Podlaha je během užívání každé dřevostavby jednou z nezatěžovanějších ploch a samozřejmě chceme, aby nám sloužila co nejdéle. Nejde však jen o pochůznou vrstvu, tedy podlahovinu, ale i o celkovou konstrukci. Pro sruby a roubenky platí podobná pravidla jako pro moderní dřevostavby. Než bude položena podlahová krytina, musí proběhnout montáž jednotlivých podlahových vrstev, na něž jsou však kladeny mnohé požadavky, celek pak musí splňovat předepsané normy. To samozřejmě každá firma, která staví dřevostavby na klíč, dobře ví. Tentokrát se zastavíme u konstrukce podlahy v bungalovu, respektive na základové desce.

Z důvodu akumulačních vlastností staveb většinou používáme standardně mokrý proces (lité potěry). Skladbu podlahy nad nevytápěným prostorem navrhujeme tak, aby se součinitel prostupu tepla pohyboval v intervalu 0,2–0,25 W/m2K. Problematickým místem je styk dřevěných obvodových stěn a základové desky. Zde je nutné dbát v co nejvyšší možné míře utěsnění spáry a zabránění profuku (těsnicí pásky, bitumenové pásky atd.).

Podlahové vrstvy v přízemí masivních dřevostaveb a v bungalovech nad terénem navrhujeme nejčastěji jako těžké plovoucí podlahy s pomocí anhydritového nebo cementového betonového potěru.

Samotnou betonovou základovou desku je nutno opatřit kvalitní hydroizolací, která musí současně splňovat protiradonová opatření. Používáme například dvě vrstvy izolační fólie RADONELAST tl. 2 mm nebo klasické asfaltové hydroizolační pásy. Izolace se provede spojitě v celé ploše se zvýšeným důrazem na vzduchotěsné provedení všech prostupů instalací. I v případě asfaltových pásů se pod všemi příčkami a stěnami pokládá izolace zdvojená.

Na hydroizolační a protiradonovou vrstvu provádíme pokládku všech instalací – rozvody vody v izolačních trubkách, odpadní kanalizace, elektro, centrální vysavač. Poté izolujeme podlahové konstrukce tepelnou izolací podle návrhu výrobce (polystyren, tvrdá čedičová vata, popřípadě tvrdá dřevovláknitá izolace). Všechny obvodové stěny a vnitřní příčky je nutné oddilatovat pomocí dilatačních pásků (mirelon, čedičové pásky atd.). Před vylitím potěru zakryjeme tepelnou izolaci separační PE fólií, která musí být vytažena na svislé stěny až na úroveň okrajového pásku s dostatečným přesahem, okraje doporučujeme vzájemně slepit. Fólie ochrání izolační desky před zatečením vody a cementového mléka z potěrové směsi. Na separační fólii se v případě existence podlahového topení provádí jeho pokládka podle postupu výrobce. Po odizolování fólií je aplikován zmíněný anhydritový nebo betonový potěr.

V případě betonové mazaniny vkládáme v závislosti na statických parametrech podlahy asi do poloviny tloušťky betonové vrstvy armovací síť. Dimenze a kvalita betonové desky musí odpovídat charakteru zatížení a plošnému rozměru podlahy.

Do anhydritu se armovací síť nevkládá. Minimální tloušťka vrstvy by měla být 40 mm, v případě podlahového topení minimálně 55 mm. Směs se rozlévá rovnoměrně po ploše pomocí hadice. Po vylití se provádí takzvaná egalizace – vlnění pomocí nivelační hrazdy křížem ve dvou směrech. Správné provedení této úpravy umožní odvzdušnění vrstvy a zajistí rovný jednotný povrch.

Nyní máme připravenou zaizolovanou podkladní vrstvu a po dokonalém vyschnutí může následovat příprava povrchu pro pokládku finální povrchové krytiny. Zde se postupy liší dle výrobce a jeho doporučení pro pokládku (rovinatost podkladu, broušení podkladu, penetrace...).

Text: Ing. Martin Pavlíček, WOOD-LIFE CZ s.r.o.

Příště: Konstrukce podlahových vrstev nad poschodím