Hrajte s námi o hodnotné ceny/6

Helena Petáková | Sobota, 16. červen 2012 |

Poznávací soutěž vstupuje touto fotografií do šestého kola – poznáte, k čemu zařízení sloužilo? Už jsme rozdali pět rodinných permanentek na adventure golf v Horním Bezděkově, pokud správně odpovíte, máte šanci i vy vyzkoušet si sport, který možná neznáte, a postoupit do závěrečného hodnocení, kde hrajeme o víkendové pobyty v hotelu Kokořín a o štípací sekery Fiskars – viz Pravidla soutěže.

Řeznická narážka, plnička nebo také nabíječka jitrnic je odpověď, která zařadila mezi naše výherce paní Libuši Kábrtovou. Určitě její novější typy mnozí z vás už měli v rukou (pokud nepoužíváte k plnění jitrnic mlýnek), protože domácí zabijačky pod vedením zkušeného řezníka jsou na venkově stále oblíbenou kulinářskou událostí. Nabiječka na jitrnice se vyráběla z plechu a ze dřeva. Plechový je vnější válec, ucho pro držení a tryska. Dřevěný je píst s rukojetí, kterým se tlačí obsah směrem k  trysce. Nabíječka na fotografii patří do sbírek skanzenu Vysoký Chlumec a pochází z Kňoviček u Sedlčan. Používala se přibližně v první polovině 20. století.

 Trocha historie...

Český svaz zpracovatelů masa si před dvěma roky připomněl historické výročí cechu řeznického. Před sedmi sty lety, v době vlády krále Jindřicha Korutanského, se cech oddaně postavil na stranu české šlechty a pomohl svým udatným zásahem vstoupit Janu Lucemburskému a jeho manželce královně Elišce Přemyslovně do Prahy. Řeznickými sekerami se tehdy řezničtí mistři a tovaryši prosekali městskou bránou svatého Františka a významnou měrou tak přispěli k porážce korutanského žoldáckého vojska.

Odměnou řeznickému cechu bylo udělení privilegia používat českého lva ve svém znaku a práva nástupu v čele všech řemesel při slavnostních příležitostech.

Založení řeznického cechu se u nás datuje do 12. století, obdobně jako i ustanovení ostatních stavovských společenství jednotlivých řemesel.

Mistr řezník

Živnost řeznická bývala živností velmi váženou. Ani dnes se správná zabijačka bez řeznického mistra neobejde.
Ten si nejprve musí připravit skupinu nožů a seker: vykosťovací nůž, nůž na krájení syrového masa, nůž na plátkování masa, nůž na krupování a stahování sádla, vykrvovací nůž, sekeru, sekáč na kotlety z pečeně, krkovičky a měkčí kosti, ocílku na broušení nožů, zvonkovou škrabku určenou především na dočišťování prasete při paření a v neposlední řadě také pilku.

 A hospodář zase musí mít připravené necky (naši předkové říkali troky), tzv. triangl na zavěšení spařeného prasete, dostatek hrnců a pekáčů, kolébkovou sekačku na ovar, hmoždíř s tloukem, dřevěný vál (štoček), měchačky, naběračky a nabíječky na jitrnice a jelita a sušák na ně.

Unikátní soubor těchto předmětů si můžete prohlédnout v Muzeu řeznického řemesla v Náměšti nad Oslavou

Autor článku PhDr. Helena Petáková

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 4 / 3
Líbil se Vám článek?12