dřevostavby zapadaly do naší představy ekonomicky výhodného bydlení, takže netrvalo dlouho a my jsme se pro tento konstrukční systém definitivně rozhodli. Postupně jsme začali řešit projekt. Rozhodně nebylo jednoduché najít architekta, který by se popasoval s náročnými podmínkami na pozemku a zároveň respektoval všechny naše požadavky. Jednotlivé návrhy nám vizuálně nebo funkčně neseděly a v kontextu dalších staveb v okolí vyčnívaly.

Nakonec jsme narazili na společnost Origis a na doporučení paní jednatelky Martiny Kozelkové začali spolupracovat s architektem Martinem Koritšanským. Zrodil se návrh založený na myšlence uskočení jednotlivých podlaží o půl patra, u kterého jsme již zůstali. Líbilo by se mi žít v jednopodlažním bungalovu, ale zastavěná plocha domu mohla být pouze sto padesát metrů. Věděli jsme, že chceme velkou rodinu a dostatek prostoru, jedno patro tedy bylo málo. Nápad uskočení je příjemným kompromisem – elegantně řeší svažitost pozemku a já se neuběhám, když musím překonávat rozdíl mezi přízemím a patrem. Velkou pomocí v procesu návrhu byla právě paní Kozelková, která dodala technický pohled na věc a dohlížela na konstrukční řešení od samého začátku. Firma Origis pak dům realizovala a musím říct, že přístup všech pracovníků byl velice profesionální. Do teď se neobjevil žádný problém. V porovnání s některými řemeslníky, které jsme později jednotlivě najímali na dokončovací práce, byla jejich úroveň nadstandardní.

Dům mnoha tváří

O dispozicích domu jsme neměli jasnou představu. Nevěděli jsme, jaký koncept bude mít náš život, proto jsme nedokázali definovat přesné funkční a prostorové požadavky. Cílem byla zejména variabilita a členitost, aby si každý člen rodiny našel svoje místo a měl soukromí. Kromě standardních místností, jako je obývací pokoj s kuchyní a jídelnou, ložnice, dětské pokoje a pracovna, zde máme například i tělocvičnu – to je prozatímní využití prostorné místnosti ve spodním patře. V budoucnu je možné v části domu vytvořit samostatný byt 2 + kk, který může sloužit jako startovací bydlení nebo naopak jako výminek. Dům jsme chtěli maximálně otevřít do zahrady, což se myslím podařilo, zejména v obývací části – okna do tří stran umožňují využít slunce v různou denní dobu. A výhledu na kostel od jídelního stolu se nenabažím nikdy.

Vnější výraz stavby jsme zvolili klasický a neutrální, dřevěnou konstrukci jsme nijak nepřiznali. Nejsme fanoušci barevnosti, výstřelků nebo netradičních materiálů. Zvenku domek vypadá jako běžná venkovská chalupa. Také v interiéru jsme ponechali bílé stěny, nechtěli jsme, aby vybrané povrchy byly příliš určující. Pro návrh interiéru jsme žádného odborníka neměli a je pravda, že jsou zde věci, které bychom dnes řešili jinak. Například kuchyně – potřebovali jsme ji mít rychle hotovou, a jelikož nejsem příliš praktická, truhláři jsem nedala jasné instrukce a výsledek není úplně to pravé ořechové.

Sofistikované technologie namísto spoření

Věděli jsme, že naši stavbu chceme vytápět dřevem, což vyžadovalo kotelnu, sklad dřeva a sklep. V létě je obstarávání a příprava dřeva skvělou atrakcí pro děti, v plné zimní sezoně při největších mrazech pak stačí jednou denně pořádně přiložit a po zbytek dne se člověk nemusí o nic starat. S tímto rozhodnutím jsme moc spokojeni, přestože to není plně automatizovaný systém, kde stačí otočit kolečkem. V přechodných obdobích nám užitkovou vodu i vodu pro vytápění dohřívají solární panely. Je pravda, že jejich účinnost určuje množství slunečných dnů, kterých například letos na jaře bylo opravdu málo, každopádně je to většinou příjemný bonus. Jako pojistka je v akumulační nádrži také elektrická topná spirála, která vodu dohřeje v případě, že jsme třeba na dovolené, nebo jsem zrovna sama s dětmi a nechci přikládat dřevo do kotle.

Jasnou volbou byla také rekuperace – stěhovali jsme se do jižních Čech za čistším vzduchem, a tak jsme z něj chtěli mít co nejvíce i uvnitř domu. Skvělou záležitostí je nádrž na dešťovou vodu s objemem patnáct tisíc litrů, na kterou jsou napojeny toalety, pračka a zalévání zahrady. V souvislosti se všemi moderními technologiemi si člověk uvědomuje i druhou stranu mince – kupříkladu závislost na elektřině, bez které by celý systém nedokázal fungovat.

Uživatelsky je dům velice příjemný, i když se vždycky najdou věci, které by člověk udělal jinak. Ne nadarmo se říká, že až třetí dům je ideálně podařený. Například bychom více zakomponovali podlahové vytápění namísto radiátorů. Tyto drobnosti nám ale nijak nenarušují radost ze života a spokojenost z obývání tohoto domu.

Jedlá zahrada pro děti

Zahradu začal manžel zabydlovat bezprostředně po koupi tohoto pozemku – vysázel ovocné stromy, aby mohly začít růst. S každým dalším narozeným dítětem přibývá nový strom. Našim cílem je příjemná zahrada, kde si člověk může i něco sezobnout. Jsou zde rostliny jako zimolez, borůvky, dužnatá růže, moruše nebo rybíz. Lákají nás i staré odrůdy jako dřín, dřišťál a klokočí. Rádi bychom, aby se zde cítily dobře zejména naše děti, v budoucnu tedy bude zahrada více členitá, plná nejrůznějších zákoutí a skrýší, kde si děti budou moci vyhrát.

Připravila Lucie Němcová
Foto Martin Zeman