Jak správně sázet, aby to na zahradě rostlo

Redakce | Úterý, 15. červenec 2025 |

Bez rostlin není zahrada! Tak honem do... počkat, počkat, kampak? Do zahradnictví? Zastavte se, na to je přece ještě času dost. No dobře, pro radost a motivaci si pořiďte krásnou pokojovku v květináči a k ní přidejte papír a tužku. Plánování zahrady by totiž mělo začít právě takhle, a hlavně přímo ve vaší zahradě, ne unáhleným nákupem čehokoliv v zahradnictví a následným nekoncepčním přemýšlením: kam teď s tím?

S pojmem permakulturní zahrada jsme se blíže seznámili v minulém díle. A i když se zahrada respektující tyto principy může netrénovanému oku zdát jako nejlepší alternativa pro pankáče, hlavně ze začátku bude potřebovat dost pozornosti. Nenaplánovat si totiž koncept jakékoliv zahrady, i té permakulturní, je zásadní, ovšem velmi rozšířená chyba.

Paradoxní, chtělo by se říct, protože domy se obvykle plánují do detailu. Zvenku i zevnitř. Přesně víte, kde je jaké vedení a kdo, kdy a co bude dělat. Ale zahrada ve velké spoustě případů vzniká nahodile, dost často tak, že někde něco vidíte a jednoduše to chcete také. A světe div se – ono to moc nefunguje. Přestože je zahrada už z podstaty věci dynamická, díky pečlivému plánování můžete s těmito změnami pracovat, předvídat je, vytvářet stále funkční společenství a nechat přírodu, aby vám pomohla.

A to je jeden z principů, na kterém permakultura stojí. Protože ani v přírodě se neděje nic náhodou, spíš naopak. Vše je součástí poměrně jasně daných dlouhodobých i krátkodobých procesů. Plánování permakulturní zahrady rozhodně neznamená, že když už nějakou zahradu máte, vezmete bagr a srovnáte všechno se zemí. Navrhování takové zahrady je hlavně o tom, smířit dané podmínky v místě se svými požadavky a představami. A pak podle toho naplánovat úpravy a výsadbu tak, abyste se mohli postupně přibližovat ideálu.

Vzhůru do zahrady

První, co byste měli udělat, je vypravit se do vlastní zahrady. Osobně. Prohlédnout si ji pěkně zblízka. Prostor, který máte, bude totiž určující k tomu, jaké výsadby nakonec zvolíte. A ano, píšu cíleně zvolíte, protože vám nikdo nemůže ultimátně diktovat, co přesně si máte na svůj prostor nasázet. Jednoduše proto, že každá zahrada je jiná. A tím přímo nemyslím rozlohu vašeho pozemku, protože funkční permakulturní zahradu je možné vybudovat klidně i na plácku velikém jako dlaň. Rozhodující je, jaké podmínky vám právě ta vaše poskytne.

Posaďte se a sledujte – jaké světelné podmínky na zahradě máte? Kde je nejvíc slunce? Kde spíš stín a proč? Spíš sucho, nebo vlhko? Pokud popřípadě obojí, tak v jakých místech? Vezměte motyčku a hrábněte do zeminy – jaká je? Písčitá, jílovitá, nebo humózní? Máte pozemek v úrodné nížině, nebo na horách? Jaké je tam podnebí? Město, vesnice, samota v lese? Navazuje nějak na okolní krajinu?

Je vaše zahrada na rovině, ve svahu, nebo je terén značně členitý? Jsou tam už nějaké výsadby, které byste chtěli zachovat? Jaké vzrostlé stromy se tam nachází? Která místa máte rádi? Kudy nejčastěji chodíte? Jsou přes vaši zahradu vedené nějaké sítě? Kde je tepelné čerpadlo či zdroj vody? Zmapujte si svoji zahradu co nejpečlivěji a nakreslete si plán (můžete k tomu použít katastrální mapu – je dostupná volně na internetu, stačí zadat číslo popisné nebo katastrální číslo pozemku).

Máte? Výborně! V dalším kroku si sepište, co od své zahrady chcete. Milujete domácí zeleninu? Zavařeniny? Jablka? Nebaví vás hrabat se v hlíně a chcete víc prostorů bezúdržbových? Potřebujete dřevo do krbu? Baví vás léčivé byliny? Máte nějaké rostliny, které byste na zahradě opravdu chtěli? Chcete prostor pro fotbal s dětmi nebo skryté zákoutí, kde se můžete schovat? Plánujete chovat domácí zvířectvo? Sepište si všechno, co vás napadne.

obr.: I na malém kousku půdy je možné vytvořit permakulturní zahradu, která překypuje životem. Foto: Bogdan, Zdroj: Dreamstime

Sláva lenosti aneb Kam s tím

Tak, teď před sebou máte dvě věci – plán své zahrady a to, co od ní chcete. A ne, ještě pořád nebudeme nic sázet! Teď se zamyslete nad tím, kolik času a práce chcete své zahradě věnovat. Budete spíš odpočívat na lavičce s knihou? Nebo je pro vás tím nejlepším relaxem péče o zeleninu a pěstování rostlin od semínka? Proč to je zrovna teď důležité? Na řadu totiž přichází zónování.

Rozdělte si zahradu na zóny podle toho, jak moc je která část udržovaná. Díky tomu můžete i na velmi rozlehlém pozemku vybudovat téměř bezúdržbový prostor. Každá permakulturní zahrada by v sobě měla mít zónu 1, 2 a 5.

Zóna 1 znamená prostor, který budete udržovat nejintenzivněji a kam budete zároveň mít nejjednodušší přístup. Měla by to být zóna, kam ráno dojdete pro pažitku na vajíčka, aniž byste si zmáčeli boty. Jednoduše proto, že člověk je tvor líný. A to nemyslím vůbec zle – když se podíváme, kolik sofistikovaných strojů a nástrojů jsme jako lidé vymysleli, jen abychom si ušetřili práci – kolem počínaje a chytrou domácností konče!

Pokud pro nás zahrada má být radostí, zbytečná práce a každý krok, který budete muset udělat navíc, jí moc nepřinesou. Myslete na to, že i když budete chtít jen pár ředkviček, salát nebo jeden keřík rajčat, budete se o ně muset starat stejně, jako kdybyste jich měli celý záhon. Umístěte je proto co nejblíže domu, zohledněte přirozené podmínky, které máte k dispozici, propojte je pohodlnými komunikacemi a zajistěte, aby v blízkosti byla voda na zálivku.

Zóna 1 je totiž ta část zahrady, která bude údržbu potřebovat vždy. Je ale jen na vás, jak velkou si ji vytvoříte. Zkrátka když se rozhodujete, kam co dáte a kolik toho bude, buďte líní – nejlínější, jak dokážete, a ještě víc – později si za to poděkujete. A nebojte se toho, že se netrefíte a naplánujete si toho moc nebo málo. Vaše zahrada je stejně dynamická jako lidský život – můžete ji kdykoliv upravit a přizpůsobit svým potřebám.

obr.: Odpočíváte u pěstování zeleniny a hlína na rukou je pro vás jako balzám na duši? Naplánujte si zeleninové záhony tak, aby splnily vaše požadavky na skladbu i množství. Foto: Maramor. Zdroj: Dreamstime

Jedlý les

Pojďme se podívat do zóny 2. Nemůžu vám slíbit zahradu, na kterou už nikdy nebudete muset sáhnout, bezúdržbová zahrada je sama o sobě protimluv. Ale s respektováním přírodních principů se tomu můžete přiblížit. Jedlý les je permakulturní terminus technicus. Možná se někteří vyděsili, že by na maličké zahrádce měli vypěstovat les a živit se bukvicemi. Tak to ale není – jedlý les znamená funkční společenství ovocných stromů, keřů a rostlin, které je zároveň domovem hmyzu a drobných živočichů a užitek z něj má i člověk. To už zní lépe, ne?

Není to úplně sad, tak jak ho v našich podmínkách známe (tedy stromy a tráva). Náš obvyklý způsob pěstování stromů a keřů totiž nevytváří společenstvo, ale osamělé solitéry, ať už jde o stromy, nebo keře. Vymyslet a postavit funkční společenství není vůbec tak složité, jak by se mohlo zdát. Důležité je respektovat několik základních pravidel.

Když jedlý les plánujete, nejprve si rozmyslete, kam nasázíte stromy. Vyhněte se zákrskům, sloupkovým stromkům a podobně a i na malou zahradu naplánujte alespoň jeden větší strom (nemusí to nutně být jabloň, pokud o ni nestojíte, chcete-li plodící strom, zkuste třeba jeřáb – přinese užitek vám a naláká i ptáky a nemusíte se o něj nijak zásadně starat). Pod korunami stromů totiž vzniká specifické mikroklima příjemné nejen pro rostliny,ale také pro člověka – vytahují z hloubky vodu a s pomocí listů ji vypařují do okolí. Proto je pod stromy chladněji i v poledním vedru.

Aby váš les fungoval, potřebují stromy dostatek prostoru a ten jim vytvoříte vhodnou vzdáleností. Tu určujte podle toho, jak velké budou v dospělosti. Už ve své zahradě vzrostlé stromy máte? Pokud je to aspoň trochu možné, nekácejte je. Mladé stromky totiž porostou mnoho let.

obr.: Listnaté stromy, a to nejen ty ovocné, do zahrady patří – poskytují mnohem příjemnější stín než jakákoliv pergola, ochlazují vzduch a poskytují pocit soukromí. Vzrostlé stromy jsou proto na zahradě největší poklad. Foto: Rene Van Den Berg, Zdroj: Dreamstime

Volte druhy rostlin s rozmyslem

Je výhodné podsazovat stromy trvalkovým patrem, protože to plní celou řadu funkcí – rostliny přitahují hmyz a ptáky, působí jako repelent, mulčují a chrání půdu, sbírají živiny, poutají na sebe dusík, ale přinášejí užitek i nám, protože jsou jedlé. Zároveň si ale nekonkurují. A právě tvorbou společenstev, podsazováním stromů a doplňováním o keře postupně vzniká jedlý les.

Výsadby stromů, keřů i trvalek orientujte podle světových stran. Výsadba by se měla od jihu k severu postupně zvedat. Tak budou moct rostliny zachytit nejvíce slunečního světla. Neméně důležitým pravidlem pro vytváření funkčních společenstev jsou nároky jednotlivých rostlin.

Dohledejte si, které rostliny, keře, stromy budou prosperovat ve vašem typu půdy, vašich klimatických podmínkách, na slunci, v polostínu a stínu. Zjistěte si, jaký je jejich přirozený vzrůst, a vybírejte takové, na které máte dost místa, abyste je nemuseli stříhat. Buďte střídmí a respektujte okolní krajinu. Možná v tomto případě budete muset ustoupit ze svých požadavků a snů, ale vaše zahrada se vám za to odmění.

Když vybíráte výsadby, vyhněte se ozdobným kultivarům a invazním rostlinám. Upřednostněte rostliny, které do naší krajiny patří, a stejně tak hledejte původní odrůdy ovocných stromů (využijte specializované obchody, které se na ně zaměřují). Někdy je vhodné doplnit rostlinná společenstva také původem zahraničními rostlinami, které dobře prosperují i u nás – hlavně pokud jde o drobné ovoce a bobule.

Snažte se, aby každá rostlina měla nějaký užitek pro vás i zahradu jako takovou, nejen aby byla krásná. A dejte pozor, aby v každém období na vaší zahradě kvetly různé druhy květů – tím přilákáte široké spektrum hmyzu. Já vím, je to pro začátek hodně informací, ale jak se v tom všem zorientujete, půjde to samo. A pokud si přeci jen nevíte rady, jakou rostlinu zvolit na které stanoviště, poraďte se v kvalitním zahradnictví nebo trvalkové školce.

obr.: I na první pohled obyčejné rostliny jsou krásné a potěší oko i duši. Foto: Aleksandria, Zdroj: Dreamstime

Flek k fleku

Začít budovat jedlý les můžete postupně, kousek po kousku, vytvářet jednotlivé „fleky" a pozorovat, co to udělá. I příroda totiž nikdy není všude stejná. Nastudujte si proces sukcese a zkuste jednotlivé „fleky" poskládat tak, aby odpovídaly různým fázím tohoto procesu. Tímto způsobem dokážete i na malém prostoru vytvořit rozmanitá společenství. A o rozmanitost tady jde. Ale pozor, ne o rozmanitost pestrobarevných kultivarů nebo různě střižených keřů. Jde o přírodě blízké společenství stromů, keřů a rostlin, které budou vyžadovat minimum údržby.

A nemusíte se ničeho bát. Uděláte-li chybu, příroda ji napraví. Pokud nějaké rostliny nebudou prosperovat nebo zaniknou, nevysazujte je znovu, očividně se jim na daném místě nedaří. Zároveň počítejte s tím, že se společenství bude měnit – podle toho, jak budou stromy a keře růst, bude přibývat stínu, trvalky se mohu rozšiřovat, přesévat, měnit své stanoviště. Právě tak ale funguje příroda. Někdy nás může překvapit, jen ji musíme nechat.

V prvních letech to může vypadat, že se ve vaší zahradě nic moc neděje, stromky i keře mohou působit neduživě, čerstvě zasazené trvalky se na novém stanovišti teprve rozkoukávají. Jsou to roky, kdy je potřeba zahradě nejvíc pomáhat – mulčovat a občas zalévat. První se proberou k životu trvalky, a když se po roce až dvou zapojí podrost, ubude vám práce. Postupně se zazelenají i stromy a keře.

Pamatujte také na to, že rostliny by se měly zalévat jen v prvních letech, tak aby správně zakořenily. Pak už to nechte na nich a nerozmazlujte je. Trvalky si umí sáhnout pro vodu i do velké hloubky a zapojený podrost zároveň ochrání půdu před vysycháním i plevelem. Díky tomu pak není nutné dosypávat mulč.

obr.: Polykulturní společenství může na první pohled vypadat nesourodě, ale správně vybrané druhy rostlin se vzájemně podporují.
Foto: Svehlik, Zdroj: Dreamstime

Rezignace na estetiku?

Možná vám po přečtení předchozího textu přijde, že v něm skloňuji hlavně funkčnost. Kde je tedy estetika a krása? Máme na ni úplně rezignovat? Naše estetické cítění je individuální, ovlivněné naším prostředím, kulturou, náturou a může se velmi výrazně měnit. Estetika permakulturní zahrady je specifická – neučesaná, přírodní. Ale je to zahrada pečlivě plánovaná, plodící, která žije bujným životem, kvete, voní, bzučí a zpívá.

Taková zahrada je přece krásná. Někdy je zkrátka potřeba přehodnotit naše estetické požadavky a hledat krásu v nečekaném, přirozeném, na první pohled nevzhledném. Naštěstí dnes už přichází do obecného povědomí myšlenka, že není třeba oddělovat zahradu užitkovou od zahrady okrasné. Pestré květy přeci těší oko stejně jako keřík obsypaný rajčaty nebo jablko, které čeká na utržení.

Zkuste, když vstupujete do zahrady, odložit předsudky a zažité vzorce a podívat se na ni očima dítěte – možná zjistíte, že stromy nejsou vojáci, aby musely stát v řadě, a třeba taková kopřiva jen nejen velmi užitečná, ale zároveň i krásná. Permakulturní zahrada možná není pro každého, ale každý může do té své přinést alespoň některé její principy.

AUTOR ČLÁNKU: MARTINA MÁTA NOSKOVÁ pro časopis sruby&ROUBENKY

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00