Do třetice výstavní poloroubenku

Redakce | Pátek, 21. listopad 2025 |

Říká se, že teprve se stavbou třetího domu se vám podaří vychytat všechny nedostatky. Josef s Martinou přiznávají, že na tom něco bude – jeden dům kompletně zrekonstruovali, pak si na dobu výstavby nového domu postavili chatku a do třetice výstavní poloroubenku. Josef si přál poctivou dřevěnici, ale Martině se do ní nechtělo. Nakonec se tak potkali na půli cesty.

V původním rodinném domě strávili přibližně pětadvacet let, během nichž ho postupně přetvářeli k obrazu svému. Josef je od fochu, takže si řadu věcí dokázal udělat sám, ale dispozice starého domu měla při rekonstrukci své limity, a ne vše se tak dalo přestavět přesně podle představ. Energetická náročnost původního domu byla samozřejmě také mnohem vyšší než plánovaná novostavba.

Sen o roubence v Josefovi přitom klíčil už dlouho. Dřevo mu bylo blízké od dětství a na cestách do Rakouských Alp vždy obdivoval tamní tradiční dřevěnice. Při každé přípravě dřeva na zimu si také říkal: Jak tohle budu zvládat v důchodu? Věk nakonec sehrál svou roli. „Chtěl jsem se ještě do něčeho pustit, zanechat po sobě stopu. A když jsem si uvědomil, že mi bude 50, došlo mi, že je to prakticky poslední šance postavit nový dům a dokončit ho vlastníma rukama," popisuje Josef. Roubenka pro něj byla jasná volba. Zbývalo jen přesvědčit manželku. „Já se bála, aby dům nevypadal jako sauna, proto jsem svolila jedině k poloroubence," usmívá se ona.

Jasná volba při výběru dodavatele

Rozhodnutí pustit se do stavby usnadnil i fakt, že vhodný pozemek už měli – ideálně položený na okraji vsi, celé roky čekající na svou příležitost. „Bydleli jsme v mém rodném domě a k němu patřil i nedaleký pozemek . Dlouho jsem si říkal, že bych tam rád něco postavil, ale nikdy k tomu nedošlo. Mezitím ho využíval kamarád jako pastvinu pro koně," vypráví Josef. Uvažování nad stavbou brzdila i nejistota, co vyroste v blízkém okolí parcely. „Vedlejší pozemek patřil JZD a později ho koupila obec. Čekali jsme, k jakému účelu ho využijí – nechtěli jsme riskovat, že nám za plotem vyroste třeba vepřín," dodává.

Zato o dodavateli měli jasno hned. Josef už dlouho sledoval práci jedné firmy, která právě v té době začala stavět roubenky přímo v jejich vsi. „Líbil se mi jejich stavební systém, znal jsem ho z Rakouska. A když stavěli tady, mohl jsem si promluvit přímo se stavbyvedoucím a vše si v klidu promyslet," popisuje. Byla to volba na první dobrou – jiné možnosti ani neřešil. A nelitoval. „Jednání bylo přímé a férové. Na čem jsme se domluvili, to prostě platilo. Navíc, všichni byli velmi příjemní – od projektantů až po montážní partu."

obr.: Ze směru do ulice k domu přiléhá kryté stání pro dvě auta. Před bránou je připravený prostor sloužící jako parkoviště při větších sešlostech či návštěvách.
Foto: Martin Zeman

obr.: Při napojování zděné a roubené části stavby musel Josef využít všechny své dosavadní zkušenosti, aby výsledek fungoval a nepraskal. A jak přiznává, nebylo to jednoduché, ale povedlo se. Navíc pro něj byly důležité přesahy střech, aby se okolo domu dokázal za každého počasí pohybovat suchou nohou. Foto: Martin Zeman

Nejdřív musela být chatka a to vlastníma rukama

Aby mohli stavbu financovat, museli prodat dům. Pro Josefa to nebylo snadné – šlo o jeho rodný dům a zároveň o místo, do kterého vložili spoustu času i peněz. „Trochu jsem s tou myšlenkou bojoval, měl jsem zažité, že podobné věci se neprodávají," přiznává. „Ale zároveň jsem věděl, že dcery by ho jednou stejně prodaly. O starý dům se člověk musí umět postarat." Nové majitele proto vybírali pečlivě. „Chtěli jsme, aby k domu měli vztah a dobře zapadli mezi sousedy. Myslím, že to vyšlo, jsou spokojení a dům mají rádi," dodává Josef.

Zároveň bylo potřeba vyřešit, kde budou po dobu stavby bydlet. Martina sice na poloroubenku kývla, ale měla jednu podmínku – nejdřív Josef postaví menší chatu. Po životě v domě se zahradou nechtěla řešit pronájem, navíc v ní viděla i budoucí využití: jako zázemí pro její maminku či hosty dcer. Josefovi se do projektu nechtělo pouštět vlastními silami, takže zprvu hledali hotové řešení. Rychle ale zjistili, že tudy cesta nevede. Nabízené modely buď neodpovídaly jejich představám, nebo se cena po požadovaných úpravách vyšplhala na dvojnásobek.

Nakonec Josef uznal, že nejlepší bude pustit se do stavby svépomocí. „Šel jsem cestou nejmenšího odporu – kvůli rychlé výstavbě jsem volil suché procesy, abychom se mohli co nejdřív nastěhovat," popisuje. Protože s nimi tehdy ještě bydlely obě dcery, potřebovali dva samostatné pokoje, ale také dostatek soukromí. To zajistil prostorný obývací pokoj, kuchyně a koupelna, které pokoje oddělovaly. „Dispozice se myslím povedla," dodává Martina. „Chata má oddělený kus pozemku s vlastními vraty a od domu ji dělí nově zasazené keře a stromky."

obr.. Dnes plní chatka funkci domku pro babičku. Má vlastní bránu, ohniště, a přestože terasa směřuje k poloroubence, poskytuje oběma stavbám dostatek soukromí. Foto: Martin Zeman

Využít příležitost

Souběžně s výstavbou chaty řešili i projekt samotné poloroubenky. Do cesty se jim ale postavilo období covidu a nejpřísnějších opatření, takže všechny schůzky s projektantem probíhaly online. Martina si předem připravila jasnou vizi, kterou však museli společně upravovat, aby se vešli do rozpočtu.

„Dlouho jsme přemýšleli, jak to celé zmenšit, a přitom do domu dostat vše, co potřebujeme. Nebylo to vůbec jednoduché," připouští. Nakonec si s Josefem zařídili dolní patro pro sebe a horní nechali oběma dcerám. Podobně jako jejich původní dům má i poloroubenka půdorys ve tvaru písmene L. Tentokrát však mohli lépe využít potenciál pozemku a otevřít stavbu do zahrady.

Foto: Martin Zeman

Velkým plusem byla také orientace parcely – terasa vyšla na jihozápad. „Na starém domě jsme terasu měli do ulice, tentokrát jsem chtěla co nejvíc zeleně. V létě je to vlastně náš obývák, uvnitř skoro nejsme," směje se Martina. Ladění finálního vzhledu se neobešlo bez několika výzev. Tou první byl poměr přesahů střechy terasy, aby výsledek působil harmonicky z obou stran.

Foto: Martin Zeman

„Měla jsem to vymyšlené jinak, jenže pak vycházel níž hřeben střechy a dům měl nepěkné proporce. Pan projektant Keprt si s tím pohrál, a nakonec přišel s řešením, které perfektně fungovalo. Říkala jsem si – ano, přesně takhle jsme to chtěli," vzpomíná. Druhou komplikací byla statika: původně měl uprostřed terasy stát sloup, který se Martině vůbec nelíbil. I s tím si ale projektant poradil a ve spolupráci se statikem zesílili okolní konstrukci.

obr.: Terasa směřující co nejvíce do zeleně byla jednou z Martininých požadavků. Kombinace otevření do krovu a absence podpůrného sloupu vytváří pocit vzdušnosti a zároveň většího prostoru. Foto: Martin Zeman

Bydlení na stavbě

V říjnu 2021 se přestěhovali do chaty a začali připravovat pozemek pro stavbu. První komplikace přišla hned s vrtem na tepelné čerpadlo. „Zhruba od pěti metrů začal tryskat ohromný sloupec vody, tlak ho vyhnal až do tří metrů výšky. Jenže čím byl vrt hlubší, tím víc se měnil v bahno, které se rozlilo po celém pozemku," popisuje Josef. „Asi tři měsíce jsme chodili po paletách. Teprve na jaře, když půda trochu vyschla, to mohl bagr vyčistit," doplňuje Martina.

Zimu využili k ladění detailů projektu i vyřizování stavebního povolení a na jaře mohli konečně začít stavět. Díky bydlení v chatce měli vše doslova před očima. „Vzala jsem si kvůli tomu týden dovolenou – říkala jsem si, že tohle už v životě neuvidím," směje se Martina. „Byla to rychlost, dřevěná kostra stála za čtyři dny." Ani samotná stavba se ale neobešla bez zádrhelů. „Jeden trám byl špatně připravený a neseděl," vzpomíná Josef. „Ale líbilo se mi, že hned zavolali do výroby, přes noc problém vyřešili a ráno přivezli nový kus. Stavba se tím zdržela pouze o půl dne."

S dodavatelem měli domluvenou jen dřevěnou část hrubé stavby, zbytek chtěl Josef dokončit svépomocí. Chtěl tak zajistit odpovídající kvalitu, významným důvodem ale nakonec byla i finanční stránka. „Během covidu ceny materiálů raketově vyskočily a některé nebyly vůbec k sehnání. Z prodeje domu jsme měli pevně daný rozpočet, ze kterého jsem původně chtěl zaplatit spolehlivé řemeslníky, ale bohužel to nevyšlo," přiznává. Musel si proto poradit i s náročnějšími technickými detaily, například s napojením zděných částí na roubení tak, aby spoje nepraskaly. „Zabralo to hodně času, ale dnes to není poznat," usmívá se spokojeně.

Zelený balzám na nervy v podobě zahrady

Důležitou součástí celé realizace byla také zahrada. Na pozemku i v jeho okolí už rostlo několik vzrostlých stromů, které chtěli doplnit dalšími keři a květinami. Protože v původním domě měli zahradu „už hotovou", přáli si i u poloroubenky dosáhnout co nejrychleji podobného dojmu. „Se starou zahradou se mi loučilo těžko," přiznává Martina.

„Před dvaceti lety jsem tam všechno zasadila a dalších patnáct let trvalo, než začala vypadat opravdu hezky." Koncept proto zůstal podobný – kolem domu je trávník, jednotlivé části pozemku oddělují valy stromků a květin. Výběr rostlin si vzala Martina na starost sama. „Chtěla jsem, aby zahrada působila hezky i v zimě a zároveň se v průběhu roku přirozeně proměňovala," vysvětluje. Aby docílili výsledku co nejrychleji, začali se sázením souběžně se stavbou poloroubenky.

„Pustili jsme se do toho hned se skrývkou ornice, aby mezitím základ zahrady začal růst jako kulisa," popisuje. Na pomoc si přizvali zahradníky – srovnali terén a zajistili vzrostlé stromky za dobrou cenu. „Navíc jsme díky bagru zvládli přemístit i pár rostlin ze staré zahrady," dodává Martina. Finální podoba je ale zatím v procesu – a nejspíš tak i zůstane. „Zahradničení je můj koníček, takže mě baví zahradu obměňovat a pořád ji někam posouvat," uzavírá.

obr.: Zahrada byla navržena s důrazem na vzhled i funkci. Pomocí hradby živé zeleně tak hravě oddělí samostatný prostor pro chatu, poloroubenku i skleník. Foto: Martin Zeman

Do třetice všeho dobrého

Než bylo konečně hotovo, zbývalo vyřešit zařízení interiéru. Manželé toužili hlavně po vzdušnosti a propojení se zahradou. I zde se ale museli uchýlit ke kompromisům – Martina se obávala, aby dřevo v interiéru nedominovalo. Truhlář tak dostal na starosti desky na pracovní, jídelní a konferenční stůl, nosné schodové stupně, skříňky v předsíni a vestavěnou skříň do ložnice.

obr.: Dostatek přirozeného světla a pocit propojení s přírodou zajišťují také velkoformátová okna do zahrady. „I uvnitř mám pocit, jako kdybych byla venku, a to ve starém domě nešlo,“ přibližuje Martina. Foto: Martin Zeman

obr.: Prostorné obývací místnosti spojené s kuchyní vládne světlé dřevo a kontrastní tmavé barvy. „Do masivní dřevostavby jsem rozhodně nechtěla dřevěnou kuchyni,“ vysvětluje Martina. Foto: Martin Zeman

„Ve starém domě jsme ji kvůli vlhkosti mít nemohli, takže v poloroubence šlo o jasnou volbu," vysvětluje Josef. Nejnáročnější byla výroba schodiště – manželé si přáli hranatý profil schodnice, která měla být samonosná a zatočená do patra. Dlouho nemohli najít nikoho, kdo by ji dokázal vyrobit. S jednou firmou se sice téměř domluvili, po nějaké době se ale přestala ozývat. Nakonec našli strojaře, kteří práci přijali jako výzvu. „Myslím, že se za to i proklínali, ale povedlo se a dnes jsou na výsledek pyšní," doplňuje Josef.

obr.: Samonosné schodiště s atypickou schodnicí rozhodně upoutá pohled na první dobrou. Jeho konstrukce vůbec nebyla jednoduchá. „Otočka dole musela být jiná než ta nahoře, takže nebylo jednoduché rozpočítat jednotlivé stupně,“ popisuje Josef. „Firma se nás snažila přesvědčit ke snazšímu designu, ale nakonec svolili a podařilo se.“ Foto: Martin Zeman

Po více než roce práce se v květnu 2023 konečně mohli do domu přestěhovat. Spokojení jsou oba – dcery mezitím odrostly a odstěhovaly se, přesto se v poloroubence mají kam vrátit. Manželé si navíc pochvalují vnitřní mikroklima. „Moc dobře se mi tu spí, lépe než v našem starém domě," přiznává Josef. „Také mám rád vůni dřeva, i když teď už ji necítím."

obr.: Pocit propojení s přírodou nabízí i ložnice s průchodem na terasu. Když truhlář nabídl do vestavěné skříně nainstalovat světlo na automatický spínač, Martina nezaváhala. „To nešlo odmítnout,“ směje se. Foto: Martin Zeman

Na své si přišla i Martina. „Díky tomu, jak šikovně pan Keprt navrhl přesahy střechy na terase, vzniklo přímo u ložnice místo na siestu a za to mu nepřestávám být vděčná." Oba také shodně potvrzují, že na rčení o třetím domě něco bude. „Měli jsme zkušenosti z rekonstrukce a stavby chatky, navíc jsem nasbíral praxi v oboru, takže jsem lépe věděl, jak co udělat nebo vymyslet," vysvětluje Josef. „Dobře jsme věděli, co chceme, a uměli si to představit, takže jsme si poloroubenku postavili na míru a jsme tu opravdu spokojení."

obr.: Jedním z požadavků byly dvě koupelny – jedna v přízemí a druhá pro dcery v patře. Kombinace masivního dřevěného stropu a moderního čistého designu vytváří zajímavý vizuální protiklad, který perfektně ladí. Foto: Martin Zeman

Technické parametry

• Zastavěná plocha: 146 m² + kryté parkovací stání 36,6 m²
• Užitná plocha: 202,4 m²
• Dispozice: 5 + kk
• Konstrukční systém: poloroubená stavba, dřevěná část těžký skelet
• Střecha: Bramac
• Tegalit s mezikrokevní izolací
• Vytápění: tepelné čerpadlo země-voda + krbová vložka
• Větrání: přirozeně
• Realizace: 2022, OK PYRUS, s.r.o., www.okpyrus.cz

AUTOR ČLÁNKU: KAROLÍNA SVĚCENÁ pro časopis sruby&ROUBENKY

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00