Na úpatí Chřibů pod hradem Buchlov, ve vsi Břestek, se nachází nevšední srubový penzion. Majitel se nechal inspirovat v Rakousku – chtěl pro své klienty vybudovat zázemí, které by jejich zážitek z letu balónem umocnilo. I přes občasné drobné problémy, které se nevyhnou asi žádnému penzionu, je i po čtyřech letech provozu přesvědčen, že srub přesně splnil to, co od něj čekal – hosté odsud odjíždějí s pocitem, že zažili něco výjimečného, a rádi se sem vracejí.
Mám rád, když lidi, kteří si sem přijedou užít let v balónu, nemusejí spěchat. Vrátíme se z letu, pokřtíme nové letce a pak se posadíme u stolu, povídáme si, něco popijeme a prohlížíme společně fotky. Navážeme vztah, poznáme se, a je to tak mnohem osobnější a příjemnější, než kdyby se hned po přistání zase rozjeli domů.
Když se naskytla příležitost pozemek koupit, neváhal jsem. Srubové stavby mi vždycky připadaly atraktivní, líbily se mi a oslovovaly mě. A protože chci, aby sem lidi rádi jezdili, zvolili jsme srub. Je to přece lákavé, říct: pojďme se podívat do srubu, pojďme posedět do srubu... Srubová stavba sice není pro tento kraj úplně typická, ale většina lidí, s jejichž reakcemi jsem se setkal, je přesvědčena, že sem náš srub zapadl jako... vždyť víte, jak se to říká. Získání stavebního povolení se sice trochu protáhlo kvůli tomu, že provozujeme balónové létání – museli jsme třeba vypracovat hlukovou studii, protože ventilátor, který před každým startem vrčí asi pět až deset minut, je docela hlučný a hořáky v balónech také. I když byla celkem drahá, jsem rád, že jsme si ji nechali dělat, aspoň máme jistotu, že je vše v pořádku. A možná i proto, že podobná stavba se stejným průměrem kulatiny stojí o pár kilometrů dál a stavební úřad už s tím měl zkušenosti, se stavebním povolením jsme neměli vlastně žádný problém.
Zázemí pro zážitky i odpočinek
Většina plochy pozemku o rozloze 10 000 metrů je rovná a určená pro starty balónů. Svažitá část se pak nabízela pro stavbu srubu se suterénem pro garáže a technickým zázemím pro penzión i pro balóny. V suterénu je i sociální zařízení pro kemp – máme tu prostor, kde může zaparkovat pár karavanů, sám s karavanem jezdím, takže jsem to chtěl umožnit i hostům. Část pozemku je pak připravena i pro ty, kdo si chtějí užít pobytu v přírodě. Najdou tu pergolu s ohništěm, kde si mohou posedět a třeba si něco opéct.
Betonový suterén jsme měli hotový asi rok před vlastní stavbou srubu. Od začátku byla jasná kostra, jak bude penzion velký. Dneska ale vidím, že jsme měli některé věci dimenzovat jinak, například zvětšit restauraci na úkor terasy a nad ní umístit ještě dva pokoje pro hosty. Nejspíš to vyřešíme přístavbou, dole bude prosklená část, kterou bude možné v létě otevřít a v zimě nechat zavřenou, nad ní ve štítu vybudujeme nejspíš kancelář, která tu teď chybí. Není to vyloženě chyba projektu, jen jsme neměli tu zkušenost, kterou máme dnes. Na kapacitu restaurace je počet lůžek nedostatečný. Často se nám stává, že se sem všichni, kdo chtějí přijet, ani nevejdou. Takže nás další stavění v blízké budoucnosti asi nemine.
Údržba penzionu je vždycky náročnější
U takhle velkého, patrového srubu také bylo těžké předem odhadnout, jak bude dřevo při sesychání pracovat, takže v rámci záruky tu firma musela letos asi čtyři sloupy, u kterých už byly aretační šrouby úplně na doraz, vystojkovat a seříznout, abychom získali dalších pár centimetrů vůle.
Nebo jsme museli přebrousit a znovu olejem napustit dva vodorovné trámy, které vedou přes celou délku střechy a jsou uložené v místech, kde jsou nejvíc vystavené povětrnostním vlivům.
Loni na Silvestra, kdy jsme srub kompletně pronajali a odjeli jsme, mi volal personál, že do kuchyně kape voda. U sprchy v jednom z pokojů se rozpojil odpad. Přestože jsme instalatéry, topenáře i další řemeslníky upozorňovali, že musí dát pozor a počítat s tím, že jde o srub a dřevo v něm přirozeně pracuje, čas od času tady k podobným zádrhelům dochází. Je škoda, že firma, která sruby staví, nemá svoje řemeslníky i na dokončovací práce, kteří by s tím počítali.
Ale přes to všechno bych neměnil. I kdybych dopředu věděl, co mě čeká, znovu bych volil srub. Když od hostů slyším, jak se jim tu dobře spalo, nebo vidím, že se jim z restaurace ani nechce, protože se tu cítí skoro líp než doma, a když se vracejí i s rodinami, vím, že takovou atmosféru by žádný jiný typ stavby neposkytl.
Copyright © 2025 Českobrodská 35, 190 12 Praha 9 - Dolní Počernice Kontakt
Vytvořeno v xart.cz