Martin s Petrou a svými dětmi si na bydlení v příjemném dřevěném bungalovu s nádhernými panoramatickými výhledy do krajiny museli chvíli zvykat. Oproti 40metrovému bytu v Praze to byl totiž velký rozdíl. Teď si své nové bydlení nemohou vynachválit – když si v létě nechají na noc otevřené okno, cítí se díky šumící trávě, jako by usínali ve stanu.

Bydleli jsme v Praze na Břevnově v cihlovém bytě o velikosti 40 m2. Břevnov je krásné místo, určitě jedno z nejlepších v Praze. Přesto jsem věděl, že v okamžiku, kdy přijdou děti, budu chtít žít jinde. Pocházím z panelákového bytu a vždy jsem toužil po bydlení v přírodě.

Petra jednoho večera, když byla asi ve třetím měsíci těhotenství, zabrouzdala mimoděk na internetový server nabízející pozemky. To byl první krok k cestě za naším domem. Věděli jsme zcela jistě, že nechceme opravovat starý dům, protože Petřiny rodiče v jednom takovém bydlí a moc dobře tak známe neustálý boj s vlhkostí, zimou a plísněmi. Také jsme se dohodli, že nechceme trávit několik let na stavbě. Poměrně rychle se proto začínalo ukazovat, že si náš nový domov necháme postavit na klíč. Během prvního půl roku jsme objeli několik pozemků a vyjasňovali si, kde by náš nový dům měl stát. Nakonec jsme udělali konečné rozhodnutí – chceme být v přírodě, ale nechceme se vzdát snadné dostupnosti do Prahy.

Láska na první pohled

Na jednu květnovou sobotu jsme si naplánovali návštěvu několika pozemků na jih od Prahy. Žádná z parcel nás nijak zvlášť nenadchla. S Matějem v bříšku byl pro Petru den náročný a chtěla už jet domů. Přemluvil jsem ji ještě k prohlídce posledního pozemku. Když jsme se blížili k vesnici a uviděli příjemnou stráň pod lesem, napadlo nás, jak by bylo krásné, kdyby nás navigace zavedla právě tam. Dlouhou nezpevněnou cestou jsme projeli pomalu se rozrůstající vesnicí a zastavili až na jednom z okrajových pozemků, asi sto metrů pod lesem. Když jsme vystoupili z auta a jako na dlani se před námi rozprostřela zvlněná středočeská krajina, věděli jsme, že naše hledání je u konce. Každý pozemek, který jsme viděli do té doby, měl vždy nějaké „ale". Tenhle byl pro nás perfektní. Skutečná láska na první pohled.

Když se podívám zpátky, bylo naše rozhodnutí o koupi hodně emotivní a rychlé. Energie a dojem z místa převážily i nad takovými skutečnosti, že zde nebyla vybudována příjezdová cesta, elektrická přípojka, vodovod ani kanalizace. Jednoduše jsme místo toho, abychom vyhledávali problémy, začali soustředit energii na řešení. Do měsíce byla naše jména zapsána v katastru a začali jsme pomalu listovat katalogy typových domů. Protože ale máme atypickou parcelu – úzkou, svažitou, s výhledy orientovanými na sever – nic z toho mála, co se nám líbilo, se sem nehodilo. Zkoušel jsem náš dům vymyslet sám, ale po několika bezradných večerech nad papírem jsem musel uznat, že potřebujeme architekta. Oslovili jsme našeho kamaráda, který se zabýval dřevostavbami, a dostal od něj kontakt na ateliér 3AE, se kterým spolupracoval. Po několika schůzkách jsme k architektovi získali důvěru a objednali si studii.

Není dům jako dům

Jsem ekologicky založený člověk a dřevostavby mě proto právem nadchly. Nechápal jsem ale, proč k jejich výstavbě našla odvahu zatím jen menšina. Téměř po celou dobu, kdy se vytvářela studie, jsem četl různé články a prvotní intuitivní rozhodnutí pro dřevostavbu se ukazovalo jako stále správnější. Architekt Lukáš Pejsar dostal jako zadání seznam místností a finanční limit. Chtěl jsem mu ukázat, co jsem do té doby vymyslel, ale odmítl. Přál si mít pro návrh naprosto čistou hlavu.

Když jsme se setkali nad prvním návrhem a poprvé uviděli projekt nudlovitého bungalovu s plochou střechou, velkými okny, na jedné straně zakousnutého do svahu, na druhé naopak trčícího do volného prostoru, spadla nám čelist. A to rozhodně ne v dobrém slova smyslu. Studie byla diametrálně odlišná od toho, co jsme si pod slovem dům vůbec kdy představovali. Architekt začal strategicky s interiérem, ukázal nám půdorysy, vysvětlil své pochody a představil filozofii návrhu. Najednou jsem pochopil, že se mu povedlo to, co mně ne. Skloubil naprosto logicky a funkčně všechny naše požadavky a zabalil je do jednoduché a přehledné formy. Když nám pověděl o masivních dřevěných panelech, ze kterých dům plánuje postavit, a o pohledovém dřevu v interiéru, byli jsme nadšeni.

Protože 3AE není jen architektonický ateliér, ale i realizační firma a spolupráce na studii a projektu probíhala bez problémů, rozhodli jsme se s nimi dům i postavit. Trochu nás znepokojovalo, že za sebou společnost nemá zatím mnoho referencí, ale když se ukázalo, že jsme schopni se domluvit na rozpočtu a viděli jsme snahu, kterou ateliér 3AE vyvíjel, řekli jsme si, proč ne. A nelitujeme.

Dům vyrostl před očima

Hotovou studii jsme dostali až pod stromeček. V zimních měsících se pracovalo na projektu a vyřizovalo stavební povolení. To se pozdrželo, protože stavební komise obecního úřadu nesouhlasila s navrhovanou plochou střechou. Podle územního plánu musela být střecha sedlová. Zjistil jsem, že toto kritérium splňuje střecha se sklonem nad pět procent, zrealizovali jsme tedy střechu se sklonem 7,5 stupně. Kladné stavební povolení proto nabylo platnosti až prvního září. V polovině října se stavěla hrubá stavba z masivních panelů. Byl krásný den a my jsme byli zvědavi, kdy už konečně uvidíme náš dům jinde než na papíře. V deset hodin dopoledne jsme sledovali usazování prvního panelu, zašli jsme si na oběd, pak na krátkou procházku do lesa a v pět hodin večer byla hrubá stavba hotova. A když jsme v polovině února přebírali hotový dům, mohli jsme se rovnou stěhovat. Chyběla jen kuchyňská linka, nábytek a terénní úpravy kolem domu – to jsme si chtěli zajistit sami.

Bydlí se nám tady úžasně. Dům je krásný ze všech stran a přitom tak nenápadný. Oceňujeme, že je přízemní a všechny pokoje tak mají přímý kontakt se zahradou. Líbí se nám také sledování proměn okolní přírody. Počasí se tu mění velmi rychle. Okouzlující je pozorovat postupující bouřku nad údolím Berounky. A taky ten vnitřní prostor, konečně si můžeme zvát návštěvy!

Ve fázi projektování jsme měli trochu problém s chodbou, připadala nám příliš velká. Protože je ale součástí obytného prostoru, není vůbec zbytečná a naopak její existenci každý den oceňujeme. Nejvíc Matěj, který se v ní může pořádně rozjet na motorce. Díky ní je dům prostorný a přehledný. Odzbrojila mě rychlost, kterou dům vyrostl. Masivní dřevěné panely jsou výborný materiál, který se předpřipraví ve výrobě a na stavbě se během několika málo hodin smontuje. Velmi důležitá je precizní příprava projektu a zkušený tým na stavbě, přesto technologie nedává mnoho prostoru pro chyby dělníků. A dřevo v interiéru je jak pohledově, tak pocitově perfektní, mám jeho vůni a texturu velmi rád.

Vytápíme tepelným čerpadlem vzduch-voda a za rok zaplatíme za energie přibližně stejně jako v našem původním malém bytě. Tepelné čerpadlo funguje výborně, jen nám vadí hluk, který tato technologie generuje. Naštěstí to naše je relativně tiché a spíná poměrně zřídka. Máme ekvitermní vytápění, které reguluje funkci čerpadla podle venkovní teploty, museli jsme ho ovšem zkombinovat s vnitřním termostatem, protože nebralo v úvahu solární zisky z velkých prosklených ploch – a ty jsou v tak dobře zaizolovaném domě opravdu značné. Architekt také dobře navrhl příčné provětrání, takže když v horkých letních dnech otevřeme večer okna, dům se za chvíli krásně vychladí.

Připravila Dagmar Šimonová

Foto Martin Zeman