Postavit si dům na louce s výhledem do kraje, daleko od rušných silnic, ale v dosažitelné vzdálenosti od civilizace, to je pro mnohé sen, pro majitele dřevostaveb často splněný. Jiří viděl poprvé srub v časopise asi před dvaceti lety. Byla to láska na první pohled a už tehdy se rozhodl, že si takový dům také postaví. Cesta k němu byla dlouhá, ale na konci stál skutečný srub. Byl první, ale rozhodně ne poslední.

Jiří sice vystudoval Střední rybářskou školu ve Vodňanech, ale od dětství ho zajímalo dřevo, a to jak z hlediska materiálu, tak konstrukčního systému, a to nakonec vyhrálo. Nestal se rybářem, ale srubařem. Sruby se naučil stavět v Severní Americe. Pak se vrátil domů, doplnil si tesařský výuční list a založil firmu. A postavil zmíněný první srub – nejdříve pro sebe a svou rodinu.

„Pokud chcete dělat práci na sto procent a chcete dosáhnout stoprocentního výsledku, pak musíte investovat do svého vzdělání i vybavení."

„Tenhle srub je z klád o středovém průměru asi 30 cm, dnes děláme sruby z klád ještě o něco širších – o průměru 36 až 37 cm, snížili jsme také stropy, původně měly výšku 2,90 m, což je zbytečné, nyní děláme 2,70 až 2,75 cm v závislosti na průměru klád. Z klád o menším průměru nestavím – je to pracnější, ale především stavba nevypadá tak dobře, ovšem dřevo se lépe shání..."

Srub na dobré adrese

„ Pocházím z vesnice," vysvětluje Jiří, „manželka vyrostla v okresním městě Třebíč, bydlela v paneláku a po určitou dobu by byla bývala spokojenější ve městě, stěhovali jsme se z přechodného bydliště v Brně... Dnes už se jí více líbí tady. A pro děti je tu určitě lepší prostředí a také bezpečnější, jsou pořád jako na prázdninách... Při dnešním shonu je třeba se čas od času zastavit a podívat se, co takové místo k životu člověku a rodině dává..."

Srub je patrový, v přízemí je obytný prostor – kuchyně, jídelna, obývací pokoj, v němž tráví rodina společný čas. V přízemí je kromě vstupního prostoru ještě koupelna. Faktickým rozšířením obytné plochy je zde velká terasa, přístupná z obýváku. Středem domu vede do patra dvouramenné schodiště s využitelným prostorem pod schody. V patře je koupelna, ložnice, dětský pokoj, šatna a odkládací prostor. Další úložný prostor pro sezónní věci je na půdě. „Chodba nahoře je možná o trochu větší, než bylo nezbytné, kdybychom ji zmenšili a integrovali naši šatnu do ložnice, pokoje by mohly být větší, stačilo by jen trochu upravit dispozice. Tady už nic nezměním, ale do dalších domů už byly tyto úpravy zapracovány. V patře je ještě má pracovna, kde pobývají často i děti, protože se jim líbí ‚malůvky' na papírech," dodává s úsměvem Jiří.

Klády pro stavbu srubu se neseřezávají, nedochází proto k přerušení vláken a dřevo se nekroutí.

Teplo od krbu

„Krb jsme chtěli kamenný, kámen jsem tedy nasbíral, ale krb jsem si nechal postavit. Chtěl jsem, aby vypadal lehce nedbale, aby kameny působily jako na sucho vyskládané. Samotný komín je stavebnice z keramických tvarovek. K vytápění slouží konvektory a radiátory. Podlahové topení nemáme a ani bych ho nechtěl. Stejně tak neuznávám termostaty, které v domě hlídají nastavenou konstantní teplotu. Člověk je přece živočich a tak jako kolísá teplota venku, mění se i v domě, ale to není diskomfort, je to přirozené. Ovšem dnes bych se rozmýšlel mezi krbem a kachlovými kamny, která mají setrvačnost při vyhřívání prostoru. Dobře by tu také fungovala klasická krbová kamna, která rychle vyhřejí dům a mají nízkou spotřebu dřeva. Případně by bylo možné rozvést horký vzduch z kamen po domě."

Ochranný nátěr dřeva?

V interiéru je stavba natřena tvrdým transparentním podlahovým olejem, venku byl použit opět olejový nátěr, ale probarvený. „Nyní bych možná nechal dřevo zcela bez povrchové úpravy. Takto jsem ho jednou natřel, dnes už to nedělám, protože to je taková nekonečná práce, byť jen každý zhruba třetí rok. Nechávám ho tak, protože se mi v poslední době líbí přirozená barva dřeva – šedá nebo zašedlá patina."

Kdybych stavěl znovu

Pokud by Jiří dnes stavěl srub znovu, z hlediska koncepce, půdorysu či vnitřních dispozic by nic neměnil. Vymýšlel ho sám na základě svých znalostí technologických postupů (například vnitřní příčku je nejlepší umístit pod nosný trám,...) a snažil se interiér navrhnout co nejjednodušeji: „Jednoduchost ve srubu znamená funkčnost. Nemám rád členité domy, sruby i roubenky měly vždycky nekomplikovaný půdorys – obdélník nebo čtverec, a mělo to své důvody. I konstrukční systém lépe funguje, když máte čtyři až šest rohů."

Také o jiném způsobu vytápění by Jiří určitě uvažoval: „Pokud dlouhodobě nemrzne, stačí zatopit ráno a pak až odpoledne, topení přes celý den nefunguje příliš dobře, protože je tu buď přetopeno, nebo musíme kamna dusit, což není efektivní. Možná bych srub také posadil výš – určitou dobu jsem měl pocit, že je dům příliš utopený například oproti silnici, myslím, že mohl být ještě o půl metru vyvýšený... Ale s tím už nic neudělám, a také to není zásadní problém..."

Zastavěná plocha: 97,8 m²
Užitná plocha: 86,7 m²
Konstrukční systém: srub ze smrkové kulatiny, středový průměr 35 cm
Ošetření stěn: olej, nyní už bez pravidelné údržby
Teplo: krbová vložka s výměníkem a rozvodem do radiátorů a konvektorů, záložní zdroj – plynový kotel
Projekt: Ing. Pavel Šedivý, Náměšť n. Oslavou, Jiří Přemysl Urban, Stropešín
Realizace: Tesařství Jiří Urban, www.ju-sruby.cz