Zařizování interiéru v jakémkoli domě je obvykle radostí, neboť už se blíží okamžik stěhování do nového domova. Ovšem na této cestě se mohou vyskytnout úskalí, jejichž řešení nemusí být zcela jednoduché. Platit to může i v masivní dřevostavbě.

I přes obvyklou volbu rustikálních materiálů a řešení se v kombinaci s masivním dřevem projevily jako vhodné i zcela moderní návrhy. Není třeba vyhýbat se široké škále materiálů od nejrozšířenější laminace přes lakované nebo fóliované povrchy až po použití přírodního kamene, kompozitů, kovů nebo skla. Právě kontrast mezi tradičním srubem nebo roubenkou a jednoduchými moderními povrchy v minimalistickém čistém ztvárnění často přináší velmi osvěžující a nerušivý kontrast. Podobné je to s užitím barev. Stěny z masivního dřeva opět není nutné považovat za omezení nebo snad definici ztvárnění prostoru, ale pouze za jeho vlastnost, kterou lze velmi úspěšně a takřka libovolně kombinovat.

Charakteristiky konstrukčního řešení

Jakékoliv vestavěné aplikace je třeba vždy přizpůsobit jednak specifickému tvaru, výrazně patrnému zejména u srubových domů, jednak postupnému vysychání a následnému sesedání konstrukce domu. Míra poklesu srubových a roubených staveb se odvíjí od druhu dřeva, teplotních výkyvů a času. Obecně lze říci, že nejvíce sesedá konstrukce z nejčastěji používaného smrku, zde může celková míra sesednutí dosahovat až 20 cm, naopak nejméně sesedá cedr. I tak je ale nutné sedání zohlednit.

Ideálním řešením je zvolit takovou dispozici, díky níž se kotvení do konstrukce z masivního dřeva úplně vyhneme. V masivních dřevostavbách se doporučuje kombinovat obvodovou masivní dřevěnou konstrukci s vnitřním dělením z konstrukce zděné. Důvodem je velmi dobrá izolační, ale nízká akumulační schopnost dřeva, kterou v dřevostavbách dobře kompenzují zděné příčky. Toto řešení druhotně také velmi usnadňuje montáž kuchyní a dalšího zavěšeného nábytku, neboť zděná konstrukce je pochopitelně tvarově naprosto stálá. Jak ale vykompenzovat sesedání obvodových stěn? Zjednodušeně řečeno stačí vyzdění nižších příček, pod stropní konstrukcí doplněných o dřevěný výkryv, který se s postupným sesedáním na zděnou příčku nasouvá.

Pokud do sruboviny přece jen kotvit musíme, máme na výběr ze tří řešení. Nejspolehlivější jsou samonosné nábytkové konstrukce, stojící výhradně na podlaze – to je vhodné pro vestavné lednice, vertikální skříně, případně nábytek pro vícero nad sebe řazených vestavných spotřebičů. Stejně instalujeme i veškeré spodní skříňky.

Vhodné jsou solitérní zavěšené skříňky

Další dvě řešení jsou naopak vhodná pro instalaci skříněk horních, umístěných nad pracovní plochou. Pokud nemusíme za každou cenu dodržet konstantní vzdálenost zavěšeného nábytkového kusu od podlahy nebo jiného povrchu, můžeme využít solitérní zavěšenou skříňku, nezávislou na ostatních nábytkových modulech. Takový nábytkový kus kotvíme do masivní dřevěné konstrukce pouze v jedné horizontální rovině v jeho horní části. Kotvení musí být dostatečně robustní, aby uneslo celou váhu nábytkového kusu, a zároveň musí všechny konstrukční body ležet v jedné horizontální přímce v rámci jednoho konstrukčního dílce (kulatiny, nebo hranolu). Spodní část nábytkového kusu pak musí být o stěnovou konstrukci opřena pouze kluzně tak, aby mohla volně klesat společně s konstrukčním dílcem, do něhož je nábytkový kus pevně ukotven.

Další řešení - zádový rám

Druhá varianta je vhodná v případě, že potřebujeme zajistit konstantní vertikální vzdálenost montovaných nábytkových kusů nebo je montovat vícebodově. Jedná se tedy o řešení často používané pro obvyklé sestavy spodních skříněk s pracovní deskou a jedné nebo dvou řad skříněk horních. Horní skříňky nesmějí být v tomto případě kotveny přímo do stěnové konstrukce – sedaly by společně s ní a deformovaly tak tvar celé kuchyně. Spodní a horní skříňky jsou spojeny do nezávislého rámu, který horní skříně vynese přímo z podlahy, podmínka nezávislosti na stěnové konstrukci je tedy splněna.

Zmíněný zádový rám může být ocelový, kotvený zpravidla šroubovanými spoji do konstrukčních prvků spodních a horních skříněk. Pro zjednodušení celé konstrukce může být ocelový rám nahrazen chytrou kombinací dělených a spojitých modulů. Zařadíme-li moduly oddělených spodních a horních skříní mezi moduly vertikálně celistvé (například lednici a spižírnu), můžeme horní skříně jednoduše vynést v rámci truhlářské konstrukce. Obě popsaná řešení lze pochopitelně libovolně kombinovat.

Autor: Ing. arch. Zdeněk Šimoník, architekt a stavitel