Dílo německé designérky Meike Harde zaujme na první pohled. Člověk se musí zamyslet, na co se vlastně podivně zmačkaný kus nábytku má použít. Druhý pohled už odhalí více. Kolekce jménem Zieharsofika je složená z různě velikých lavic a stoliček a podle slov své tvůrkyně má demonstrovat krásu nařasené drapérie.

Čalouníci nutí látku chovat se proti své přirozenosti

Mladá designérka (promovala v roce 2011) se pozastavila nad tím, jakým způsobem vlastně moderní nábytek vzniká. Švy, záhyby i zvrásnění čalouněné látky je nežádoucím jevem, kterého se snaží všichni výrobci vyvarovat, popřípadě ho umně maskovat komplikovanější konstrukcí dřevěné části. Tkanina, ze které je polstrování vyrobeno, je tak nucena vzepřít se svému přirozenému chování a vytvořit bezchybný povrch, hladký jako kůže.

Vrásy a záhyby jako hlavní motiv uměleckého díla

Meike Harde tak udělala z přirozené vlastnosti drapérie, tedy z jejího vlnění a vrásnění hlavní motiv své kolekce nábytku. Přehodnotila běžné čalounické techniky a ke svému výtvoru se postavila skutečně kreativně. Klasickou molitanovou podložku, tvořenou dlouhým obdélníkem, ukryla do různobarevných potahů a pak pomocí vrstvení, mačkání a tlustých gum vytvořila originální tvary.

Jednoduchá a levná výroba hraje prim

Designérka chtěla vytvořit kus nábytku, který bude umělecky hodnotný a přitom jeho výrobní cena nebude nijak vysoká. Polštáře jsou ke klasické dřevěné konstrukci připevněné pouze elastickými gumičkami a tak je možné je při případném opotřebení bez problému vyměnit– eliminace trvalého čalounění sníží náklady na minimum.