Dobrý pozemek je hlavním stavebním kamenem kvalitního bydlení a svým charakterem mnohdy ovlivňuje způsob našeho života. Jedním takovým příkladem je rodina, kterou jsme navštívili nedaleko Plzně. S partou přátel si našli rozlehlou nezastavěnou lokalitu podél potoka, rozdělili parcely a vytvořili svoji vlastní ulici. Děti si hrají společně a každá z rodin sdílí s ostatními něco jiného – bazén, dětské hřiště s trampolínou nebo terasu s grilem. Plotů zde není třeba.

Tato lokalita je asi třetí, kterou jsme s mou ženou měl v hledáčku. Na každé nám něco vadilo, ale tady to vypadalo ideálně – klidné místo obklopené přírodou, v okolí příjemná zástavba rodinných domů, žádná rušná komunikace a zároveň blízko městské vybavenosti. Háček byl ovšem v něčem jiném – podle územního plánu pozemky nebyly určené k zastavění, byla to prostě pole. Čekala nás tedy ještě dlouhá cesta, než jsme se parcelu vůbec odhodlali koupit a ujistili se, že zde budeme moci stavět. Bylo třeba vyřešit zasíťování pozemků, které zde chybělo. Již na začátku jsme se tedy domluvili s partou přátel a šli do koupě společně. Je zde celkem jedenáct velkých parcel. Sami jsme si zajistili společnou komunikaci a sítě, dokonce bylo nutné vytvořit občanské sdružení, aby bylo možné tyto investice nasmlouvat.

Samotná stavba domu byla ve srovnání s martyriem okolo pozemků hračka. Díky zdlouhavému vyřizování formálních náležitostí spojených se změnou funkčního využití parcel, jsme měli dostatek času na promyšlení návrhu nového bydlení. Chtěli jsme mít jistotu, že bude vše v pořádku, jsme totiž také v povodí zdejšího potoka.

Individuální návrh je k nezaplacení

Zpočátku jsme prohlíželi katalogy a ujasňovali si, co vlastně chceme. Typový dům jsme zavrhli, protože žádný zcela neodpovídal našim představám. Spolupráce s prvním architektem se dále nerozvinula, návrh nám úplně nezamlouval a nedokázali jsme najít společnou řeč. Tuto studii nakonec využil kamarád z našeho sousedství a dům podle projektu postavil. My si našli architekta Karla Hanzlíka, se kterým spolupracuje společnost Palis. To už jsme měli poměrně jasné představy o našich prioritách a požadavcích na dům, které jsme s pomocí ilustračních obrázků architektovi představili. Chtěli jsme jednoduchý a čitelný prostor bez schodů a zbytečných bariér, jehož srdcem bude hlavní obytná místnost s obývákem a kuchyní. Věděli jsme, že bude nejvíce využívaná a že zde jako rodina budeme trávit nejvíce času. Dětské pokoje do určitého věku dětí slouží spíše jako noclehárny. Další z našich požadavků byla ložnice s vlastním zázemím oddělená od dětí – přijde čas, kdy budeme chtít každý svoje soukromí. Teď, když jsou děti malé, spíme v jednom z dětských pokojů a ložnice slouží jako herna, ale až bude potřeba, využití jednotlivých místností změníme. Do budoucna je dokonce možné část domu s dětskými pokoji oddělit a méně vytápět.

Pan architekt Hanzlík na základě našich kritérií vytvořil velmi zdařilý návrh, který do své finální podoby zaznamenal jen drobné změny. Dodnes si pochvalujeme jeho smysl pro detail, v domě není nic zbytečné a funkčně je opravdu promyšlen do posledního centimetru. Nejsou zde žádné chodby ústící do dalších chodeb a žádná plocha nepřichází na zmar. Oproti původnímu návrhu došlo pouze k rozšíření garáže a odstranění sloupku v kuchyni tak, aby prostor zůstal otevřený. Tím jsme trošku zkomplikovali statické řešení objektu, problém ale nakonec vyřešil mohutný lepený trám.

Interiér domu je zásluhou designéra Petra Jandy. Největší radost máme z velkého dubového jídelního stolu, který je jak dělaný na rodinné hodování i hraní nejrůznějších deskových her. Jelikož naše rodina sestává ze šesti členů, na velikosti jsme opravdu nešetřili. Když jsme pak stůl poprvé umístili do interiéru, paní domu se zhrozila, že je velký až příliš. Nakonec se ukázalo, že vůbec ne, a opravdu si ho moc užíváme. Zásah odborníka v interiéru se při užívání domu neustále osvědčuje – ať jde o funkční řešení kuchyně, nebo sofistikovanou knihovnu v chodbě, která elegantně kryje potřebné funkční otvory ke krbu, krásně vypadá a zároveň bezchybně slouží svému účelu.

Dřevo má přednost

Dřevostavbu jsme zvolili zejména z důvodů časové úspory. Bydleli jsme nájmu a nechtěli jsme absolvovat nezbytné technologické pauzy, které jsou v případě zděných domů nutností. Pochopitelně nás ale nadchly i další vlastnosti dřevostaveb, jako například jejich nízkoenergetický potenciál. Stěnová skladba je difuzně otevřená, to znamená, že nikde nejsou použity parozábrany, ale pouze parobrzdy. Tento typ skladby jsme zvolili i z důvodů snazšího vysychání v případě zaplavení domu. Líbí se mi, že dýchá. Nerozumím, proč někdo zvolí konstrukci ze dřeva, kterou se vybírám právě proto, že mi pomáhá udržovat klima v domě, když ji pak uzavře do neprodyšného igelitu.

Konstrukce byla na pozemku montovaná z panelů a na místě plněna foukanou celulózovou izolací. Dům je v nízkoenergetickém standardu, kromě kvalitního zateplení a oken s trojskly jsme investovali zejména do topného systému. Velká akumulační nádrž v technické místnosti je napojená na tři zdroje tepla – solární panely, plynový kondenzační kotel a krbovou vložku s výměníkem. V domě je ve všech místnostech podlahové vytápění a vinylová podlaha, která teplo z podlahy krásně přenáší. Celý dům je navržen tak, aby nevyžadoval speciální údržbu. Nerad jsem otrokem věcí a raději se věnuji dětem, zahradě a sportu. Bál jsem se i dřevěného obložení domu. Už jsem se viděl v nekonečném příběhu s bruskou a štětcem v ruce. Naštěstí je fasáda ošetřena pouze olejem, který není potřeba obnovovat příliš často a pokud nás to přestane bavit, můžeme ji jednoduše nechat zešednout.

Holandský styl

Přáli jsme si mít na domě velký přesah střechy – je praktický, krásně stíní ostré letní slunce a zároveň kryje terasu, na které trávíme spoustu času. V návrhu byly ještě posuvné dřevěné panely, nám se ale zdálo, že příliš omezují prostor terasy a tak jsme je nakonec vynechali. Je možná netradiční, že nemáme žádné žaluzie, ani jiné stínící prvky. Pro někoho je to nepochopitelné, ale my si tento holandský styl užíváme. Připadá nám, že lidé ze svých domů někdy dělají atomové kryty – ploty, žaluzie, závěsy a nejlépe všechno najednou. My tohle neřešíme, za čas zahrada vzroste a nebude sem vůbec vidět, víc nepotřebujeme. Mým přáním je dodělat na terase venkovní letní kuchyň, moc rád vařím.

K oplocení mezi jednotlivými pozemky se také váže zajímavý a tragikomický příběh. Úředník po nás chtěl takzvaný plnoprůtočný plot. Nikdo ale nevěděl, co to znamená, a ani on nebyl schopen nám svůj požadavek vysvětlit. Po několika neúspěšných pokusech o jeho souhlas nám nakonec došla trpělivost a ploty jsme jednoduše neudělali. Všichni jsme přátelé, děti pobíhají mezi parcelami a využívají u každého souseda něco jiného, takže si to ve výsledku užíváme. Vznikla zde parta jedenácti dětí – kluků v podobném věku, takže jsme už teď zvědaví, co nás v budoucnu čeká za překvapení.

Připravila Lucie Němcová
Foto Martin Zeman