Vegetační střechy podle tradiční norské metody

Jde o velmi těžkou střechu, přibližně třikrát těžší než pokryv z tašek, čímž se řadí mezi nejvhodnější střechy pro masivní dřevostavby. Kvalitně je zatíží a tím zabraňuje "pracování" (kroucení, ohýbání) různých prvků dřevěné konstrukce vlivem vysychání a sedání domu.

Pro značnou váhu vegetační střechy, ke které se v zimních měsících musí připočítat i váha sněhové pokrývky, je třeba dimenzovat celý krov i konstrukci domu. Chybně navržený či realizovaný projekt může snadno vést až k rozvalení stavby.

Volné sdružení řemeslníků Hoblina staví odvětrávané střechy (vhodné pro vytápěné celoročně obyvatelné objekty, travní drn sám o sobě nefunguje jako izolační vrstva) či střechy neodvětrávané (jednodušší skladba, vhodné pro nevytápěné, či jen zřídka obývané objekty - chaty, stáje, apod.).

 V případě neodvětrávaných střech leží drn přímo na střešním pobití (prkna, desky), chráněném dvojitou hydroizolační vrstvou, čímž střechu:
•v létě - významně ochlazuje a zabraňuje tak rozpálení domu slunečním zářením
•v zimě - částečně izoluje proti úniku tepla; k izolační vlastnosti střechy se navíc připočítává sněhová pokrývka, která z travního drnu při běžném sklonu střechy neklouže.

Hrubá stavba střechy z masivních klád, na které přijdou krokve s dalšími vrstvami vegetační střechy.

Střešní pobití, na které se pokládají dvě hydroizolační vrstvy a na ně již travní drn.

Pokládání pytlů s půdním substrátem, do kterého je přimícháno travní semeno.

 Vegetační střecha z předchozího obrázku asi po 4 měsících...