Sejde-li se osvícený investor se schopným architektem a k dispozici mají kvalitní pozemek s velkým potenciálem, výsledek je pak radost. Názorným příkladem je pasivní dům v západních Čechách, který je majitelům skvělým domovem již několik let. O výjimečném souladu architekta a stavebníka svědčí i to, že dům zůstal od prvního návrhu nezměněn včetně nejmenších detailů.

Nedá se říci, že bychom se ženou odjakživa toužili po rodinném domě. Naopak jsme si nedokázali představit život daleko od města, a tak se naším prvním útočištěm stal prostorný byt v centru. Přírodu jsme si užívali hlavně o víkendech na horách, kam velmi rádi jezdíme. Když však přišly děti, začali jsme svoje priority přehodnocovat. Blízkost přírody nabyla na své důležitosti a představa zahrady pár kroků od domu, kde by si děti mohly nerušeně hrát, byla velmi lákavá.

Přírodě blíž

Shodou okolností kamarád přišel s tipem na pozemek, který splňoval naše představy v mnoha ohledech – lokalita byla na okraji města, ani ne příliš blízko, ani ne příliš daleko. V místě nebyla žádná regulace, která by stanovovala omezení pro nově vzniklé stavby, a okolní zástavba z třicátých let svou roztříštěností umožňovala postavit opravdu téměř cokoli. Naprosto jsme si pozemek zamilovali a byli ochotni pro jeho koupi udělat mnohé. Jak to tak bývá, když něco člověk hodně chce, splní se to. S majitelem pozemku i původního domu, který užíval čas od času pouze na přespání, když se vracel ze zahraničí, jsme se za necelý měsíc domluvili. Dohoda však měla jednu podmínku – v novém domě vznikne malé zázemí pro případ, že by bývalý majitel trávil pár dní ve městě.

Myšlenka na opravu původního objektu vůbec nevznikla. Byl neudržovaný, funkčně i morálně zastaralý a esteticky nás také neoslovil. Já měl představy o budoucím domě jako pasivní dřevostavbě jasné. Zamiloval jsem si dávno předtím například populární „dům v kožichu". Užití přírodních materiálů, nízké provozní náklady a velká míra soběstačnosti mne přímo fascinovala. Žena o tomto směru tolik přesvědčená nebyla, ale stačila jediná schůzka s architektem Jaromírem Veselákem a veškeré pochyby se rozplynuly. Při druhém setkání jsme si již povídali nad port

Ideální orientace domu

Dům je usazen podél severní hranice pozemku tak, aby mohl maximálně využít zahradu s krásnými vzrostlými ovocnými stromy. Velký obytný prostor v přízemí ve spojení se zahradou využíváme nejvíc. Od jara do podzimu sedíme u zahradního stolku a vychutnáváme si možnost být venku. Původní stromy zůstaly do jednoho zachovány a po odborném ošetření se nám odměňují pořádnými dávkami ovoce. Zahradu nejvíce oceňují právě děti, které zde mají hřiště s basketbalovým košem, po stromech rozvěšeny nejrůznější houpačky a dostatek prostoru zahrát si třeba fotbal. Když si náhodou zapomenou nějakou hračku uvnitř, posuvný mechanismus oken umožňuje snadnou manipulaci, přestože při rozměru metr třicet na tři metry něco váží. Spodní patro domu je tedy denní zónou, nahoře pak najdeme zónu noční – dětské pokoje a ložnici.

Dům slouží nám, ne my jemu

Dodavatele jsme vybírali na doporučení architekta a stavba trvala zhruba rok. Po nastěhování jsme se s domem sžili velmi rychle. Jedna z mála odborných konzultací proběhla s firmou, která montovala rekuperační jednotku, abychom věděli, jak co nastavit. Rozhodně se při užívání domu nijak neomezujeme. V zimě, když přikládám do krbu, prostě otevřu okno a ze zahrady si donesu dříví, přestože to znamená ztrátu tepla. Byť je v domě centrální teplotní čidlo a řídicí vzduchotechnická jednotka s řadou programů, ovládám vše manuálně podle toho, jak to cítíme. Rekuperace má nastavenou teplotu vzduchu a teplovodní vytápění teplotu podlahy. Oboje lze v případě potřeby nastavit. Regulace vytápění je možná v každé místnosti zvlášť. V ložnici například netopíme vůbec.

Tepelná pohoda v létě i v zimě

Primárním zdrojem tepla pro vytápění domu je teplovodní krb. Ohřívá vodu v akumulační nádrži a ta je pak rozváděna do podlahového vytápění. Abychom v krbu topili efektivně, nechali jsme do něj nainstalovat automatickou regulaci do topeniště a upozorní uživatele na nutnost přiložit. Za celou zimu jsme spotřebovali maximálně 10 kubíků dřeva.
Ohřev teplé užitkové vody je zajištěn tepelným čerpadlem vzduch-vzduch. Plyn v domě zaveden není vůbec. Pro případ nouze, když teplota poklesne pod určitou hranici, je v nádrži i elektrický ohřev, ale ten se spouští opravdu výjimečně, v letošní zimě to bylo pouze na pár hodin.
V domě je příjemné teplo a povrchy jsou teplé na dotek – stěny i dřevěná podlaha. Tento typ sálavého tepla nám nad míru vyhovuje. Jsme již zvyklí na teplo od nohou. Když jsme například na návštěvě u kamarádů, kteří mají systém jiný – větrání a vytápění v jednom, zdá se nám podlaha studená a vzduch sušší.
Problém nenastal ani s přehříváním domu. Díky masivní tepelné izolaci a rekuperaci, která je celoročně centrálně nastavena na teplotu 20 stupňů. Velkou roli hraje i pasivní stínění – přesahy terasy a střechy a slunolamy z modřínových latí.
Stejně tak neznáme pocit vydýchaného vzduchu. Výměník je nastaven nejčastěji na jedničku, pouze když dojde k nárazovému znečištění – v průběhu vaření nebo když unikne trocha kouře z krbu během přikládání, pustíme větrání na trojku a za čtvrt hodiny je vzduch opět čistý. A pokud bychom chtěli, vždy můžeme zvolit klasický systém a vyvětrat okny. To se však stává málokdy.

Připravila Lucie Němcová
Foto Jiří Ernest