Dřevostavba vlastníma rukama

Vydání 05/2015

Fotografie a půdorys
Příběh domu
Technické parametry

Odhodlání postavit si dům uzrálo na dovolené. A protože je Lukáš typ člověka, který, když už se pro něco rozhodne, včera bylo pozdě, začal se věnovat přípravám hned po návratu. Do místní lokality se se ženou zamilovali kvůli krásné okolní přírodě, o dřevostavbě rozhodla požadovaná rychlost výstavby a nároky na energetickou úspornost.

Nejprve jsme listovali katalogy a časopisy, později jsem si stáhnul volně dostupný program na kreslení a podle svých představ načrtl půdorys. V průběhu několika schůzek s prvními oslovenými firmami mi sice odsouhlasili, že je dům navržený reálně a tedy realizovatelně, ovšem první cenový nástřel byl zhruba ve výši 17 milionů. Tedy naprosto mimo náš rozpočet. Začalo se osekávat...

Zpět k typovému projektu

Firmy jsem se snažil vybírat podle referencí na internetu, žhavým kandidátem pro mě byla firma, která neměla příliš kladných ani záporných ohlasů. Při schůzce ale jednoduše zafungovala chemie. Sedli jsme si lidsky i obchodně. Nabídli nám svůj typový dům, jednoduchý obdélník zastřešený sedlovou střechou, a doporučili stavební systém. Před stavbou jsem navštívil dva vzorové domy různých společností, ale zpětně vidím, že to bylo k ničemu. Tehdy jsem ještě vůbec nevěděl, čeho si mám všímat. Projekt jsme trochu pro naše účely upravili, například se zvedly pozednice a z podkroví se udělalo plnohodnotné patro. Za volbu realizační firmy jsem moc rád – od počátečních schůzek až do předání hrubé stavby proběhlo všechno podle předem stanovených pravidel.

Nabyté zkušenosti

Chtěl jsem si dům od fáze hrubé stavby dokončovat sám, zabralo to ale ve finále mnohem víc času, než jsem předpokládal. Výhoda rychlosti montované dřevostavby tak vzala za své. Na nově rozparcelované půdě jsme začali stavět jako první, a když se teď podívám kolem, téměř každý pozemek už je zastavěný. Hned po dovolené jsme začali plánovat, sháněli firmu a vyřizovali stavební ohlášení a následující léto se začalo stavět. Hrubá stavba byla dokončena za tři měsíce. I když jsem tu potom trávil každou chvilku po práci i každý víkend, stejně ještě dnes není všechno hotovo. Přesto bych do toho šel stejným způsobem znovu, jsem za své nabyté zkušenosti rád a možná je to i tak, že jsem si jednoduše potřeboval dokázat, že to zvládnu.

Co udělat jinak

V první řadě bych už neumisťoval schody do obývacího pokoje. Zvuky se nesou z obývacího pokoje a kuchyně do ložnic a rušíme se tak. Také bych už dnes určitě zainvestoval do sádrovláknitých desek, protože klasické sádrokartonové příčky jsou podle mě akusticky nedostatečné. Děsím se chvíle, až děti přijdou do puberty a každý bude chtít poslouchat svoji hudbu. Také věřím, že hluk se do značné míry šíří po domě i kvůli rozvodům vzduchotechniky (nucené větrání s rekuperací), tu bych ale neměnil. Společně s nezanedbatelnými tepelnými zisky ze slunce opravdu šikovně spoří energii a zajišťuje příjemné prostředí. Protože kovářova kobyla nesmí chodit bosa a já pracuji v oboru automatizace, máme tu i inteligentní elektroinstalaci.

Ošetřovaná dřevěná fasáda

Máme poměrně nepříjemnou zkušenost s dřevěnou fasádou. Byli jsme jednoduše líní a tři roky jsme ji neošetřovali tak, jak bychom měli. Západní stěna, nejvíce vystavená slunci a povětrnostním podmínkám, navíc bez přesahu střechy, se tak zkroutila a museli jsme obklad vyměnit. Teď už víme, že je potřeba ji jednou za rok natřít. Dřevo mám moc rád, fasáda s ním vypadá hezky, ale člověk musí jednoduše počítat s tím, že s sebou přináší nějakou práci.

Jinak jsme tu ale moc spokojeni, děti můžou každé odpoledne vyběhnout na zahradu a také jsme tu našli skvělé sousedy. Stavba vlastního domu, navíc ještě do značné míry svépomocí, je určitě bohatá zkušenost, ale podle mě rozhodně stojí za to.

Připravila Dagmar Šimonová
Foto Martin Zeman