Co sluší roubenkám? Rozhodně kanafas

Redakce | Úterý, 07. únor 2023 |

Řekne-li se kanafas, většina lidí si představí kostičku o velikosti jednoho centimetru, nejspíše bíločervenou. Látka s bohatou historií je už po mnoho generací základním pilířem při zařizování interiérů stylových chalup i moderních roubenek. Víte, co dělá kanafas kanafasem, a že kromě klasických kostiček a proužků dokáže zručný textilní návrhář vyčarovat z kanafasu netušené věci?

Z historického pohledu je kanafas barevně pruhovaná či kostkovaná tkanina, která se tkala na našem území po domácku od 18. století. Používala se převážně na ložní prádlo a oděvy, ale i jinak. K její „univerzálnosti" patří totiž i její oboustrannost – látka se tká z předem obarvených přízí, a to je právě to, co ji odlišuje od pláten jednobarevných (barvených v kuse).

obr.: Vzor „Kuba" se žlutou, zelenou a růžovou v útku (na režné osnově) – len. Foto: archiv Evy Jandíkové

Po odborné stránce se problematice kanafasu věnovala PhDr. Jitka Staňková, etnografka, která má ve svých článcích a v publikaci „České lidové tkaniny" jeho původ historicky doložený, včetně jeho materiálových "přestupů" z konopí (pojmenování kanafas se odvozuje od latinského „canabis" – konopí) na len, a pak do bavlny, která se používá v dnešní době na kanafas nejvíce.

Postupem času mohli výrobci zásluhou nových typů spřádání přízí tvořit stále jemnější a lehčí konstrukce tkanin, snižovala se gramáž, tkanina byla jemnější, a přitom si zachovávala stejnou pevnost. Kanafas se tak postupem času stal příjemnější na omak a snadnější na údržbu, technologie výroby, materiálové složení ale i charakter vzorování ovšem zůstal – a to je to, co dělá kanafas kanafasem.

Foto: Na-chalupu.cz

Pruh, kostička, káro

Vzor, odborně dezén, je tvořen alespoň dvěma barvami. Jednotkou vzorování je jedna nit a střídají-li se barvy po jedné niti, vzniká melanž – při pohledu na takto tkanou látku se ve vzdálenosti půl až jednoho metru barevné body v oku slévají do jednolitého odstínu, takže látku na první pohled jako kanafas nehodnotíme, ale pořád je vyráběná stejnou technologií a chová se pak tedy z hlediska srážlivosti a jiných atributů stejně jako „klasický proužkovaný nebo kostičkovaný" kanafas.

obr.: Ležérní mačkaný vzhled lnu lze vnímat i jako jeho přednost. Zaujme především svou životností, pevností, ale i jemností a přírodní krásou. Vzhledem ke své olejnaté složce, která chrání rostlinu na poli, také odpuzuje roztoče. Foto: Na-chalupu.cz

Potřeba kombinovat nebo doplňovat výrazný vzor jednobarevnou plochou, zvláště u oděvu, si vynutila móda od osmdesátých let a poptávka u oděvářů stále stoupá. Kombinovat totiž látku obarvenou „v kuse" s látkou pestře tkanou (tedy kanafasem) není ideální. Látka, která se barví až po utkání, se projevuje jinak, proto se v případě potřeby jednobarevné plochy používají tyto minimalistické dezény, které si v sobě naopak nesou kouzlo střídání barev, měňavosti a ušlechtilosti samostatně obarveného vlákna. Dvě nitě už tvoří drobný proužek, dvě nitě v osnově a dvě nitě v útku tvoří vzor, který je známý spíš pod pojmem pepito.

Pro kanafas je však typické střídání nití ve větším množství, takže více nití, jsou-li v osnově, tvoří pruhy podélné, pokud jsou jen v útku, tvoří pruhy příčné. Při pravidelném střídá ní v obou soustavách nití vzniká kostička. Z větších pruhů je také větší kostka. Větší uvnitř členěné kostce se říká káro.

obr.: Velmi hustě tkaný bavlněný kanafas utkaný v Moravských a Českých tkalcovnách je z nebělené a barvené příze, vzor je oboustranný. Je stálobarevný při praní do 60°C. Foto: Na-chalupu.cz

Z minulosti do současnosti

Široké pruhy a velké kostky se v dobách, kdy se vlákno barvilo doma, nedělaly – důvodem byla neschopnost v domácích podmínkách přízi jednolitě obarvit, a tak vzniklé „žíhání" tkalci potlačovali tím, že barvu často a různě střídali. Barvení se v druhé polovině dvacátého století ale stále zdokonalovalo, a proto zvětšení barevné plochy ve vzoru nebyl problém. Rozvíjení těchto vzorů ale bylo na přelomu století znesnadněno vývojem v technologii snování – proces se zrychlil, ale omezil rozmezí (rozpětí, velikost) raportu.

obr.: Charakteristickým prvkem historického kanafasu bylo časté používání bílé (režné) barvy, která vytvářela výrazný kontrast k druhé barvě, moderní kanafas naopak pracuje s prolínáním méně kontrastních barev. Vzhledem k tomu, že se příze pro „kanafasovou tkaninu" musí předem nabarvit, vznikají finanční i časové nároky na výrobu větší než u tisku. Z ekonomických důvodů tak vzniká při výrobě tlak na omezení počtu barev, což pro designéra znamená náročnou spekulaci, jak dosáhnout žádoucího efektu. Foto: Na-chalupu.cz

Len za bavlnu

Kromě dnes nejběžnějšího bavlněného kanafasu se opět můžete setkat i s kanafasem ze lnu. Len mnoha svými užitnými vlastnostmi vítězí nad bavlnou. Navíc jeho vlákna nepotřebují při pěstování hnojit ani ošetřovat pesticidy. Vlákna lnu jsou stoprocentně recyklovatelná a rozložitelná, na jeho zpracování se také používá méně chemikálií a vody, je tudíž výrazně ekologičtější než bavlna.

Lněné látky jsou příjemně chladivé na omak, odvádí teplo a pot a dobře snáší namočení. Len je pevný a odolný materiál, navíc je vhodný i pro alergiky, neboť je hypoalergenní a antibakteriální. Len také nevytváří statickou elektřinu, nepřitahuje a nepohlcuje prach, proto se nemusí prát tak často jako bavlna. Jeho jedinou nevýhodou je vysoká mačkavost tkaniny, lněné vlákno se také nedá obarvit na tak výrazné odstíny jako bavlna, a tak jsou jeho barvy spíš tlumené a víc neutrální.

obr. Tradiční kanafas se nehodí jen na závěsy a povlečení. Vykouzlit z něj můžete nepřeberné množství doplňků třeba do kuchyně. Pokud neholdujete šití, mnoho z nich lze už hotové objednat. Foto: Na-chalupu.cz

AUTOR ČLÁNKU: Dagmar Česká

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00