Detail dvouplášťové šikmé střechy se skládanou krytinou

Detail dvouplášťové šikmé střechy se skládanou krytinou

Redakce | Pondělí, 17. květen 2021 |

Přidat na Seznam.cz

Pokud se na střechu domu díváme očima architekta a estéta, musíme připustit, že velmi silně ovlivňuje vzhled a ráz stavby. Je proto logické, že musíme být při určování jejího sklonu, volbě střešní krytiny a její barevnosti dostatečně obezřetní. Co už možná není na první pohled tolik patrné, je fakt, že střecha je z hlediska povětrnostních vlivů nejnamáhanější částí domu a největší důraz by tak na místo estetiky měl být kladen především na funkčnost. Poruchy střešního pláště bohužel velmi silně naruší kvalitu bydlení a jejich dodatečná úprava je velice obtížná a náročná.

Nejvíce poruch vzniká v místech, kterým se souhrnně říká detaily prostupy do střechy kolem střešních oken nebo komínů, nároží, hřebene, úžlabí, změny sklonu nebo u kotvení nejrůznějších doplňků, jako jsou hromosvody, žebříky či okapní žlaby.

Detaily střešního pláště vznikají při každé realizaci – nezáleží na sklonu střechy, skladbě jejího souvrství nebo na použité střešní krytině. Pro různé případy je ale řešení všech náchylných míst trochu odlišné. Pro názornost si proto zvolíme velmi konkrétní typ střechy, a to bezkonkurenčně nejpoužívanější variantu, pokud mluvíme o rodinném bydlení.

Je jí šikmá dvouplášťová provětrávaná střecha se skládanou krytinou, s izolací mezi a pod krokvemi nebo nad krokvemi, s nosnou dřevěnou konstrukcí krovu. Trochu krkolomná charakteristika, co říkáte? Žádný strach, hned si vysvětlíme, co přesně to znamená.


Dvouplášťová střecha s provětrávanou vzduchovou mezerou

Hlavní hydroizolační vrstvu (tedy vodotěsnou) tvoří u této střechy právě skládaná krytina, umístěná na střešních latích. Pod krytinou najdeme onu větranou vzduchovou mezeru, ze spodní strany uzavřenou pojistnou hydroizolací. Ta doplňuje funkci vodotěsné krytiny, která přeci jen za určitých podmínek vodu dál pustí – nejčastěji ve formě navátého sněhu nebo při větrem hnaným deštěm. Tato hydroizolace musí být takzvaně difuzně propustná, tedy propustná pro průchod vodních par.

To eliminuje možnost vlhnutí a následné degradace tepelné izolace, pokud by se z interiéru dostala do skladby střechy jakákoliv vlhkost. Umístění tepelné izolace mezi krokve a nad krokve má své výhody i úskalí.

  • Při umístění MEZI krokve šetříme místo, tedy dosáhneme menší tloušťky střešního pláště. Zase ale krokve mezi deskami tepelné izolace vytváří takzvané tepelné mosty. Proto se někdy dává ještě tuhá deska izolace s menší tloušťkou pod krokve, popřípadě se použije specifická parozábrana s vylepšenými parametry, protože jinak se mohou v zimě objevit vlhké pruhy na podbití v místě krokví a později i plíseň.
  • Při umístění izolace NAD krokve získáme možnost odhalení krásného pohledového kroku a také se o něco lépe provádí parotěsná vrstva, která zabraňuje pronikání jakékoliv vlhkosti do tepelné izolace, protože je plnoplošně podepřená podbitím.

Materiálem pro parozábranu a pojistnou hydroizolaci mohou být buď „plastové" fólie lehkého typu nebo pásy na bázi asfaltu. V oblasti šikmých střech převládá řešení s fólií, protože se s ní lépe pracuje, je lehčí, neklade vysoké nároky na teplotu při zpracování a v neposlední řadě se s ní mnohem snadněji řeší složité detaily prostupů střešním pláštěm.

dvouplastova-bednena-strechadvouplastova-nebednena-strecha

 

Detail 1. – Průchod komína střechou


Stěžejní jsou dva důležité parametry těsnost samotného prostupu a bezpečné provedení s ohledem na hořlavé materiály v konstrukci. Tyto dva požadavky jdou v podstatě proti sobě – musíme dodržet bezpečnou vzdálenost od hořlavých materiálů, ale zároveň chceme, aby byl prostup dokonale těsný.

Jenomže fólii z hořlavého materiálu nelze přímo vyvést na komínový plášť, protože vzdálenost hořlavých stavebních materiálů od povrchu komínového tělesa musí být taková, aby jejich povrchová teplota nepřekročila teplotu 85 °C, a tak mezi komínovým tělesem, tepelnou izolací, parozábranou a pojistnou hydroizolací vzniká neutěsněný prostor.

Co s tím? Výrobci komínů nabízejí systémové prvky, které jsou určeny právě pro řešení tohoto detailu a které, při správné aplikaci, zajistí parotěsné a požárně bezpečné provedení prostupu.

prostup pro nerezovy komin

obr.: Parotěsný prostup pro nerezový komín při pohledu zdola a shora. Foto: CIKO

Parotěsný prostup pro nerezový komín

Foto: CIKO

Komentář odborníka


Základem správného řešení je vhodný materiál, který bude splňovat tři základní podmínky: vysoký faktor difuzního odporu, nízký součinitel tepelné vodivosti a nehořlavost. Všechny tři požadavky splňuje pěnové sklo, které se pro výrobu parotěsných prostupů používá.

Má vynikající tepelněizolační parametry, díky tomu dosahují prostupy vysokých hodnot tepelného útlumu od tepelně nebezpečného komínového tělesa směrem k hořlavým konstrukcím ve střešním plášti. Pěnové sklo je nehořlavé a dokáže odolávat i extrémně vysokým teplotám.

Tím pádem nemůže ani dlouhodobým působením teplot dojít k jakékoliv degradaci materiálu nebo dokonce k jeho vznícení. Navíc je pěnové sklo materiál homogenní a prostupy z něj jsou vyráběny na celou výšku konstrukce z jednoho kusu, takže nedochází ke snížení spolehlivosti detailu díky vrstvení materiálu v rámci montáže.

Samozřejmě díky izolačním vlastnostem nevzniká podél komínu tepelný most. Při prostupu PIR deskami budeme řešit napojení vrchní a spodní fólie a bezvadné zateplení mezi pěnosklem a PIR. V PIR desce je nutné udělat co nejpřesnější otvor, mezera mezi tepelněizolační vrstvou a prostupem se v těchto případech většinou vyplňuje vhodnou variantou montážní pěny. Pro těsné napojení spodní a vrchní fólie na pěnové sklo se používá bitumenová páska a na ni přilepená pomocná fólie.

Ale i pěnové sklo má své limity, u komínového tělesa je třeba počítat s pohyby vlivem teplotní roztažnosti, u zelených střech je třeba zabránit působení plánované vegetace, jiná specifická skladba může znamenat jiný postup nebo výrobek.

Miroslav-Drobnik-CIKO
Ing. Miroslav Drobník
CIKO s.r.o.

Detail 2. – Střešní okno


Montáž střešního okna je vyloženě živnou půdou pro vytvoření celé řady problémů. Nedostatky jsou navíc po dokončení krytiny a vnitřního obložení skryté v konstrukci, takže vzniklý problém může vést k vážným stavebním poruchám.

Nejčastěji se chybuje při samotném upevnění a vyrovnání rámu okna, ale i při napojování pojistné hydroizolace a parozábrany, popřípadě při umisťování tepelné izolace kolem rámu okna. Výrobci střešních oken proto věnují velké úsilí školení odborných firem a dokonalému zpracování montážních návodů, také jako doplňky ke svým produktům nabízejí izolační sady, které systémově řeší právě tepelnou izolaci a vhodné utěsnění parotěsné a hydroizolační vrstvy.

spravne-vyrovnana-strecha

obr.: Správné vyrovnání okna, stejně tak jako dobře provedená tepelná izolace okolo rámu a perfektní napojení hydroizolace a parotěsné zábrany jsou alfou a omegou dokonale osazeného střešního okna. Foto: Fakro

dokonaly-odtok

obr.: Neméně důležité je zajistit dokonalý odtok srážkové vody, aby nezůstávala v okolí rámu a nemohla tak zatékat do konstrukce. Foto: Fakro

Otázky pro odborníka


Proč je důležité přesně vyrovnat rám při usazování střešního okna?

Rám střešního okna musí být vyrovnaný pro správnou funkci okna a jeho těsnost, vyrovnání je ale důležité také pro estetický pohled z interiéru.

Jak by se projevilo, pokud by nebyla dobře provedená tepelná izolace v okolí střešního okna?

Jednoznačně prochládáním rámu okna a ostění. Uživatel by měl pocit, že z okna „táhne" chladný vzduch a v extrémních případech by docházelo i k nadměrné kondenzaci na rámu, případně na ostění. V létě nesprávně provedená tepelná izolace způsobuje přehřívání interiéru.

Proč je důležité provést těsné napojení pojistné hydroizolace a parotěsné fólie?

Napojení pojistné hydroizolace je důležité zejména pro to, aby vzdušná vlhkost a vítr nepronikaly do tepelné izolace a tím se nezhoršovala její funkčnost; také aby kondenzát vznikající na oplechování a střešní krytině neprotékal do tepelné izolace. Utěsnění parotěsné fólie musí být dokonalé, jinak prochází vlhkost z interiéru přes ostění do tepelné izolace, kde může zhoršovat její funkčnost. Toto napojení je také důležité při provádění testů těsnosti domů (Blower door test).

Jaký má při montáži vliv použitý druh tepelné izolace a fakt, zda je pojistná hydroizolace a parozábrana provedena z fólie, nebo z asfaltu?

Při montáži do klasické mezikrokevní izolace není montáž náročná a postupuje se podle standardních postupů, u nadkrokevní izolace (např. PIR) je montáž podstatně náročnější a pracnější a provedení izolace kolem okna musí být velmi precizní.

Izolace kolem střešního okna by měla mít stejné nebo velmi podobné parametry s izolací použitou v ploše střechy, jinak by mohlo docházet k různým defektům – slabá izolace, silná izolace, nežádoucí vlivy na funkčnost izolace. Rozdíl mezi parozábranou provedenou z fólie nebo asfaltu není funkčně žádný, jde spíše o náročnost provedení a utěsnění veškerých spojů – a to je u asfaltu vždy složitější.

Krzysztof Wilhelm-FAKRO
Krzysztof Wilhelm
obchodně-technický poradce, FAKRO a.s.

Detail 3. – Detail střechy


Dlouhá životnost a správná funkčnost střešního pláště závisí i na tom, jak rychle a účinně se nám podaří celou plochu odvodnit. Způsoby odvodnění jsou ve své podstatě dva a to vnější svodem po fasádě nebo vnitřní do vpusti a svodného potrubí.

U šikmých střech a rodinných domů se setkáme nejčastěji s odvodněním vnějším, tvořeným systémem horizontálních půlkruhových podokapních žlabů, které odvádějí vodu do vertikálních svodů. Ukotvení podokapních žlabů a jejich správné provedení pak zcela zásadně rozhodne o tom, zda systém funguje a dostane bezpečně veškerou vodu pryč i při velmi silném dešti.

podokapni-zlab

obr.: Podokapní žlaby se někdy opatřují i velmi praktickou pomůckou proti ucpávání okapů. Foto: Zambelli

Otázky pro odborníka


Jakým způsobem a kam přesně se kotví okapové háky, které nesou podokapní žlaby?

Existují dva druhy háků – klasické, které se upevňují pod krytinu, a potom háky pro čelní montáž. Klasické háky se zpravidla umísťují na bednění střešního pláště s roztečemi podle jednotlivých krokví. Nejprve se vyfrézuje nebo vysekne drážka, do které se umístí hák a připevní spojovacím materiálem.

Jednotlivé háky se ohýbají až na místě tak, aby byl podokapní žlab ve sklonu. Pokud z nějakého důvodu není možné umístit hák pod krytinu, druhá varianta se pak používá při montáži na čelo krokve. Tyto háky se neohýbají, pro zajištění správného sklonu žlabu se používá nastavitelná konzolka.

Jaké nejčastější chyby se při návrhu a realizaci odvodnění šikmé střechy obvykle dělají?

Občasnou chybou bývá nerespektování správné rozteče mezi háky. To vede k prověšování podokapních žlabů. Mnohem častější je bohužel nesprávné spádování – mezi výškou umístění jednotlivých háků by měl být rozdíl 1–5 mm/m/hák.

Při příliš velkém spádu je zase svod sice správně uložen na jedné straně, na druhém konci ale vzniká znatelná mezera mezi žlabem a střechou (viděl jsem už i 20 cm) – pak vždy radím kvůli optické čistotě vyspádovat žlaby od středu do stran i za cenu toho, že přibydou vertikální svody.

Další problém spatřuji v tom, že mnoho řemeslníků nectí správné zásady uložení žlabů do háků a háky ohnou tak, že je v nich žlab uložen v rovině. Správně musí být zadní strana žlabů o 1 cm výše než přední – z důvodu správného vedení srážkové vody ve žlabech a také proto, aby byly vertikální prvky vedeny rovně podél stěny domu. V opačném případě dochází k vyosení celého systému, což způsobuje problémy optické i při montáži.

Ing-Michal-Boháč
Ing. Michal Boháč, DiS.
Zambelli-technik, spol. s r.o.

Detail 4. – Hřeben, nároží a úžlabí


Nejčastěji dochází k zatékání do střešního pláště v místech, kde se střešní rovina láme to je na hřebeni, v úžlabí nebo v nároží. Pro krytí hřebene se používají hřebenáče, které se v dnešní době nekladou do pokrývačské malty, jak tomu bývalo dříve, ale uchycují se nasucho pomocí hřebenové latě, držáků a příchytek. Hřeben je jakožto nejvyšší místo střechy důležitý pro odvětrání vzduchové mezery pod krytinou. Pro zajištění této funkce se používají větrací hřebenové pásy a lišty.

Nároží je umístěno ve spádu střechy je to průsečnice, od které střešní plochy sestupují. Nejčastěji například na valbové střeše nebo u vikýřů. Řeší se stejně jako hřeben. Úžlabí je opakem nároží, střešní plochy od něho stoupají směrem nahoru a jejich středem – úžlabím – odtéká srážková voda.

U některého typu krytiny (bobrovky) se úžlabí skládá přímo z tašek, ve většině případů se ale setkáme s úžlabním plechem, ke kterému s přesahem dosedá krytina a vzniklá mezera je utěsněna lištami.

Místa, kde se střešní plášť láme, spodní hrana střechy u okapů a také štítová hrana jsou místa nejvíce namáhaná větrem, proto je velmi důležité tašky řádně přikotvit.

clenita-strecha

obr.: Členitá střecha je při pohledu „shora" symfonií složenou z jednotlivých tónů – hřeben, nároží, úžlabí, odvětrání kanalizace, oplechování komína, odvětrávací tašky, protisněhové tašky s hákem – to vše dává dohromady funkční střešní plášť. Foto: Bramac

vetraci-pas-hrebene-strechy

obr.: Větrací pás hřebene při pokládce hřebenáčů „na sucho“. Foto: Bramac

Autor článku: DAGMAR ČESKÁ


drevoastavby-casopis-titulka-2-2021-200x238

Tento článek vyšel v časopisu DŘEVO&stavby 2/2021

Objednejte si krásně vonící výtisk časopisu s kvalitními fotografiemi pouze za 95 Kč

koupit časopis

 

DaS 2-2021
Vaše komentáře (0)

Líbil se Vám článek?

Nejnovější články v kategorii “Střecha”

Více článků »

Nejoblíbenější projekty dřevostaveb

Zobrazit celý katalog »

  • Banner

Proč jste na portále DŘEVO&stavby?

gotop