Užitečné tipy při zařizování kuchyně a koupelny v roubence

Redakce | Úterý, 15. březen 2022 |

Ke koupelně a kuchyni v roubence mají co říci i ti největší stavební laici. Na rozdíl od jiných částí stavby zde nehrají prim odborné termíny a znalosti, ale především individuální požadavky a vkus. Přesto se vyplatí věnovat pozornost obecně platným zásadám, které najdete v článku.

Kuchyň v roubence

Kuchyně v roubence je obvykle součástí hlavního obytného prostoru (světnice). Velká místnost slouží zároveň jako jídelna a obývací pokoj. Výhodné je umístit kuchyni poblíž dveří, aby mohla být snadno zásobována. Na skladování potravin můžeme vyčlenit i samostatnou, nevytápěnou místnost – spíž, umístěnou ideálně u fasády domu, protože uprostřed dispozice by se příliš ohřívala. Opět platí, že je výhodné umístit kuchyni ke zděné stěně nebo příčce, kde lze snadno provést rozvody vodovodu, kanalizace a elektroinstalace.

Většina stavebníků si přeje mít ve světnici kachlová kamna. Pokud je součástí sporák, měl by dispozičně navazovat na kuchyni. Doporučuje se odstup asi jeden metr, protože kolem rozpálené plotny sálá teplo. Naopak lednice by měla být co nejdál od zdroje tepla nebo třeba ve spíži. Nezapomeňte také, že kolem kamen musí být nespalná podlaha. Z toho to důvodu se v kuchyňském koutu a kolem kamen pokládá keramická dlažba. Podlaha ve zbytku světnice může být rovněž z dlažby nebo dřevěná.

Ohledně uspořádání skříněk, kombinace barev a materiálů doporučuji oslovit architekta, bytového designéra nebo dobré kuchyňské studio. Dispozice kuchyně by měla vycházet z pracovního postupu při přípravě jídla: skladování potravin (lednice), mytí (dřez), krájení (pracovní plocha), vaření (sporák). Pokud spotřebiče uspořádáte jinak, nachodíte při vaření zbytečné metry.

Mnoho stavebníků uvažuje tak, že do roubenky se nejvíce hodí dřevěná kuchyňská linka. Podle mého názoru je to přesně naopak. V místnosti, kde jsou dřevěné stěny, strop i podlaha, se dřevěná kuchyně bude ztrácet. Navíc je obtížné sladit k sobě různé druhy dřeva. Lepší je interiér odlehčit kuchyňskými dvířky například v bílé nebo smetanové barvě. Korpus může zůstat v dezénu dřeva nebo být také jednobarevný. Není nutné se bát ani použití dalších barev. Vše je potřeba sladit také s materiálem na stěně za linkou. Kromě klasiky, jakou je keramický obklad, lze použít desky s minimem spár.

Odvětrání kuchyně je standardně řešeno digestoří. Pokud je vzduch odváděn ven z místnosti pomocí ventilátoru, dochází k opačnému tahu, než je potřeba při hoření v kamnech nebo v krbové vložce. Digestoř tedy nelze použít v době, kdy topíme v kamnech, a to ani v případě, že máme ke kamnům přiveden externí vzduch. Řešením je instalace cirkulační digestoře, která odfiltruje mastnotu, ale nevytváří podtlak v místnosti.

obr.: Kuchyňskou linku lze v moderní dřevostavbě pojmout i velmi netradičně... Foto: Martin Zeman

Foto: Martin Zeman

Koupelna v roubence

Koupelna, tak jak ji známe dnes, se v chalupách začala objevovat až v druhé polovině 20. století. Ve starších domech byla nezřídka dodatečně umístěna v přístavku, což je to nejméně vhodné místo. V koupelně chceme mít o něco tepleji než ve zbylé části domu, proto musí být dobře zateplená a dostupná z obytných místností.

V rodinném nebo rekreačním domě by měla být minimálně jedna koupelna a samostatné WC. Pokud máme pokoje v obytném podkroví, je vhodné zde vybudovat druhou koupelnu nebo alespoň toaletu s umyvadlem. Kvůli rozvodům by měly být koupelny v ideálním případě nad sebou nebo alespoň na stejné straně domu. Koupelnu můžeme výhodně propojit se saunou nebo wellness. Někdy je nutné umístit v koupelně pračku a sušičku. V poloroubence by tyto provozy měly být soustředěny ve zděné části, kde se snáz řeší rozvody.

obr.: Ukázka koupelny v cedrové roubence. Foto: Josef Sekula

Zařizovací předměty do koupelny

Zařizovací předměty doporučuji vybírat spíše na živo než v katalogu nebo na internetu. U sprchového koutu můžete volit ze dvou základních variant: s nízkou vaničkou nebo bez vaničky. Ve druhém případě je podlaha vyspádována směrem k odtokovému kanálku a je zcela bezbariérová. Toaleta a bidet se obvykle volí závěsné a kotvicí systém je ukryt ve stěně. Pokud plánujete vanu v podkroví, pozor na únosnost stropu. Je potřeba s ní počítat už v návrhu.

Architekt nebo projektant by měl v návrhu ohlídat, aby byly dodrženy minimální manipulační prostory kolem jednotlivých zařizovacích předmětů. Například pro WC, kde se dveře otvírají směrem ven, je minimální rozměr místnosti 90 × 110 cm. V podkroví je třeba brát ohled na podchodnou výšku. Toaleta musí být od obytných místností oddělena minimálně dvěma dveřmi.

obr.: Budujeme-li koupelnu v podkroví, dobře promysleme její vybavení – šikmé stropy mohou užívání prostoru výrazně omezit. Foto: Martin Zeman

Podlaha v koupelně

Podlaha v koupelně musí být především odolná proti vlhkosti a protiskluzná. Z tohoto důvodu se nejčastěji volí keramická dlažba. Pod dlažbu se vyplatí provést hydroizolační stěrku, stejně jako na stěny ve sprchovém koutě nebo za vanou. Podlaha v podkroví na trámovém stropě má odlišnou skladbu, která většinou nezahrnuje betonovou vrstvu.

Pevný podklad pod dlažbu musí být vytvořen z podlahových desek. Dlažba by měla být menšího formátu (maximálně 30 × 30 cm). Pokud nemůžeme zaručit dostatečnou pevnost podkladu, je lepší použít například linoleum než dřevo, protože dřevěná podlaha je méně vhodná kvůli možnému poškození vlhkostí.

Foto: Martin Zeman

Stěny v koupelně

Na rozdíl od podlahy není dřevo na stěně nebo stropě koupelny na překážku, nesmí být však přímo ostřikováno vodou a doporučuje se hydrofobní nátěr. Zděné nebo sádrokartonové stěny se nejčastěji obkládají keramickými obklady. V posledních letech se uplatňují také voděodolné stěrky. Pokud se chcete obkladům úplně vyhnout, je řešením instalace uzavřeného sprchového boxu.

Dlažeb, obkladů i zařizovacích předmětů je na trhu nepřeberné množství. Vyplatí se zvolit spíše nadčasový design, který ani po letech nezevšední, a při kombinaci materiálů a vzorů se držet osvědčeného úsloví „méně je více". Ne úplně šťastně působí v roubence imitace materiálů, například keramická dlažba v dezénu dřeva.

Foto: Martin Zeman

Technické instalace v koupelně

V koupelně je velmi oblíbené podlahové topení elektrickými kabely nebo rohožemi. Druhou možností je teplovodní podlahové topení. Aby se dala koupelna dostatečně vytopit, osazují se ještě další tělesa – trubkové nebo deskové radiátory. Trubkové těleso (topný žebřík) může být i elektrický. Důležité je odvětrání nadměrné vlhkosti.

V zimních měsících oceníme ventilátor, pomocí kterého odvádíme vlhký vzduch ven. Méně komfortní variantou je větrání oknem. Zdroj teplé vody (obvykle elektrický bojler) je výhodné umístit co nejblíže ke koupelně. V opačném případě bude delší dobu trvat, než začne z baterie téct teplá voda. Problém lze vyřešit tím, že je nainstalována cirkulace teplé vody. Osvětlení je zpravidla zajištěno hlavním stropním svítidlem a doplňkovými nástěnnými svítidly. V současné době se hojně využívají úsporná LED svítidla. Kolem umyvadla, vany a sprchového koutu je třeba dodržet bezpečnostní zóny, ve kterých nesmí být zásuvky.

obr.: Topné žebříky jsou dnes už standardní součástí vybavení koupelny. Pokud jsou zapojeny tak, že je lze zprovoznit i mimo topnou sezónu, využijeme je například pro rychlé dosušení prádla. Foto: Martin Zeman

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00