Gang-Nail: Rychlost především

Petr Houška | Středa, 08. květen 2013 |

Mohlo by se zdát, že chceme v tomto článku zatratit velmi staré tesařské řemeslo a jeho staletími prověřené konstrukční spoje. Zatracování se konat nebude a pro pochopení způsobu spojování dřevěných konstrukcí jak moderním systémem Gang-Nail , tak klasických tesařských spojů, shrneme klady a zápory obou systémů spojování – výběr je na Vás.

Gang-Nail

+ rychlost výroby (plná prefabrikace)
+ výborná rozměrová přesnost výrobků
+ zaručená statická únosnost-vysoká tuhost
+ rychlost výstavby/montáže na staveništi
− v případě střešních nosníků vysoké náklady na dopravu a montáž
− dopravní prostředek a jeřáb mají fatální problém na špatně dostupných staveništích
− vyšší cena
− nelze zaručit životnost nosníků (oxidace pozinkovaných spojovacích desek...)

Konstrukce s tesařskými spoji

+ nižší nároky na rozměrovou přesnost prvků
+ nižší nároky na vlhkost konstrukčního materiálu
+ vysoká variabilita při změnách v průběhu stavby
+ možnost provádění svépomocí
+ vysoká estetická hodnota díla
+ nižší cena díla díky dopravě jednotlivých prvků (trámů, latí), výrobní prostorem je staveniště
− masivní prvky z rostlého a nesušeného (i v případě proschlého) řeziva „pracují" i po několika letech
− konstrukční spoje vlivem kolísající vlhkosti vzduchu mají tzv. „vůli" a tím sníženou tuhost spoje
− konstrukční spoj vždy zeslabuje materiál a tím je v místě narušena pevnost daného prvku

O systému Gang-Nail

Systém není nikterak horkou novinkou – používá se již zhruba 40 let. V naší vlasti se většinou užívá název „styčníková deska". Anglický název by se dal volně přeložit jako „parta hřebíků". Toto oboru neznalému také moc nepomůže v pochopení, a tak si popíšeme, v čem systém spočívá. Ona parta hřebíků je v podstatě pravdou a styčníková deska také: Systém se zakládá na ocelovém pozinkovaném plechu různých tloušťek a rozměrů, který je speciálně prolisovaný tak, že z něj jednostranně či oboustranně „trčí" velké množství trnů-hřebíků. „Otrněné" desky však nelze zarážet ručně kladivem... Výrobní proces například příhradového nosníku s oboustranným opláštěním spojů: Na velkoplošný ocelový stůl se přesně podle výkresu vyskládají prvky o různých délkách a úhlech zaříznutí – tloušťka musí být jednotná. Na horní stranu se do místa spojů položí styčníkové desky a poté se jednotlivě do dřeva zatlačí lisem. Nosník se jeřábem otočí a desky se zalisují i z druhé strany. Výsledný nosník má okamžitě vysokou tuhost a je jeřábem přemístěn do skladu. Systémem lze vyrobit například střešní, stropní či stěnové nosníky, regály, mostovky, atd..

Čep s dlabem, nebo raději trnitá deska?

Z kladů a záporů obou systémů si lze udělat jasný obrázek, kam se dnešní stavebnictví ubírá – upřednostňuje se především rychlost, i když je vykoupena vyšší finanční náročností. Čas jsou však peníze, a tak si například diskontní potravinový řetězec zkracuje dobu výstavby velkoplošné střešní konstrukce zmíněnými příhradovými nosníky se styčníkovými deskami – čím dříve bude stavba v provozu, tak tím začnou zákazníci utrácet finance... Avšak managementu nedochází fakt, že když by obvodová konstrukce byla dřevostavbou, tak tím zákazníci přijdou mnohem dříve.
Klasické tesařské spoje a masivní dřevěné prvky však mají opravdu vysokou estetickou hodnotu v porovnání se „změtí" slabých hranolků a plechových desek...
Pokud však naše nová dřevostavba bude přízemní a pro uskladnění ne/potřebných věcí budeme mít jiné prostory, tak je opravdu zbytečné, aby střešní konstrukce byla klasickou tesařsky vázanou konstrukcí.

Hodnocení uživatelů: 4 / 5
Líbil se Vám článek?14