Když má šedá zelenou

Vydání 01/2017

Fotografie a půdorys
Příběh domu
Technické parametry

Pro Jana a Michaelu byl byt jen přestupní stanicí k vlastnímu domu. Chtěli se odstřihnout od „společného" hospodaření paneláku i vykradačů aut a sklepů. Nejpádnějším argumentem ale bylo, že měsíční náklady na bydlení kolem pět a půl tisíce za sedmdesát šest metrů čtverečních mohou stáhnout při obytné ploše více jak dvojnásobné skoro na polovinu, a to včetně provozu dalších osmdesáti metrů v podobě garáže, dílny a zahradního domku.

Zahrada pro děti a venkovské prostředí bylo to, co vyhrálo na celé čáře. Pozemek jsme v rodině už měli. Šlo sice o takovou nudli s přístupem pouze z krátké západní strany, ale byla naše. Netrápilo nás pak ani to, že dům na pozemek nebude možné umístit ideálně, respektive některé místnosti vůči světovým stranám, ani dlouhé propojení vjezdu s garáží. Na druhou stranu bych řekl, že kouzlem nechtěného teď máme krásný výhled na východ slunce z kuchyně a dokonalou cyklodráhu pro našeho syna.

Cesta kompromisů

Představa o domě se tříbila postupně. Jednou z podmínek územního plánu obce bylo dodržení minimálního sklonu střechy 35 stupňů, což z našich představ až tak moc nevybočovalo. Jediné, co zde bylo možno vymyslet a postavit vzhledem k daným rozměrům pozemku, byl obdélníkový patrový dům se sedlovou střechou, což má jako česká klasika velký potenciál.

Velkým kompromisem bylo jedno parkovací místo před domem. To druhé, zastřešené s přímým vstupem do domu, připadlo samozřejmě ženě. Vzhledem ke zmíněným proporcím naše pozemku nebylo možné jiné řešení a tím došlo k oddělení garáže a nahrálo vzniku zahradního domku. Výhodou pro nás je naprosté oddělení technické části (garáž, dílna) od celého domu; pro ženu zajištění čistoty a pro mě klid na práci.

Že budeme stavět „ve dřevě", o tom nebylo třeba diskutovat. Rychlost výstavby a nízké provozní náklady hovořily jasně. Jelikož se pohybuji celý život ve stavebnictví, neměli jsme ani obavy z realizace. Tím, že je v domě použita spousta technologií, bylo jen třeba dbát na to, aby se na něco nezapomnělo. Myslím, že riziko není obecně v dřevostavbách jako takových, ale spíš v tom, kdo je staví. Kvalitní stavbu může realizovat jen kvalitní firma s kvalitními lidmi. A taková bohužel nejspíš nebude ta nejlevnější. Peníze ale nehrály v našem případě hlavní roli.

Energetické možnosti

Určitě bych vyzdvihl investici do systému vzduchotechniky s rekuperací a do fotovoltaické elektrárny. Na nezávislost to zatím není, ale stačí jen dokoupit baterii a rozšířit FVE. Jistě, doba návratnosti je delší, nicméně jsme si to mohli dovolit a jsme za to rádi, protože na elektřinu jede všechno – vzduchotechnika, bojler, topení, kamerový systém, zabezpečovací systém, rolety, brána, vrata, vstupní dveře, dvě lednice, mrazák, trouba, kávovar, závlaha trávníku, čistička odpadní vody, centrální vysavač. Bez FVE byly roční náklady čtyřicet tisíc, teď jsou pod třiceti tisíci. V zimě dům spotřebuje okolo dvaceti pěti kilowatthodin denně, když jsou teploty mezi nulou a mínus pěti, vychází provoz na stokorunu denně. V létě je to při deseti kilowatthodinách jen čtyřicet korun. Spotřebu ale významně ovlivňují spotřebiče v trvalém provozu. Jen server kamer a sdílených dat v síti má trvalý příkon okolo dvou a půl kilowatthodiny denně, takže jen za tuto srandu bych si mohl tři tisíce ročně odečíst. Jelikož elektrárna vyrobí v létě více energie, než spotřebujeme, mám ještě v hlavě pořízení klimatizace do tří pokojů v podkroví, neboť se mi nechce odevzdávat proud zdarma energetické společnosti. Jelikož jsou v podkroví během léta teplé dny znát, raději přebytečný proud přeměním na chladný vzduch.

Radosti...

Dlouhou chodbu se schodištěm mohu všem otcům jenom doporučit. Náramně si v ní se synem vyhrajeme při posílání autíček nebo při hraní hokeje a fotbalu. Nejvíce máme se ženou rádi kuchyni s jídelnou a obývací prostor propojený s výhledem na zahradu. Po tom jsme vždy oba toužili a idylka, kdy po práci sedíte na zahradě a koukáte, jak si děti venku hrají, je k nezaplacení. V létě je to posezení v zahradním domku, kterému s láskou říkáme „chlastánek". Máme ho propojený s posilovnou, dílnou a garáží, což se ukázalo jako praktické. Já osobně mám rád takové ty technické serepetičky, jako je ovládání světel, rolet, kamer či zabezpečení z mobilního telefonu nebo počítače. Člověk samo sebou ví, že se bez toho dá žít, ale občas si chce udělat radost sledováním výkonu a příkonu spotřebičů, zisků a ztrát a tak podobně. Ale varná konvice zatím na dálku „nejede", i když bych věděl, jak to udělat.

Interiér je z větší části moje práce, ačkoliv manželku z toho nemohu vynechat. Nicméně když jsme se na něčem nemohli shodnout, udělali jsme to tak, jak jsem chtěl já (smích; poznámka redakce). A moje představa byla, aby se použily opakovaně stejné materiály a vzory. Ačkoliv na někoho může interiér působit studeným, neosobním dojmem, dělal jsem to s vidinou, že se časem doladí a vdechne domu osobitý styl spojený s použitím barev, dekorací, obrazů a květin.

... a zkušenosti

Jsem velmi zklamaný z venkovní dlažby. Mým záměrem bylo, aby se hodila ke vzhledu domu a vybral jsem proto betonovou. V praxi se ale ukázalo, že se velmi rychle špiní a skoro nic z ní nejde vyčistit. Doporučil bych tedy stavebníkům: chcete-li po dlažbě chodit a jezdit, vyberte jinou. Satisfakcí mi ale byla kuchyně, kterou jsem zvolil vestavěnou. Jednak jsou v ní schované rozvody vzduchotechniky, ale hlavně jsem dostal pochvalu od manželky za to, že jsem minimalizoval plochy, kde by musela utírat prach. Obdobně praktickou se ukázala absence záclon či závěsů. Stínění máme řešeno předokenními roletami a do budoucna zvažuji v některých místnostech použití japonských stěn či nejmodernějších rolet typu zebra (tzv. Den a noc nebo také Duo roleta; pozn. redakce). Je to velmi praktické, s jednoduchou montáží přímo na okenní křídlo bez nutnosti vrtání. Neztrácíte tak záruku na okna.