Při rekonstrukcích starých usedlostí (a nemusí být ani historicky cenné) se stále častěji setkáváme se snahou zachovat v co nejvyšší míře autenticitu objektu, jeho tradiční styl, materiály, stavební postupy... Ovšem historii je třeba nejen poznat a respektovat, ale také propojit se současností. Prostě zrenovovat dům tak, abychom ho příliš dokonalou rekonstrukcí a současnými obvyklými technologickými postupy o tu původnost nakonec nepřipravili...

Toho si byli vědomi jak majitelé dříve hospodářských objektů, tak i architektka Lenka Míková, která byla k jejich úpravě přizvána. Hlavním cílem bylo zachování tradičního rázu lidové stavby, její autentičnosti, ovšem nemělo vzniknout muzeum, ale dům k bydlení při zachování určité přirozenosti a tradičnosti celku.

Romantika až na druhém místě

Název, který architektka Lenka Míková usedlosti dala – Dva domy, srnky a stromy – plně vystihuje nejen celou usedlost, ale také atmosféru lokality, v níž se nachází. Investor koupil roubenou chalupu a kamennou stodolu a chtěl zde vybudovat víkendové sídlo. Dva objekty předurčovalo k letním či zimním dovoleným a letmým útěkům z města místo – téměř samota, klid, ticho, jen zpěv ptáků a šumění větru. To vše v romantické krajině jižních Čech, kde, jak napsal Ota Pavel, „...vládnou jiné mravy, jiný lid, kde roste jiná tráva a rostou jiné ryby a čepuje se jiné pivo."

Ovšem romantika musela zpočátku stranou. Obě budovy, tvořící vzájemně písmeno L, byly již dlouho opuštěné, a tomu odpovídal jejich stav. Chátraly, kromě toho tam byly provedeny opravy, které s původní stavbou vůbec neladily. Majitelé nevyslyšeli rady některých odborníků a objekty nezbourali, ale oslovili architektku Lenku Míkovou, s níž již dříve spolupracovali při zařizování interiéru kanceláří a poté i při rekonstrukci bytu.

Roubenka a kamenná stodola

„Usedlost vypadala opravdu jako ruina, ale majitel chtěl zachovat co nejvíce z původní stavby a jejího tradičního ducha," vysvětluje Lenka Míková. „Základem byl jasný koncept návrhu, vytvořený již na začátku a jen do určité míry přizpůsobený konkrétní situaci při stavebních úpravách. Navodit atmosféru tradiční lidové stavby se zde podařilo navzdory skutečnosti, že roubenku bylo nezbytné kvůli jejímu špatnému stavbu téměř celou zbourat a postavit znovu. Je sice otevřená do krovu, ale v duchu starých chalup zůstala tmavší, uzavřená a intimnější. Určujícími prvky jsou zde tradičně opracované povrchy - tesané trámy a roubení, hliněné omítky, štípaný šindel... Nové prvky, například vložené patro nebo zádveří, by měly působit spíše nenápadně."

Stodola získala novou funkcí lehkost a vzdušnost – slouží současně jako letní obývák, prostor pro hosty a technické zázemí. „Pojetí rekonstrukce je zde uvolněnější," pokračuje autorka návrhu, „i ona je otevřená v podstřešním prostoru, ovšem ponechává si svůj charakter – původní kamenné stěny zůstávají uvnitř odhalené, materiálově je doplňuje beton s otisky bednění na nové vnitřní stěně a překladech. Nad úrovní kamenných stěn jsou povrchy nabílené, vynikne tak původní krov a zdůrazní se také celkově světlejší charakter stodoly." Hlavní prostor se prostřednictvím skládacích oken otevírá do zahrady a na louku za domem, velkorysé prosklení ve štítu nabízí posezení s výhledem na staré stromy. Pomyslné srdce domu tvoří otevřený krb na kameni z nedaleké stráně.

Soulad a jednota celku

Hlavním motivem rekonstrukce bylo zachování přirozeného souladu, obě stavby zůstaly zvenku víceméně v původní podobě, změn dostál interiér. „Spojujícím prvkem obou interiérů je otevření prostoru do krovu," popisuje Lenka Míková, „důležité je také zachování tradičních prvků a vybavení – v chalupě je černá kuchyně, ve stodole průhled skrze původní vrata. V obou domech je pak navíc vestavěný nový černý "komín", který v sobě ukrývá hygienické zázemí a podpírá schody do patra. Ve stodole se tyčí tato vestavba jako dominanta, v chalupě je naschvál nenápadná."

Cílem klienta i architektky byla v tomto případě spíše přirozenost, než dokonalé formální napodobení. K tomu napomáhaly i přírodní materiály. „Dřevo, kámen či hlína a jejich ruční opracování s sebou nesou nedokonalost, návrh od začátku bral v potaz nepřesnosti, měnící se tvar a postupné stárnutí objektu v čase," uzavírá Lenka Míková.

Dům se stal vítězem kategorie „Soukromý interiér rekonstrukce" v soutěži pro architekty a interiérové designery Interiér roku za rok 2017.

Zastavěná plocha: 297m²
Užitná plocha: 365 m²
Konstrukční systém: dřevostavba – roubená konstrukce; stodola – kamenné zdivo, pohledový beton
Ošetření stěn: hliněné omítky s vápenným nátěrem
Teplo: podlahové a stěnové topení, zdroj kotel na pelety + doplněno topeništi: chalupa – pec s krbem, stodola – atyp otevřený krb
Architekt: Ing. arch. Lenka Míková
Spoluautor: Ivan Boroš
Stavební inženýr: Němec Polák, spol. s r.o.
Realizace: Status Stavební a.s.